Je to asi 3 týdny, co jsme stáli tři před kostelem po mši. Kněz, varhanička a já kostelník. Po chvilce přišli čtyři Poláci okolo 30 let ze psem, byli na procházce, vedlejší vesnice v Polsku je asi 2 km. Potom jsme se s nimi dali do řeči a jeden z nich nám říkal o případu, kdy kněz podával přijímání v domově seniorů. Podal jednomu a ten to potom vyndal z úst, že to nechce. Kněz dal hostii rozmočit na oltáři, kde je na oltáři pro omytí rukou od hostií voda a ručníček. Na té hostii se objevil krvavý kříž. Během krátké doby se stala stejná věc. Kněz podával venku přijímání a pršelo. Ten kdo přijímal ho nechtěně bodl deštníkem do oka a kněz hostii upustil a ten sám případ. Na hostii, kterou zas dal rozmočit byl znovu krvavý kříž. Já do vedlejší farnosti v Polsku jezím pravidelně na mši svatou, když není u nás.

Theodorá-Máriá tu na nás útočí roky o neplatnosti měše. Já jsem jednou prosil Pane věřím, pomož mojí malé víře. Pro mne je to důkaz, že mše je stále platná. V tom se mýmí i s Eliášem. Prostě Kristus nemůže zapřít sám sebe, ale lidé s ním mohou špatně nakládat a tí bych dal pravdu Liboru Halíkovi, že mše je platná, ale s Kristem se špatně zachází. Co se týče modliteb o Ducha, tak Otec nedá hada, když my zlí dáváme dobré dary, Tí spíš dá Otec Ducha svatého, kdo prosí, nedá hada. Ju Jina Eliáš má správné poznání o šatnostech v církvi, i poznání od Boha, ale každá věc se míchá s ledví člověka, interpetace už může být vlastní.