Astana, svatyně synkretismu....!!!!

Karel I. Šimek

V kazašské Astaně se každé tři roky koná Světový kongres tradičních náboženství. První ročník se uskutečnil v září 2003, další následovaly v září 2006, v červenci 2009 a zatím naposledy v letošním roce – na konci května 2012. Pořádání tohoto kongresu je v Kazachstánu vždy velkou událostí, nedílnou součástí jsou setkání náboženských představitelů s kazašskou politickou reprezentací v čele s prezidentem Nazarbajevem, předsedou parlamentu a dalšími vysokými představiteli země.

Mezi ústřední témata posledního kongresu dle oficiální verze programu patřila mimo jiné role náboženských vůdců v udržitelném rozvoji, tedy tématu úzce spjatém s environmentální problematikou, ekonomickým rozvojem, demografickou situací, neustále diskutovanými klimatickými změnami a podobně. V rámci tohoto tématu byla vzpomínána role různých náboženských vůdců v historii světa, jejich odkaz a inspirace. Následovala diskuse nad rolí náboženských vůdců v posilování porozumění mezi kulturami, jejich úkol spočívající v překonání rozdílů, které způsobují mezináboženské spory a rozpory. Závěrem debat na toto téma bylo vytyčení spolupráce náboženských vůdců jako faktoru pro dosažení udržitelného rozvoje.

Dalším ústředním tématem, které na výše popsané téma bezprostředně navázalo, byl vztah náboženství a multikulturalismu, resp. role náboženství v multikulturní společnosti. Výchozím bodem pro další diskusi v rámci kongresu byla teze, že multikulturalismus je politika zaměřená na podporu a zachování kulturní rozmanitosti v dané zemi i ve světě jako celku. Hlavní myšlenkou multikulturalismu je dále dle organizátorů a účastníků kongresu zajištění existence harmonické společnosti, prosazení všeobecné tolerance mezi lidmi a eliminace krize multikulturalismu, která je údajně hrozbou pro některé země, aktuálně především v Evropě. Úkol, který představitelé světových náboženství zde pro své vůdce vytyčili, spočívá ve vyvinutí maximálního úsilí pro zachování hodnot multikulturalismu.

Třetím tématem byl duchovní přínos žen v náboženství a výzvy současné společnosti v této oblasti. Východiskem pro toto téma byla teze, že současná žena je schopna obrovského přínosu pro duchovní a mravní vývoj společnosti a harmonizaci vztahů na veřejnosti, a to především aktivní účastí v různých oblastech veřejného života. Diskuse byla v tomto ohledu rozčleněna na podtémata obrazu ženy ve světových náboženstvích, rolí ženy ve společnosti a rodině, rolí žen v politice a obchodě, ženská práva a roli žen a ženských organizací v zajišťování mezikulturního a mezináboženského dialogu.

Posledním, čtvrtým z hlavních témat letošního kongresu, byl současný vztah náboženství a mládeže. V rámci tohoto tématu byla diskutována role mládeže jako indikátoru sociální reality v dané zemi, nebezpečí konzervativního či radikálního myšlení, odpovědnosti za zachování duchovní harmonie a vzájemného respektu mezi náboženstvími v budoucnu. Představitelé světových náboženství se shodli na tom, že je zapotřebí vést mladé lidi k rozpoznání univerzálních hodnot pramenících ze všech náboženství k dosažení vznešených cílů: hluboká úcta k jiným náboženským zásadám a tradicím a nalezení vlastních cest v životě s oproštěním se od konzervatismu a stagnace.

V rámci programu kongresu bylo uskutečněno také plenární zasedání na téma míru, smíření a harmonie, různá setkání a recepce, slavnostní ceremoniál a koncert, návštěva nově postavených komplexů a muzeí v Astaně a též společná modlitba.

Mezináboženské kongresy v Astaně jsou primárně zaměřeny na čtveřici významných náboženství: islám, křesťanství, judaismus a buddhismus. Přizváni jsou vždy však také zástupci dalších náboženských seskupení.

Mezi hlavní účastníky letošního kongresu patřili:
generální sekretář světové ligy muslimů ze Saúdské Arábie s osmičlennou delegací)
generální sekretář Asociace škol islámského práva (Írán, čtyřčlenná delegace)
hlavní turecký muftí, předseda Pléna náboženských záležitostí Turecka (šestičlenná delegace)
poradce krále Saúdské Arábie, generální sekretář Centra pro civilizační dialog SA (tříčlenná delegace)
katarský ministr pro islám a náboženské záležitosti (osmičlenná delegace)
zástupce Státní agentury pro islám a náboženské záležitosti Spojených arabských emirátů (dvoučlenná delegace)
hlavní muftí, představený Prezidia duchovní správy muslimů Kazachstánu (šestnáctičlenná delegace)
imám mešity Al-Farah v New Yorku
profesor Mezinárodní muslimské univerzity v Pákistánu
imám Centrální mešity v afghánském Kábulu s delegací
generální sekretář Fóra arabské myšlenky ze Švýcarska s tříčlennou delegací
rektor Univerzity muslimské kultury v Egyptě
další představitelé islámu z Blízkého východu, Indie, Číny i odjinud
Kirill – patriarcha Mosky a celého Ruska (s osmatřicetičlennou delegací)
Kardinál Giovanni Lajolo – předseda Papežské komise pro stát Vatikán, prezident Úřadu guvernéra (s desetičlennou delegací biskupů, apoštolskými nuncii, profesory teologie apod.)
Martin Younge – Generální sekretář Světové federace luteránú (Švýcarsko, šestičlenná delegace)
Nicholas Banes – biskup Bradfordu, zástupce Anglikánské církve (pětičlenná delegace)
dále například dva zástupci pravoslavného synodu v České republice a na Slovensku
další zástupci křesťanských společenství z celého světa včetně Izraele, USA, kavkazských zemí, Evropy atp.
Yona Metzger – nejvyšší rabín Aškenázů v Izraeli (pětičlenná delegace)
Shlomo Amar – nejvyšší rabín Sefardů v Izraeli (šestičlenná delegace)
delegace rabínů z Kazachstánu
představitel Asociace buddhistů Číny (desetičlenná delegace)
představitel Mezinárodní unie buddhistů z Mongolska
vedoucí osobnosti buddhistických univerzit z Mongolska a Thajska
zakladatel hinduistické organizace Umění žít (šestičlenná delegace)
ředitel Aškardamského centra pro aplikovaný výzkum na poli sociální harmonie (Indie)
ředitel Institutu pro výzkum indologie a mezinárodní dialog (Indie, pětičlenná delegace)
prezident Světového kongresu kulturního dědictví Zarathuštry (Indie, pětičlenná delegace)

Mezi čestnými hosty bylo mnoho představitelů organizací s národní i mezinárodní působností z celého světa, opět s významným zastoupením delegátů z muslimských zemí. Za pozornost stojí především sedmičlenná delegace UNESCO, zástupci užšího vedení OSN, zástupce Ligy arabských zemí, pětičlenná delegace Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, zástupci islámských obcí v Evropě, bývalí vedoucí představitelé Kanady, Španělska, Rakouska a řada dalších.

Podívejme se nyní na kulisy tohoto velkého představení.

Astana, dříve Akmolinsk či Akmola („bílý hrob“), za sovětské éry též Celinograd, byla v minulosti nepříliš významným městem uprostřed kazašských pustin, vzdáleným více než 1.200 km od tradiční kazašské metropole Almaty (Alma-Ata). To trvalo do doby, než si jej v roce 1997 ustanovil za nové hlavní město prezidet Kazachstánu Nursultan Abiševič Nazarbajev. Tento svého času dělník karagandského metalurgického koncernu, později tajemník komunistického svazu mládeže Kazachstánu, poslanec Nejvyššího sovětu SSSR a nakonec první tajemník Nejvyššího sovětu Kazachstánu, byl v roce 1990 zvolen do funkce prezidenta Kazašské SSR, načež v roce 1991 spolu s ostatními státy bývalého Sovětského svazu vyhlásil nezávislost. Od té doby vládne v zemi tvrdou rukou, buduje kult osobnosti, hraje až překvapivě vysokou hru (díky strategické poloze své země, zásobám ropy a dalším faktorům) na geopolitickém poli a v neposlední řadě vešel ve známost svým megalomanským projektem výstavby nového hlavního města, které má od začátku ambice stát se centrem mezinárodního významu.

Město má nyní kolem 800 tisíc obyvatel, jejichž počet neustále rychle roste. Název Astana znamená kazašsky „hlavní město“. Stará komunistická architektura je odstraňována a nahrazována novou, dochází k rozvoji průmyslu, vyrostlo zde významné mezinárodní letiště a podobně.

Nyní dvaasedmdesátiletý Nazarbajev sám za éry SSSR zastával ateistické názory, později se začal odvolávat na své muslimské kořeny, podnikl pouť do Mekky a podporoval obnovu mešit na různých místech země. Okolo jeho rodiny se vždy šířily různé fámy a spekulace, z nichž se mnohé nakonec potvrdily (např. nemanželský syn, kterého má s Miss Kazachstánu 1999). Spekuluje se, že by se Nazarbajevovým nástupcem mohla stát jeho nejstarší dcera Dariga. Jisté je, že prostřednictvím státní ropné společnosti, kterou plně ovládá, financuje své rozsáhlé stavební aktivity a další iniciativy.

Architektonický a urbanistický koncept Astany, počínaje půdorysem města, při bližším pohledu vyvolává řadu otazníků. Vlastně nejen architektonický – mnozí upozorňují na jméno města jako anagram výrazu Satana (rusky Satan), nadměrný výskyt „šestek“ v informacích, zprávách a analýzách z Kazachstánu, či na další symboliku podobného charakteru. Věrohodnost důkazů tohoto typu nechť si každý posoudí sám. Vrátíme-li se však k samotné architektuře, navíc v kontextu všeho, co bylo popsáno výše, nacházíme zde poměrně jasnou synkretistickou či, chcete-li, okultní vizi. Symbolika obsažená v architektonickém členění kazašského hlavního města, jakož i v jeho jednotlivých stavbách, je orientována na nejstarší náboženské systémy lidstva: kult Slunce, starověký polyteismus, v novějším podání pak nejrůznější „posvátné principy“ v duchu svobodných zednářů.

Budovou, kde se uskutečňuje program mezináboženské konference, je Pyramida míru a souladu od světoznámého britského architekta Lorda Normana Fostera. Úlohou (či spíše zasvěcením) budovy je spojení všech náboženství světa. Pyramida je vysoká 62 metrů, její základna je též 62 x 62 metrů. Samotná symbolika pyramidy, představující mysteria starých civilizací, vypovídá mnohé. Uvnitř se nacházejí symbolické „ubytovny“ pro všechna významná světová náboženství. Dále je v pyramidě a jejím podzemí situován operní sál s 1500 sedadly, Muzeum národní kultury, nová Univerzita civilizace, knihovna a další instituce.

V suterénu je koncertní sál, kde jsou baveny masy lidí. Na stropě nad tímto temným prostorem je velký symbol slunce. O patro výše je konferenční sál, kde se scházejí představitelé světových náboženství jednající o tom, jak všechna tato náboženství sjednotit. Symbol slunce uprostřed tohoto sálu se nachází přímo nad symbolem slunce v sále koncertním. Tuto symboliku lze chápat jako růst vzhůru směrem k osvícení. Bavící se lůza zůstává v temnotě materiálního světa, zatímco duchovní vůdci rokují nad cestou ke světlu.

Nejvyšší stupeň pyramidy je prosvícený ze všeho nejvíc, doslova se koupe ve slunečním svitu. Obrazy holubic na sklech oken symbolizují mír vzniklý spojením všech vlád a náboženství světa. Vrchol pyramidy tak naplňuje symboliku celosvětového vítězství osvícených – „sluneční božstvo“ jim vysílá vstříc své paprsky.

Rozdělení pyramidy připomíná Pythagorovu vizi světa. Pythagoras rozděloval vesmír do tří částí, které nazýval Nižší svět, Vrchní svět a Nejvyšší svět. Nejvyšší svět je duchovního charakteru – subtilní, delikátní, jemný, vzájemně se prostupující esence prolínající se do všech věcí, tudíž skutečná plocha nadřazeného božství sama v sobě. Toto božství je všudypřítomné, všudyplatné, všudypotentní a vševědoucí. Oba nižší světy existují uvnitř, v rámci povahy této nejvyšší sféry.

Vrchní svět je domovem nesmrtelných, rovněž příbytkem archetypů, svou povahou se nepodílí na materiální zemitosti částí Nižšího světa, pouze na ně vrhá stín. Třetí, Nižší svět, je domovem těch stvoření, která jsou vázána na materiální substance nebo se účastní prací s materiálními substancemi. Proto je sféra domovem lidstva, z něhož je některým nejschopnějším umožněno povznést se nad svou sféru osvíceným rozumem. Z tohoto rozdělení světa vycházejí mnohé pozdější esoterické nauky. Dalším monumentem v Astaně je věž Bayterek.

Tato stavba byla též navržena architektem Fosterem. Ztvárňuje lidový příběh o mýtickém stromu života a magickém zrození štěstí. Pták jménem Samruk snesl své vejce do vidlice větví topolu. Vejce – zlatý globus na vrcholu monumentu – opět reprezentuje Slunce, nejvyšší božství. „Strom života“ představuje cesty – tepny, kterými proudí duch, opouští materiální svět a spojuje se se světem bohů.

Z věže je úchvatný výhled na rostoucí metropoli. Zároveň jsou zde umístěny dvě zajímavosti. První je pestrou symbolikou zdobený pozlacený podstavec s otiskem ruky prezidenta Nazarbajeva (taky pozlaceným). Druhou je glóbus obklopený destičkami, které jsou podepsané představiteli sedmnácti světových náboženství.

Podívejme se nyní, jakou symboliku nám Bayterek vytvoří spolu se dvěma mrakodrapy – obelisky – stojícími o kus dál v centrální linii města.

Jsou to Boaz a Jachin, měděné sloupy (všimněte si jejich barvy) Šalamounova chrámu, které patří k základní symbolice svobodných zednářů.

Prezidentský palác Orda Ak je umístěn na konci ceremoniální cesty, která je osou středu města a začíná u věže Bayterek. Mohutná kupole na střeše paláce reprezentuje ženský princip oproti falickému symbolu věže Bayterek – mužskému principu. Obklad budovy byl zhotoven z 20-40 cm tlustého italského mramoru. Výška budovy je 80 metrů, uvnitř jsou haly vybudované z mramoru a žuly, mramorový sál pro schůzky a oficiální návštěvy zástupců zahraničních zemí a zlatý sál pro soukromá jednání a diskuse mezi hlavou státu a představiteli jiných zemí.

Jednou z nejvýznamnějších staveb v Astaně je centrum Chan Šatyry, 150 metrů vysoký stan (též navržený Normanem Fosterem). Pod obřím stanem se na ploše deseti fotbalových stadionů rozkládá park velikosti normálního městského parku, obchodní centrum, zábavní centrum s náměstími a dlážděnými ulicemi, umělá řeka, po které plují lodičky, množství obchodů, minigolfové hřiště a umělá krytá pláž. Tazatelům po ústřední myšlence této stavby se dostalo odpovědi, že by stavba měla být jakýmsi svatostánkem Astany na způsob Šalamounova chrámu.

V současné době je rozestavěna řada dalších velkolepých budov v Astaně. Některé projekty jsou stále ještě na papíře, nicméně prezident Nazarbajev by chtěl mít centrum města do roku 2030 hotové. Kromě mnoha výškových budov, muzeí a památníků patří mezi často zmiňované budovy též Islámské centrum, které bylo postaveno v roce 2005 a bylo sponzorováno emírem Kataru. Skládá se z mešity, medresy a knihovny. Mešita má 4 minarety (každý 63 metrů vysoký) a má kapacitu 5000 osob.

Na otázku, zda se v případě konceptu hlavního města Astany jedná, jak tvrdí jedni, pouze o realizaci megalomanských plánů despotického prezidenta, který se zhlédl v historii a symbolice starých civilizací, myšlenkách svobodných zednářů a současných synkretiků a která má přes bohaté finanční zázemí spíše lokální význam; nebo zda se skutečně jedná o probouzející se centrum nového světového řádu, jak tvrdí a dokládají jiní, si odpovězte sami. Jestliže se vrátíme na začátek článku, tedy k tématu mezináboženské konference, netřeba čtenářům těchto stránek složitě vysvětlovat, jaká nebezpečí z přitakávání Svatého stolce tomuto podniku pro Církev vyplývají.

Na závěr ještě několik obrázků.