Štvrtá “Eucharistická modlitba Bugniniho ” alebo ako nová omša/Novus ordo/ učí nekatolícke učenie – Za všetkých a za mnohých!
Nová omša učí nekatolícke učenie – Za všetkých a za mnohých!pravykatolik.sk
Vykúpenie všetkých ľudí? Desivá teológia dnešnej Cirkvi ....Omša je vrcholom viery každého katolíka a tak ako sa v omši modlíme, tak aj veríme. Prečo dnes katolíci strácajú vieru, alebo ich viera je iba formálna? Pretože v novej omši sú desivé teológie, ktoré miesto posilnenia viery, vieru naopak likvidujú a ničia. Tak budete chodiť do kostola, konať určité úkony a ani nezistíte, že sa modlíte nekatolícky, protestantsky a tak aj vaša viera bude v troskách, odídete z Cirkvi, alebo i keď budete chodiť do Cirkvi, nič vám to nedá…
V novom pokoncilovom katechizme sa hovorí: Kristova smrť je veľkonočná obeta, ktorou sa uskutočňuje definitívne vykúpenie ľudí Baránkom, „ktorý sníma hriech sveta“, a zároveň obeta Novej zmluvy, ktorá znova uvádza človeka do spoločenstva s Bohom, keď ho s ním zmieruje krvou vyliatou „za všetkých na odpustenie hriechov“
Ak sa pozrieme do nového katolíckeho prekladu, tak nájdeme odkaz na Matúša 26, 28 kde sa píše: toto je moja krv novej zmluvy, ktorá sa vylieva za všetkých na odpustenie hriechov.
Ak sa pozrieme do protestantských biblií, tak tam nenájdeme – že krv Kristova sa vylieva za všetkých, ale za mnohých. Teda táto krv sa vylieva za mnohých, na odpustenie hriechov. Nuž, ale preklad protestantov predsa len nie je katolíckou záležitosťou, no našťastie vlastním ešte preklad z roku 1948, ktorý vydal SSV. Tam sa píše to isté, ako prekladajú protestantské biblie – teda za mnohých.
Prečo je v novom preklade slovo za mnohých, nahradené za všetkých? Prečo je v katechizme slovo – za všetkých, keď všetky predošlé katechizmy vrátane pred-koncilových omší hovoria o mnohých?
Vysvetlenie je až desivé – nová omša nás učí, aby sme verili v to, že Kristova obeta bola vykonaná za všetkých ľudí bez rozdielu!
Tým pádom je peklo prázdne, všetci ľudia budú spasení a Kristus a Jeho učenie je v troskách! Pozrime si ako to celé vzniklo a ako sa verí. Dnes totiž nájdete nespočet katolíkov, ktorí veria v spásu ateistov, pohanov, heretikov, moslimov, hinduistov, buddhistov, židov – stačí ak konajú dobro.
Byl to jesuita a koncilový theolog Karel Rahner, jehož spisy – za papeže Pia XII. dalekosáhle odsouzené – po koncilu otevřeně šířily, že milost je spojena s lidskou přirozeností neoddělitelně. Dle Rahnera mají všichni lidé milost posvěcující a nemohou ji ztratit ani těžkým hříchem. Tudíž všichni lidé, jak učí Rahner, ať chtějí či ne, “jsou anonymní křesťané“. Rozdíl je jen v tom, že křesťan ví, že je křesťan, kdežto nekřesťan, “anonymní křesťan”, zatím ještě neví, že je také křesťan. Následkem toho jsou, dle Rahnera, všichni lidé bez výjimky spaseni.
Nelze tedy připustit, že by někdo do nebe nepřišel. Hans Urs von Balthasar, papežem a kardinálem Ratzingerem vysoko uznávaný theolog, mohl tedy učit, že peklo sice jest (je to článek víry), ale že tam asi nikdo není, že je prázdné! Je to falešná nauka o vykoupení všech, kterou i nynější papež vždy znovu prohlašuje: prý – “Každý člověk je od prvního okamžiku své existence spasen. Bůh se vtělením spojil nejen s lidskou přirozeností, ale i s každým jednotlivým člověkem, a to neodvolatelně.” (Encyklika: “Redemptor hominis” 13/14.)
K čemu potom ještě křest? K čemu ostatní svátosti? Proč misijní práce mezi národy? Jestliže každý člověk je spasen, a to neodvolatelně, k čemu to vše? Modernisté prohlašují: To vše dostává nyní jiný smysl. Křest a svátosti nyní mají poučit člověka o tom, co dříve nevěděl, totiž že je křesťanem, a také misijní činnost má poslání skrze ekumenický dialog uvědomit všechny, že jsou křesťany. Tito lidé nevěří, že každý člověk není už předem spasen, ale teprve křtem svatým ve spojení s pravou vírou; že tuto milost a věčnou spásu může ztratit a že je třeba mnoho obětí v misijní činnosti a pro spásu duší.
Táž zásadní změna v pohledu na věci se jeví v nových “Eucharistických modlitbách”. Ve starém mešním obřadu jsme se před proměňováním modlili: “etpro omnibus orthodoxis atque catholicae et apostolicaefidei cultoribus … za všechny pravoverné, jakož i katolické a apoštolské víry ctitele” To je katolická Církev: společenství věřících, pravoverných v katolické a apoštolské víře.
Co však čteme v nové čtvrté “Eucharistické modlitbě” Bugniniho? ” ..et omnium, qui te querunt corde sincero …všech, kdož tě s upřímným srdcem hledají.”
Víra už teď není základem Církve, ale lidské hledání zbožnosti,
”anonymní křesťan” Karla Rahnera.
Tím je tedy jasné, proč reformátoři tolik trvají – proti učení a praxi Církve, proti správným slovům ustanovení Ježíše Krista – na vyjádření: “za všechny”.
V tom je celá theologie, falešná theologie, učení o spasení všech. Pro zástupce učení o vykoupení všech je ponižující opakovati slova Kristova: “Moje krev, která se za vás a za mnohé vylévá.”
Nikoliv. Vtělením Božím se nespojuje automaticky každý člověk s Bohem; jedině ten, kdo se s Bohem touží spojit, křtem, mší svatou, sv. přijímáním, modlitbou… a ten, kdo v tomto spojení s Bohem věrně setrvá.