Maria Valtorta Život Pána Ježíše 60
Ježíš je za Chrámem poblíž Ovčí brány. Má kolem sebe apoštoly a učedníky-pastýře mimo Lévyho, postrašené a
zároveň i rozzuřené. Dohadují se mezi sebou. Řekla bych, že se dohadují nejen mezi sebou, ale i s Ježíšem...
Vyčítají Ježíšovi, že neustal v při, když už ji jednou zchladil. A Ježíš odpovídá: „Musel jsem své projevení
dovršit."
A jsou i různého názoru, kam jít, teď, kdy je nablízku sabat a svátky. Petr navrhuje Josefa z Arimatie, protože do
Betánie nemohou jít, když Ježíš prohlásil, že se tam nemůže.
Tomáš odpoví: „Josef není doma a ani Nikodém. Odjeli na svátky (v době našich vánoc). Včera jsem se s nimi
pozdravil."
„Já vím, kam půjdu strávit tyto večery světel. A když zde nebudu s vámi, budete mít klid všude. A proto vám
říkám: jděte, kam chcete. Žehnám vám. Připomínám vám, abyste zůstali tělem i duchem spojeni a podřízeni Petrovi
jako vaší hlavě, nějako pánovi, ale spíše staršímu bratrovi. Rozdělíme se, hned jak přijde Lévi s mým vakem."
„To tedy ne, můj Pane! Nechat tě jít samotného, to nikdy v životě!" zvolá Petr.
„Vždycky, když to budu chtít, Šimone Jonášův. Ale neboj se. Nezůstanu ve městě. Nikdo, pokud to nebude anděl
nebo démon, můj úkryt neobjeví."
„Dobře. Ale protože je příliš mnoho démonů, kteří tě nenávidí, říkám ti, nepůjdeš sám!"
„Jsou také andělé, Šimone. A já půjdu."
„Ale kam? Snad v této roční době nepůjdeš do jeskyně v horách?"
„A proč ne? Bylo by to stále méně ledové než srdce lidí, kteří mě nemilují," říká Ježíš, jako by hovořil sám k sobě,
skláněje při tom hlavu, aby skryl slzy, které se lesknou v jeho očích.
„Už je zde Lévi. Běží," říká Ondřej, který vyhlíží u silnice.
„Tak si tedy popřejme pokoj a rozdělme se."
Lévi přiběhne celý udýchaný: „Všude tě hledají, Mistře, řekli mi ti, kteří tě mají rádi. Byli v mnoha domech,
obzvláště chudých lidí."
„Viděli tě?" táže se Jakub Zebedeův.
„Samozřejmě. Dokonce mě zastavili. Ale já jsem jim řekl, že jdu do Gabaonu a vyšel jsem Damašskou bránou a
utíkal sem kolem hradeb. Nelhal jsem, Pane, protože po sabatu tam půjdeme. Ale tuto noc strávíme v okolí
Davidova města... Jsou to pro nás dny vzpomínek..." a hledí na Ježíše s andělským úsměvem na své mužné vousaté
tváři nad vzpomínkou, která v jeho rysech opět probouzí onoho chlapce z oné vzdálené noci, kdy jako první spatřil
anděla...
„Dobře. I vy jděte, kam si přejete, já půjdu také. Každý svou cestou. Ale než vás opustím, opakuji vám slova, která
jsem vám už řekl, než jsem vás poslal po dvou do měst: »Jděte, kažte, ohlašujte, že Boží Království se přiblížilo.
Uzdravujte nemocné, očisťujte malomocné, křiste mrtvé duchem i tělem. A nebuďte pyšní na to, co děláte. Vyhněte
se hádkám mezi sebou i s těmi, kteří vás nemilují. Za to, co budete dělat, nic nežádejte. Dávejte, co máte a
nestarejte se o zítřek. Dělejte všechno, co jste viděli dělat mne. A teď vám dávám moc, abyste konali to, co konám
já a co chci, abyste dělali pro větší Boží slávu." A na každého zvlášť dechne, políbí ho a všechny propustí.
Všichni se vzdalují s lítostí a několikrát se obrátí. Ježíš je zdraví rukou, dokud mu nezmizí z očí, pak sestoupí do
koryta Cedronu... Napije se této čisté, ale jistě ledové vody. Opláchne si obličej, ruce, nohy a pak se posadí.
Přemýšlí...
Zůstane tak po nějakou dobu, pak vstane, vezme svůj vak a dá se na cestu do Betléma.
Spěchá, aby byl na místě před setměním. Ale jakmile dospěje k vyvýšenému bodu, odkud je rozhled na celé
městečko Betlém, zastaví se, hledí, povzdechne. Pak rychle sestupuje. Nejde do města, ale obejde ho kolem
posledních domů a jde rovnou ke zříceninám Davidovy věže, do míst, kde se narodil. Přejde potok tekoucí kolem
jeskyně. Vkročí do otvoru, v němž je plno suchého listí... Pohlédne dovnitř. Nikdo tam není. Vejde..."
Ježíš promlouvá: „A tak končí třetí rok mého veřejného života. Teď přijde období příprav na Utrpení.
Dnes stejně jako před dvěma tisíci lety budou rozpory mezi těmi, pro které se takto zjevuji. Ještě jednou jsem
znamením protikladu. Ale ne já sám o sobě, ale tím, jaké podněty v lidech probouzím. Lidé dobré vůle budou
podníceni k dobrému jednání pastýřů a jiných pokorných lidí. Ostatní budou podníceni ke špatnému jednání,tak jak je projevili zákonici, farizejové, saduceové a kněží oněch dob. Každý dává, co má. Dobrý, který
přichází do styku se zlými, vzbuzuje u nich překypění té největší zvrácenosti. A soud už bude učiněn, tak jak
tomu bylo tehdy na Velký pátek, podle toho, jak budou soudit a přijímat Mistra, který v novém záměru
nekonečného milosrdenství se dává poznávat ještě jednou. Pokoj těm, kteří otevřou oči a poznají mě...