Maria Valtorta Život Pána Ježíše 55
Vy nevěříte, vy nemůžete věřit, protože nejste mými ovečkami.
Ježíš židům v Chrámu
Na hostině u farizeje Elchiáše
Ježíš vstupuje do domu svého hostitele poblíž Chrámu... Je to stroze důstojný dům přísného dodržovatele předpisů,
který dokonce tyto předpisy přehání. Na látkách žádný vzor, na stěnách žádný ornament, nikde žádný ozdobný
předmět. Všechny části tohoto domu dýchají duchem svého majitele. Studený dům, který nepřijme, ale nepřátelsky
sevře toho, kdo do něho vstoupí.
A Elchiáš to dává najevo a chlubí se tím. „Vidíš, Mistře, jak dodržuji předpisy?... Ale prosím tě, Mistře, jděte do
hodovní síně, já se na okamžik vzdálím, neboť musím promluvit se svými přáteli."
Ježíš souhlasí, aniž by něco namítal.
„Mistře, mně se nějak špatně dýchá..." zvolá Petr.
„Proč? Není ti dobře?" ptají se ho někteří.
„Ne. Ale dolehla na mě tíseň jako na někoho, kdo padl do pasti."
„Uklidni se a všichni buďte velice opatrní," doporučuje Ježíš.
Zůstanou stát ve skupině, dokud nevstoupí farizejové, následovaní služebníky.
„Neprodleně k tabuli. Máme schůzi, a proto se nesmíme opozdit," nařizuje Elchiáš a rozmisťuje hosty, zatímco
služebníci už krájejí masa.
Ježíš je vedle Elchiáše a z druhé strany má Petra. Elchiáš nabízí pokrmy a hostina začíná v mrazivém tichu.
Ale pak se vymění první slova, určená přirozeně Ježíšovi, neboť těch ostatních dvanáct přehlížejí, jako by zde
nebyli.
První, kdo se táže, je nějaký doktor. „Mistře, ty tedy o tom, kým jsi, máš jistotu?"
„Neříkám to já svými ústy. Ještě než jsem byl mezi vámi, už to říkali proroci."
„Proroci! Ty, který popíráš, že bychom mohli být svatí, můžeš považovat za správná má slova, řeknu-li, že naši
proroci mohou být přepjatí?"
„Proroci jsou svatí."
„A my ne, že ano? Ale přece Sofoniáš ve svém odsouzení Jeruzaléma háže do jednoho pytle proroky i kněze: »Jeho
proroci jsou přemrštěnci, muži bez víry a jeho kněží znesvěcují svaté věci a porušují Zákon«. Toto nám vyčítáš bez
ustání. Ale přijímáš-li jedno, musíš přijmout i druhé."
„Rabíne Izraele, odpověz mi. Když o několik řádek dále Sofoniáš říká: »Zpívej a raduj se, siónská dcero... Pán
odvolal rozsudek nad tebou... Král Izraele je mezi vámi«, přijímá tvé srdce tato slova?"
„Opakovat si je a myslet na ten den je mým největším potěšením."
„Ale jsou to slova proroka, a tedy v důsledku toho přemrštěnce."
Rabín zůstane zaraženě mlčet. Jeden přítel mu přijde na pomoc. „Nikdo nemůže pochybovat o tom, že Izrael bude
vládnout. Tento Boží slib řekl ne jeden, ale všichni proroci, to znamená patriarchové."„A ani jeden předprorok a prorok mě neopomenul označit za toho, kým jsem."
„Dobře! Ale nemáme důkazy! I ty můžeš být jen přemrštěncem. Jaké důkazy nám dáš, že jsi Mesiáš, Syn Boží?
Předlož mi něco, co bych mohl posoudit."
„Nebudu se ti zmiňovat o své smrti popsané Davidem a Izaiášem, ale zmíním se o svém Vzkříšení."
„Ty? Ty a vstát z mrtvých? A kdo tě vzkřísí?"
„Zajisté ne vy, ani velekněz ani monarcha ani kasty ani lid. Já sám vstanu z mrtvých."
„Nerouhej se, ó, Galilejce, a nelži!"
„Spolu se Sofoniášem ti říkám: »Očekávej mě při mém vzkříšení«. Až do té doby budete moci mít pochyby a
budete moci je vnášet i mezi lid. Ale jakmile Věčně Živý, když předtím vykoupil, vstane z mrtvých, sám, svými
silami, aby už nezemřel, pochyby padnou."
„Ale což nevíš, že mluvíš k doktorům a členům velerady?" říká Elchiáš.
„A tedy? Vy se mě ptáte, já vám odpovídám. Toužíte po vědění, já vám ukazuji pravdu."
Ledové ticho. Elchiáš s loktem opřeným o hodovní lehátko přemýšlí, tvrdý, uzavřený jako všichni ostatní z jeho
domu.
Ježíš se obrátí a pohlédne na něho a pak řekne: „Elchiáši, nesměšuj Zákon a proroky s maličkostmi!"
„Vidím, že jsi četl v mých myšlenkách. Ale nemůžeš popřít, že jsi hřešil přestoupením předpisu."
„Stejně jako ty, a ty ses k tomu ještě dopustil klamu, a tedy chyby ještě větší, protože jsi nedodržel povinnosti
pohostinství, a to z vlastní vůle. Zabavil jsi mě a pak jsi mě poslal sem, zatímco ty ses se svými přáteli očisťoval."
„Mohl jsi mi mou povinnost připomenout."
„Je tolik věcí, které bych ti mohl připomenout, ale posloužilo by to jen k tomu, že bys byl ještě nesmiřitelnější a
nepřátelštější."
„Ne, jen je řekni. My ti chceme naslouchat a..."
„A obvinit mě u velekněze. Vím to. Znám vás. Zde mezi vámi jsem odzbrojen. Jsem vzdálen od lidu, který mě
miluje a před kterým se mě neodvažujete napadnout. Ale já nemám strach. A nesnížím se ke kompromisům a
nespáchám žádnou zbabělost. A řeknu vám, co je vaším hříchem i hříchem celé vaší kasty, nepraví dodržovatelé
Zákona, nepraví mudrci, kteří vědomě směšujete dohromady pravdu a lež, kteří po druhých požadujete dokonalost,
a to ve vnějších věcech, ale po sobě nepožadujete nic. Vyčítáte mi, že jsem se před obědem neumyl. Víte, že
přicházím z Chrámu, do kterého se může vstoupit jen po očištění nečistot a prachu cesty. Chcete doznat, že svaté
Místo je nákazou?"
„My jsme se očistili, než jsme šli ke stolu."
„A nám bylo přikázáno: »Jděte tam a čekejte«. A potom: »Bez meškání ke stolu«. Na tvých panenských zdech bez
kresby byla tedy přece jen kresba a to: oklamat mě. A teď všichni poslouchejte."
Ježíš povstane, opře se rukama o okraj stolu a začne svá obvinění:
„Vy, farizejové, umýváte vnějšek pohárů a talířů a omýváte si ruce a nohy, jako kdyby toto všechno mělo vstoupit
do vašeho ducha, kterého prohlašujete za čistého a dokonalého. Ale nejste to vy, ale Bůh, který to má prohlásit.
Nuže, vězte, co si Bůh myslí o vašem duchu. Myslí si, že je plný lži, nečistoty a násilí, že je plný zloby a že nic z
toho, co přichází zvenčí, nemůže zkazit to, co už je zkažené.
Nemůže ten, který učinil vašeho ducha, stejně jako učinil vaše tělo, požadovat úctu, kterou máte pro vnějšek, i pro
vnitřek? Ó, hloupí, kteří zaměňujete dvě hodnoty a převracíte jejich důležitost, což Nejvyšší nepožaduje pro ducha
větší péči, On, který ho učinil ke své podobě, než pro ruce nebo nohy, jejichž špína může být lehce smyta a které, i
kdyby zůstaly špinavé, nemají žádný vliv na čistotu vnitřní?
Čiňte tedy díla, která jsou hodná Boha a ne maličkosti, které se nepozvedají nad prach, z něhož jsou učiněna. Čiňte
díla, která přetrvají, která jsou díly královskými a svatými. Čiňte díla milosrdné lásky, dávejte almužnu, buďte
počestní, buďte čistí ve svých dílech i úmyslech a všechno bude ve vás čisté i bez oné očistné vody.
Ale co si vlastně myslíte? Že je všechno v pořádku, protože platíte desátek z koření? Běda vám, ó, farizejové, kteří
platíte desátek z máty a routy, hořčice a kmínu, fenyklu a jiných rostlin, ale kteří vzápětí zanedbáváte spravedlnost
a Boží lásku... Běda vám, farizejové, kteří rádi zaujímáte přední místa v synagogách a ve shromážděních a kteří
chcete být na veřejnosti ctěni, ale kteří nemyslíte na to, abyste činili díla, zajišťující vám místo v Nebi a úctu
andělů. Jste podobni skrytým hrobkám, kterých si ten, jenž se jich dotkne, ani nepovšimne, a tak nad nimi nepocítí
odpor, ale nad kterými by se otřásl hnusem, kdyby spatřil, co skutečně obsahují. Bůh nicméně vidí i ty nejtajnější
věci, a když vás soudí, nemýlí se...
Běda vám, doktoři Zákona, neboť uvalujete na lid zátěž, kterou neunesou.
Běda vám, kteří stavíte hrobky prorokům, zabitým vašimi otci. Nuže? Vy si myslíte, že tím zmenšíte chyby svých
otců?
Běda vám, doktoři Zákona, kteří jste se zmocnili klíčů vědy a zavřeli jste svůj chrám, abyste ostatním zamezili
vstup a nebyli jimi souzeni. Dobře víte, že kdyby byl lid poučen o pravé Vědě, to znamená o svaté Vědě, mohl by
vás soudit. A tak dáváte přednost tomu, aby byl nevědomý, a tak vás nemohl soudit. A mne nenávidíte, protože
jsem Slovem Moudrosti, a chtěli byste mě předčasně uzavřít do vězení, do hrobky, abych už nemluvil.
Ale já budu mluvit, dokud bude Bůh chtít, abych mluvil. A pak zde budou moje díla, která budou hovořit ještě víc
než moje slova.
Je to zbytečné, Elchiáši, že ve svém domě nemáš kresby a vzory. Je to zbytečné, ó, vy všichni, že ve svých domech
nemáte sochařské předměty. Zato ve svém nitru máte modlu, více model. Modlu toho, že se považujete za bohy,modlu svých neřestí. Pojďte, vy moji. Odejdeme."
A nechá napřed vyjít apoštoly a sám vychází jako poslední.
Ticho.
Pak ti, kteří zůstali, se dají do velkého křiku a všichni zároveň říkají: „Je třeba ho pronásledovat, přistihnout, najít
předmět k obvinění! Je třeba ho zabít!"
Opět ticho.
A pak dva odcházejí, znechuceni touto nenávistí: jedním z nich je Daniel, venkovský příbuzný Elchiášův. Ti, kteří
zůstali, se ptají: „Co tedy?"
Další ticho.
Pak s výbuchem chraptivého smíchu Elchiáš řekne: „Je třeba zpracovat Jidáše Šimona."
„Dobře! To je dobrá myšlenka. Ale ty jsi ho nedávno urazil!"
„Já si to vezmu na starost," říká jeden farizej. „Já a Eleazar... Obelstíme ho."
„Trochu slibů..."
„Trochu strachu..."
„Hodně peněz..."
„Ne. Hodně ne... Sliby, sliby hodně peněz..."
„A pak?"
„Co: a pak?"
„He, pak! Až to bude hotovo, co mu dáme?"
„Ale nic! Smrt. Tak... už nebude moci mluvit," říká pomalu a krutě Elchiáš.
„Hu! Smrt!"
„Děsíš se toho? Ale jen do toho! Zabijeme-li Nazaretského, který... je spravedlivý... můžeme přece zabít i Iškariota,
který je hříšník."
Někteří váhají.
Ale Elchiáš vstane a řekne: „Požádáme o radu i Annu... A uvidíte, že řekne, že je to dobrá myšlenka. A vy na to
přijdete také. Ó, vy na to přijdete..."