Každá autorita je omezená hned několika způsoby: 1. Především osobou, které byla delegována, dále 2. sférou působnosti, ve které má působit, a nakonec 3. svým rozsahem, který byl dané autoritě dán. youtube.com/watch?v=02jKpS4F_WY
Dokud jsem se nepokořil, bloudíval jsem, nyní dodržuji, co jsi řekl. (Ž 119,67) Lidské srdce je neklidné a nepokojné, je zmatené a bloudí, nenajde klidu, dokud nespočine v Bohu. Dokud se nepokoří před Pánem, dokud nevyzná, že Ježíš je Pán, dokud nevloží všechnu svou naději na Krista ukřižovaného a vzkříšeného z mrtvých, bude jen bloudit a zmítat se po cestách zla a strasti. Ale Ježíš je světlo světa, on je ta cesta, pravda i život. Kdo k němu přijde, toho nevyžene ven. Ale nejde k němu přijít s vlastní cestou, s vlastní pravdou, s vlastním světlem. Jen v pokoření se pod jeho mocnou ruku je spasení, život i pravda. Jenom on má moc dát člověku nové srdce, které s radostí zachovává jeho slovo a podřizuje se mu.
L 9:61-62: "A povedal aj iný: Pojdem za tebou, Pane, ale mi dovoľ prv rozlúčiť sa s tými, ktorí patria k môjmu domu. Ale Ježiš mu povedal: Nikto položivší svoju ruku na pluh a ozerajúci sa nazpät nie je súci do kráľovstva Božieho." @Avi Liva Tak podľa teba asi Pán Ježiš zakazoval rozlúčiť sa so svojimi blízkymi. Som zvedavý, či si ty sám všetko rozdal. Ak áno, kto ti platí internet?
Kto zachraňuje 20Shromážděte se a přijďte, přibližte se spolu, vy, kdo jste vyvázli z pronárodů. Neuvědomují si, že se nosí s modlou vytesanou ze dřeva, že se modlí k bohu, jenž nemůže spasit. 21Sdělte to dál , přibližte se! Jen ať se poradí spolu. Kdo to od pradávna ohlašoval? Kdo to oznamoval předem? Cožpak ne já, Hospodin? Kromě mne jiného Boha není! Bůh spravedlivý a spasitel není mimo mne. 22Obraťte se ke mně a dojdete spásy, veškeré dálavy země. Já jsem Bůh a jiného už není. 23Při sobě samém jsem přísahal, z mých úst vyšla spravedlnost, slovo, které se zpět nenavrátí. Přede mnou každý klesne na kolena a každý jazyk odpřisáhne: 24‚Jenom v Hospodinu – řekne o mně – je spravedlnost i moc.‘“ Přijdou k němu a budou se stydět všichni ti, kdo proti němu pláli vzdorem .
Nauč mě okoušet a znát, co je dobré, já tvým přikázáním věřím. (Ž 119,66) Jak silná jsou zde slova … „Nauč mě okoušet … já věřím!“ Kéž bychom se všichni, kteří jsme poznali Pána Ježíše Krista, naučili okoušet, co je dobré. Abychom mohli okoušet, potřebujeme znát, ale samotné znát nestačí, potřebujeme také okoušet. Ale abychom mohli znát, musíme také věřit – věřit jeho přikázáním, což neznamená nic jiného, než podle nich také jednat. To je skutečná víra, to je opravdové poznání a z toho vyplývá také okoušení toho, co je dobré, nebo toho, který jediný je dobrý. Když se Duch svatý dotkne srdce člověka a vyleje do něj svou lásku, člověk zahoří chválou a vděčností a Kristus – to skutečné dobro – mu zazáří jako slunce. V jeho světle je každé jiné dobro jenom čadícím oharkem.
Prokázal jsi dobro svému služebníku podle svého slova, Hospodine. (Ž 119,65) „Všechno napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí“ (Ř 8,28) – kdo milují Boha, jsou Boží služebníci a Bůh jim podle svého Slova prokazuje dobro. Nikdy se nemusejí strachovat, že by jim Bůh chtěl způsobit nějaké zlo – on je povolal a udělal to proto, že si je před stvořením světa zamiloval. A i když je nejednou staví do situací, které jsou svízelné a obtížné, jeho cílem je vždycky prokázat jenom dobro – jak svým služebníkům tak také skrze ně. Každé Boží dítě se může spolehnout na dobrotu svého nebeského Otce – on neváhal poslat svého milovaného Syna, aby byl smírnou obětí za naše hříchy, abychom byli spaseni a mohli s ním strávit věčnost. Prokazuje svým služebníkům dobro!