PRAVOSLAVNÝ POHLED:
Jak je všeobecně známo z výkladu svatých Otců, světlo vyzařující z postavy Spasitele je světlem Božství. Je to nestvořená energie Boží blahodati (milosti, chcete-li). Ježíš Kristus tu viditelně zjevuje, že není jen člověk, ale i Bůh. Vyjevuje svou Božskou slávu, své Božství.
stefi.signaly.cz/0908/taborske-svetloOhniskem střetu je na mystické úrovni otázka zbožštění člověka a na teologické rovině otázka, zda jsou Boží energie stvořené či nestvořené. Východ nakonec sněmovně potvrdil Palamovo stanovisko, navazující na celou svatootcovskou tradici, že energie Ducha Svatého (tj. milost, blahodať*) jsou nestvořené, a západní učení o stvořených energií vyhlásil za herezi jako takové je oddělil od Církve. (Mimochodem, římskokatolická církev dodnes na této sněmovně odmítnuté herezi trvá a je to pevná součást římskokatolické víry, jak svědčí jejich dogmatika: „Milost posvěcující je od Boha odlišný, stvořený dar.“)
www.orthodoxia.cz/srovn/nestvorene-energie.htmKATOLICKÝ POHLED:
Milost
(lat. gratia [grácia], řec. χαρις [charis])
Milost je, obecně řečeno, zdarma daný, nadpřirozený dar Boží.
Rozlišuje se milost nestvořená (gratia increata), kterou je Bůh sám, udělující se jako dar tvorům (např. přebýváním Ducha Svatého v lidské duši) a milost stvořená (gratia creata), která je nadpřirozeným darem Božím.
Milost stvořená (Boží nebo Kristova) může být vnitřní (gratia interna), která přebývá v duši, zdokonaluje ji a posvěcuje, a vnější (gratia externa), např. zjevená nauka nebo Boží přikázání.
Milost vnitřní může být opět posvěcující (gratia sanctificans), která je z naší strany nezaslouženým Božím darem a činí z člověka Boží dítě a dědice nebeského království, nebo milost pomáhající (též úkonná, činná; gratia actualis), tj. přechodný Boží dar osvěcující rozum a posilující vůli ke splnění dobrého činu. Milost posvěcující se nazývá též habituální, ospravedlňující a stavem milosti.
Milost pomáhající může být vzhledem k cíli buď léčivá (gratia sanans) nebo povznášející do nadpřirozeného stavu (gratia elevans). Nadto se rozlišuje milost dostatečná (gratia sufficiens), která nedošla svého uskutečnění pro nedostatek spolupráce ze strany člověka, a milost účinná (gratia efficax), která došla svého cíle chtěného Bohem, neboť člověk s ní spolupracoval.
Milost udělená člověku nikoliv k jeho osobní dokonalosti, ale k prospěchu jiných, se nazývá charismatem.
Kristus vykoupil lidské pokolení a zasloužil mu milost (to je objektivní vykoupení). Každý člověk si musí milost získanou Kristem přivlastnit (to je subjektivní vykoupení). Děje se tak při jeho ospravedlnění(latinsky iustificatio) skrze Ducha svatého, který se uděluje při křtu jako nestvořený dar, spolu se stvořeným darem, milostí posvěcující, s níž jsou spojeny božské ctnosti víry, naděje a lásky a sedmero darů Ducha svatého. Dospělý člověk musí ke svému ospravedlnění spolupůsobit. Hříšník si nemůže žádným způsobem Boží milost zasloužit, může se pouze k jejímu přijetí připravit. Nemluvňata docházejí ospravedlnění bez vlastního přičinění. Milost posvěcující propůjčuje člověku důstojnost Božího synovství, uschopňuje ho ke konání záslužných skutků pro nebe a je zárukou věčné spásy. Milosti posvěcující je k dosažení věčné spásy nevyhnutelně zapotřebí. Ztrácí se každým těžkým hříchem. Lehkým hříchem se neztrácí, bývá však ve svém působení oslabena. Ztracenou Boží milost lze opět nabýt ve svátosti pokání (zpověď) nebo vzbuzením dokonalé lítosti (vycházející z lásky k Bohu) a touhou po této svátosti. Stav posvěcující milosti nemůže být zachován až do konce života bez zvláštní Boží pomoci.
(Převzato z Jan Merell, Malý bohovědný slovník, Česká katolická charita, Praha 1963. Redakčně upraveno.)
revue.theofil.cz/krestanske-pojmy-detail.phpK tvým otázkám mám pár poznámek.
Mojžíšovi zářila tvář a viděl to celý židovský národ, když se vrátil k lidu.
Podobně Fatima - cca 70 000 lidí vidělo sluneční zázrak. Byli mezi nimi i ateisti a zednáři.
Tedy Bůh jako všemohoucí bytost může ukázat zázrak i lidem, kteří na to nejsou připraveni.
Řehoř Palama obhajoval tezi, že táborské světlo je nestvořená milost Boží, na níž se lze modlitebně a pobytem v tichu připravit.
»Hesychasté, jak o tom svědčí ctihodný Řehoř Sinajský, dosahovali vyšších stupňů duchovního života. Jedním z velmi vzácných projevů hesychastické askeze bylo zření „nestvořeného světla“. O tomto „zření“ se nedozvídáme pouze u ct. Řehoře. Již ct. Makarios Veliký (4. století) a ct. Simeon Nový Theolog hovoří o tomto „nestvořeném světle“. Ve 14. století se stala otázka „zření nestvořeného světla“ předmětem bohosloveckých sporů v Byzanci. Dokonce byla příčinou svolání několika církevních sněmů. Počátek sporů je spojen s příchodem učeného kalabrijského monacha Varlaama.« (Byzantologie)www.orthodoxia.cz/srovn/nestvorene-energie.htmJistě zajímavé k tomuto je i setkání sv. Serafima Sarovského s Motovilovem
„Příteli, teď jsme oba v moci Svatého Ducha!... Proč se na mě nepodíváš?“ Odpověděl jsem: „Nemohu se na tebe, otče, podívat, protože z tvých očí srší blesky. Tvoje tvář je jasnější než slunce a mě to oslepuje.“
„Neboj se, příteli Boží, ty v tuto chvíli záříš stejně jako já. Ty také prožíváš plnost milosti Svatého Ducha jako já, protože jinak bys mě takového nemohl vidět.“www.orthodoxia.cz/spirit/motovilov.htm