od ľubica: 6.října 2016: Stigmatizace sv. Františka z Assisi
Zvolil si, že se zřekne všeho, každé formy osobního vlastnictví. Ale zvolil to jen sám pro sebe a pro toho, kdo ho chce dobrovolně následovat. Nikomu to neuložil.
Zvolil si žít v dokonalém míru. Ale nikdy nekritizoval nutnost sociálně spravedlivé války, křížovými výpravami počínaje.
Zvolil si jít za sultánem a promluvit s ním. Nikoliv, aby s ním „dialogizoval“, nýbrž aby ho obrátil, aby se pokusil spasit jeho duši a duše desítek milionů osob.
Zvolil si milovat zvířenu. Ale nikdy neučil nikoho, že existuje určitý druh ontologické rovnosti mezi ní a lidmi a dokonce i mezi světem vegetace a mrtvou přírodou. Nikdy nebyl panteista, ale vždy soucitný v souladu s řádem Bohem stvořeným a chtěným.
Zvolil si, že bude příkladem svého každodenního života ukazovat, jak je možno reformovat klérus zkažený duchem doby. Ukazoval mu, že je možné žít podle evangelia. Nikdy nerebeloval proti církvi, proti biskupům a kněžím. Naopak, učil, v jak velké úctě a lásce je třeba mít Kristova kněze, kterého dokonce stavěl nad anděly, jestliže jde o kněze hodného svého poslání.
František byl zkrátka reformátor, nikdy ne heretik ani rebel. Miloval zvířata, ale nebyl animalista. Byl opravdu mírumilovný, ale nikdy jako pacifista. Byl misionář, ale nikdy ne ekumenista. Byl chudý, ale nikdy ne komunista. Byl todruhý Kristus, nikoliv ideolog ani revolucionář.
Nebyl to zkrátka „František z Assisi“. Byl to svatý František z Assisi.
Nic není snadnějšího k pochopení, a dnes nic obtížnějšího k přijetí. Není světce ani historické osobnosti, která by byla více mystifikována než on. Především díky mnoha jeho synům a dnešnímu kléru.
Neexistoval světec více podobný Kristu. A jen takový a jen tento je pro nás náš svatý František. A proto je naše srdce s ním v Assisi, í přes naši nezměřitelnou osobní neschopnost pouze zavadit o patu jeho svatosti, důslednosti, schopné kajícnosti a lásky k Bohu a k bližnímu.
Chiesa e post concilio: Massimo Viglione
Ke zdrojům papeže Františka
Tento nosí právem jméno Assiského.
A zdarně plní úkol,který mu byl svěřen-
holt: "Když se kácí les - létají třísky".
POZORNOST SVATÉHO FRANTIŠKA K POSVÁTNOSTI
František byl sice chudý, ale požadoval, aby církve byly bohaté. Dnes mnozí používají přepych bohoslužebných domů, posvátných rouch a zlatých kalichů jako prostředek k útoku na katolickou církev a místo toho se zasazují o "návrat k františkánské chudobě".
František by nikdy nestrpěl, aby se eucharistie ukládala do jiného než zlatého kalicha a kostely byly holé. "Více než kdyby se to týkalo mne, prosím vás, abyste, když se vám to bude zdát vhodné a užitečné, pokorně prosili kleriky, aby uctívali především nejsvětější tělo a krev našeho Pána Ježíše Krista a svatá jména a slova o něm napsaná, která tělo posvěcují. - napsal v dopise - Kalichy, korporály, oltářní ozdoby a vše, co slouží k obětování, musí být z drahého materiálu. A kdyby na některém místě bylo nejsvětější tělo Páně uloženo příliš uboze, ať je podle příkazu Církve uloženo a uchováváno na vzácném místě a ať je s velkou úctou přenášeno a podáváno s velkou úctou a spravováno druhým s rozvahou."
pokračování na: Pět věcí, které možná nevíte o svatém Františkovi z Assisi (fanpage.it)