V Polsku vychází kniha „Poplach pro Církev“. Úryvek z ní přeložil dr. R. Malý. Církev podcenila roli kultury a v jistém okamžiku rezignovala na úlohu jejího mecenáše. Snad ještě v 19. století měla jakési pozice ve školství, ale hned v další etapě následovala její abdikace na výchovu a vzdělání, kterou jí vnutily nepřátelské (tj. zednářské) vlády. Od té chvíle kultura a vzdělání se začaly rozvíjet zcela mimo Církev a její vliv. Do té doby byl člověk vychováván v křesťanském prostředí a stával se anima naturaliter christiana (duše přirozeně křesťanská), poněvadž všechno kolem bylo křesťanské a on to do sebe nasával. Dnes v kultuře a ve vzdělávacím procesu člověk včetně křesťanů nasává něco úplně jiného. dnešní krize Církve je hlavně krizí duchovenstva. V jistém okamžiku nastala změna duchovní formace kněží na Západě pod vlivem optimismu 60. let 20. století, koncepce otevření se světu a nekritického pohledu na různé závěry humanitních věd. Propojení teologie s psychologií, sociologií, psychoanalýzou nebo literární vědou dospělo až k vyřazení křesťanského poselství. Bylo přijato jiné paradigma, křesťanství zcela cizí. Od té doby začala kulhat i seminární formace. Tehdy můžeme mluvit o počátku homosexuální a pedofilní krize v Církvi. Nastoupilo přijetí sexuální revoluce do nitra Církve. Tak se stává, že jsou 40letí kněží, kteří se nikdy v životě nezpovídali. Ve Francii, když k nim přicházejí muslimové, kteří chtějí konvertovat ke křesťanství, tak jsou často od toho právě kněžími odrazováni. Německý episkopát rozhodl, že nemá být ani obracení, ani evangelizace muslimů. V Římě nikdo z profesorů na Biblickém institutu nevěří v pravdivost událostí popisovaných v evangeliích. To jsou nevěřící lidé! To jsou kněží? Co oni to tam žvaní? Národy nevěří, protože současní katoličtí kněží nevěří. Když v Irsku probíhalo referendum o tzv. homosexuálních manželstvích, tak mnozí kněží se otevřeně vyslovovali pro LGBT. Nesetkalo se to s žádnými napomenutími nebo tresty ze strany biskupů. Více na:
www.duseahvezdy.cz/…/mentalni-koloni…