Denní liturgie (Cyklus - A)
m.liturgie.cz/misal/06mezidobi/06_05.htm1. čtení:
Čtení z listu svatého apoštola Jakuba.
Co to pomůže, moji bratři, říká-li někdo, že má víru, ale nemá skutky? Může ho taková víra spasit? Když bratr nebo sestra nebudou mít do čeho se obléci a budou mít nedostatek denní obživy, a někdo z vás jim řekne: „Tak s Pánem Bohem! Zahřejte se a najezte se“ – ale nedáte jim, co potřebují pro své tělo, co je (jim) to platné? Stejně tak je tomu i s vírou: když se neprojevuje skutky, je sama o sobě mrtvá. Ale někdo by mohl říci: „Ty máš víru a já mám skutky.“ Ukaž mi tu svou víru, která je beze skutků! Já ti však ze svých skutků mohu dokázat svou víru. – Ty věříš, že je jeden Bůh? Zcela správně. I zlí duchové věří, a (přesto) se třesou hrůzou. Chceš se tedy přesvědčit, ty bláhový člověče, že víra beze skutků je jalová? Náš praotec Abrahám, který na oltáři obětoval svého syna Izáka – nebyl ospravedlněn pro své skutky? (Z toho) můžeš vidět, jak jeho víra působila spolu se skutky a že (teprve) pro skutky se jeho víra stala dokonalou. Tak se splnilo, co říká Písmo: `Abrahám uvěřil Bohu, a byl za to uznán za spravedlivého' a stal se Božím přítelem. Vidíte tedy, že člověk bývá ospravedlňován pro své skutky, ne jenom pro víru. Neboť jako tělo bez duše je mrtvé, tak i víra beze skutků je mrtvá.
Jak 2,14-24.26
Žalm:
Blaze muži, který má velkou zálibu v Hospodinových přikázáních.
Nebo: Aleluja.
Blaze muži, který se bojí Hospodina,
který má velkou zálibu v jeho přikázáních.
Mocné bude na zemi jeho potomstvo,
pokolení řádných lidí bude požehnáno.
Hojnost a bohatství budou v jeho domě
a jeho štědrost potrvá navždy.
Září v temnotách jako světlo řádným lidem,
je milosrdný, dobrotivý a spravedlivý.
Blaze muži, který se slitovává a půjčuje,
stará se o své věci podle práva,
Neboť navěky nezakolísá,
ve věčné paměti bude spravedlivý.
Zl 112
Evangelium: Mk 8,34-9,1
Církevní kalendář:
sv. Petr Damiani (+1072)
Byl sirotkem z Revanny. Po tvrdém dětství mu jeden ze starších bratrů umožnil studie. Petr přijal jeho jméno Damián. Po studiích měl úspěch, ale říkal si, že jej sláva a pocta neučiní šťastným a že je důležitější myslet na věčnost. Žil asketicky a v 28 letech odešel do společenství poustevníků ve Fonte Avellana u Gubbia. Později se stal převorem a pak byl ustanoven biskupem v Ostii a kardinálem. Již dříve často káral hodnostáře a usiloval o obnovu církve. Napsal mnoho učených spisů. Poslední cestu konal do rodného města, aby tam dosáhl smíru s papežem.
catholica.cz