4. října má svátek nejznámější ze světců sv. František z Assisi, zakladatel františkánského řádu, se sv. Klárou spoluzakladatel klarisek, stigmatik.
❖ martyrologium:
Památka svatého Františka, jenž po bezstarostném mládí, obrácený v Assisi v Umbrii, zvolil evangelní život. Ježíše Krista nalezl v chudých a nejopuštěnějších, sám se stal chudým a jim sloužil; k sobě do společenství připojil Menší bratry. Lásku Boží všem hlásal na svých cestách až do Svaté země, ve slovech i skutcích ukazoval dokonalé následování Krista a přál si zemřít na zemi obnažené.
mládí:
Narodil se v Assisi v roce 1181 nebo 1182. Jeho otec se jmenoval Pietro Bernardone a byl bohatý obchodník s látkami. Jeho matka, ze šlechtického rodu, která pocházela z Francie, mu dala jméno Jan, ale otec mu dal později jméno František.
Již v mládí si sv. František vymínil, že vyhoví s almužnou každému, kdo ho bude o něco prosit pro lásku Boží. A přestože měl přátele, kteří nežili správně, tak dokázal žít ctnostně. Věnoval se poctivě obchodu, avšak v důsledku světských starostí byl upoután na vnější věci.
proměna a sen:
Stalo se, že na delší dobu onemocněl, tato nemoc u něj znamenala proměnu.
Krátce poté, co se uzdravil, potkal chudě oblečeného rytíře, vzpomněl si na Pánovu štědrost a chudobu a dal mu své nejlepší šaty, které zrovna měl na sobě.
V noci pak ve snu uviděl krásný palác plný rytířských zbraní označených křížem. A také Krista Pána, který mu řekl, že to vše bude náležet jemu a jeho rytířům, když si vezme kříž za svou korouhev.
František se vydal brzy na cestu k jednomu hraběti, aby v jeho službách rytířství dosáhl. Ale na cestě v noci uslyšel Pánův hlas, v němž mu mimo jiné řekl:
„Vrať se do své země, neboť vidění, kterého se ti dostalo, znamená duchovní působení. Vyplní se na tobě ne lidskou činností, ale Božím řízením.“
Od té doby sv. František vroucně prosil nebe, aby mu bylo zjeveno, co má dělat.
setkání s malomocným:
A když jednoho dne jel na koni, na jedné pláni potkal malomocného, který v něm vyvolal ošklivost. Ale světec překonal sebe sama, seskočil z koně, malomocného políbil a dal mu peníze. A když František sedl na koně, najednou malomocný nikde.
Začal Pána chválit zpěvem. Potom vyhledával pustá místa, kde byl usebrán a tu měl vidění Pána na kříži z čehož byl dojatý plný slz. Od té doby se musel vždy přemoci, aby zadržel slzy, když mu ukřižování přišlo na mysl.
Začal navštěvovat chudé a obdarovával je, pomáhal též chudým kněžím a zejména dával na vybavení oltáře. Zbavil se drahých šatů a s jedním chudákem si vyměnil šaty.
Pánův hlas z kříže a vzdání se dědictví:
Když šel podél kostelíka sv. Damiána, který byl na zřícení a díval se na kříž, tu uslyšel z kříže hlas:
„Františku, jdi a oprav můj dům, který, jak vidíš, celý se boří!“
František pak v městě Foligno prodal sukna i koně a v Assisi vešel do chudého kostela. Knězi nabídl peníze na opravu kostela a pro chudé. Ten ale, jelikož znal jeho otce, bál se peníze si vzít. Ale nechal tam světce přebývat.
Jeho otec, který se o tom dozvěděl, za ním poslal sluhy, ale František uprchl a ukrýval se v jedné jeskyni, kde plakal. Posílen Bohem vyšel ven a vracel se do Assisi. Měšťané po něm házeli bláto a pokřikovali na něj, že se zbláznil. Tu vyběhl jeho otec, odvlekl ho domů a když viděl, že slovy nic nepořídí, bil ho důtkami a nechal ho spoutat okovy. Matka ho ale z okovů vysvobodila. Světec se pak vrátil na dřívější místo, ale posléze šel odvážně vstříc otci. A ten ho přivedl před biskupa, aby se vzdal dědického práva. Jakmile se sv. František objevil před biskupem, svlékl si veškeré oblečení a dal ho otci.
»Až dosud jsem tě nazýval otcem na zemi, ale od nynějška bezpečně mohu říkat: Otče náš, jenž jsi na nebesích! Neboť u něho jsem uložil celý svůj poklad a všechnu naději zakotvil.«
Když to viděl ohromený biskup, zahalil Františka pláštěm a sehnal mu chudé oblečení.
další události:
František si prozpěvoval. Tu ho zbili nějací lotři, ale neztratil radost a chválil Boha. A šel pečovat o malomocné.
V té době jeden člověk se vracel z pouti a byl s velkou ranou vážně nemocen. A chtěl se Františkovi poklonit. Ten mu to nedovolil, políbil ho a došlo k zázračnému uzdravení. Mnohá další uzdravení byla hlášena v budoucnu.
Světec odložil stud a šel žebrat na to, aby opravil kostely. Podařilo se mu to a došlo k opravení kostelíka sv. Damiána a kostela sv. Petra.
Porciunkula:
A odebral se do místa Porciunkula neboli Podílek, kde byl starodávný kostel Panny Marie Andělské a opravil ho. Toto místo se stalo centrem františkánského řádu. Pannu Marii prosil, aby mu byla orodovnicí.
vzdání se majetku a hlásání evangelia:
Když se pak jednou při mši svaté četlo evangelium, jak Kristus Pán dal pravidla učedníkům, které posílal do světa kázat, o tom, aby neměli ani peníze, ani mošnu na cestu, ani dvoje šaty, obuv a hůl (srovn. Lk 9,3; Lk 10,4), tak světec řekl:
„Toto je, co si přeji, po čem celým srdcem toužím!“
Svatý František se zařídil dle evangelijního příkladu a k tomu začal s nadšením evangelium hlásat a vyzývat k pokání. A v každém kázání zvěstoval slovy pokoj.
následovníci a jejich schválení:
Ti, co tím byli osloveni, ho následovali. Světec ale neupadl do pýchy. A jednoho dne, když na pustém místě oplakával minulost, dostalo se mu nadpřirozeného ujištění, že mu byly odpuštěny všechny hříchy a měl i vidění o rozšíření následovníků.
A když měl následovníků 12, sepsal jim prostými slovy řád života a přál si, aby to bylo schváleno nejvyšším veleknězem. Vydal do Říma za papežem Inocencem III. (1198-1216). Ten ve snu uviděl, že kostelu hrozí zřícení a že ho svými rameny podepírá chudý, malý a prostý muž, aby se nezřítil.
„Toto je opravdu ten muž, který podepře církev skutky a Kristovým učením!“ Inocenc III.
A Petrův nástupce schválil františkánskou řeholi, měl sv. Františka v úctě a plnil jeho prosby. František se s radostí vrátil domů.
Když sv. Klára roku 1212 utekla z domova oslovena Františkovými ideály, poznal, že její povolání je opravdové a v Porciunkule ji ostříhal vlasy. Chránil ji a v budoucnu ji učinil představenou řádu klarisek a též jim sepsal pravidla.
pokání a zázraky:
Světec žil na postech, jedl co musel a jídlo si činil nedobré, pil jen studenou vodu, spával na zemi a konal jiná nesčetná pokání. Udržel si cudnost a jednou se i vrhl do sněhu, aby žádostivost uhasil.
Přitom se stále modlil. A bylo zaznamenáno mnoho zázraků různého druhu a četná vyslyšení světcových modliteb. Taktéž prorocky předpověděl řadu událostí.
Stávalo se, že plachá zvířata se ho nebála a ráda pobývala v jeho přítomnosti. A tak i kázal ptáčkům, kteří radostně světce poslouchali.
Sv. František je i autorem modlitby Píseň tvorstva, která je nejstarším básnickým textem italské literatury, jehož autor je znám.
misie:
V touze stát se mučedníkem se sv. František opakovaně snažil vydat hlásat evangelium nevěřícím. A když se přeplavil, podařilo se mu dostat i k sultánu al-Malikovi (1218-1238). Kázal mu o Trojjedinému Bohu a zvěstoval mu evangelium, aby přijal Krista. Na sultána udělal velký dojem a nabídl mu i zkoušku vyjití z ohně spolu s jejich duchovními. Té se islámští duchovní velmi báli a nic z toho nebylo. Sultán, bojíce se vzpoury svého lidu, nenašel odvahu k obrácení, sv. Františka ale obdivoval, nabízel mu dary, které světec odmítl a propustil ho.
stigmata, na sklonku života:
Dva roky před svým odchodem do nebe začal sv. František na osamělé hoře La Verna 40 denní půst úcty ke sv. archandělu Michaelovi. Uviděl zjevení serafa a komunikoval s ním, o čem, zůstalo pro druhé tajemstvím. Když se zjevení vzdálilo, všiml si, že má stigmata.
Bylo mu od Pána dopředu zjeveno, že odejde na věčnost. A nechal se v těžké nemoci odnést k Panně Marii do Porciunkule. V poslední hodince chtěl ležet nahý na zemi, zakrýval si rukou ránu v boku a radostný obličej obracel k nebi. Nechal si přivolat bratry, utěšoval je a povzbuzoval k lásce.
4. října 1226 v sobotu večer sv. František zesnul v modlitbě, jeho svatá duše se oddělila od těla a byla přijata do nebeské slávy.
oslava:
Za svatého byl sv. František z Assisi prohlášen 2 roky na to v roce 1228 papežem Řehořem IX.
zdroj: fb Jan Novak