ekans
5522

POŽEHNANÉ VELIKONOČNÍ SVÁTKY

Kristus Pán vysvobozuje starozákoní proroky a krále s předpeklí
ekans
Dana22
www.protiproud.cz/duchovni-svet/5042-prave-dnes…

Právě dnes: Největší zázrak v dějinách. Máme jednoznačné důkazy. Klíč ke světu i člověku. Proč odpůrci Boží právě Vzkříšení tak zuřivě odmítají? Christos voskres! Lidská důstojnost a věčné Království

Radomír Malý vysvětluje, proč umučení, zavraždění a Zmrtvýchvstání není jen "legenda", ale prokazatelná historická událost s fatálními nekonečnými…More
www.protiproud.cz/duchovni-svet/5042-prave-dnes…

Právě dnes: Největší zázrak v dějinách. Máme jednoznačné důkazy. Klíč ke světu i člověku. Proč odpůrci Boží právě Vzkříšení tak zuřivě odmítají? Christos voskres! Lidská důstojnost a věčné Království

Radomír Malý vysvětluje, proč umučení, zavraždění a Zmrtvýchvstání není jen "legenda", ale prokazatelná historická událost s fatálními nekonečnými důsledky - ať se to komu líbí, či nelíbí

Kristus vstal z mrtvých! Opravdu vstal z mrtvých!
Tímto pozdravem se o Velikonocích zdraví východní křesťané, řeckokatolíci i pravoslavní. Je v něm úžasná duchovní síla.

Na pozdrav „Christos voskres (Kristus vstal z mrtvých)!“, odpoví pozdravený „Voistinno voskres (opravdu vstal z mrtvých)!“ Původ tohoto zvyku tkví v evangeliu sv. Lukáše. Když se dva učedníci vrátili z cesty do Emauz k apoštolům a sdělili, že se jim vzkříšený Ježíš zjevil na cestě, že vstal z mrtvých, apoštolé odpověděli: „Pán opravdu vstal z mrtvých…“
Nejprůkaznější událost
Komunisté r. 1950 postavili řeckokatolickou církev na Slovensku mimo zákon. Kněží, kteří odmítli nucený přestup k pravoslaví, byli uvězněni. V kriminále se jim snažili agitátoři „vymýt mozek“ ateistickými přednáškami. Jednou, když jich shromáždili několik desítek a řečník „dokazoval“, že Bůh neexistuje, přihlásil se jeden starý kněz, že má dotaz. Přednášející mu udělil slovo. On se obrátil ke shromážděným spolubratřím s pouhými dvěma slovy: „Christos voskres!“ Všichni sborově odpověděli: „Voistinno voskres!“ A bylo po přednášce. Stačila pouhá tato dvě slůvka, aby rozmetala celou konstrukci bolševických neznabohů na padrť.
Zmrtvýchvstání je pečetí vykupitelského díla Kristova, důkazem jeho Božství a pravdivosti jeho nauky. Jedná se o nejlépe doloženou realitu v dějinách starověku. Prázdný hrob viděl každý obyvatel Jeruzaléma a každý návstěvník tohoto města. Vzkříšeného Pána neviděli pouze apoštolé a zbožné ženy, ale stovky lidí, možná i tisíce. Sv. Pavel píše o jeho zjevení „více než 500 bratří najednou…“ a aby nebylo žádných pochybností, dodává, že „většina dosud žije…“, čili můžete je navštívit a ověřit si to. Sv. Lukáš v úvodu ke Skutkům apoštolů zase uvádí, že Ježíš „po svém utrpení dal mnoho důkazů pro to, že žije…“.
Zmrtvýchvstání Ježíše Krista je ve starověku nejprůkaznější historickou událostí. Žádná jiná se nemůže opřít o svědectví tolika konkrétních osob, které nota bene byly právě pro ně ochotny jít na smrt a mnozí ji také podstoupili. Tyto argumenty se velmi těžko vyvracejí. Proto se už od osvícenství uchylují nepřátelé Církve nikoli k přímé polemice za účelem zpochybnění těchto svědectví, ale k nepodloženým tezím, že jde o „legendu“. Poukazují též na drobné rozdíly ve vyprávění evangelistů, které naopak jsou argumentem pro pravost a pravdivost, neboť i dnes, když média referují o nějaké události, nepopisují všechny detaily shodně, záleží na úhlu pohledu, zdroji informace, důrazu na to, co autor považuje za nejdůležitější atd. Každý, kdo někdy pracoval jako novinář, toto ví. Proto se evangelisté rozcházejí např. v počtu žen, které přišly ke hrobu apod. Je to doklad, že se jednalo o konkrétní živou událost, kterou se snažíli evangelisté každý po svém zpracovat.

Čtěte ZDE: Vzkříšení: Klam nebo skutečnost? Pochybujme poctivě. Vzniklo něco z ničeho? Křesťanská víra je úkon zdravého rozumu. 300 proroctví a 400 vzkříšení z mrtvých. Pro všechny je čas návratu - dokud čas ještě je
Výmluvy
Francouzský spisovatel Husymans ve své knize „Pouť lurdská“ píše: „Zázrak je umíráčkem světských vášní, pochopitelno tedy, proč ho lidé nechtějí.“ Jestliže to platí o jakémkoliv zázraku Boha, tím spíše potom o největším Božím zázraku v dějinách – o Zmrtvýchvstání Bohočlověka Ježíše Krista. Ten je největším kamenem úrazu pro lidskou nevěru a odboj proti Bohu, skutečným biblickým „úhelným kamenem“.
Britský agnostický filozof Bertrand Russell se holedbal, že kdyby se octl po smrti před Božím majestátem a měl se zodpovídat, proč nevěřil a nedodržoval Boží zákon, tak by řekl: „Pane, neposkytl jsi nám dostatek důkazů.“ Jenže tváří v tvář Zmrtvýchvstání Pána nebude mít nikdo výmluvu, proto tolik křečovité snahy zpochybnit je a odsunout mezi „mýty“.
Tyto tendence pronikly satanovou lstivostí i do křesťanství. T. G. Masaryk počátkem 20. století opakovaně nabádal německé protestantské pastory, aby tichou cestou „vyšoupli“ Zmrtvýchvstání Krista z náboženské výuky. Bylo to celkem zbytečné, protože v té době už málokterý evangelický duchovní věřil v realitu Pánova vzkříšení. Tzv. racionalistická biblická kritika vykonala své. Ani Katolická církev jí nebyla ušetřena, modernističtí heretikové Loisy, Tyrrell a další přebírali tyto teze od protestantů, papež sv. Pius X. je odsuzuje jako součást „snůšky všech herezí“, tj. modernismu, v encyklice „Pascendi“ a v dekretu „Lamentabili“ r. 1907.
Dnešní pokoncilní neomodernisté uvnitř Církve na modernismus a biblický racionalismus počátku 20. století věrně navazují. S kardinálem Waltrem Kasperem svorně všichni tvrdí – a lze to slyšet i od některých ambonů v kostele – že prý „Zmrtvýchvstání Ježíše není historickou událostí“, protože údajně „při samotném aktu vzkříšení nikdo nebyl“. Jenže: a) Není to pravda, byli tam vojáci, kteří hlídali hrob a od nichž získal evangelista sv. Matouš informaci, co se vlastně tu noc odehrálo. b) Je to zcela v rozporu s principy logiky – u katastrof letadel poslední doby, kdy všichni lidé zahynuli, taky nikdo z žijících nebyl – ale kdyby někdo prohlásil, že se právě z toho důvodu nejedná o historické události, tak by nejspíš skončil u jistého lékaře. Prázdný hrob a spousta lidí, jimž se vzkříšený Spasitel zjevil, normálně uvažujícímu člověku se zdravou soudností stačí jako důkaz, že Ježíš opravdu vstal živý z hrobu s oslaveným tělem. Reálně se to událo, jde tedy o historickou událost, ať už se to komu líbí či nikoliv.

Čtěte ZDE: Kristus vstal z mrtvých: Realita, za kterou stojí dát život. Kdo zůstal věrný Pravdě? Radost a zároveň strach. Kolik žen šlo vlastně ke hrobu? Nesrovnalosti důkazem autentického "zpravodajství". Radujme se!
Důstojnost a vděk
Tím ale neříkáme, že jde „pouze“ o historickou událost, jakou byly třeba zavraždění Caesara nebo bitva u Actia. Kristovo Zmrtvýchvstání mnohonásobně přesahuje pojem „historická událost“, protože má existenciální význam pro každého z nás. Odhaluje člověku jeho budoucnost: I on podobně jako Ježíš se dočká svého povýšení v oslaveném těle, když se mu zcela odevzdá, nechá se jím vést a bude se snažit plnit jeho přikázání lásky k Bohu a k bližnímu. Pouze On, Spasitel a Boží Syn je zárukou naplnění opravdové důstojnosti člověka.
Papež sv. Lev Veliký řekl ve svém kázání: „Křesťane, poznej svou důstojnost!“ Dnes se lidská důstojnost spolu s lidskými právy skloňuje ve všech pádech v ústavách a zákonících většiny států světa včetně toho, co ji naopak přímo popírá: „právo“ ženy na potrat, „právo“ homosexuálních a lesbických párů uzavírat sňatky, „právo“ na eutanázii atd.
Neomodernisté v současné Církvi často vidí „důstojnost“ člověka a křesťana tímtéž úhlem pohledu, který je totálně odlišný od pohledu Kristova. Pravá důstojnost člověka je ale zakotvena ve Zmrtvýchvstání Bohočlověka a lze ji naplnit pouze za předpokladu, že člověk bude realizovat pravý opak toho, co se dnes tak honosně vydává za „lidská práva“. Prostě a jednoduše: Když ukřižovaného a vzkříšeného Krista, Spasitele a Vykupitele lidstva, prohlásí svým Pánem a Králem a nechá se jím vést v osobním životě. On, jenž obětoval za moji spásu svůj život, mi skrze své Zmrtvýchvstání nabízí oslavu a povýšení mého lidství ve svém věčném Království.
Pán ovšem žádá, aby jeho Království začalo už na této zemi, nikoli až na věčnosti, proto jeho Zmrtvýchvstání se událo v konkrétním čase a na konkrétním místě, rovněž tak i jeho zjevení apoštolům, ženám a dalším lidem. Zmrtvýchvstání Ježíše Krista je vítězstvím věčného Krále a slavnostním prohlášením jeho nároku vládnout nad touto zemí a nad každým pozemským královstvím. Proto sv. Pavel na závěr své apologie Zmrtvýchvstání Páně umísťuje větu: „On totiž musí kralovat, dokud nepoloží všechny nepřátele pod své nohy…“. Kralovat v mém nitru – a zároveň kralovat nad pozemskými vladaři tou formou, že pozemské zákony nebudou v rozporu s jeho přikázáními a řádem, jež On sám hlásá skrze svatou, katolickou, apoštolskou církev, kterou založil.
Vítězný Zmrtvýchvstalý Pane Ježíši Kriste! Děkuji Ti za Tvé Umučení a Vykoupení. Děkuji Ti i za Tvé Zmrtvýchvstání a prosím Tě, dopřej mně nehodnému dosáhnout po Tvém druhém příchodu také této důstojnosti věčného života s oslaveným tělem. Dej mi také prosím tu milost, abych se řídil tvými přikázáními a nespustil se nikdy Tvého vedení, a také abych nezanedbal jedinou příležitost napomoci k vítězství Tvého království už na této zemi, abych nikdy nepolevil v boji proti zákonům odporujícím tvé věčné Pravdě.
Amen.
Stylita
Kristus Pán vysvobozuje starozákonní proroky a krále z předpeklí
Dank aan Sterre der Zee
Kristus vstal z mrtvých ! Vpravdě vstal z mrtvých ! Aleluja ! Požehnané svátky velikonoční !