Faustýna
2.října 1936 říká, že se jí „Pán Ježíš“ zjevil a řekl: “Teď už vím, že mne miluješ ne kvůli mým milostem nebo darům, ale protože Má Vůle je ti dražší než život. Proto jsem se s tebou sjednotil tak důvěrně jako s žádným jiným stvořením."
(Divine Mercy in MySoul, The Diary of Sr. Faustina,Stockbridge,
MA: Marian Press, 1987, p. 288)
Jak můžeme věřit, že se Náš Pán spojil se sestrou Faustynou důvěrněji než s blahoslavenou Pannou Marií? Zpočátku bychom si to mohli přečíst a říct si: "Ach, to je krásné." Ale později vás napadne: "Počkat, Náš Pán se spojil se sestrou Faustynou důvěrněji než s jakýmkoliv jiným stvořením? Panna Maria byla Neposkvrněným početím, ale byla také Jeho stvořením, byla Jím stvořena stejně jako jsme my ostatní, i když s nejvyšším postavením osvobozena od samého počátku od prvotního hříchu.“
A nyní se od nás očekává, že uvěříme, že Náš Pán řekl sestře Faustyně, že je s ní spojen více než kdokoliv jiný, dokonce i Blahoslavená Panna Maria a určitě více než všichni ostatní svatí? Toto tvrzení zavání samo o sobě pýchou, nemluvě o tvrzení, že mělo pocházet z Nebe.
Tyto domněnky se nachází v mnoha dalších případech.
Náš Pán oslovil sestru Faustynu 23. května 1937 údajně těmito slovy: "Milovaná perlo mého srdce." Co mi na tom vadí, je ta přeslazenost. Podívejte se jak Panna Maria mluví k sestře Lucii nebo ke svaté Bernadettě. Není zde žádné „milovaná perlo mého srdce“. Je nemožné si představit, že by se Náš Pán sklonil k takovému přeslazenému vyjadřování. Náš Pán je Kristus Král, Stvořitel vesmíru a vládce všeho. Neříká věci jako "milovaná perlo mého srdce".
Dovolte mi pokračovat. Potom řekl: "Vidím tvou lásku tak čistou; čistší než jakou mají andělé, a tím spíš, že stále bojuješ. Kvůli tobě požehnám světu." (ibid., p. 400) Za prvé, kromě blahoslavené Panny Marie, nejsme od prvotního hříchu osvobozeni a proto nejsme schopni čistší lásky než jakou mají andělé.
Pokud jde o požehnání světu, to by mohlo být v pořádku. Kdybychom měli na světě jednoho skutečného světce, pak nám Pán dá požehnání kvůli tomuto jedinému skutečnému světci. Proti tomu nic nenamítám.
Moje námitka je, že k tomuto zjevení došlo v roce 1937; svět byl na pokraji druhé světové války, před kterou byla sestra Lucie již předem varována Naší Paní ve Fatimě: pokud nebude Rusko zasvěceno a lidé se neobrátí, pak tato velká katastrofa postihne lidstvo kvůli jeho hříchům a zlým cestám.
Poznali jsme, že tato katastrofa přichází z Nebe, přesto Náš Pán říká sestře Faustyně: "Kvůli tobě požehnám světu." Byla druhá světová válka požehnáním světu? Vzhledem k tomu, že její rodné Polsko nezůstalo bez úhony, nezdá se pravděpodobné, že by skutečně požehnal světu.
Jiný příklad: sestra Faustyna tvrdila, že jí Náš Pán řekl, že bude osvobozena od soudu, každého soudu – osobního i posledního soudu. 4.února, 1935 tvrdila, že v duši slyšela tento hlas "Ode dneška se neboj Božího soudu, protože nebudeš souzena“ (ibid., p. 168)
Avšak, pokud vím, nikdo kromě Požehnané Panny není osvobozen od osobního a posledního soudu. Podle zbožného příběhu musel sv. Tomáš Akvinský nejdříve pokleknout v Očistci předtím, než vstoupil do Nebe. Nevím, co je na tom pravdy, ale je to pro nás poučením, že nikdo není od žádného soudu osvobozen.
K těmto příkladům přichází absurdní tvrzení, že Nejsvětější Svátost třikrát vyskočila ze svatostánku a vložila se do jejích rukou, takže musela otevřít Svatostánek a vrátit ji nazpět: "Nejsvětější svátost vyšla ze svatostánku a spočinula v mých rukou a já Ji s radostí vložila zpět do svatostánku. Toto se opakovalo podruhé a já udělala to samé. Stalo se to však ještě potřetí."
(ibid., p. 23) Zní to jako křeček, který se dostal z klece. "Ale ne, je tu zase. Musím ho teď vrátit zpátky."
Kolikrát Církev prohlásila, že jen ruce kněze jsou posvěceny ke svátostným účelům a jaký byste dali příklad světu, že Nejsvětější svátost skočila do jejích rukou, takže ji musela sama vrátit do Svatostánku?
Náš Pán Své Církvi neprotiřečí ani slovem ani gestem. Ale v tomto se nachází od každého trochu. Vyprávěla o tom, co se stalo, ale toto by samo o sobě odporovalo Reálné Přítomnosti a všemu co představuje.
NEDOSTATEK KATOLICKÉHO DUCHA
Ve stručnosti, celá pobožnost k Božímu milosrdenství nereprezentuje katolického ducha. Katolický duch je duchem neustálého zadostiučinění v pokání za naše hříchy, modlí se za milosti Boží, za Boží milosrdenství v tomto životě.
Na závěr mi dovolte konstatovat, že pozadí této pobožnosti je sporné. Nezavádíte jen tak zvláštní pobožnost s vlastním svátkem založenou na něčem, co bylo ještě v nedávné minulosti z velmi dobrých důvodů odsouzeno.
Pokud se podíváte na modlitby této pobožnosti, jsou dokonale ortodoxní. Není v nich nic kacířského ani troufalého. Ale vzpomeňte, že důvod, proč byla tato pobožnost odsouzena a proč neuznáváme nedělní svátek Božího Milosrdenství je kvůli minulosti, ne kvůli obsahu modliteb.
Je velmi důležité toto vědět, protože je to jedna z mnoha věcí, které byly v moderní době přivedeny nazpět ,v minulosti však byly odsouzeny. Není to případ, kdy by Církev změnila svůj názor. Je to případ, kdy představitel Církve dělá něco, co by dělat neměl.

Môžeme myslieť v modlitbach na nedavno zosnulé duše: Anna Zaborska,
Ján Ďurica (teológ), pp.František
Kategória:Úmrtia v 2025 – Wikipédia