monsko

Do čias Galileiho Cirkev preferovala geocentrický Ptolemaiov model Vesmíru, ktorý dobre zodpovedal aj predstavám vychádzajúcim zo správy o stvorení sveta v knihe Genezis. Kardinál sv. Bellarmin radil Galileimu, aby heliocentrický model neobhajoval nekompromisne, ale aby ho považoval za hypotézu. Hoci, dá sa povedať, heliocentrizmus v mysliach zvíťazil, predsa sa ukazuje, že Bellarminova rada bola dobrá a nadčasová.

Pokračujeme v popise 2.Michelsonovho pokusu z knihy Věda a víra architekta Františka Pressa, ktorý v zápase medzi hypotézami heliocentrizmu a geocentrizmu necháva (azda pre mnohých prekvapivo) zvíťaziť geocentrizmus, vracia Zem do stredu, menuje vedcov, ktorí svojim štúdiom a výskumom prišli k záverom, ktoré neodporujú Biblii.
„Avšak týmto vec predsa len vyriešená nebola. Michelson totiž experimentoval ďalej. Už v roku prvého pokusu premýšľal o princípe aparátu, ktorý by dokázal zaznamenať rotačný pohyb Zeme okolo svojej osi. Teoretická rýchlosť denného rotačného pohybu je dokonale známa. Vieme, že na rovníku je to 40 000 km za 24 hodín, teda asi 463 m/s, a že sa zmenšuje čím viac sa približujeme k pólom, na ktorých je nulová. Pôvodný aparát nebolo možné pre druhý experiment využiť, pretože jeho ramená boli príliš krátke a taktiež citlivosť aparátu by pre zachytenie rozdielu o podstatne menších rýchlostiach nebola dostatočná. Zato nebolo nutné aparátom otáčať a preto mohol byť inštalovaný na pevnej zemi. Bol postavený až v roku 1924, keď pre neho získal Michelson úver 15 tisíc dolárov. Aparát pozostával z kanálikov 30 cm širokých a vybetónovaných vo forme obdĺžnikov, jeho dlhšie strany merali 603 m a kratšie 334 m. Dlhšie strany prebiehali v smere zemepisných rovnobežiek, kratšie v smere poludníkov. V rohoch boli opäť umiestnené odrazové zrkadlá.
Pri pokuse bolo svetlo vyslané tak, že sa opäť rozdvojilo do dvoch lúčov. Prvý lúč prebiehal v pozdĺžnom ramene bližšom rovníku a potom sa po zostávajúcom obvode vracal naspäť do meracieho prístroja, kde sa preťal s lúčom vyslaným po obvode opačným smerom, t.j. najskôr po kratšej strane, potom po strane bližšej pólu, a nakoniec sa vrátil kanálikom bližším rovníku. Obe dráhy boli rovnako dlhé ( 1874 m), ale časy priebehu mali byť rôzne, pretože rameno ležiace bližšie k rovníku nebolo Zemou unášané rovnakou rýchlosťou ako rameno ležiace bližšie k pólu. Prístroj bol taký citlivý, že tieto rozdiely musel zaznamenať s veľkou presnosťou.
Tento krát bolo pri tomto pokuse zistené, že jeden lúč sa naozaj oneskoruje. Pokus tak potvrdil, že rýchlosť svetla sa sčíta s rýchlosťou, ktorou sa pohybuje stanovisko pozorovateľa. Z toho bolo možné ďalej vyvodiť, že sa svetlo predsa len šíri v éteri a že celá teória relativity je mylná.
Ak dokázal prístroj zachytiť rýchlosť odpovedajúcu dennej zemskej rotácii, ktorá je stokrát menšia, než predpokladaná rýchlosť pohybu po ekliptike, preukázal tiež platnosť pokusu z roku 1881. Z tejto konfrontácie oboch pokusov jednoznačne vyplynulo, že sa Zem nepohybuje okolo Slnka a že teda heliocentrický systém nie je pravdivý, ako už predtým dokazoval pokus Airyho.
To bolo v roku 1924. Ale už v roku 1921 bola vedecká verejnosť spracovaná rozsiahlou kampaňou nespočetných prednášok, článkov a konfrontácií veľmi dobre financovaných a propagujúcich Alberta Einsteina a jeho teóriu relativity. Druhý Michelsonov pokus napriek tomu, že bol zverejnený v odbornom časopise, bol pominutý nevšímavým mlčaním. V odbornej literatúre sa o ňom nikdy nepísalo.
Hlasy proti Einsteinovi boli celkom ojedinelé. Odvahu k tomu mal v roku 1934 francúzsky vedec Gustav Plaisant a v šesťdesiatych rokoch Maurice Ollivier a Fernand Crombette.
Dôkladný kritický rozbor bol prvýkrát prevedený až v roku 1983 tímom vedcov združených v belgickej spoločnosti CESHE (Cercle scientifique et historique) - Yvesom Nourissatom, Guyom Berthaultom a Guyom de la Tour d'Auvergnom, ktorí svoje výsledky zhrnuli do objavnej štúdie príznačne nazvanej Galilei sa mýlil a do radu článkov v osemdesiatych rokoch uverejňovaných v časopise tejto spoločnosti - Science et Foi. Títo vedci sa opierajú o Michelsonove pokusy, spätne ich matematicky rekapitulujú a jednoznačne vyvracajú Einsteinovo heliocentrické poňatie.“
81 tis.
Anton R

Tak som ten článok našiel (vpravo hore je ikonka PDF, cez ktorú sa to dá stiahnuť):
A.A. Michelson, H.G. Gale: The effect of the Earth's rotation on the velocity of light, part II. The Astrophysical Journal vol. 61 (no. 3), p. 140-145 (1925). https ://dx.doi. org/10.1086/142879
K tomu je ešte nejaký úvod ohľadom ceny experimentu, inšpirácie a pod.:
A.A. Michelson: The effect of the Earth's rotation on the velocity of light, part I. The Astrophysical Journal vol. 61 (no. 3), p. 137-139 (1925). https ://dx.doi. org/10.1086/142878
V článku sa priamo priznáva, že efekt je aj v súlade s relativitou (na s. 143 pred vzorcom):
The calculated value of the displacement on the assumption of a stationary ether as well as in accordance with relativity is ...
Už predtým ma zaujímalo, že ako prístroj kalibrovali, resp. ako našli referenčnú nulu - a to sa tam tiež rieši: urobili dodatočný okruh v oveľa kratšej vzdialenosti.
Našiel som tiež nejakú nedávnu diskusiu v súvislosti s relativitou (dokonca z roku 2024, takže hádam poslúži aj na prehľad doterajšieho stavu diskusie):
Y.-H. Choi: Relativistic analysis of the Michelson-Gale experimental result. Scientific Reports 14, 9956 (2024). https: //doi. org/10.1038/s41598-024-60515-7
(na zlosť @Frogovi uverejnený ako Open access 😉)
Tento článok som podrobne neštudoval; pracuje s pojmom one-way speed of light, ktorý sa mi zdá dosť patologický, ale zrejme je použiteľný ako nejaká efektívna aproximácia v neinerciálnych sústavách (teda v tomto prípade najmä rotujúcich). Celý tento pokus vlastne meria tzv. Sagnac effect, ktorý sa vraj bežne používa v optických gyroskopoch, synchronizácii GPS satelitov a pod.

Frog

"Na zlost Frogovi..." - nuž, já se nezlostním na lidi, jež tam publikují, když nemají třeba jinou možnost, já se zlostním na ty, co open access provozují. Co, co vyvádějí, je už dnes na úrovni velmi otravného spamu. Já abych nečetl nic jiného než jejich žádosti, přijde mi jich i deset za týden. A všichni jen natahují pracičky pro penízky. Tím se už tvorba hodnost transformuje na obchod s hodnotami. Před půl rokem jsem se jednou nechal ukecat od STEMu, když v žádosti nic nechtěli, a jakmile jsem jim článek poslal, najednou vzpomenuli placení. Tak jim říkám, vždyť jsem důchodce, z čeho vám to budu platit? Nakonec to vytiskli bez placení. Teď v září byl Quantum Report neodbytný, každý den mi psali znovu a znovu, červené vykřičníky na mailech, žádosti o potvrzení přijetí zprávy. A pak nějaké sliby o slevě na ceně. Já říkám, že nemám z čeho platit. Tak chtěli abstrakt, že to dají na posouzení. Ozvali se až za dva týdny, že se tématika do jejich časopisu nehodí. A za měsíc byli zpátky, že si to rozmysleli, že mi to vytisknou zdarma. Tak jsem jim odpověděl, ať si trhnou, když před měsícem uznali, že to není pro jejich časopis.
Nejprve takto otravovali fyzici, pak se přidali chemici, biologové, medici, didaktici a nakonec ekonomové. Tak to už se musím smát, když mě začnou otravovat oční, ušní, krční nebo gynekologové. Anebo stálé žádosti o vypracování přednášky, jak svět probrat z ekonomického kolapsu po pandemii, a pozvánky na kongresy s Klausem Schwabem. A nikoho to nezajímá, že nejsem ani lékař, ani ekonom, ale když si zaplatím drahé výlohy s cestováním, luxusními hotely a nákladnými kongresovými poplatky, tak asi podle jejich představ budu patřit mezi elitu, a potom si můžu plácat, co budu chtít, aniž bych o tom byť sebemenší znalosti.
Jinak dík za ten typ na libgen, ono to bývá často v různých státech blokované, tak oni stále mění přípony, teď mi aktuálně fungovaly .is, .li a .st. A pak že jste uvedl DOI na moje vložené PDF. Já jsem si myslel, že si paní to PDF stáhne, ale pak jsem zjistil, že na Glorii jdou stahovat pouze PDF v příspěvcích, nikoli však v komentářích. Tam to jde jen po stránkách v SVG, které se pak musejí kompilovat zpětně do PDF.

Frog

Vidím, že v diskusi jsou tu občas míchány pojmy, tak jen stručně:
1) Model ploché země nemá nic společného s geocentrickým modelem.
2) Geocentrismus nemá nic společného s Michelsonovým pokusem, neboť tam šlo toliko o potvrzení nebo vyvrácení existence éteru.
3) Michelson nemá nic společného s Einsteinem: 1. pokus byl prováděn v roce 1881 a 2. v roce 1887, tedy dávno před speciální relativitou z roku 1905. Press uvádí ve své knize mylný letopočet. Presse není možné brát vážně, on si fakta nikdy neověřoval a kompiloval jen dohromady všemožné kuriozity, které se mu dostaly pod ruku. Stačí vzpomenout, jakou dělal propagandu podvodným mariánským zjevením, aniž by si ověřil, že se jedná o hoaxy.
4) Einstein nemá nic společného s Michelsonem, on výsledky jeho měření nepotřeboval a opíral se jen o Maxwellovu elektrodynamiku, Lorentzovy transformace, Dopplerův jev, a Machovu a Poincarého filosofii. Ač dnes vidíme jistou souvislost s Michelsonem, Einstein ve své původní práci výsledky jeho pokusu vůbec nepotřeboval na to, aby mohl formulovat své rovnice nezávislé na existenci nějakém éteru.
Celou historii experimentů vyvracejících éter od Michelsona až po současnost, kdy se už dosahuje přesnosti na sedmnáct platných míst, je možné si přečíst např. zde:
Michelson–Morley experiment - Wikipedia
A připojuji ještě jedno PDF z roku 1963 o celé této Michelsonově historii.
U speciální relativity je dobré vzpomenout Einsteinovu inspiraci v Machově principu psychofyzikální paralýzy, který říká, že je úplně jedno, jestli se otáčím já a vesmír kolem mě stojí, anebo já stojím a vesmír se kolem mě točí. To znamená, podstatné jsou naše pocity, co naše duše vnímá, a všechno ostatní jsou už jen umělé konstrukce, jak si to vysvětlíme, jestli do počátku souřadné soustavy postavíme Zemi nebo Slunce, tak příslušné rovnice musejí vždy vést ke stejným výsledkům. Prvotní je tedy duše člověka a její pocity, materiální svět je druhotný. V tomto ohledu mi přijdou veškeré tendence bránit geocentrický názor, i když v dobrém úmyslu býti "více biblickým", nejenom jako marnost, ale geocentrismus mi navíc připadá jako materialistický egocentrismus. Jinak řečeno, ne naše těla a ne zem, na kterých naše těla stojí, jsou středem vesmíru, ale naše duše jsou středem vesmíru. Bez nás je celý vesmír nehybný a nereálný, existuje jen ve formě aristotelovské potenciality, a jsme to právě my, kteří ho svým vědomím a kolektivním nevědomím přivádíme k pohybu a reálné existenci.

monsko

Úvod do teórie relativity v gymnaziálnej fyzike (učebnici) aspoň v tej našej cca v roku 2000 začínal I. Michelsonovým pokusom. Váš komentár sa týka I. pokusu, ale umiestnili Ste ho k II. Ďakujem, materiál si pozriem. Máte podobný text aj k II. pokusu? Myslím si, že Press si letopočet nepomýlil, pretože, to, čo uvádzate, uvádza aj on - pozrite môj predchádzajúci príspevok.

Frog

Bohužel všude se uvádějí jen dva pokusy, a zároveň se všude uvádějí výhradně dva letopočty - 1881 a 1887. To, co vzpomínáte, by musel být už třetí pokus. Nikde o něčem takovém není žádný záznam. Jen pro zajímavost, Michelsonův záměr provádět ty pokusy nebylo éter vyvrátit, ale naopak potvrdit ho a určit, vůči které vztažné soustavě je v klidu, tedy jestli k Zemi, Slunci atd. K jeho velkému překvapení se ukázalo při jeho pokusech, že žádný éter nelze experimentálně verifikovat, a tím pádem ani tedy nelze stanovit, zde se Země točí kolem Slunce nebo naopak.

Anton R

Ja tu vložím ešte jednu podrobnú analýzu Sagnacovho efektu - dá sa stiahnuť na základe doi čísla z libgen.is (po vybratí Scientific articles; žiaľ bude mať vodoznak, ktorý som ja tu odstránil). A článok, vložený Frogom, má číslo 10.1119/1.1970063

monsko

Zdroje autora k napísaniu textu sú tu, najmä 11,12. Zdroj priamo na originálny článok o Michelsonovom 2. pokuse nemám, predpokladám, že by sa mohol nachádzať v nižšie uvedených, ak sa Vám ich podarí dohľadať.

Anton R

OK, poznačil som si, aj sám skúsim pohľadať, ale neviem kedy sa mi k tomu podarí dostať. Efekty všeobecnej teórie relativity sa možno budú dať zarátať aj nepriamo v nejakej jednoduchšej forme, čo by som hádam mohol zvládnuť (existuje ale ešte jeden efekt - strhávanie časopriestoru rotujúcou hmotou, najmä napr. čiernou dierou - ten by určite dal príspevok k takémuto pokusu, ale predpokladám že ten efekt je pre Zem príliš malý - ak by Vás táto téma zaujímala, hľadajte výraz Kerr metric). Napokon som si všimol, že prvý Michelsonov pokus meria efekt éteru až v druhom ráde (teda úmerne (v/c)^2), preto bol aj s ním dosť problém dosiahnuť potrebnú presnosť - ide o to, že lúč ide tam aj späť, a teda efekt prvého rádu sa odčíta.
Slovo fundamentálna teória (k citátu z iného vlákna) som naschvál používal buď v podmienke alebo v úvodzovkách. Fundamentálne sú len z hľadiska dôsledkov (ktoré by sme z nich teoreticky mali vedieť počítať - teda fundamentálne sú v tom zmysle, že ich sada je kompletná pre všetky merateľné (fyzikálne) javy, okrem tmavej hmoty a energie), nie z hľadiska príčin (teda ich pôvodu - ten nepoznáme - myslím v matematickom zmysle).
Tých devätnásť parametrov sa zrejme myslí pôvodný štandardný model elementárnych častíc, kde neutrína majú nulovú hmotnosť - takže dnes si k tomu prirátajte minimálne ďalších 7 parametrov 😎 (hmotnosti troch neutrín a 4 parametre PMNS matice). Naproti tomu, všeobecná teória relativity nemá žiadne voľné parametre. Ako zdanlivé parametre sa tam berú len tieto:
rýchlosť svetla - vyjadruje vzťah medzi nami zvolenými jednotkami pre dĺžku (meter) a čas (sekunda)
gravitačná konštanta - k vyššie uvedenému vzťahu pridáva jednotku hmotnosti (kilogram)
kozmologická konštanta - tá by aj mohla byť jediným netriviálnym parametrom teórie, ale teraz sa berie skôr tak, že sa nazýva tmavou energiou a predpokladá sa u nej zatiaľ neznámy kvantový pôvod. Kvantová mechanika navyše (skrz Planckovu konštantu) k vyššie uvedeným vzťahom hmotnosti, dĺžky a času pridáva aj ich absolútny rozmer (škálu) - viď Planckova hmotnosť dĺžka a čas.
pre záujemcov rozpis 19 parametrov (niektoré sa už z princípu nedajú zmerať presnejšie než na cca. 3 desatinné miesta a sú podmienené energetickou škálou):
6: hmotnosti kvarkov u,d, c,s, t,b
4: parametre zmiešavacej matice CKM: tri zmiešavacie uhly a jedna CP fáza
3: hmotnosti nabitých leptónov: e, μ, τ
3: sila interakcií: elektromagnetickej, slabej a silnej
3: hmotnosti vektorových bozónov W a Z a (skalárneho) Higgsovho bozónu