Boží slovo na den 2.11. A.D. 2022
Lk 23,33.39-43
Lk 23,33.39-43
Stvořitel všeho ví, že člověk je slabý, že nemůže nehřešit, proto se bude více ptát na to, proč jsme nečinili pokání v hříších, nežli na samotné hříchy.
Ctihodný Gabriel (Urgebadze)
+
Smiluj se nade mnou, ó Bože, podle velkého milosrdenství svého. A podle množství svých slitování zahlaď nepravost mou. Úplně omyj mne od nepravosti mé a od hříchu mého očisti mne.
Dnes jsou Dušičky a jejich svátek, vzpomínka na všechny věrné zemřelé
Vzpomínka na všechny věrné zemřelé
Po ustanovení „Všech svatých“ na 1. listopad se v západní církvi následujícího dne pozvolna začala slavit i výroční vzpomínka na zemřelé. Slavení této vzpomínky zavedl v r. 998 benediktinský opat Odilo z Cluny (pam. 1. 1.). Postupně se rozšířila, roku 1300 byla údajně schválena v Římě. V Aragonii toho dne začali kněží slavit tři mše svaté za zemřelé. Papež Benedikt XIV. tento zvyk potvrdil r. 1748. K rozšíření na celou církev došlo až v roce 1915.
Již ve Starém zákoně byly za zemřelé konány modlitby a oběti. Juda Makabejský např. poslal do Jeruzaléma dva tisíce drachem, aby byla vykonána smírná oběť za hřích padlých bojovníků. Modlitba a konání oběti mše svaté jsou jediným cenným darem pro naše zemřelé.
Díky za zprávu z Evangelia, Rozhodně nesvědčí ani pro vrahy
a násilníky očistcem, nýbrž při plném vyznání lítosti, slyší
lotr něco jiného!!!
„Amen, pravím ti: Dnes budeš se mnou v ráji.“
IZ 1
18 Pojďte, projednejme to spolu, praví Hospodin. I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna.
19 Budete-li povolní a poslechnete, budete požívat dobrých darů země.
K tomu, abychom poslechli Boží přikázání a výzvy Písma Svatého, máme
čas na zemi. Strašné, že řkc uvádí lidi do BLUDU O OČISTCI . t.j. že mají
i po smrti naději.
,
Duše v očistci je už spasena. V očistci se splácejí dluhy za hříchy, které již jsou odpuštěny, ale za které se na zemi neudělalo dostatečné pokání.
Onen spasený lotr zřejmě učinil dostatečné pokání, tj. projevil dokonalou lítost.Není to důkaz neexistence očistce.
O posmrtném osudu člověka
Římská církev učila o očistci, toto téma převzala z řeckých bájí.
Pravoslavná církev učí o celnicích. Porovnáteli co víte o očistci
a co zjistíte o celnicích - uvidíte co je pravé. Dle mého řecká báje
o očistci je lež, která skrývá "naději - ukrytu před Božím hněvem
za své vášně a to bez jakékoliv nápravy v uplynulém životě,
šoupne duše po určitém čase do nebe. Ale pozor v očistci už
nemůže nic napravit, a do nebe se zakořeněnými vášněmi nemá
přístup. Zkrátka očistec je podovd, který vás vtáhne mezi běsy.....
Pravoslavní uvádějí, že prý očistec je nebiblický a podobně. Většina věří, že jsou vzdušné celnice , kde se hodnotí život dotyčné duše a končí výstupem do nebe či do pekla.
Dále říkají, že prý každá duše má dva anděly, dobrého a zlého a ti prý zaznamenávají dobré či zlé skutky a ponoukají k dobru či ke zlu. Dobrý k dobrým, zlý ke zlým. A ti potom svědčí o dotyčné duši v celnicích.
Ani tato vize není biblická.
ALE ROZHODNĚ JE PRAVDIVÁ . nebulikuje tě jako papežství. :-(((
Varuje před lhostejností a hazardem s věčným životem.
Spoléhání na očistec je u řk - běžné.....Jaké asi bude překvapení....
Světlano, ty nevěříš, že Pán Ježíš je pravý Bůh. K čemu je ti věřit pravoslavným o celnicích, když jim upíráš tuto základní pravdu o Trojjedinném Bohu, Otci i Synu i Duchu svatém.
Očistec je i tato Země...to neber dogmaticky.
Jen si počtěte co vaš smysl pro pravdu poví na tento výňatek:
Člověk na celnici uvidí tyto duchy - v celé jejich ošklivosti a odpornosti, což v ten moment vyvolá hrůzu. Duše stane přímo před nimi. A v tu chvíli se stane něco velice důležitého. Duše stane před vášní a může být touto vášní stržena, protože duše uvidí něco, co je jí vlastní, čím žila za svého pozemského života, čím se živila, po čem toužila, s čím nejen nebojovala, ale naopak to pěstovala. Pak se duše přirozeně spojuje s tímto démonickým duchem. A tak se to postupně děje se všemi druhy vášní (a různých celnicích). Většinou se hovoří o počtu dvaceti celnic - druhů vášn
O posmrtném osudu člověka
Také přeji požehnaný den všem. Kdybys náhodou věděl kde najít těch 20 druhů vášní-
prosím o odkaz.
,,Chválme Pána, lebo je dobrý, lebo jeho milosrdenstvo trvá naveky!”
Najväčšou Božou milosťou pre človeka v tomto svete je jeho vlastný život, ale keďže po smrti tak ako Kristus oživame v Duchu je stále tu Božia milosť odpustenia hriechov,za ktorých sa niekto živý z tela a krvi modli, aby boli očistení a bolo im odpustené a rak tu mame Očistec miesto ,,čakárne”a každý v čakárni dúfa a čaká či sa niekto bude ta neho midliť, lebo stále platí v katolíckej Kristovej cirkvi až di posledného súdu ,,Čo žviažete na zemi bude zviazané aj v Nebi a čo rozviažete na zemi bude rozviazanie aj v Nebi” a tak modlíme sa za Duše v Očistci a zvlášť za tých, ktorí nás predišli a aj vďaka našim modlidbam v pokore srdca sa stále prejavuje Božie milosrdenstvo
Ještě jednou opakuji, že učení Pravoslví zde dávám pro ty,
co by rádi opustili Nevěstku babylonskou, ale neví jak dál.
Jít sam Cestou odvěkou s Kristem Pánem a Písmem Svatým
na to se necítí - tak doporučuji volit PRAVOSLAVNOU CÍRKEV
ale pozor v unás v ČR je mnohde těžce liberalizována.
Na Sk je to schůdnější v každém případě, zvláště na východě.
Z denní liturgie
31. neděle v mezidobí - Cyklus C - Víra.cz, Bůh, křesťanství
1.čtení:
Čtení z druhé knihy Makabejské.
Juda, kníže Izraele, uspořádal sbírku dva tisíce drachem stříbra, kterou poslal do Jeruzaléma, aby byla podána oběť za hřích. To bylo jistě dobré a šlechetné jednání, když tak smýšlel o vzkříšení. Kdyby totiž nevěřil, že padlí vstanou z mrtvých, bylo by zbytečné a směšné modlit se za mrtvé. Nadto myslil na nádhernou odměnu, která je uchována těm, kdo zesnuli ve zbožnosti. Svatá a zbožná je to myšlenka! Proto dal vykonat smírnou oběť za mrtvé, aby byli zbaveni hříchu.
2 Mak 12,43-46
Žalm:
Spravedlivým přichází spása od Hospodina.
Hospodin je milosrdný a milostivý,
shovívavý a nadmíru dobrotivý.
Nejedná s námi podle našich hříchů
ani podle našich vin nám neodplácí.
Jako se smilovává otec nad syny,
tak se smilovává Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.
Neboť on ví, z čeho jsme utvořeni,
má v paměti, že jsme jen prach.
Dni člověka jsou jako tráva,
která kvete jak polní květ.
Sotva jej vítr ovane, již ho není,
nezbude po něm ani stopa.
Hospodinova láska však od věků na věky pro všechny, kdo se ho bojí,
a jeho spravedlnost jde z dětí na děti
pro ty, kteří zachovávají jeho smlouvu,
kteří pamatují na jeho přikázání tím, že je plní.
Žl 103 (102)
Zpěv před evangeliem
Aleluja. Blažení, kdo umírají ve spojení s Pánem; ať si odpočinou od svých lopot, neboť jejich skutky jdou s nimi. Aleluja.
Zj 14,13
Evangelium:
Lk 23,33.39-43