Boží slovo na den 22.1. A.D. 2019

Přítel:
Samozřejmě Bůh po nás nechce žádné slavení svátků. Výroční soboty, svátky, chrámové bohoslužby, atd…, tedy věci, které jsou uvedeny v ceremoniálním zákoně / byl připevněn na boku truhly, desky zákona – desatero - uvnitř / a které poukazovaly na Ježíše, jsou jeho smrtí naplněny a zrušeny / roztrhlá chrámová opona, atd.. /. Nejsme tedy povinni slavit žádné svátky. To se ale netýká slavení 7 dne čtvrtého přikázání / desatero /.
Nově ustanovil Ježíš pouze večeři páně.
ŘKC si vytvořila svoje svátky a její věřící jsou povinni tyto svátky slavit. Rovněž změnila zákon / z desatera – vyřadila 2 přikázání / a změnila dobu / přehodila slavení 7 dne ze soboty na neděli /. Původní týden začínal v neděli, což byl 1 den týdne.
Pokud má katolík rád a ctí svou církev, necítí se těmito svátky zotročen. Ba naopak jsou podporou jeho duch. života.

Hoki, Stylito, Hento a jiní přátelé, děkuji vám za trpělivost a kulturu dialogu (aspoň se mnou) v lásce a pokoře, bez vzájemného ubližování. Přeji Vám Boží požehnání na cestě do Jeho království. Služebník Kristův se nemá hádat, máme se navzájem vlídně poučovat. Možná se jednou dožijeme doby, kdy budeme na rozcestí, níže uvedeného - kéž se rozhodneme správně. Věřím, že v milosti Ducha sv. ovce Kristovy uslyší Jeho hlas a vytvoří ostatek Božího lidu. Moc Vám to přeji.

Hoki: Snad na závěr. Ježíš nepřišel zrušit, či měnit zákon, ale naplnit jeho význam.
Mat. 5/19 „…. Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učil lidi, bude v království nebeském vyhlášen za nejmenšího; kdo by je však zachovával a učil, ten bude v království nebeském vyhlášen velkým……“
Zatím nehraje takovou roli slavení soboty, či neděle u křesťanů, kteří jsou např. od mala k neděli vedeni. Ale Sv. písmo ukazuje, že před druhým příchodem J. K. se celý svět rozdělí do dvou skupin:

Na ty, kdo jsou věrni a zachovávají Boží přikázání a věrnost Ježíši (obnoví se závaznost a plnost významu desatera) a na ty, kteří se rozhodnou poslouchat lidské tradice ( Mar.7/8), včetně změněného desatera. Toto bude cejchem na čelo.
Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane. Mat.5/18

Hoki: Myslím si, že si rozumíme a plně s Tebou souhlasím. Jde o to jak, v milosti Duch sv. zrajem. Ale právě na základě Tebou uvedeného verše Jakub 2/10 musím doplnit toto:

…Podle svého zvyku vstoupil v sobotní den do synagogy. Luk.3/16

A ani nemohl jednat jinak. Vždyť v Jan 14/10 říká:“ Nevěříš, že já jsem v Otci a otec je ve mně? Slova, která k vám mluvím, nemluvím sám ze sebe, Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky“. A dále v Jan 10/30 „Já a Otec jedno jsme“. A proto tentýž Bůh prohlašuje v Iz.58/13,14 „ ..jestliže odvrátíš svou nohu od pošlapávání soboty, od konání svých zálib v můj svatý den, a nazveš sobotu rozkošnou a svatý den Hospodinův ctihodným a budeš ho ctít tak, že nebudeš konat své cesty, nebudeš hledat své záliby a mluvit planá slova, potom budeš mít rozkoš v Hospodinu... A dále v Ex.31/13 „….Jistě budete zachovávat mé soboty, neboť to je znamení mezi mnou a vámi po všechny generace, abyste věděli, že já Hospodin vás posvěcuji.“
A já chci být posvěcen v Kristu a nechci pošlapávat sobotu

Milí přátelé Stylito, Hoki:
Písmo svědčí o tom, že Kristus je stvořitelem i soboty. /Jan1-1,2/. Tedy je pánem i nad sobotou. Sobota mu patří, je jejím majitelem. Může ji klidně zrušit ve významu a může ji přesunout na neděli, pondělí, atd..
To se ovšem nestalo, nikde o tom nehovoří. Skutečný křesťan se snaží zachovávat Boží přikázání a Ježíšovu víru. To bude jednou rozhodovat. /Zj 14-12/. Proto neponižujte ty, kteří se snaží hledat pravdu a Henta jí v tomto má. S historií se dá manipulovat, ale myslím si, že zde mluví jasně Sv. písmo.

Denní liturgie (Cyklus - C)
m.liturgie.cz/misal/06mezidobi/02_02.htm

1. čtení:
Čtení z listu Židům.
(Bratři!) Bůh není nespravedlivý, že by zapomněl na to, co jste vykonali, a na (vaši) lásku, kterou jste kvůli němu projevovali, když jste prokazovali a stále prokazujete služby spolukřesťanům. Přejeme si jen, aby každý z vás projevoval stejnou horlivost do té doby, kdy se naplní (naše) naděje až do konce; abyste neochabli, ale (spíše) napodobovali ty, kteří pro (svou) víru a trpělivost dostanou dědictví, které mají slíbeno. Když totiž dal Bůh Abrahámovi slib a neměl nikoho vyššího, při kom by mohl přísahat, přísahal při sobě samém: `Zahrnu tě jistě požehnáním a velmi tě rozmnožím.' (Abrahám) trpělivě čekal, a dosáhl toho, co mu bylo slíbeno. Když přísahají lidé, (dovolávají se) někoho vyššího, a přísaha je jim zárukou, kterou končí každý spor. Když tedy Bůh chtěl zvlášť zřejmě ukázat dědicům svého zaslíbení, že jeho rozhodnutí je nezměnitelné, zaručil se přísahou. Tyto dvě nezměnitelné skutečnosti (vylučují), že by Bůh mluvil lež. (Proto se) s důvěrou pevně opřeme o (nalezené) útočiště a jistě dosáhneme vytoužených (hodnot), které jsou nám určeny. (V této naději) máme bezpečnou a pevnou kotvu pro duši. Ona proniká až do samého vnitřku (nebeské velesvatyně), kam pro nás jako předchůdce vstoupil Ježíš, velekněz navěky podle řádu Melchizedechova.
Zid 6,10-20

Žalm:
Hospodin bude neustále pamatovat na svou smlouvu.
Nebo: Aleluja

Oslavím Hospodina celým srdcem
ve sboru spravedlivých i ve shromáždění.
Veliká jsou Hospodinova díla,
ať o nich uvažují všichni, kteří je milují.

Památku ustanovil na své divy,
Hospodin je milosrdný a dobrotivý.
Dal pokrm těm, kdo se ho bojí,
neustále bude pamatovat na svou smlouvu.

Vykoupení seslal svému lidu,
sjednal navěky svou smlouvu;
svaté a velebné je jméno jeho,
jeho chvála zůstává navždy.
Zl 111
Žalmy 111/112

Evangelium: Mk 2,23-28

Církevní kalendář:
sv. Vincenc
Stal se jáhnem v Zaragoze. Za Diokleciánova pronásledování byl se svým biskupem Valeriem vězněn ve Valencii. Tam byl také krutě umučen.
více: catholica.cz