01:37:35
Čtení z Nového zákona. Čtení z Nového zákona Čte Václav Voska Scénář dr. V. Justl, CSc (podle překladu dr. Pavla Škrabala z r. 1948 a různých novozákonních překladů) Odborná spolupráce prof. ThDr …Více
Čtení z Nového zákona.
Čtení z Nového zákona
Čte Václav Voska
Scénář dr. V. Justl, CSc (podle překladu dr. Pavla Škrabala z r. 1948 a různých novozákonních překladů)
Odborná spolupráce prof. ThDr. Jan Merell
Hudba K. Sklenička
J. Trávníček - flétna, Z. Hebda - hoboj, F. Stěnha - fagot, J. Bezděkovský - housle, V. Janoch - viola, S. Vích - violoncello, P. Zítková - harfa, R. Učeník - bicí
Pražští choralisté
(M. Hanušová, V. Junková, A. Kluková, A. Krutská, L. Vaněčková, E. Kindler, J. Orel, K. Pilík, Z. Režný, P. Souček)
Řídí František Vajnar
Režie Vladimír Justl
Hudební režie J. Vrána
Zvuk a střih J. Svoboda a J. Očenášek
Technická úprava J. Bartoš
„Co tedy chcete, aby lidé činili vám, čiňte i vy jim; tak zní Zákon."
Ano, tak zněl Zákon před dvěma tisíci lety, tak zní i dnes. Každému, kdo má jen trochu dobré vůle zamyslet se nad obsahem této tolikrát citované myšlenky, musí být jasné, že uskutečňování tohoto příkazu, zahrnujícího s geniální a nepřekonatelnou prostotou, beze zbytku, ideál lidských vztahů, zůstane věčným cílem všeho civilizovaného světa. Přistupuji ke Čtení z Nového zákona s tímto přesvědčením.
(Václav Voska v programu ke Čtení z Nového zákona)
Bibli nacházíme u samých počátků české kulturní tradice, ve všech dobách byla drahým pokladem našich předků. Nelze říci, že by dnešní člověk - i když se mluví o krizi spirituality - neměl o bibli zájem. V bibli poznává člověk sám sebe se svou velikostí i se svými omyly. Zde poznává výšiny, k nimž směřuje, i propastné hlubiny vlastního svědomí. Nebýt této knihy, neobdivovali bychom dnes sochařské výtvory v Chartres ani ravenskou mozaiku, Michelangelo) ani Rembrandt by se nestali tím, čím jsou. V této knize, již obdivoval Montaigne i Racine, Shakespeare i Goethe, Nietzsche i Anatole France, tkví jako v životodárném prameni mistrovská díla světové literatury. Co by byl bez bible Dante, Pascal, Dostojevskij? Bez této knihy by byla evropská kultura nemyslitelnou. A naše česká kultura románské, gotické, renesanční i barokní doby? Význam bible podtrhuje i okolnost, že je nejrozšířenější knihou na světě.
Knihy, které vznikly v křesťanství a byly přijaty do úřední sbírky posvátných knih církve (tzv. Knihy kanonické), se nazývají na rozdíl od knih z doby před Kristem (Starý zákon) knihami Nového zákona. Vznikaly v prvním křesťanském století a je jich celkem dvacet sedm: Čtyři evangelia, Skutky apoštolů, jednadvacet listů a Zjevení neboli Apokalypsa.
(František Kotalík - Jan Merell v sešitu k třídeskovému gramofonovému kompletu, který měl vyjít roku 1970)
Při přípravě Čtení z Nového zákona, které jsme chtěli odlišit od jeho starozákonního pendantu jak přednašečovým přístupem k textu, tak jazykovým charakterem zvoleného znění, jsme vyšli na rozdíl od Čtení ze Starého zákona, připraveného z kralického překladu, z jednoho z posledních překladů, který je dílem Pavla Škrabala (vydání z roku 1948). Přihlíželi jsme vsak i k překladům dalším, včetně znění kralického, a to především V takzvaných textech epištolních, které jsou v našem podání nejednou kontaminací několika překladů. Revizi takto pojatého scénáře provedl „novozákoník", univ. prof. ThDr. Jan Merell. Toto zdůraznění hlediska živé přítomnosti je patrné i z hudebního řešení. Skladatel Karel Sklenička vycházel z předpokladu, že nabízející se chorál gregoriánský se dobře snáší s libovolným způsobem moderně vedených kontrapunktů, rytmů i instrumentálních řešení. Proti historickému pojetí starozákonního vyprávění slojí tak v logickém protikladu současně pojímaná zvěst novozákonní.
Čtení z Nového zákona mělo ve Viole premiéru 24. ledna 1969. Dočkalo se na jejím pódiu 41 repríz - naposled jsme je uvedli v prosinci 1970, čtvrtá, poslední repríza mimo Violu byla ještě 26. září 1971 v Olomouci, ale to už byla definitivně labutí píseň. Abychom pro gramofonovou podobu vytvořili stejnou atmosféru jako pro Čtení ze Starého zákona, natočili jsme k tomuto účelu Čtení z Nového zákona opět v pražském Divadle hudby jako živý záznam, tedy před přeplněným sálem. Stalo se tak 26. ledna a 2. března 1969. Koncepce scénáře, který je mozaikou ze čtyř evangelií a z podstatných postulátů apoštolských listů, vycházela ze snahy připravit Václavu Voskovi text, který mu nabídne několik stylových rovin - od dějového vyprávění, přes pasáže nesené básnickými podobenstvími, naléhavost kázaní, dramatické střety, až po meditativní epištolní sekvence, jejichž tématem jsou otázky věroučné, etické, filozofické, stejně jako sociální výzvy a vize Apokalypsy. Václav Voska se oddal tomuto úkolu se zaujetím umělce, který dovede přesné propojit racionální pochopení textu s citovým zaujetím srdce a pokorou duše. Jeho novozákonní zvěst zní s naléhavostí, která nám umožňuje prožít zázrak, jemuž patří biblické označení „slovo tělem učiněno jest".
Pořad Violy Čtení ze Starého zákona natočen 21. ledna 1968 při matiné v pražském Divadle hudby, pořad Violy Čtení z Nového zákona natočen 2. března 1969 při představení pražského Divadla hudby.
Čtení z Nového zákona
Čte Václav Voska
Scénář dr. V. Justl, CSc (podle překladu dr. Pavla Škrabala z r. 1948 a různých novozákonních překladů)
Odborná spolupráce prof. ThDr. Jan Merell
Hudba K. Sklenička
J. Trávníček - flétna, Z. Hebda - hoboj, F. Stěnha - fagot, J. Bezděkovský - housle, V. Janoch - viola, S. Vích - violoncello, P. Zítková - harfa, R. Učeník - bicí
Pražští choralisté
(M. Hanušová, V. Junková, A. Kluková, A. Krutská, L. Vaněčková, E. Kindler, J. Orel, K. Pilík, Z. Režný, P. Souček)
Řídí František Vajnar
Režie Vladimír Justl
Hudební režie J. Vrána
Zvuk a střih J. Svoboda a J. Očenášek
Technická úprava J. Bartoš
„Co tedy chcete, aby lidé činili vám, čiňte i vy jim; tak zní Zákon."
Ano, tak zněl Zákon před dvěma tisíci lety, tak zní i dnes. Každému, kdo má jen trochu dobré vůle zamyslet se nad obsahem této tolikrát citované myšlenky, musí být jasné, že uskutečňování tohoto příkazu, zahrnujícího s geniální a nepřekonatelnou prostotou, beze zbytku, ideál lidských vztahů, zůstane věčným cílem všeho civilizovaného světa. Přistupuji ke Čtení z Nového zákona s tímto přesvědčením.
(Václav Voska v programu ke Čtení z Nového zákona)
Bibli nacházíme u samých počátků české kulturní tradice, ve všech dobách byla drahým pokladem našich předků. Nelze říci, že by dnešní člověk - i když se mluví o krizi spirituality - neměl o bibli zájem. V bibli poznává člověk sám sebe se svou velikostí i se svými omyly. Zde poznává výšiny, k nimž směřuje, i propastné hlubiny vlastního svědomí. Nebýt této knihy, neobdivovali bychom dnes sochařské výtvory v Chartres ani ravenskou mozaiku, Michelangelo) ani Rembrandt by se nestali tím, čím jsou. V této knize, již obdivoval Montaigne i Racine, Shakespeare i Goethe, Nietzsche i Anatole France, tkví jako v životodárném prameni mistrovská díla světové literatury. Co by byl bez bible Dante, Pascal, Dostojevskij? Bez této knihy by byla evropská kultura nemyslitelnou. A naše česká kultura románské, gotické, renesanční i barokní doby? Význam bible podtrhuje i okolnost, že je nejrozšířenější knihou na světě.
Knihy, které vznikly v křesťanství a byly přijaty do úřední sbírky posvátných knih církve (tzv. Knihy kanonické), se nazývají na rozdíl od knih z doby před Kristem (Starý zákon) knihami Nového zákona. Vznikaly v prvním křesťanském století a je jich celkem dvacet sedm: Čtyři evangelia, Skutky apoštolů, jednadvacet listů a Zjevení neboli Apokalypsa.
(František Kotalík - Jan Merell v sešitu k třídeskovému gramofonovému kompletu, který měl vyjít roku 1970)
Při přípravě Čtení z Nového zákona, které jsme chtěli odlišit od jeho starozákonního pendantu jak přednašečovým přístupem k textu, tak jazykovým charakterem zvoleného znění, jsme vyšli na rozdíl od Čtení ze Starého zákona, připraveného z kralického překladu, z jednoho z posledních překladů, který je dílem Pavla Škrabala (vydání z roku 1948). Přihlíželi jsme vsak i k překladům dalším, včetně znění kralického, a to především V takzvaných textech epištolních, které jsou v našem podání nejednou kontaminací několika překladů. Revizi takto pojatého scénáře provedl „novozákoník", univ. prof. ThDr. Jan Merell. Toto zdůraznění hlediska živé přítomnosti je patrné i z hudebního řešení. Skladatel Karel Sklenička vycházel z předpokladu, že nabízející se chorál gregoriánský se dobře snáší s libovolným způsobem moderně vedených kontrapunktů, rytmů i instrumentálních řešení. Proti historickému pojetí starozákonního vyprávění slojí tak v logickém protikladu současně pojímaná zvěst novozákonní.
Čtení z Nového zákona mělo ve Viole premiéru 24. ledna 1969. Dočkalo se na jejím pódiu 41 repríz - naposled jsme je uvedli v prosinci 1970, čtvrtá, poslední repríza mimo Violu byla ještě 26. září 1971 v Olomouci, ale to už byla definitivně labutí píseň. Abychom pro gramofonovou podobu vytvořili stejnou atmosféru jako pro Čtení ze Starého zákona, natočili jsme k tomuto účelu Čtení z Nového zákona opět v pražském Divadle hudby jako živý záznam, tedy před přeplněným sálem. Stalo se tak 26. ledna a 2. března 1969. Koncepce scénáře, který je mozaikou ze čtyř evangelií a z podstatných postulátů apoštolských listů, vycházela ze snahy připravit Václavu Voskovi text, který mu nabídne několik stylových rovin - od dějového vyprávění, přes pasáže nesené básnickými podobenstvími, naléhavost kázaní, dramatické střety, až po meditativní epištolní sekvence, jejichž tématem jsou otázky věroučné, etické, filozofické, stejně jako sociální výzvy a vize Apokalypsy. Václav Voska se oddal tomuto úkolu se zaujetím umělce, který dovede přesné propojit racionální pochopení textu s citovým zaujetím srdce a pokorou duše. Jeho novozákonní zvěst zní s naléhavostí, která nám umožňuje prožít zázrak, jemuž patří biblické označení „slovo tělem učiněno jest".
Pořad Violy Čtení ze Starého zákona natočen 21. ledna 1968 při matiné v pražském Divadle hudby, pořad Violy Čtení z Nového zákona natočen 2. března 1969 při představení pražského Divadla hudby.