Vážený Kallistratosi, co se týká mě, respektuji, že zmíněné téma není na Vašem stole, nicméně "spiknutí" je skutečné(a ponechme stranou detaily o jeho rozsahu a odkud pochází atd.), Vy se o něm však odmítáte informovat, i to respektuji. Všechny velké hereze, jejichž důsledkem pak byly nesmírné tragédie, začínaly podobně... Existencí sekty Opus Dei se uvnitř Církve vyskytuje nebezpečí, které možná ani ještě nedovedeme plně "docenit"(někteří však ano; ne však ti, kteří by měli z pozic svých autorit zasáhnout) a kniha A. C. de Borbón na toto nebezpečí poukazuje. Považovala jsem za povinnost a za prospěšnost se o tom zmínit v souvislosti se systematickým zveřejňováním cyklu o Opus Dei spiritualitě. Myslím, že diskuse o tom proběhla(nebo ještě probíhá) vcelku civilizovaně...

Asi bych neměl zasahovat do diskuze, když jsem knihu nečetl (chybí čas). Tím, že byl zakladatel prohlášen za svatého, tuším JPII, tak předpokládám, že to s jeho založeným hnutím nemohlo být tak zlé v počátku. Problém spíše vidím obecněji v posunu spirituality téměř všech složek katolické církve po koncilu. V mé jezuitské formaci jsem zaregistroval v 90. letech tento názor: že oporou papežství přestávají být jezuité a jejich místo nahrazují členové Opus Dei. Z materiálů na lumen de lumene jsem se dozvěděl, že v té době málem dostali jezuité nuceného správce, protože jejich generál Arrupe byl tuším zastánce teologie osvobození (to se mně nikdo v řádu tehdy nepochlubil, že je pochybnost o jejich věrohodnosti, spíše byl vyzdvihován slib poslušnosti papeži, který má i svůj neveřejný dodatek; dodnes nevím čeho by se tento dodatek měl týkat). Z předloženého by vyplývalo, že v té době na tom jezuité byli věroučně hůře než Opus Dei.
Tedy závěr: nevím jestli má cenu teď vystopovávat postup maléru v katolické církvi, když by bylo asi třeba více diskutovat o stále více selhávajícím hlavní úkol katolické církve, který vždy spočíval v nezkresleném držení zjevených pravd. Myslím, že k tomu dnes stačí jen sledovat počínání nejvyššího vatikánského vedení včele s úřadujícím papežem a zařídit se více méně mnohdy opačně než oni nám předvádějí a nebo prezentují. Zdá se že jejich role je právě tato: vynést všechny skryté bludy kvasící v církvi již po dlouhou dobu na světlo Boží, aby každý byl nucen k nim zaujmout stanovisko. Musíme se zkrátka vybarvit, abychom se pak třeba i zděsili sami sebe, kam jsme to až dospěli, když najednou se stalo vše dovoleným. Sám jsem si tuto svobodu chvíli užíval (plod jezuitské formace), než jsem na ni tvrdě dojel. Dále je to u mne záležitost velké Boží milosti, která mě zastavila na mé cestě duchovního sesuvu. Bohužel bude muset touto tristní cestou projít i mnoho dalších katolíků, aby se pokorně vrátili k jednoduchosti pravé víry nám předané apoštoly, jistě doprovázení, jako u mne, velkým Božím milosrdenstvím, ale tentokrát tím pravým, nikoli tím Františkovo falešným.

Je toho opět mnoho nastoleno, Vámi Žábo i Kallistratosem. Nemám dnes tolik času..., navíc Žába odpověděl tak vyčerpávajícím způsobem, že není, co dodat... Že viditelný zlom nastal po ll.VK dnes už ví téměř každý(ne však všichni). Hlavní úkol Církve má dvě složky: držení pravdy(ať se někomu líbí nebo ne) a bohopoctu. Obě dostaly po Koncilu těžký úder. Rozkol v Církvi už prakticky existuje, jak v oblasti naukové, tak v bohopoctě, zatím ještě není formální. Jestliže tomu neučiní konec následující papež(neboť Bergoglio si svou cestu už nejspíš vybral - Pane Ježíši obrať jeho smýšlení i srdce k pravé apoštolské víře a přiveď ho k pokání) bude to jen otázka času. Vyvstává problém, zda jsou svátosti ještě platné atd., atd. Jak k tomu přijdou zástupy obyčejných lidí, kteří nemají ani čas ani dostatek intelektu, aby se dokázali ve spletité a nepřehledné situaci zorientovat a v důvěře následují své "pastýře". Sám Bergoglio "zavrhl" titul Náměstek(Vikář) Ježíše Krista, ale rafinovaně si ponechává povinnost poslušnosti. To je zvrácenost odporující Duchu Svatému, Petr svou výsadu prvenství obdržel pod podmínkou držení pravdy, ochrany stáda a posily bratrů ve víře. Ani jedno z toho neplní. Co z toho asi plyne...?! Zdá se, že u Opus Dei je podstatou maranství a tím se stává pátou kolonou uvnitř Církve. Kallistratos správně říká, že to není "většinové" téma. Nicméně téma to je, a dobrý pastýř by měl zachytit každou díru v ohradě kudy může pronikat vlk. Potíž je v tom, jak říkáte Žábo, že předvojem páté kolony v Církvi je samotná špička hierarchie. Proto je nyní(a doufejme, že jen na nezbytnou přechodnou dobu) potřebná takováto "svépomoc". Apredsasatočí se vyjádřil/a, že Opus Dei bylo polenem odstraněným z je/jí/ho cesty k Bohu. Jestliže, upozornění na nebezpečí Opus dei pomohlo i jen jednomu člověku, pak splnilo svůj smysl.