1850 katolíků žádá Františka, aby neměnil víru o manželství
Prohlášení věrnosti neměnné nauce církve o manželství a rodině a jeho nenarušitelnosti
(podepisujte na: www.filialappeal.org )
Stručný obsah Prohlášení
Hereze týkající se pravého manželství a rodiny se v katolickém prostředí velmi rozšířily po mimořádné synodě o rodině a zveřejnění Amoris laetitia.
Vzhledem k této skutečnosti vyjadřuje Prohlášení vůli signatářů zůstat věrni neměnné nauce církve o morálce a svátostech manželství, smíření a Eucharistie a o nepomíjející kázni týkající svátostí.
Prohlášení věrnosti pevně prohlašuje zvláště, že
I. Pokud jde o čistotu, manželství a práva rodičů
- Všechny formy soužití more uxoriomimo platné manželství se těžce protiví Boží vůli;
- Manželství a manželský akt mají za cíl plození a každý pohlavní akt musí být otevřen životu;
- Tzv. sexuální výchova je základním a primárním právem rodičů musí se uskutečňovat pod jejich pozorným vedením;
- Definitivní zasvěcení osoby Bohu pro život v čistotě je objektivně vznešenější než manželství.
II. Pokud jde o soužití, homosexuální svazky a nová manželství po rozvodu
- Neregulérní svazky nemohou být srovnávány s manželstvím, pokládány za mravně povolené a legálně uznávány;
- Neregulérní svazky jsou v radikálním rozporu s křesťanským manželstvím a nemohou být jeho vyjádřením ani částečně ani jako analogie a je třeba se na ně dívat jako na hříšný způsob života;
- Neregulérní svazky nemohou být doporučovány jako rozumné a graduální naplňování Božího zákona.
III. Pokud jde o přirozený zákon a individuální svědomí
- Katolík s dobře formovaným svědomím nemůže nikdy dospět k závěru, že v daných osobních omezeních setrvávání v objektivně hříšné situaci může být nejlepší možnou odpovědí na evangelium, ani že jde o něco, co Bůh od někoho žádá;
- Šesté přikázání a nerozlučnost manželství nelze pokládat za prosté ideály k následování;
- Osobní a pastorační rozlišování nemůže nikdy vést rozvedené a „civilně sezdané“ k závěru, že jejich cizoložné soužití je morálně ospravedlněno jejich „věrností“ k novému partneru. Zvolit si cizoložné soužití je nemožné a kdo tak činí, dopouštějí se nových hříchů;
- Rozvedení a civilně „sezdaní“ kteří nemohou splnit závažnou povinnost rozejít se, jsou morálně zavázáni žít spolu jako „bratr a sestra“ a vyhýbat se pohoršení jakýmkoliv projevem intimity podobným jako u řádně sezdaných párů.
IV. Pokud jde rozlišování, odpovědnosti a stavu milostia stavu hříchu
- Rozvedení a civilně znovu „sezdaní“, kteří zvolili tuto svou situaci s plným vědomím a souhlasem vůle, nejsou živými členy církve a jako takoví jsou v těžce hříšném stavu, který jim nedovoluje mít lásku ani v ní růst;
- Neexistuje žádný bod ani střední cesta mezi stavem v Boží milosti a stavem bez ní ve smrtelném hříchu. Duchovní růst toho, kdo žije v objektivně hříšném stavu, závisí na tom, že opustí tento stav;
- Vzhledem k tomu, že Bůh je vševědoucí, přirozený i zjevený zákon předvídá všechny tyto situace, především když zakazují specifické situace jako „intrinsece malae“
- Komplexnost situací a různé stupně odpovědnosti mezi případy nebrání pastýřům v závěru, že tyto neregulérní svazky jsou ve stavu objektivního veřejného hříchu, a musí předpokládat, pro forum externum, že jsou zbaveny milosti posvěcující;
Od okamžiku, kdy je člověk vybaven svobodným rozhodováním, všechny jeho skutky mu musí být přičítány jako autorovi a tuto přičitatelnost musí předpokládat.
V. Pokud jde o svátost smíření a Eucharistie
- Zpovědník je povinen napomenout penitenty ve věci přestoupení Boží zákona a mít záruku, že opravu touží po rozhřešení a odpuštění a jsou pevně rozhodnuti napravit své chování;
- Civilně „sezdané“ rozvedené, kteří setrvávají ve stavu objektivního cizoložství, nemohou zpovědníci posuzovat, jakoby žili v objektivním stavu milosti s právem přijmout rozhřešení a přistoupit k svaté Eucharistii, vyjma když vyjádří svou lítost a pevné rozhodnutí ukončit tento stav života;
- Žádné odpovědné rozlišení nemůže připustit, že civilně „sezdaní“, kteří žijí v otevřeném cizoložství, mohou přistupovat k Eucharistii, a tvrdit, že se nejedná o těžký hřích, protože stav jejich vnějšího života objektivně odporuje charakteru nerozlučného křesťanského manželství;
- Subjektivní jistota svědomí ve věci neplatnosti předchozího manželství je sama o sobě nedostačující k tomu, aby ospravedlnila civilně „sezdané“ rozvedené od hříchu cizoložství, ani nedovoluje ignorovat z hlediska důsledků života , že jde o veřejné hříšníky;
- Ti, kteří přijímají Eucharistii, musí být toho hodni a být ve stavu milosti, proto rozvedení a civilně „sezdaní“, kteří vedou styl života veřejných hříšníků, riskují, že se přijetím Eucharistie dopouštějí svatokrádeže;
- Podle logiky evangelia lidé, kteří umírají ve stavu smrtelného hříchu nesmířeni s Bohem, jsou odsouzeni k věčné záhubě.
VI. Pokud jde o mateřský a pastorační přístup církve
- Jasné učení pravdy je jedinečné dílo milosrdenství a lásky;
- Odmítání rozhřešení a svatého přijímání pro katolíky, pokud setrvávají v objektivním stavu veřejného hříchu, vyplývá z mateřské péče církve a ze skutečnosti, že není vlastníkem svátostí, ale jejich věrnou správkyní;
VII. Pokud jde o univerzální platnost trvalého učitelského úřadu církve
- Morální a pastorační otázky týkající se svátostí pokání a manželství mohou být řešeny zásahy magisteria a pro sou povahu vylučují protikladné anebo od něho podstatně rozdílené interpretace.
Zatímco rány rozvodů a sexuální zpustlosti jsou rozšířeny všude, i uvnitř církve, je povinností biskupů, kněží a katolických věřících vyjadřovat jednohlasně svou věrnost neměnné nauce církve a nepřerušené kázni přijaté od apoštolů.
Všechny tyto téze jsou v textu Prohlášení věrnosti podrobně rozvedeny a zdůvodněny
Česky: www.lumendelumine.cz/index.php
Anglický pramen: www.filialappeal.org
(podepisujte na: www.filialappeal.org )
Stručný obsah Prohlášení
Hereze týkající se pravého manželství a rodiny se v katolickém prostředí velmi rozšířily po mimořádné synodě o rodině a zveřejnění Amoris laetitia.
Vzhledem k této skutečnosti vyjadřuje Prohlášení vůli signatářů zůstat věrni neměnné nauce církve o morálce a svátostech manželství, smíření a Eucharistie a o nepomíjející kázni týkající svátostí.
Prohlášení věrnosti pevně prohlašuje zvláště, že
I. Pokud jde o čistotu, manželství a práva rodičů
- Všechny formy soužití more uxoriomimo platné manželství se těžce protiví Boží vůli;
- Manželství a manželský akt mají za cíl plození a každý pohlavní akt musí být otevřen životu;
- Tzv. sexuální výchova je základním a primárním právem rodičů musí se uskutečňovat pod jejich pozorným vedením;
- Definitivní zasvěcení osoby Bohu pro život v čistotě je objektivně vznešenější než manželství.
II. Pokud jde o soužití, homosexuální svazky a nová manželství po rozvodu
- Neregulérní svazky nemohou být srovnávány s manželstvím, pokládány za mravně povolené a legálně uznávány;
- Neregulérní svazky jsou v radikálním rozporu s křesťanským manželstvím a nemohou být jeho vyjádřením ani částečně ani jako analogie a je třeba se na ně dívat jako na hříšný způsob života;
- Neregulérní svazky nemohou být doporučovány jako rozumné a graduální naplňování Božího zákona.
III. Pokud jde o přirozený zákon a individuální svědomí
- Katolík s dobře formovaným svědomím nemůže nikdy dospět k závěru, že v daných osobních omezeních setrvávání v objektivně hříšné situaci může být nejlepší možnou odpovědí na evangelium, ani že jde o něco, co Bůh od někoho žádá;
- Šesté přikázání a nerozlučnost manželství nelze pokládat za prosté ideály k následování;
- Osobní a pastorační rozlišování nemůže nikdy vést rozvedené a „civilně sezdané“ k závěru, že jejich cizoložné soužití je morálně ospravedlněno jejich „věrností“ k novému partneru. Zvolit si cizoložné soužití je nemožné a kdo tak činí, dopouštějí se nových hříchů;
- Rozvedení a civilně „sezdaní“ kteří nemohou splnit závažnou povinnost rozejít se, jsou morálně zavázáni žít spolu jako „bratr a sestra“ a vyhýbat se pohoršení jakýmkoliv projevem intimity podobným jako u řádně sezdaných párů.
IV. Pokud jde rozlišování, odpovědnosti a stavu milostia stavu hříchu
- Rozvedení a civilně znovu „sezdaní“, kteří zvolili tuto svou situaci s plným vědomím a souhlasem vůle, nejsou živými členy církve a jako takoví jsou v těžce hříšném stavu, který jim nedovoluje mít lásku ani v ní růst;
- Neexistuje žádný bod ani střední cesta mezi stavem v Boží milosti a stavem bez ní ve smrtelném hříchu. Duchovní růst toho, kdo žije v objektivně hříšném stavu, závisí na tom, že opustí tento stav;
- Vzhledem k tomu, že Bůh je vševědoucí, přirozený i zjevený zákon předvídá všechny tyto situace, především když zakazují specifické situace jako „intrinsece malae“
- Komplexnost situací a různé stupně odpovědnosti mezi případy nebrání pastýřům v závěru, že tyto neregulérní svazky jsou ve stavu objektivního veřejného hříchu, a musí předpokládat, pro forum externum, že jsou zbaveny milosti posvěcující;
Od okamžiku, kdy je člověk vybaven svobodným rozhodováním, všechny jeho skutky mu musí být přičítány jako autorovi a tuto přičitatelnost musí předpokládat.
V. Pokud jde o svátost smíření a Eucharistie
- Zpovědník je povinen napomenout penitenty ve věci přestoupení Boží zákona a mít záruku, že opravu touží po rozhřešení a odpuštění a jsou pevně rozhodnuti napravit své chování;
- Civilně „sezdané“ rozvedené, kteří setrvávají ve stavu objektivního cizoložství, nemohou zpovědníci posuzovat, jakoby žili v objektivním stavu milosti s právem přijmout rozhřešení a přistoupit k svaté Eucharistii, vyjma když vyjádří svou lítost a pevné rozhodnutí ukončit tento stav života;
- Žádné odpovědné rozlišení nemůže připustit, že civilně „sezdaní“, kteří žijí v otevřeném cizoložství, mohou přistupovat k Eucharistii, a tvrdit, že se nejedná o těžký hřích, protože stav jejich vnějšího života objektivně odporuje charakteru nerozlučného křesťanského manželství;
- Subjektivní jistota svědomí ve věci neplatnosti předchozího manželství je sama o sobě nedostačující k tomu, aby ospravedlnila civilně „sezdané“ rozvedené od hříchu cizoložství, ani nedovoluje ignorovat z hlediska důsledků života , že jde o veřejné hříšníky;
- Ti, kteří přijímají Eucharistii, musí být toho hodni a být ve stavu milosti, proto rozvedení a civilně „sezdaní“, kteří vedou styl života veřejných hříšníků, riskují, že se přijetím Eucharistie dopouštějí svatokrádeže;
- Podle logiky evangelia lidé, kteří umírají ve stavu smrtelného hříchu nesmířeni s Bohem, jsou odsouzeni k věčné záhubě.
VI. Pokud jde o mateřský a pastorační přístup církve
- Jasné učení pravdy je jedinečné dílo milosrdenství a lásky;
- Odmítání rozhřešení a svatého přijímání pro katolíky, pokud setrvávají v objektivním stavu veřejného hříchu, vyplývá z mateřské péče církve a ze skutečnosti, že není vlastníkem svátostí, ale jejich věrnou správkyní;
VII. Pokud jde o univerzální platnost trvalého učitelského úřadu církve
- Morální a pastorační otázky týkající se svátostí pokání a manželství mohou být řešeny zásahy magisteria a pro sou povahu vylučují protikladné anebo od něho podstatně rozdílené interpretace.
Zatímco rány rozvodů a sexuální zpustlosti jsou rozšířeny všude, i uvnitř církve, je povinností biskupů, kněží a katolických věřících vyjadřovat jednohlasně svou věrnost neměnné nauce církve a nepřerušené kázni přijaté od apoštolů.
Všechny tyto téze jsou v textu Prohlášení věrnosti podrobně rozvedeny a zdůvodněny
Česky: www.lumendelumine.cz/index.php
Anglický pramen: www.filialappeal.org