Žalm 146, 147
Haleluja. Chval, duše má, Hospodina!
Hospodina budu chválit po celý svůj život, svému Bohu zpívat žalmy, co živ budu.
Nedoufejte v knížata, v člověka, u něhož záchrany není.
Jeho duch odchází, on se vrací do své země, tím dnem berou za své jeho plány.
Blaze tomu, kdo má ku pomoci Boha Jákobova, kdo s nadějí vzhlíží k Hospodinu, svému Bohu,
jenž učinil nebesa i zemi s mořem a vším, co k nim patří, jenž navěky zachovává věrnost.
Utištěným dopomáhá k právu, hladovým chléb dává. Hospodin osvobozuje vězně.
Hospodin otvírá oči slepým, Hospodin sehnuté napřimuje, Hospodin miluje spravedlivé.
Hospodin ochraňuje ty, kdo jsou bez domova, ujímá se sirotka i vdovy, svévolným však mate cestu.
Hospodin bude kralovat věčně, Bůh tvůj, Sijóne, po všechna pokolení. Haleluja.
Žalm 147
Haleluja. Je tak dobré Bohu našemu pět žalmy, rozkošná a líbezná je chvála.
Hospodin buduje Jeruzalém, shromažďuje rozehnané z Izraele,
uzdravuje ty, kdo jsou zkrušeni v srdci, jejich rány obvazuje.
On určuje počet hvězd, on každou vyvolává jménem.
Velký je náš Pán, je velmi mocný, jeho myšlení obsáhnout nelze.
Hospodin se ujímá pokorných, svévolníky snižuje až k zemi.
Pějte Hospodinu píseň díků, zpívejte našemu Bohu žalmy při citeře,
tomu, který zahaluje nebe mračny, který připravuje zemi deště, který dává na horách růst trávě,
tomu, který zvířatům potravu dává, i krkavčím mláďatům, když křičí.
Netěší ho síla koně, nemá zalíbení v svalech muže.
Hospodin má zalíbení v těch, kdo se ho bojí, v těch, kdo čekají na jeho milosrdenství.
Jeruzaléme, chval zpěvem Hospodina, chval, Sijóne, svého Boha!
On upevnil závory v tvých branách, požehnal tvým synům v tobě.
Na tvém území ti zjednal pokoj, bělí pšeničnou tě sytí.
Na zem vysílá svůj výrok, rychle běží jeho slovo.
Dává sníh jak vlnu, sype jíní jako popel.
Rozhazuje kroupy jako sousta chleba , kdo odolá jeho mrazu?
Sešle slovo své a taje, káže vát větru a plynou vody.
Oznámil své slovo Jákobovi, nařízení svá a soudy Izraeli.
Tak žádnému z pronárodů neučinil, jeho soudy nepoznaly. Haleluja.