mike084 16.10.2014 08:47:34
v greckom texte nie je slovo pamiatka ale spritomnenenie

Opravdu? Sám jsi to četl nebo jsi někomu uvěřil? :)))

Soli, proč se znovu a znovu ptáš, když máš sama na všechno odpovědi? :)))

sulnadzlato 14.10.2014 08:04:28
Dnes mě potkalo jedno velké překvapení, Ostrik je Lefebrista. Proč ne každý se musíme nějak
zařadit. Tak ať se ti daří rosteš a sílíš ke cti a slávě Boží a nezapomeň nepomůže ti
chodit se dívat na Krista Pána jak visí na kříži...ty musíš na něm viset.

Je to, jak jsem napsal. Zednáři dělají všechno proto, aby člověka rozptýlili. Ukazují mu tanečky a balet, světské písně, masky kašpárků, cvičení homosexuálů, jen aby se člověk nedostal tam, kam má. To je to, co jsem zvýraznil ve vašich komentářích.

Samson1 16.10.2014 11:41:46
Nedávno tu byla úvaha, že i čas je stvořený a u Boha je věčnost. Takže mše je zpřítomnění mimo prostor a čas jediné oběti.

Ale také smrt vlastní osobnosti a sjednocení s Kristem. Realizace jednoty v Kristově těle. To je skutečná Kristova přítomnost. Proto kněz říká Jděte ve jménu Páně.
Samson psal o nehodném přijímání. Nehodně přijímá, kdo ze svaté mše jde domů ve svém jménu.

Nedávno tu byla úvaha, že i čas je stvořený a u Boha je věčnost. Takže mše je zpřítomnění mimo prostor a čas jediné oběti. Z večeřadla na Kalvárii i vzkříšení. U mše je vždy celebrantem Kristus. Má vždy stejnou cenu. Je to smlouva mezi Kristem a církví a je to smlouva svatební. Mše se nemůže zredukovat jen na nějakou památku. Ta smlouva je potvrzena Kristovou výkupnou obětí na kříži a krví. Toto je moje tělo, toto je moje krev nejde zredukovat na hostinu, ale přijetí. Spojení s Kristem vzkříšeným, oslaveným. Nebudete-li jíst a pít, nebudete mít v sobě život. Nebo nehodně přijímat, odsouzení si přijímat. Nehodné přijetí je i bez víry reálné přítomnosti Krista ve způsobách. Tedy i "svatá zásoba", konsekrované hostie se uchovávají ve svatostánku a tato přítomnost vyžaduje adoraci, klanění Přítomnému Kristu, vzdávat úctu, čest a klanění Králi králů. Klanění jeho svaté přítomnosti a právě modernisti od tohoto aspektu odvádějí... Zrak i hmat, chuť tu klame mysl mou, ale svému sluchu věřím s jistotou. Věřím neochvějně, co Syn Boží dí, věkověčná pravda z jeho úst mi zní. Přijímat smíme jen v milosti Boží posvěcující, co je svatební šat. Mše automaticky odpouští lehké hříchy a nedbalosti a vážné hříchy ve svátosti smíření. Ráno jsem byl na mši, je svátek sv. Hedviky a když se kněz modlil Gloria, tak zadkem k oltáři a myslím, že je to nedůstojné, že. Modernisté věděli, proč to obrací. Jinak je to mysticky a nekrvavé zpřítomění jediné oběti a Kristus znovu prožívá mysticky a nekrvavě celé drama a trauma oběti kříže. Proto má mše stále nekonečnou cenu a je to též nejúčínější modlitba, oslava Boha.