Když svatá Benedikta Terezie vítala s pokojem v srdci nacistický koncentrák kvůli Ježíši Kristu, ani já neodmítnu žádnou bolest kvůli Ježíškovi, Králi králů, který se kvůli mně hříšnici tísnil v ženském lůně.
Dřív jsem se trápil nad nějakou zlovůlí ve světě i nad zlořády někoho v Církvi, ale když to vše takhle prožívám s Pánem Ježíšem, tak je mi lhostejné, jestli mě nějaké okolní těžkosti umučí, protože se tomu všemu rád vydávám pro Ježíše a s Ježíšem, kterého tím potěším. Ježíši, moje věčná lásko, miluji tě!
Milerád snesu utrpení pro Ježíše, klesajícího kvůli naším hříchům až ke krajnímu stísnění v mateřském lůně přečisté Panny. Kéž potěším v jeho krajním ponížení a osamění!
Milovaný Ježíšku, chci trpět s tebou, a neustále ti přinášet potěšení, protože to, co snášíš kvůli nám, je strašné.
Je to obdivuhodné, jak nás Bůh miluje. Ten, který byl a je od věčnosti, vševládný a všemocný Pantokrator, trpí kvůli naší spáse za naše hříchy tak, že se vtěsnává do ženského lůna, samozřejmě vždy čisté panenské Matky Boží.