Za Hitlera se od r.1933 nemodlila, už byl ďáblem. František je asi také

I. list Janův 5, 16: "Vidí-li někdo, že jeho bratr se dopouští hříchu, který není k smrti, ať za něho prosí; a Bůh mu daruje život, jestliže nehřešil k smrti. Jest ovšem hřích, který je k smrti; o takovém neříkám, abyste za něj prosili." Margarete Dach (1878-1946). Pocházela z luterského domu, již od dětství srostla s Biblí a prožívala přímá setkání s Pánem, o kterých ale nemluvila. Ve čtyřiadvaceti letech se provdala za právníka Arthura Dacha, porodila mu dvě děti a přestěhovala se z východního Německa nejprve do Offenbachu nad Mohanem (jižně od Frankfurtu) a později do Kronbergu, kde je také pohřbena. Také ona pracovala jako sociální pracovnice ve věznicích a od patnácti let si vedla deníky, které dosud nebyly analyzovány.

Margarete Dachová však zanechala ještě živější odkaz – od třicátých let se kolem ní shromažďovala skupina zhruba osmdesáti lidí, která díky pravidelné modlitbě a biblickému studiu nepodlehla šířící se ideologické nákaze. Tato „Dachmutter“, tedy „zastřešující matka“, jak se jí ve shodě s jejím příjmením říkalo, s velkorysou pohostinností ve své domácnosti ubytovávala až třicet osob najednou a stávala se jejich rádkyní. Sama sebe vychovávala jedině k přijetí Boží vůle, což jí umožnilo nepodplatitelnost a upřímnost, když narážela na slabosti druhých. Již před třicátým třetím rokem se začala modlit za nacistické pohlaváry, ale nikoli za Hitlera, jak jí napověděl vnitřní hlas. Komentovala to úsečnou poznámkou: „Hitler je ďábel“. S nástupem Třetí říše její modlitba žila z naděje na příchod Božího království a v účastnících četných nočních modlitebních vigilií posilovala víru v Boží příslib, že díky hrstce věřících Pán nezničí Sodomu a Gomoru, tedy rodné Německo. Margarete byla pevně přesvědčena o jednotě obou církví, která se jednou viditelně projeví. Když členové její modlitební skupiny začali postupně konvertovat ke katolicismu, nejprve se diskrétně stáhla, aby ji pak v dubnu 1943 jako jednu z posledních mohučský biskup přijal do katolické církve. Dachmutter k ní měla blízko už jako protestantka – nejen skrze lásku k Panně Marii, jejíž přímluvě svěřila svůj dům, nýbrž také skrze intenzivní modlitbu za papeže (zejména za Pia XI. v hodině jeho smrti), kterého uznávala za pastýře církve čelícího moci temna. Zdrojem textu článku je Bible a: www.radiovaticana.cz/clanek.php4