Josef Štemberka, farář z Lidic. Narodil se ve vsi Pecka v chalupě č.p. 187 nad potokem Brodkem v rodině domácího tkalce. Měl dalších šest sourozenců. Jeho matka byla sedm let upoutána na lůžko a …Více
Josef Štemberka, farář z Lidic.
Narodil se ve vsi Pecka v chalupě č.p. 187 nad potokem Brodkem v rodině domácího tkalce. Měl dalších šest sourozenců. Jeho matka byla sedm let upoutána na lůžko a zemřela, když bylo Josefovi 11 let, pocházel tedy z velmi skromných poměrů. Byl velmi nadaný, stejně jako jeho bratr Jindřich, proto po přímluvě svého učitele odešel studovat gymnázium do Jičína. Bydlel na jezuitské koleji a živil se kondicemi a milodary, z domova nemohl dostávat nic.
Po ukončení semináře se stal knězem. V roce 1909 nastoupil na své poslední působiště do Lidic a tam zůstal 33 let. Do Pecky jezdil navštěvovat své tři sestry Anežku, Poldičku a Lojzičku a do Rychnova nad Kněžnou jezdil za bratrem Jindřichem, advokátem. Při jedné návštěvě se dohodl se sestrami, že na místě staré chalupy rodičů postaví vilku, kde budou bydlet všichni společně. Sestry se zatím odstěhovaly do přízemí peckovské fary.
Začátkem roku 1942 se stavba chýlila ke konci a proto se chystal na stěhování. Lidice však postihla tragédie, která změnila i životy Štemberkových. Kdyby se stěhování odbylo v předem daném termínu v květnu, tragédie by se ho nedotkla, on však vyhověl žádosti svého nástupce, který nebyl na převzetí služby v Lidicích ještě připraven, a termín odchodu odsunul o několik dní. Z vyprávění jeho farské hospodyně Antonie Škrdlové, která přežila válku v koncentračních táborech a v roce 1945 se vrátila a dožila na Pecce, se dozvídáme, jaký byl lidumil. Když začala druhá světová válka, nakoupil velké množství dětského ošacení, protože odhadl, co vše se ve válce bude hodit. Osudné noci na 10. červen v jedenáct hodin zazvonilo na faře gestapo, které nařídilo, že musí jít s nimi. Nic zlého netuše si oblékl bílý oblek, který měl připraven na odjezd do lázní (měl ho na sobě poprvé, hospodyně ho pak podle něj poznala na fotografiích mrtvých lidických mužů). Zůstal věrně až do konce se svými lidickými spoluobčany, za které prosil o smilování. Poslední hodiny života strávil ve sklepě Horákova statku, kde se s ostatními muži modlil a žehnal jim. Byl zastřelen jako jeden z posledních, sice mu byla nabídnuta od gestapa milost, ale tu kněz žijící 33 let v Lidicích nepřijal.
zdroj: cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Štemberka
Narodil se ve vsi Pecka v chalupě č.p. 187 nad potokem Brodkem v rodině domácího tkalce. Měl dalších šest sourozenců. Jeho matka byla sedm let upoutána na lůžko a zemřela, když bylo Josefovi 11 let, pocházel tedy z velmi skromných poměrů. Byl velmi nadaný, stejně jako jeho bratr Jindřich, proto po přímluvě svého učitele odešel studovat gymnázium do Jičína. Bydlel na jezuitské koleji a živil se kondicemi a milodary, z domova nemohl dostávat nic.
Po ukončení semináře se stal knězem. V roce 1909 nastoupil na své poslední působiště do Lidic a tam zůstal 33 let. Do Pecky jezdil navštěvovat své tři sestry Anežku, Poldičku a Lojzičku a do Rychnova nad Kněžnou jezdil za bratrem Jindřichem, advokátem. Při jedné návštěvě se dohodl se sestrami, že na místě staré chalupy rodičů postaví vilku, kde budou bydlet všichni společně. Sestry se zatím odstěhovaly do přízemí peckovské fary.
Začátkem roku 1942 se stavba chýlila ke konci a proto se chystal na stěhování. Lidice však postihla tragédie, která změnila i životy Štemberkových. Kdyby se stěhování odbylo v předem daném termínu v květnu, tragédie by se ho nedotkla, on však vyhověl žádosti svého nástupce, který nebyl na převzetí služby v Lidicích ještě připraven, a termín odchodu odsunul o několik dní. Z vyprávění jeho farské hospodyně Antonie Škrdlové, která přežila válku v koncentračních táborech a v roce 1945 se vrátila a dožila na Pecce, se dozvídáme, jaký byl lidumil. Když začala druhá světová válka, nakoupil velké množství dětského ošacení, protože odhadl, co vše se ve válce bude hodit. Osudné noci na 10. červen v jedenáct hodin zazvonilo na faře gestapo, které nařídilo, že musí jít s nimi. Nic zlého netuše si oblékl bílý oblek, který měl připraven na odjezd do lázní (měl ho na sobě poprvé, hospodyně ho pak podle něj poznala na fotografiích mrtvých lidických mužů). Zůstal věrně až do konce se svými lidickými spoluobčany, za které prosil o smilování. Poslední hodiny života strávil ve sklepě Horákova statku, kde se s ostatními muži modlil a žehnal jim. Byl zastřelen jako jeden z posledních, sice mu byla nabídnuta od gestapa milost, ale tu kněz žijící 33 let v Lidicích nepřijal.
zdroj: cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Štemberka
