Rusko se na počátku 90. let XX. století v důsledku totálního rozkladu státu a společnosti ocitlo v postavení země drtivě poražené ve válce. Došlo k rozdělení Sovětského svazu na svazové republiky. Za hranicemi Ruska zůstaly desítky miliónů etnických Rusů, kteří se rázem změnili z příslušníků dominantního národa světové velmoci v příslušníky často podezřelé, někdy i diskriminované menšiny. Podobný pád zažilo pouze poražené Německo po 1. světové válce. Po zkušenosti z 1. světové války však vítězové po 2. světové válce věděli, že snaha Německo ponížit a trvale oslabit je nesmyslná. Rychle se mu proto dostalo výrazné vnější ekonomické pomoci a v podobě EU základny pro legitimní sféru vlivu.
V případě Ruska po konci studené války se nic takového nestalo. Západní liberalismus, o němž ruské elity snily, že konečně přiblíží ruské poměry západním a přinese svobodu a prosperitu, se v ruském Jelcinově chaosu 90. let zdiskreditoval. Tyto myšlenky připomněl PhDr. Ing. Jiří Weigl, CSc., výkonný …Více