47:29
Otec Alois Kánský a jeho životní příběh. Alois Kánský se narodil v říjnu 1954 v Praze jako jediný syn někdejší řeholnice a vysokého komunistického funkcionáře. Jeho maminka odložila řeholní hábit …Více
Otec Alois Kánský a jeho životní příběh.
Alois Kánský se narodil v říjnu 1954 v Praze jako jediný syn někdejší řeholnice a vysokého komunistického funkcionáře. Jeho maminka odložila řeholní hábit roku 1950, kdy komunisté hromadně likvidovali ženské i mužské konventy v celé ČSR. Manželství jeho rodičů se rozpadlo v době, kdy bylo Aloisovi pět let a otec od rodiny odešel.
Když Alois Kánský nastoupil na gymnázium a rozhodl se, že se chce stát knězem, nijak se se svými plány netajil. Tehdy se o něj StB začala poprvé zajímat: bylo to prý, vzhledem k jeho otci-funkcionáři, nápadné. Ostatně "když se otec dozvěděl, že jeho syn chce být flanďákem, černoprdelníkem, tak málem dostal infarkt." StB tehdy s Kánským poprvé navázala kontakty, byl pozván k výslechu a přesvědčován, aby od svého záměru upustil.
Na gymnáziu se Alois Kánský stal předsedou celoškolního výboru Svazu socialistické mládeže (SSM), kam podle něj vstoupila celá třída. Kánský to později vysvětloval jako účelový "maskovací manévr": navenek vypadalo gymnázium jako "výborná škola, kde jsou svazáci, kde je to zocelený. A (studenti) se pak dostávali na vysokou školu… Nevím, co bych měl ještě vysvětlovat."
Po maturitě nastoupil do semináře v Litoměřicích, kde byla i Teologická fakulta, ovládaná, a to včetně semináře, hlavně kněžími z kolaborantského hnutí Pacem in terris.
Na fakultě patřil Kánský mezi intelektuální elitu, 8. dubna 1978 jej kardinál Tomášek vysvětil na jáhna, v červnu téhož roku byl vysvěcen i na kněze a nastoupil svoji kněžskou službu jako kaplan v Plzni. Pak odešel do Prahy, kde měl na starost farnost Stodůlky a především Břevnov, při kostele svaté Markéty.
Státní bezpečnost získala Kánského jako "agenta" na konci studií, o něco později podepsal tzv. vázací akt. Kánský později řekl, že byl formulován "takřka nevinně", ale hned dodal: "Ale řešil jsem to, měl jsem z toho mindrák, jako každej, kdo to udělal. Omluva pro to není, omluvou snad může být, že když je vám devatenáct, tak se na život díváte trochu jinak." StB na něj prý vyvíjela nátlak už když byl na škole, mimo jiné mu estébáci slibovali, že obstarají léky pro jeho těžce nemocnou matku, která však záhy zemřela. Po podpisu spolupráce byl Alois Kánský jednou za dva měsíce vyzýván, aby se dostavil na schůzku s StB do konspiračního bytu.
Informace, které Kánský StB podával, se podle něj dají označit za "chudé", protože například s disidenty se nestýkal, jedním z mála jeho blízkých přátel byl Tomáš Halík, tehdy tajně vysvěcený kněz. Informaci o Halíkově kněžství ovšem Kánský podle všeho nevyzradil: "Čtyři roky jsem za ním jezdil ke zpovědi, a nikdy se estébáci nedozvěděli, že je tajně vysvěcený kněz. Jeho matka byla ve vedlejším pokoji a my jsme spolu sloužili mši svatou v jeho knihovně."
Události kolem Seifertova pohřbu popisoval Alois Kánský jinak než samotná StB a historici, kteří se jeho případem zabývali. On sám tvrdil, že tajné policii nevyšel v ničem vstříc: "Fara byla hlídaná, já měl k pomoci jenom študáky. Kdo šel ke mně, byl legitimován, aby se tam nedostala nějaká stuha (od disidentů). Byly tam transportéry, vodní děla."
StB po Kánském žádala, aby pohřeb udržel v utajení a zabránil tomu, aby se ho účastnili chartisté a další disidenti. Pak mu prý "tajní" vytýkali, že jako agent selhal. Podle některých historiků však dochované archivní dokumenty ukazují spíš opak: že se totiž Kánský snažil vycházet StB vstříc.
Pater Kánský se obával, jak doslova řekl, že ze vztahů s StB "bude jednou malér" – nastal o pět let později, kdy zprávu o jeho spolupráci zveřejnil tisk: "To ještě žádný seznamy agentů neexistovaly. Byla to taková zvláštní noc, protože celá léta lidem něco říkáte, oni vás berou a dokonce si vás váží a věří vám, a teď tohle. Skutečně jsem přemýšlel o tom, že skončím se životem. Byl jsem sám. Ale pak jsem se vzchopil, pomodlil, a v neděli jsem to řekl na všech bohoslužbách. Protože jsem nemohl vědět, co jsem kdy řekl a co z toho estébáci udělali, tak jsem to doprovodil větou, že jestli jsem někomu ublížil, ať se mi přihlásí. Nikdo se nepřihlásil."
Pater Kánský byl jediným knězem, který byl ochoten se ke spolupráci se Státní bezpečností přiznat a otevřeně o ní hovořit. V době rozhovoru pro Post Bellum byl farářem u kostela sv. Antonína v Holešovicích, zemřel roku 2008. Jeho vzpomínky můžete slyšet rozhlasovém pořadu Příběhy 20. století
Zdroj:zpravy.idnes.cz/…/domaci.aspx
Otec Alois Kánský byl jediný kněz, který veřejně vystoupil a přiznal svůj hřích. Odpočívejte v pokoji, otče Aloisi.
Alois Kánský se narodil v říjnu 1954 v Praze jako jediný syn někdejší řeholnice a vysokého komunistického funkcionáře. Jeho maminka odložila řeholní hábit roku 1950, kdy komunisté hromadně likvidovali ženské i mužské konventy v celé ČSR. Manželství jeho rodičů se rozpadlo v době, kdy bylo Aloisovi pět let a otec od rodiny odešel.
Když Alois Kánský nastoupil na gymnázium a rozhodl se, že se chce stát knězem, nijak se se svými plány netajil. Tehdy se o něj StB začala poprvé zajímat: bylo to prý, vzhledem k jeho otci-funkcionáři, nápadné. Ostatně "když se otec dozvěděl, že jeho syn chce být flanďákem, černoprdelníkem, tak málem dostal infarkt." StB tehdy s Kánským poprvé navázala kontakty, byl pozván k výslechu a přesvědčován, aby od svého záměru upustil.
Na gymnáziu se Alois Kánský stal předsedou celoškolního výboru Svazu socialistické mládeže (SSM), kam podle něj vstoupila celá třída. Kánský to později vysvětloval jako účelový "maskovací manévr": navenek vypadalo gymnázium jako "výborná škola, kde jsou svazáci, kde je to zocelený. A (studenti) se pak dostávali na vysokou školu… Nevím, co bych měl ještě vysvětlovat."
Po maturitě nastoupil do semináře v Litoměřicích, kde byla i Teologická fakulta, ovládaná, a to včetně semináře, hlavně kněžími z kolaborantského hnutí Pacem in terris.
Na fakultě patřil Kánský mezi intelektuální elitu, 8. dubna 1978 jej kardinál Tomášek vysvětil na jáhna, v červnu téhož roku byl vysvěcen i na kněze a nastoupil svoji kněžskou službu jako kaplan v Plzni. Pak odešel do Prahy, kde měl na starost farnost Stodůlky a především Břevnov, při kostele svaté Markéty.
Státní bezpečnost získala Kánského jako "agenta" na konci studií, o něco později podepsal tzv. vázací akt. Kánský později řekl, že byl formulován "takřka nevinně", ale hned dodal: "Ale řešil jsem to, měl jsem z toho mindrák, jako každej, kdo to udělal. Omluva pro to není, omluvou snad může být, že když je vám devatenáct, tak se na život díváte trochu jinak." StB na něj prý vyvíjela nátlak už když byl na škole, mimo jiné mu estébáci slibovali, že obstarají léky pro jeho těžce nemocnou matku, která však záhy zemřela. Po podpisu spolupráce byl Alois Kánský jednou za dva měsíce vyzýván, aby se dostavil na schůzku s StB do konspiračního bytu.
Informace, které Kánský StB podával, se podle něj dají označit za "chudé", protože například s disidenty se nestýkal, jedním z mála jeho blízkých přátel byl Tomáš Halík, tehdy tajně vysvěcený kněz. Informaci o Halíkově kněžství ovšem Kánský podle všeho nevyzradil: "Čtyři roky jsem za ním jezdil ke zpovědi, a nikdy se estébáci nedozvěděli, že je tajně vysvěcený kněz. Jeho matka byla ve vedlejším pokoji a my jsme spolu sloužili mši svatou v jeho knihovně."
Události kolem Seifertova pohřbu popisoval Alois Kánský jinak než samotná StB a historici, kteří se jeho případem zabývali. On sám tvrdil, že tajné policii nevyšel v ničem vstříc: "Fara byla hlídaná, já měl k pomoci jenom študáky. Kdo šel ke mně, byl legitimován, aby se tam nedostala nějaká stuha (od disidentů). Byly tam transportéry, vodní děla."
StB po Kánském žádala, aby pohřeb udržel v utajení a zabránil tomu, aby se ho účastnili chartisté a další disidenti. Pak mu prý "tajní" vytýkali, že jako agent selhal. Podle některých historiků však dochované archivní dokumenty ukazují spíš opak: že se totiž Kánský snažil vycházet StB vstříc.
Pater Kánský se obával, jak doslova řekl, že ze vztahů s StB "bude jednou malér" – nastal o pět let později, kdy zprávu o jeho spolupráci zveřejnil tisk: "To ještě žádný seznamy agentů neexistovaly. Byla to taková zvláštní noc, protože celá léta lidem něco říkáte, oni vás berou a dokonce si vás váží a věří vám, a teď tohle. Skutečně jsem přemýšlel o tom, že skončím se životem. Byl jsem sám. Ale pak jsem se vzchopil, pomodlil, a v neděli jsem to řekl na všech bohoslužbách. Protože jsem nemohl vědět, co jsem kdy řekl a co z toho estébáci udělali, tak jsem to doprovodil větou, že jestli jsem někomu ublížil, ať se mi přihlásí. Nikdo se nepřihlásil."
Pater Kánský byl jediným knězem, který byl ochoten se ke spolupráci se Státní bezpečností přiznat a otevřeně o ní hovořit. V době rozhovoru pro Post Bellum byl farářem u kostela sv. Antonína v Holešovicích, zemřel roku 2008. Jeho vzpomínky můžete slyšet rozhlasovém pořadu Příběhy 20. století
Zdroj:zpravy.idnes.cz/…/domaci.aspx
Otec Alois Kánský byl jediný kněz, který veřejně vystoupil a přiznal svůj hřích. Odpočívejte v pokoji, otče Aloisi.