Bohoušku nevím, co tím myslíš, P.Maria je nová Eva Nevěsta Ducha svatého, Ježíš je její potomek a ti, co přijali Krista její potomstvo, tedy kdo věří a přijal rista, Církev, křest a s ním milost Boží posvěcující, je prostě potomstvem, potomkem Ženy, nové stvoření. Když Bůh ustanovil nepřátelství mezi ženou a jejím potomstvem, byl v tom příslib spásy, vykoupení, které se dostalo člověku, nikoli padlým andělům. Satanovi zůstala možnost nás pokoušet, tomu nebyl ušetřen ani Ježíš po vstupu do veřejnéjho působení v pokušení na poušti. Pád člověka i postání je skrze Ženu a tím není nikdo jiný než P. Maria, která se též podílí na vykoupení probodené duše mečem bolesti.

Osloveni „ženo" není ponižující, nýbrž čestné a uctivé jako s kříže (Jan 19, 26; 20,13.15), známé i ze světského písemnictví: u Homéra a u Sofokla na př. se jménem „žena“ označuje královna; císař Augustus tak jmenoval Kleopatru. - Ježíšova slova přímo neodmítají matčinu prosbu, nýbrž se jimi spíše vyjadřuje nedorozumění. Ježíš totiž má odstranit onu tíživou situaci, ale to bez zázraku nejde. Než o tom nerozhoduje on, má-li se již projevit se svou zázračnou mocí. To je už předem stanoveno. Jako Maria je závislá na synově zázračné moci, tak on je zase závislý v jejím projevení na vůli Otcově. Mariina prosba může být vyplněna jen pod tou podmínkou, že je už tady Otcem stanovená chvíle, kdy má začít, a takto se ukázat jako Mesiáš se svou zázračnou mocí. Z tónu i ze způsobu, jak k ní tato slova promluvil, a také z výrazu jeho tváře Maria poznala, že ta chvíle přišla. Proto šla hned ke služebníkům a řekla jim, aby všechno zařídili, jak si to její syn bude přát, i kdyby se jim to zdálo divné. Tedy i toto bylo v Božím plánu, že Ježíš udělá první zázrak na přímluvu své matky. Tak se to stalo tady a tak se to bude dít v řádu milosti k dobru věřících v celé budoucnosti Církve.

Osloveni „ženo „není ponižující, nýbrž čestné a uctivé jako s kříže (Jan 19, 26; 20,13.15), známé i ze světského písemnictví: u Homéra a u Sofokla na př. se jménem „žena“ označuje královna; císař Augustus tak jmenoval Kleopatru. - Zdá se, že Kristova slova přímo neodmítají matčinu prosbu, nýbrž se jimi spíše vyjadřuje nedorozumění. Ježíš totiž má odstranit onu tíživou situaci, ale to bez zázraku nejde. Než o tom nerozhoduje on, má-li se již projevit se svou zázračnou mocí. To je už předem stanoveno. Jako Maria je závislá na synově zázračné moci, tak on je zase závislý v jejím projevení na vůli Otcově. Mariina prosba může být vyplněna jen pod tou podmínkou, že je už tady Otcem stanovená chvíle, kdy má začít, a takto se ukázat jako Mesiáš se svou zázračnou mocí. Z tónu pak a ze způsobu, jak k ní tato slova promluvil, a také z výrazu jeho tváře Maria poznala, že ta chvíle přišla. Proto šla hned ke služebníkům a řekla jim, aby všechno zařídili, jak si to její syn bude přát, i kdyby se jim to zdálo divné. Tedy i toto bylo v Božím plánu, že Ježíš udělá první zázrak na přímluvu své matky. Tak se to stalo tady a tak se to bude dít v řádu milosti k dobru věřících v celé budoucnosti Církve.

Denní liturgie (Cyklus - C)
m.liturgie.cz/misal/06mezidobi/02_00.htm

1. čtení:
Čtení z knihy proroka Izaiáše.
Kvůli Siónu neumlknu, kvůli Jeruzalému neutichnu, dokud jeho spravedlnost nevzejde jak světlo, dokud se jeho spása nerozhoří jak pochodeň. Tu národy uvidí tvou spravedlnost a všichni králové tvou slávu. Obdaří tě novým jménem, které určí Hospodinova ústa. Budeš nádhernou korunou v Hospodinově ruce, královskou čelenkou v dlani svého Boha. Nebudeš se již nazývat "Opuštěná" a tvá země "Osamělá". Tvým jménem bude "Mé zalíbení je v ní" a jméno tvé země "V manželství daná", neboť si v tobě zalíbil Hospodin a tvá země dostane muže. Jako se jinoch snoubí s pannou, tak se s tebou zasnoubí tvoji synové. Jako se raduje z nevěsty ženich, tak se tvůj Bůh zaraduje z tebe.
Iz 62,1-5

Žalm:
Vypravujte mezi všemi národy o Hospodinových divech.

Zpívejte Hospodinu píseň novou,
zpívejte Hospodinu, všechny země!
Zpívejte Hospodinu, velebte jeho jméno!

Rozhlašujte den ze dne jeho spásu!
Vypravujte mezi pohany o jeho slávě,
mezi všemi národy o jeho divech.

Vzdejte Hospodinu, rodiny národů,
vzdejte Hospodinu slávu a moc,
vzdejte Hospodinu slávu, hodnou jeho jména.

V posvátném rouchu klaňte se Hospodinu!
Třeste se před ním, všechny země!
Hlásejte mezi pohany: Hospodin kraluje,
národy řídí podle práva.
Zl 96 (95)

2. čtení:
Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Dary jsou sice rozmanité, ale je pouze jeden Duch. A jsou rozličné služby, ale je pouze jeden Pán. A jsou různé mimořádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí. Ty projevy Ducha však jsou dány každému k tomu, aby mohl být užitečný. Jednomu totiž Duch dává dar moudrosti, jinému zas tentýž Duch poskytuje poznání, jinému se opět dostává víry od téhož Ducha, jiný zase má od téhož Ducha dar uzdravovat, jiný konat zázračné skutky, jiný promlouvat pod vlivem vnuknutí, jinému zase je dáno, aby dovedl rozeznávat, jakým duchem se co nese, jiný může mluvit rozličnými (neznámými) jazyky a jiný zase má dar, aby uměl vykládat, co tím jazykem bylo řečeno. To všechno působí jeden a týž Duch. On vhodně přiděluje každému zvlášť, jak chce.
1Kor 12,4-11

Evangelium: Jan 2,1-12

Církevní kalendář:
sv. Fabián
Stal se papežem v době klidu mezi pronásledováním Církve. Řím rozdělil do sedmi obvodů a v každém z nich ustanovil za správce jednoho jáhna. Na začátku Deciova pronásledování byl popraven.
více: catholica.cz

sv. Šebestián
Šebestiánova matka byla z Milána, otec byl úředníkem v Narboně, na jihu Francie. Není zcela jisté na kterém z těchto dvou míst se Šebestián narodil. V Římě se stal důstojníkem císařské stráže.
Navštěvoval uvězněné křesťany, sytil je, těšil a povzbuzoval k vytrvalosti ve víře. Na utvrzení svých slov o ceně věčného života uzdravil z němoty Zoё, manželku kancléře a obrátil na víru žalářníky, prefekta a další. Císař, když se dozvěděl, že Šebestián je křesťanem, rozkázal, aby svlečen byl přivázán ke sloupu a vojíni do něj stříleli šípy. Stalo se tak a vojíni jej pak v bezvědomí opustili. Irena, která jej chtěla pohřbít, zjistila že žije a ve svém domě jej ošetřila. Po uzdravení opět předstoupil před císaře, aby hájil křesťany, a žádal i na něm obrácení. Ten jej však dal v cirku zbičovat a dotlouci železnými sochory.
Jeho tělo bylo vhozeno do stoky, ale křesťané je nalezli, vytáhli a pohřbili v katakombách při Via Appia. Začátkem IV. století byl prostor u jeho hrobu rozšířen na kryptu, kterou schodištěm spojili s bazilikou a tu později přejmenovali podle tohoto světce.
více: catholica.cz