Druhý vatikánský koncil ve světle poselství Panny Marie z Fatimy

Michal Semín
Nikdo nepochybuje o tom, že Druhý vatikánský koncil hraje v moderních dějinách Církve zcela zásadní roli. Progresivně smýšlející kardinál Suenens, průkopník z protestantismu vzešlé „charismatické obnovy“, o něm prohlásil, že je Francouzskou revolucí v Církvi, kardinál Ratzinger, tedy dnešní papež Benedikt XVI. na adresu koncilového dokumentu Gaudium et spes, vymezujícího postoj Církve k modernímu světu, řekl, že má povahu „kontra-Syllabu“. Právě toho Syllabu omylů, slavnostně odsouzených bl. Piem IX. dekretem Lamentabili sane, chránícího katolické myšlení a tedy samotnou Církev před vlivem novověké filosofie a osvícenského pojetí svobody a lidských práv. Nebýt tohoto koncilu, v Církvi by se v takovém rozsahu nerozšířil zjevené pravdy relativizující ekumenismus či tzv. mezináboženský dialog, zasahující dnes všechny úrovně a aspekty církevního života.
Negativem koncilu však není jen to, co učí (z povahy koncilu samotného ovšem plyne, že nezávazně …