Vstal a odešel odtud do končin týrských. Vešel do jednoho domu a nechtěl, aby o tom někdo věděl. Nemohlo se to však utajit; hned o něm uslyšela jedna žena, jejíž dcerka měla nečistého ducha. Přišla a padla mu k nohám; a ta žena byla pohanka, rodem Syrofeničanka. Prosila ho, aby vyhnal zlého ducha z její dcery. On jí řekl: „Nech napřed nasytit děti. Neboť se nesluší vzít chléb dětem a hodit jej psům.“ Odpověděla mu: „Ovšem, pane, jenže i psi se pod stolem živí z drobtů po dětech.“ Pravil jí: „Žes toto řekla, jdi, zlý duch vyšel z tvé dcery.“ Když se vrátila domů, nalezla dítě ležící na lůžku a zlý duch byl pryč.
Mk 7,24-30 obr. Kristus a Kananejská žena, Pieter Lastman, 1617
Písmo svaté nás usměrňuje k jednání, které je v souladu s ctností, ale také k čistému zření. V něm najdeme povzbuzení k dobru, právě jako výstrahu před každým zlem. Toužíme-li nabýt poznání, mnohému se naučíme. Pilností a prací a samozřejmě láskou, kterou dává Bůh, lze všechno postihnout. Neboť kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno. Tlučme tedy na …Více
Písmo svaté nás usměrňuje k jednání, které je v souladu s ctností, ale také k čistému zření. V něm najdeme povzbuzení k dobru, právě jako výstrahu před každým zlem. Toužíme-li nabýt poznání, mnohému se naučíme. Pilností a prací a samozřejmě láskou, kterou dává Bůh, lze všechno postihnout. Neboť kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno. Tlučme tedy na dveře tohoto nádherného ráje Písem, plného vůní, sladkostí a krás. Zde náš sluch zachycuje nejrůznější hlasy mystického bohonosného ptactva, jímž se vzrušuje naše srdce. Bylo-li smutné, zde najde potěšení, bylo-li nepokojné, najde uklidnění a naplní se věčným plesáním. Naše mysl dostihne zde zlatem zářících křídel Božské holubice, a ta ji na svých třpytem zářících křídlech povznese k jednorozenému Synu, Hospodáři a Dědici mystické vinice, a skrze Něho ji uvede k samému "Otci světel." Tlučme však neúnavně, tlučme usilovně a vytrvale. Tlučme a nedejme se odradit. Jedině tehdy nám bude otevřeno. Když čteme poprvé a podruhé a nerozumíme tomu, co čteme, nezlobme se, ale vytrvejme, pozastavme se a ptejme se, jak se nám radí: Vyptávej se svého otce, on ti poví, svých starců, oni ti řeknou. Čerpejme z rajského pramene nevysychající nejčistší proudy, které prýští do života věčného. Opájejme se jimi, naplňujme se bez míry tou rozkoší, kterou mají v sobě - je to milost skýtaná nám zdarma.
Denní liturgie (Cyklus - B) 1. čtení: Když král Šalomoun zestárnul, svedly mu jeho ženy srdce k cizím bohům, takže už nebylo úplně oddáno Hospodinu, jeho Bohu, jako bylo srdce jeho otce Davida. Šalomoun ctil Astartu, bohyni Sidoňanů, a Milkoma, ohavnou modlu Ammonitů. Šalomoun dělal to, co se nelíbilo Hospodinu, a nezůstal mu věrný jako jeho otec David. Tehdy vystavěl Šalomoun obětní výšinu …Více
Denní liturgie (Cyklus - B)
1. čtení: Když král Šalomoun zestárnul, svedly mu jeho ženy srdce k cizím bohům, takže už nebylo úplně oddáno Hospodinu, jeho Bohu, jako bylo srdce jeho otce Davida. Šalomoun ctil Astartu, bohyni Sidoňanů, a Milkoma, ohavnou modlu Ammonitů. Šalomoun dělal to, co se nelíbilo Hospodinu, a nezůstal mu věrný jako jeho otec David. Tehdy vystavěl Šalomoun obětní výšinu Kemošovi, ohavné modle Moabitů, na hoře, která je proti Jeruzalému, a Molochovi, ohavné modle Ammonitů. Udělal tak kvůli všem svým ženám cizinkám, které pálily kadidlo a obětovaly svým bohům. Proto se rozhněval Hospodin na Šalomouna, že odvrátil své srdce od Hospodina, Boha Izraele, který se mu dvakrát zjevil a právě to mu přikázal, aby nectil cizí bohy, ale on nedbal na tento příkaz. A tak řekl Hospodin Šalomounovi: „Poněvadž jsi na to nedbal a nezachoval jsi mou smlouvu a mé zákony, které jsem ti přikázal, odtrhnu království od tebe a dám ho jednomu z tvých služebníků. Ale kvůli tvému otci Davidovi to neudělám za tvého života, odtrhnu ho z ruky tvého syna. Přece však neodtrhnu království celé, jeden kmen dám tvému synovi kvůli Davidovi, svému služebníku, a kvůli Jeruzalému, který jsem si vyvolil.“ 1Kral 11,4-13
