Boží slovo na den 6.8. A.D. 2019
Lk 9,28b-36
Lk 9,28b-36
- Nahlásit
Sociální sítě
Změnit příspěvek
Smazat příspěvek
10 výroků biskupa Řehoře Palamy o Proměnění Páně
1. Kristus Bůh je pro ty, kdo žijí a nahlížejí v duchu, totéž co slunce pro ty, kdo žijí v těle a vidí skrze smysly, protože ti, kdo jsou obohaceni Božskými dary, nepotřebují k patření na Božství jiné Světlo. Toto nevýslovné Světlo zazářilo a bylo tajemně odhaleno apoštolům a předním z proroků ve chvíli, kdy se Pán modlil. To ukazuje, že …Více
10 výroků biskupa Řehoře Palamy o Proměnění Páně
1. Kristus Bůh je pro ty, kdo žijí a nahlížejí v duchu, totéž co slunce pro ty, kdo žijí v těle a vidí skrze smysly, protože ti, kdo jsou obohaceni Božskými dary, nepotřebují k patření na Božství jiné Světlo. Toto nevýslovné Světlo zazářilo a bylo tajemně odhaleno apoštolům a předním z proroků ve chvíli, kdy se Pán modlil. To ukazuje, že rodičkou tohoto požehnaného vidění byla modlitba, že tato záře pocházela a zjevila se ze spojení mysli s Bohem a že bývá darována všem, kdo při neustálém cvičení se ctnostem a modlitbě nasměrovávají svou mysl k Bohu.
2. Bůh se zjevuje na hoře: Na jedné straně sestupuje ze svých výšin a na druhé nás pozvedá z hlubin ponížení, takže Neobsáhnutelný je skutečně obsažen ve smrtelné podstatě. A takový jev je samozřejmě mnohem vyšší než mysl, kterou přesahuje, protože vzniká působením moci Božského Ducha.
3. Světlo Proměnění Páně se nerodí, nemizí a nepodléhá smyslovému vnímání. I když bylo vidět po krátkou dobu tělesnými očima na bezvýznamném vrcholu hory, Pánovi učedníci v té době přešli z těla k duchu skrze proměnu vnímání, kterou v nich způsobil Duch. Tak spatřili, jak a nakolik je zahrnula dobrodiním moc Božského Ducha – toto nevýslovné Světlo.
4. Skutečnou krásu vidí jen ten, kdo má očištěnu mysl, ten, kdo pozorně hledí na její zář a má na ní jakoby určitou účast, ten, kdo jakoby na své tváři vytvoří jakýsi zářivý paprsek. Proto byla Mojžíšova tvář ozářena od rozhovoru s Bohem.
5. A svatí „budou zářit jako slunce“ (Mt 13,43), to znamená, že zcela proniknuti Božským Světlem uvidí Krista, který Božsky a nepopsatelně zazáří a jehož záře vycházející z Božské přirozenosti se v důsledku hypostatické jednoty na Táboře zjevila jako vlastní jeho tělu.
6. Věříme, že Pán ve svém proměnění nezjevil jiné světlo než to, které skrýval pod závojem svého těla. Toto Světlo bylo Světlem Božské přirozenosti, a proto bylo nestvořené a Božské.
7. Když se Ježíš Kristus proměnil na hoře, nepřijal nic nového ani se u něj nic nezměnilo k novému, co by předtím neměl, ale ukázal svým učedníkům jen to, co už měl. Otevřel jim tak oči a učinil je ze slepců vidícími. Vidíš tak, že oči, které přirozeným způsobem vidí, jsou ve vztahu k tomuto Světlu slepé?
8. Toto Světlo není světlem smyslovým a ti, kdo ho viděli, ho neviděli čistě smyslovýma očima, ale byli proměněni mocí Božského Ducha. Proměnili se a jen tak viděli proměnu, ke které došlo, když naše pomíjivost přijala zbožštění skrze sjednocení se s Božím Slovem.
9. Budeme věřit tak, jak nás tomu naučili ti, kdo byli ozářeni samotným Kristem, protože jen oni ho dobře znají. Vždyť podle slov proroka zná Boží tajemství jen Bůh a jeho blízcí.
10. My, kteří chápeme tajemství Proměnění Páně podle jejich učení, se však i sami budeme snažit o ozáření tímto Světlem a budeme v sobě zapalovat lásku a touhu po nepomíjející Slávě a Kráse. Proto očišťujme své duchovní oči od pozemských myšlenek a chraňme se před pomíjivými a přechodnými slastmi a krásami, které zatemňují oděv duše a vrhají nás do temného pekelného ohně. Kéž jsme od nich osvobozeni skrze ozáření a poznání nehmotného a věčného Světla, našeho Spasitele, který se proměnil na hoře Tábor.
o životě sv. Řehoře Palamy - www.orthodoxia.cz/svati/palama.htm
1. Kristus Bůh je pro ty, kdo žijí a nahlížejí v duchu, totéž co slunce pro ty, kdo žijí v těle a vidí skrze smysly, protože ti, kdo jsou obohaceni Božskými dary, nepotřebují k patření na Božství jiné Světlo. Toto nevýslovné Světlo zazářilo a bylo tajemně odhaleno apoštolům a předním z proroků ve chvíli, kdy se Pán modlil. To ukazuje, že rodičkou tohoto požehnaného vidění byla modlitba, že tato záře pocházela a zjevila se ze spojení mysli s Bohem a že bývá darována všem, kdo při neustálém cvičení se ctnostem a modlitbě nasměrovávají svou mysl k Bohu.
2. Bůh se zjevuje na hoře: Na jedné straně sestupuje ze svých výšin a na druhé nás pozvedá z hlubin ponížení, takže Neobsáhnutelný je skutečně obsažen ve smrtelné podstatě. A takový jev je samozřejmě mnohem vyšší než mysl, kterou přesahuje, protože vzniká působením moci Božského Ducha.
3. Světlo Proměnění Páně se nerodí, nemizí a nepodléhá smyslovému vnímání. I když bylo vidět po krátkou dobu tělesnými očima na bezvýznamném vrcholu hory, Pánovi učedníci v té době přešli z těla k duchu skrze proměnu vnímání, kterou v nich způsobil Duch. Tak spatřili, jak a nakolik je zahrnula dobrodiním moc Božského Ducha – toto nevýslovné Světlo.
4. Skutečnou krásu vidí jen ten, kdo má očištěnu mysl, ten, kdo pozorně hledí na její zář a má na ní jakoby určitou účast, ten, kdo jakoby na své tváři vytvoří jakýsi zářivý paprsek. Proto byla Mojžíšova tvář ozářena od rozhovoru s Bohem.
5. A svatí „budou zářit jako slunce“ (Mt 13,43), to znamená, že zcela proniknuti Božským Světlem uvidí Krista, který Božsky a nepopsatelně zazáří a jehož záře vycházející z Božské přirozenosti se v důsledku hypostatické jednoty na Táboře zjevila jako vlastní jeho tělu.
6. Věříme, že Pán ve svém proměnění nezjevil jiné světlo než to, které skrýval pod závojem svého těla. Toto Světlo bylo Světlem Božské přirozenosti, a proto bylo nestvořené a Božské.
7. Když se Ježíš Kristus proměnil na hoře, nepřijal nic nového ani se u něj nic nezměnilo k novému, co by předtím neměl, ale ukázal svým učedníkům jen to, co už měl. Otevřel jim tak oči a učinil je ze slepců vidícími. Vidíš tak, že oči, které přirozeným způsobem vidí, jsou ve vztahu k tomuto Světlu slepé?
8. Toto Světlo není světlem smyslovým a ti, kdo ho viděli, ho neviděli čistě smyslovýma očima, ale byli proměněni mocí Božského Ducha. Proměnili se a jen tak viděli proměnu, ke které došlo, když naše pomíjivost přijala zbožštění skrze sjednocení se s Božím Slovem.
9. Budeme věřit tak, jak nás tomu naučili ti, kdo byli ozářeni samotným Kristem, protože jen oni ho dobře znají. Vždyť podle slov proroka zná Boží tajemství jen Bůh a jeho blízcí.
10. My, kteří chápeme tajemství Proměnění Páně podle jejich učení, se však i sami budeme snažit o ozáření tímto Světlem a budeme v sobě zapalovat lásku a touhu po nepomíjející Slávě a Kráse. Proto očišťujme své duchovní oči od pozemských myšlenek a chraňme se před pomíjivými a přechodnými slastmi a krásami, které zatemňují oděv duše a vrhají nás do temného pekelného ohně. Kéž jsme od nich osvobozeni skrze ozáření a poznání nehmotného a věčného Světla, našeho Spasitele, který se proměnil na hoře Tábor.
o životě sv. Řehoře Palamy - www.orthodoxia.cz/svati/palama.htm
Přibližně v r. 1330 přijel z Kalábrie do Konstantinopole učený mnich Varlaam. Autor traktátů o logice a astronomii, bystrý a velice inteligentní řečník. Dali mu katedru na univerzitě hlavního města, kde začal vykládat díla Dionysia Areopagity (památka 3. října), apofatickou teologii, která byla uznávána stejně ve Východní jako v Západní církvi. Brzy Varlaam přijel na Athos, kde se seznámil …Více
Přibližně v r. 1330 přijel z Kalábrie do Konstantinopole učený mnich Varlaam. Autor traktátů o logice a astronomii, bystrý a velice inteligentní řečník. Dali mu katedru na univerzitě hlavního města, kde začal vykládat díla Dionysia Areopagity (památka 3. října), apofatickou teologii, která byla uznávána stejně ve Východní jako v Západní církvi. Brzy Varlaam přijel na Athos, kde se seznámil s principy duchovního života hesychastů. Na základě dogmatu o nepostižitelnosti Boží podstaty, prohlásil Varlaam vnitřní duchovní dílo mysli za omyl a herezi. Na cestě z Athosu do Soluně, odtud do Konstantinopole a poté opět do Soluně, Varlaam vystupoval proti mnichům a pokoušel se zesměšňovat vyprávění mnichů o prostředcích modlitby a o duchovním osvícení.
Na žádost athonských mnichů vystoupil sv. Řehoř nejprve s ústními domluvami. Když však viděl bezvýslednost podobných pokusů, vyložil své teologické argumenty písemně. Tak přišly na svět „Triády na obranu svatých hesychastů“ (1338). V r. 1340 sestavili athonští asketové za účasti sv. Řehoře společnou odpověď na Varlaamovy výpady - tzv. „Svatohorský tomos“. Na konstantinopolském sněmu se v r. 1341 v chrámu Svaté Boží Moudrosti konal spor sv. Řehoře Palamy s Varlaamem; spor se soustředil na podstatu „táborského světla“. 27. května 1341 sněm přijal argumenty sv. Řehoře Palamy pravící, že Bůh, který je podle své podstaty nepřístupný, sám sebe zjevuje skrze energie, jimiž se obrací ke světu a které jsou dostupny vnímání člověka, stejně jako světlo na hoře Tábor (když se Kristus před svými učedníky proměnil); tyto energie však nejsou ani přístupné (tělesným) smyslům ani stvořené. Varlaamovo učení bylo odsouzeno jako hereze a on sám byl odevzdán anathemě, a tak se vzdálil zpět do Kalabrie.
www.orthodoxia.cz/svati/palama.htm
Na žádost athonských mnichů vystoupil sv. Řehoř nejprve s ústními domluvami. Když však viděl bezvýslednost podobných pokusů, vyložil své teologické argumenty písemně. Tak přišly na svět „Triády na obranu svatých hesychastů“ (1338). V r. 1340 sestavili athonští asketové za účasti sv. Řehoře společnou odpověď na Varlaamovy výpady - tzv. „Svatohorský tomos“. Na konstantinopolském sněmu se v r. 1341 v chrámu Svaté Boží Moudrosti konal spor sv. Řehoře Palamy s Varlaamem; spor se soustředil na podstatu „táborského světla“. 27. května 1341 sněm přijal argumenty sv. Řehoře Palamy pravící, že Bůh, který je podle své podstaty nepřístupný, sám sebe zjevuje skrze energie, jimiž se obrací ke světu a které jsou dostupny vnímání člověka, stejně jako světlo na hoře Tábor (když se Kristus před svými učedníky proměnil); tyto energie však nejsou ani přístupné (tělesným) smyslům ani stvořené. Varlaamovo učení bylo odsouzeno jako hereze a on sám byl odevzdán anathemě, a tak se vzdálil zpět do Kalabrie.
www.orthodoxia.cz/svati/palama.htm
PRAVOSLAVNÝ POHLED:
Jak je všeobecně známo z výkladu svatých Otců, světlo vyzařující z postavy Spasitele je světlem Božství. Je to nestvořená energie Boží blahodati (milosti, chcete-li). Ježíš Kristus tu viditelně zjevuje, že není jen člověk, ale i Bůh. Vyjevuje svou Božskou slávu, své Božství.
stefi.signaly.cz/0908/taborske-svetlo
Ohniskem střetu je na mystické úrovni otázka zbožštění …Více
PRAVOSLAVNÝ POHLED:
Jak je všeobecně známo z výkladu svatých Otců, světlo vyzařující z postavy Spasitele je světlem Božství. Je to nestvořená energie Boží blahodati (milosti, chcete-li). Ježíš Kristus tu viditelně zjevuje, že není jen člověk, ale i Bůh. Vyjevuje svou Božskou slávu, své Božství.
stefi.signaly.cz/0908/taborske-svetlo
Ohniskem střetu je na mystické úrovni otázka zbožštění člověka a na teologické rovině otázka, zda jsou Boží energie stvořené či nestvořené. Východ nakonec sněmovně potvrdil Palamovo stanovisko, navazující na celou svatootcovskou tradici, že energie Ducha Svatého (tj. milost, blahodať*) jsou nestvořené, a západní učení o stvořených energií vyhlásil za herezi jako takové je oddělil od Církve. (Mimochodem, římskokatolická církev dodnes na této sněmovně odmítnuté herezi trvá a je to pevná součást římskokatolické víry, jak svědčí jejich dogmatika: „Milost posvěcující je od Boha odlišný, stvořený dar.“)
www.orthodoxia.cz/srovn/nestvorene-energie.htm
KATOLICKÝ POHLED:
Milost
(lat. gratia [grácia], řec. χαρις [charis])
Milost je, obecně řečeno, zdarma daný, nadpřirozený dar Boží.
Rozlišuje se milost nestvořená (gratia increata), kterou je Bůh sám, udělující se jako dar tvorům (např. přebýváním Ducha Svatého v lidské duši) a milost stvořená (gratia creata), která je nadpřirozeným darem Božím.
Milost stvořená (Boží nebo Kristova) může být vnitřní (gratia interna), která přebývá v duši, zdokonaluje ji a posvěcuje, a vnější (gratia externa), např. zjevená nauka nebo Boží přikázání.
Milost vnitřní může být opět posvěcující (gratia sanctificans), která je z naší strany nezaslouženým Božím darem a činí z člověka Boží dítě a dědice nebeského království, nebo milost pomáhající (též úkonná, činná; gratia actualis), tj. přechodný Boží dar osvěcující rozum a posilující vůli ke splnění dobrého činu. Milost posvěcující se nazývá též habituální, ospravedlňující a stavem milosti.
Milost pomáhající může být vzhledem k cíli buď léčivá (gratia sanans) nebo povznášející do nadpřirozeného stavu (gratia elevans). Nadto se rozlišuje milost dostatečná (gratia sufficiens), která nedošla svého uskutečnění pro nedostatek spolupráce ze strany člověka, a milost účinná (gratia efficax), která došla svého cíle chtěného Bohem, neboť člověk s ní spolupracoval.
Milost udělená člověku nikoliv k jeho osobní dokonalosti, ale k prospěchu jiných, se nazývá charismatem.
Kristus vykoupil lidské pokolení a zasloužil mu milost (to je objektivní vykoupení). Každý člověk si musí milost získanou Kristem přivlastnit (to je subjektivní vykoupení). Děje se tak při jeho ospravedlnění(latinsky iustificatio) skrze Ducha svatého, který se uděluje při křtu jako nestvořený dar, spolu se stvořeným darem, milostí posvěcující, s níž jsou spojeny božské ctnosti víry, naděje a lásky a sedmero darů Ducha svatého. Dospělý člověk musí ke svému ospravedlnění spolupůsobit. Hříšník si nemůže žádným způsobem Boží milost zasloužit, může se pouze k jejímu přijetí připravit. Nemluvňata docházejí ospravedlnění bez vlastního přičinění. Milost posvěcující propůjčuje člověku důstojnost Božího synovství, uschopňuje ho ke konání záslužných skutků pro nebe a je zárukou věčné spásy. Milosti posvěcující je k dosažení věčné spásy nevyhnutelně zapotřebí. Ztrácí se každým těžkým hříchem. Lehkým hříchem se neztrácí, bývá však ve svém působení oslabena. Ztracenou Boží milost lze opět nabýt ve svátosti pokání (zpověď) nebo vzbuzením dokonalé lítosti (vycházející z lásky k Bohu) a touhou po této svátosti. Stav posvěcující milosti nemůže být zachován až do konce života bez zvláštní Boží pomoci.
(Převzato z Jan Merell, Malý bohovědný slovník, Česká katolická charita, Praha 1963. Redakčně upraveno.)
revue.theofil.cz/krestanske-pojmy-detail.php
K tvým otázkám mám pár poznámek.
Mojžíšovi zářila tvář a viděl to celý židovský národ, když se vrátil k lidu.
Podobně Fatima - cca 70 000 lidí vidělo sluneční zázrak. Byli mezi nimi i ateisti a zednáři.
Tedy Bůh jako všemohoucí bytost může ukázat zázrak i lidem, kteří na to nejsou připraveni.
Řehoř Palama obhajoval tezi, že táborské světlo je nestvořená milost Boží, na níž se lze modlitebně a pobytem v tichu připravit.
»Hesychasté, jak o tom svědčí ctihodný Řehoř Sinajský, dosahovali vyšších stupňů duchovního života. Jedním z velmi vzácných projevů hesychastické askeze bylo zření „nestvořeného světla“. O tomto „zření“ se nedozvídáme pouze u ct. Řehoře. Již ct. Makarios Veliký (4. století) a ct. Simeon Nový Theolog hovoří o tomto „nestvořeném světle“. Ve 14. století se stala otázka „zření nestvořeného světla“ předmětem bohosloveckých sporů v Byzanci. Dokonce byla příčinou svolání několika církevních sněmů. Počátek sporů je spojen s příchodem učeného kalabrijského monacha Varlaama.« (Byzantologie)
www.orthodoxia.cz/srovn/nestvorene-energie.htm
Jistě zajímavé k tomuto je i setkání sv. Serafima Sarovského s Motovilovem
„Příteli, teď jsme oba v moci Svatého Ducha!... Proč se na mě nepodíváš?“ Odpověděl jsem: „Nemohu se na tebe, otče, podívat, protože z tvých očí srší blesky. Tvoje tvář je jasnější než slunce a mě to oslepuje.“
„Neboj se, příteli Boží, ty v tuto chvíli záříš stejně jako já. Ty také prožíváš plnost milosti Svatého Ducha jako já, protože jinak bys mě takového nemohl vidět.“
www.orthodoxia.cz/spirit/motovilov.htm
Jak je všeobecně známo z výkladu svatých Otců, světlo vyzařující z postavy Spasitele je světlem Božství. Je to nestvořená energie Boží blahodati (milosti, chcete-li). Ježíš Kristus tu viditelně zjevuje, že není jen člověk, ale i Bůh. Vyjevuje svou Božskou slávu, své Božství.
stefi.signaly.cz/0908/taborske-svetlo
Ohniskem střetu je na mystické úrovni otázka zbožštění člověka a na teologické rovině otázka, zda jsou Boží energie stvořené či nestvořené. Východ nakonec sněmovně potvrdil Palamovo stanovisko, navazující na celou svatootcovskou tradici, že energie Ducha Svatého (tj. milost, blahodať*) jsou nestvořené, a západní učení o stvořených energií vyhlásil za herezi jako takové je oddělil od Církve. (Mimochodem, římskokatolická církev dodnes na této sněmovně odmítnuté herezi trvá a je to pevná součást římskokatolické víry, jak svědčí jejich dogmatika: „Milost posvěcující je od Boha odlišný, stvořený dar.“)
www.orthodoxia.cz/srovn/nestvorene-energie.htm
KATOLICKÝ POHLED:
Milost
(lat. gratia [grácia], řec. χαρις [charis])
Milost je, obecně řečeno, zdarma daný, nadpřirozený dar Boží.
Rozlišuje se milost nestvořená (gratia increata), kterou je Bůh sám, udělující se jako dar tvorům (např. přebýváním Ducha Svatého v lidské duši) a milost stvořená (gratia creata), která je nadpřirozeným darem Božím.
Milost stvořená (Boží nebo Kristova) může být vnitřní (gratia interna), která přebývá v duši, zdokonaluje ji a posvěcuje, a vnější (gratia externa), např. zjevená nauka nebo Boží přikázání.
Milost vnitřní může být opět posvěcující (gratia sanctificans), která je z naší strany nezaslouženým Božím darem a činí z člověka Boží dítě a dědice nebeského království, nebo milost pomáhající (též úkonná, činná; gratia actualis), tj. přechodný Boží dar osvěcující rozum a posilující vůli ke splnění dobrého činu. Milost posvěcující se nazývá též habituální, ospravedlňující a stavem milosti.
Milost pomáhající může být vzhledem k cíli buď léčivá (gratia sanans) nebo povznášející do nadpřirozeného stavu (gratia elevans). Nadto se rozlišuje milost dostatečná (gratia sufficiens), která nedošla svého uskutečnění pro nedostatek spolupráce ze strany člověka, a milost účinná (gratia efficax), která došla svého cíle chtěného Bohem, neboť člověk s ní spolupracoval.
Milost udělená člověku nikoliv k jeho osobní dokonalosti, ale k prospěchu jiných, se nazývá charismatem.
Kristus vykoupil lidské pokolení a zasloužil mu milost (to je objektivní vykoupení). Každý člověk si musí milost získanou Kristem přivlastnit (to je subjektivní vykoupení). Děje se tak při jeho ospravedlnění(latinsky iustificatio) skrze Ducha svatého, který se uděluje při křtu jako nestvořený dar, spolu se stvořeným darem, milostí posvěcující, s níž jsou spojeny božské ctnosti víry, naděje a lásky a sedmero darů Ducha svatého. Dospělý člověk musí ke svému ospravedlnění spolupůsobit. Hříšník si nemůže žádným způsobem Boží milost zasloužit, může se pouze k jejímu přijetí připravit. Nemluvňata docházejí ospravedlnění bez vlastního přičinění. Milost posvěcující propůjčuje člověku důstojnost Božího synovství, uschopňuje ho ke konání záslužných skutků pro nebe a je zárukou věčné spásy. Milosti posvěcující je k dosažení věčné spásy nevyhnutelně zapotřebí. Ztrácí se každým těžkým hříchem. Lehkým hříchem se neztrácí, bývá však ve svém působení oslabena. Ztracenou Boží milost lze opět nabýt ve svátosti pokání (zpověď) nebo vzbuzením dokonalé lítosti (vycházející z lásky k Bohu) a touhou po této svátosti. Stav posvěcující milosti nemůže být zachován až do konce života bez zvláštní Boží pomoci.
(Převzato z Jan Merell, Malý bohovědný slovník, Česká katolická charita, Praha 1963. Redakčně upraveno.)
revue.theofil.cz/krestanske-pojmy-detail.php
K tvým otázkám mám pár poznámek.
Mojžíšovi zářila tvář a viděl to celý židovský národ, když se vrátil k lidu.
Podobně Fatima - cca 70 000 lidí vidělo sluneční zázrak. Byli mezi nimi i ateisti a zednáři.
Tedy Bůh jako všemohoucí bytost může ukázat zázrak i lidem, kteří na to nejsou připraveni.
Řehoř Palama obhajoval tezi, že táborské světlo je nestvořená milost Boží, na níž se lze modlitebně a pobytem v tichu připravit.
»Hesychasté, jak o tom svědčí ctihodný Řehoř Sinajský, dosahovali vyšších stupňů duchovního života. Jedním z velmi vzácných projevů hesychastické askeze bylo zření „nestvořeného světla“. O tomto „zření“ se nedozvídáme pouze u ct. Řehoře. Již ct. Makarios Veliký (4. století) a ct. Simeon Nový Theolog hovoří o tomto „nestvořeném světle“. Ve 14. století se stala otázka „zření nestvořeného světla“ předmětem bohosloveckých sporů v Byzanci. Dokonce byla příčinou svolání několika církevních sněmů. Počátek sporů je spojen s příchodem učeného kalabrijského monacha Varlaama.« (Byzantologie)
www.orthodoxia.cz/srovn/nestvorene-energie.htm
Jistě zajímavé k tomuto je i setkání sv. Serafima Sarovského s Motovilovem
„Příteli, teď jsme oba v moci Svatého Ducha!... Proč se na mě nepodíváš?“ Odpověděl jsem: „Nemohu se na tebe, otče, podívat, protože z tvých očí srší blesky. Tvoje tvář je jasnější než slunce a mě to oslepuje.“
„Neboj se, příteli Boží, ty v tuto chvíli záříš stejně jako já. Ty také prožíváš plnost milosti Svatého Ducha jako já, protože jinak bys mě takového nemohl vidět.“
www.orthodoxia.cz/spirit/motovilov.htm
Denní liturgie (Cyklus - C)
m.liturgie.cz/misal/08sanctoral/08_06.htm
1. čtení:
Čtení z knihy proroka Daniela.
Viděl jsem, že byly postaveny trůny a stařec velikého věku usedl. Jeho roucho bylo bílé jako sníh, vlasy jeho hlavy jako čistá vlna, jeho trůn plápolal ohněm, jeho kola – žhoucí oheň. Ohnivý proud vytékal a vycházel od něho, tisíce tisíců mu sloužily, desetitisíce desetitisíců …Více
Denní liturgie (Cyklus - C)
m.liturgie.cz/misal/08sanctoral/08_06.htm
1. čtení:
Čtení z knihy proroka Daniela.
Viděl jsem, že byly postaveny trůny a stařec velikého věku usedl. Jeho roucho bylo bílé jako sníh, vlasy jeho hlavy jako čistá vlna, jeho trůn plápolal ohněm, jeho kola – žhoucí oheň. Ohnivý proud vytékal a vycházel od něho, tisíce tisíců mu sloužily, desetitisíce desetitisíců stály před ním, usadil se soudní dvůr a byly otevřeny knihy. Díval jsem se v nočním vidění, a hle – s nebeskými oblaky přicházel (někdo) jako syn člověka, došel až k starci velikého věku, přivedli ho k němu. Byla mu dána moc, sláva a království a sloužily mu všechny národy, kmeny i jazyky: jeho moc je moc věčná, a ta nepřestane, jeho království nebude zničeno.
Dan 7,9-10.13-14
Žalm:
Hospodin kraluje, je povznesen nad celou zemí.
Hospodin kraluje, ať zajásá země,
ať se radují četné ostrovy!
Mrak a temnota ho obklopují,
spravedlnost a právo jsou základem jeho trůnu.
Jako vosk se taví hory před Hospodinem,
před vladařem celé země.
Nebesa hlásají jeho spravedlnost
a všechny národy vidí jeho slávu.
Neboť ty, Hospodine, jsi povznesen nad celou zemí,
svrchovaně vynikáš nade všemi bohy.
Zl 97(96)
2. čtení:
Čtení z druhého listu svatého apoštola Petra.
Milovaní! Když jsme vás poučovali o tom, jak mocný je náš Pán Ježíš Kristus a že zase přijde, nedrželi jsme se v té věci nějakých chytrácky vymyšlených bájí. My jsme přece na vlastní oči viděli jeho velebnost. Neboť přijal od Boha Otce čest a slávu, když o něm vznešená Boží velebnost promluvila tato slova: `To je můj milovaný Syn, v něm já mám zalíbení.' Ten hlas přicházel z nebe a my jsme ho slyšeli, když jsme s ním byli na posvátné hoře. Ale máme něco spolehlivějšího, totiž výroky proroků, a děláte dobře, když na ně dbáte jako na světlo, které svítí na temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci.
2Petr 1,16-19
Evangelium: Lk 9,28b-36
Církevní kalendář:
Svátek Proměnění Páně
Na hoře Tábor byli Petr, Jakub a Jan očitými svědky Proměnění vtěleného Božího Syna ve společnosti Mojžíše a Eliáše. Kristus je zde oslaven jako osvoboditel z otroctví Satanova a vedoucí lid k zaslíbenému nebeskému domovu. Je předpověděným Zachráncem a Eliášova přítomnost je pro svědectví. Tento jeho příchod byl předpovězen.
My stojíme na prahu vlastního proměnění, které souvisí s otázkou věčného života v Jeho společnosti.
Slavení dnešního svátku v celé církvi zavedl roku 1457 papež Kalist III. jako projev vděčnosti za vítězství nad Turky u Bělehradu. S kostely zasvěcenými přímo tajemství Proměnění slaví dnes svůj titul i ty, které jsou zasvěcené Božskému Spasiteli.
více: catholica.cz
sv. Justus a Pastor (+304)
Tito dva mučedníci byli rodnými bratry, narozenými v Komplutu (dnešní Alkale) poblíž Madridu ve Španělsku. V době Dacianova pronásledování prý Justovi bylo 9 a Pastorovi 13 let. Jejich křesťanské knihy, s nimiž se kvůli touze po mučednictví netajili, byly příčinou jejich uvěznění. Vzhledem k mladickému věku obou vznikly obavy, že by mohla utrpět autorita guvernéra Španělska nebo mezi lidem dojít k povzbuzení víry. Proto bylo rozhodnuto vynechat soudní vyšetřování a oba hochy bitím přimět k odpadu od víry. Jelikož zmrskáním nebylo ničeho dosaženo, oba byli sťati mečem.
catholica.cz
m.liturgie.cz/misal/08sanctoral/08_06.htm
1. čtení:
Čtení z knihy proroka Daniela.
Viděl jsem, že byly postaveny trůny a stařec velikého věku usedl. Jeho roucho bylo bílé jako sníh, vlasy jeho hlavy jako čistá vlna, jeho trůn plápolal ohněm, jeho kola – žhoucí oheň. Ohnivý proud vytékal a vycházel od něho, tisíce tisíců mu sloužily, desetitisíce desetitisíců stály před ním, usadil se soudní dvůr a byly otevřeny knihy. Díval jsem se v nočním vidění, a hle – s nebeskými oblaky přicházel (někdo) jako syn člověka, došel až k starci velikého věku, přivedli ho k němu. Byla mu dána moc, sláva a království a sloužily mu všechny národy, kmeny i jazyky: jeho moc je moc věčná, a ta nepřestane, jeho království nebude zničeno.
Dan 7,9-10.13-14
Žalm:
Hospodin kraluje, je povznesen nad celou zemí.
Hospodin kraluje, ať zajásá země,
ať se radují četné ostrovy!
Mrak a temnota ho obklopují,
spravedlnost a právo jsou základem jeho trůnu.
Jako vosk se taví hory před Hospodinem,
před vladařem celé země.
Nebesa hlásají jeho spravedlnost
a všechny národy vidí jeho slávu.
Neboť ty, Hospodine, jsi povznesen nad celou zemí,
svrchovaně vynikáš nade všemi bohy.
Zl 97(96)
2. čtení:
Čtení z druhého listu svatého apoštola Petra.
Milovaní! Když jsme vás poučovali o tom, jak mocný je náš Pán Ježíš Kristus a že zase přijde, nedrželi jsme se v té věci nějakých chytrácky vymyšlených bájí. My jsme přece na vlastní oči viděli jeho velebnost. Neboť přijal od Boha Otce čest a slávu, když o něm vznešená Boží velebnost promluvila tato slova: `To je můj milovaný Syn, v něm já mám zalíbení.' Ten hlas přicházel z nebe a my jsme ho slyšeli, když jsme s ním byli na posvátné hoře. Ale máme něco spolehlivějšího, totiž výroky proroků, a děláte dobře, když na ně dbáte jako na světlo, které svítí na temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci.
2Petr 1,16-19
Evangelium: Lk 9,28b-36
Církevní kalendář:
Svátek Proměnění Páně
Na hoře Tábor byli Petr, Jakub a Jan očitými svědky Proměnění vtěleného Božího Syna ve společnosti Mojžíše a Eliáše. Kristus je zde oslaven jako osvoboditel z otroctví Satanova a vedoucí lid k zaslíbenému nebeskému domovu. Je předpověděným Zachráncem a Eliášova přítomnost je pro svědectví. Tento jeho příchod byl předpovězen.
My stojíme na prahu vlastního proměnění, které souvisí s otázkou věčného života v Jeho společnosti.
Slavení dnešního svátku v celé církvi zavedl roku 1457 papež Kalist III. jako projev vděčnosti za vítězství nad Turky u Bělehradu. S kostely zasvěcenými přímo tajemství Proměnění slaví dnes svůj titul i ty, které jsou zasvěcené Božskému Spasiteli.
více: catholica.cz
sv. Justus a Pastor (+304)
Tito dva mučedníci byli rodnými bratry, narozenými v Komplutu (dnešní Alkale) poblíž Madridu ve Španělsku. V době Dacianova pronásledování prý Justovi bylo 9 a Pastorovi 13 let. Jejich křesťanské knihy, s nimiž se kvůli touze po mučednictví netajili, byly příčinou jejich uvěznění. Vzhledem k mladickému věku obou vznikly obavy, že by mohla utrpět autorita guvernéra Španělska nebo mezi lidem dojít k povzbuzení víry. Proto bylo rozhodnuto vynechat soudní vyšetřování a oba hochy bitím přimět k odpadu od víry. Jelikož zmrskáním nebylo ničeho dosaženo, oba byli sťati mečem.
catholica.cz