Každopádně já osobně to prožívám, protože není na intranetu dost takových kvalitních příspěvků.
Každý, kdo dělá něco nového, musí počítat s tím, že ho na každém kroku někdo sprostě natře. To už musí umět průkopník spolknout. Na druhé straně ani vyhlášený literární kritik to nemá lehké. Vemte si takového vyhlášeného F.X.Šaldu, jehož pořádnou řádku kritik jsem si přečetla a musím kriticky říct, že Šalda většinou chválil ty, které už někdo objevil jako skvělé, a pokud chválil někoho, koho sám objevil, tak jste o takovém umělci po sto letech už nikdy neslyšeli, protože zapadl jako bezvýznamný. Zkrátka sám nikdy nikoho opravdu skvělého nově neobjevil.
Někdy to trvá, než davy prohlédnou. Ostatně myslím, že psát o svatém a pořád jeho opěvovat jeho svatost je dost ujeté. Všichni svatí - samozřejmě kromě Panny Marie - byli někdy obyčejní hříšníci a dělali v životě někdy hrozné kopance, jako třeba svatý Pavel když v mládí jako Šavel stíhal křesťany, ale teprve až si ho Ježíš povolal, tak se stal apoštolem národů. A Pavel to o sobě netají, takže když diktovalů něco Lukášovi, tak nezapomněl na sebe své hříchy požalovat.
Rozumím, Glockner, vzpomínám si, že ho před jistým časem grilovaly na netu nějaký zakyslý rychlokvašky jako strašlivého plagiátora kvůli kolážovému podání svatého Tomáše. Nejspíš se cítil takovou kritikou poctěn.
Je velmi zajímavé, jak Tomislav dosahuje literární koláží zvláštního sepjetí vnitřního nazírání světce se zevnějším sledováním tohoto fenoménu okolními zástupy, kterým se může činnost i oběti velikého světce jevit docela bláznovsky. Tak se jevil někomu i Pán Ježíš. Každopádně je to velké tvůrčí obohacení pouhé apologetiky v podání života světce.