Boží slovo na den 3.5. A.D. 2018

Milá paní Viktorko. Občas ke mně v noci promlouvá má duše. Mohu se ji ptát na cokoli, nevěděl jsem, jak mi může něco odpovídat a bál jsem se, že snad Bůh... Na jakoukoli otázku okamžitě slyším v duchu odpověď a doslova se bojím ptát. Je to totiž přesně logické, mozek vůbec nemusím zapojit, slova jsou jakoby natisknutá ihned a jen je čtu/cítím/slyším. Jsem si vědom značné experimentální nejasnosti a nepodloženosti a proto váhám a nepokouším se překračovat mantinely a nebo se nechat unášet prožívanou skutečností. Dospěl jsem k názoru, že je to mohutnost duše, něco vnitřního co může naprosto okamžitě generovat složité odpovědi a to ihned bez jakéhokoli zapojení mozku v pravém slova smyslu. Možná že nějaký psycholog by věděl více.

Stalo se mi to několikrát a zcela výjimečně. Tentokrát to bylo v noci po probuzení do tmy a v nočním bdění jsem kladl v polospánku otázky a na ně bylo přesně reagováno. Zpětná vazba s naprosto logickou koncovkou, žádné zmatenosti. Mohl bych to okamžitě hlasitě zaznamenávat a bylo by to systematické a rovnou na napsání. Vše probíhalo samozřejmě v duchu. V tomto stavu jsem položil i otázku na jedno místo v krajině, které vždy zapomínám/název/ a opět si ta "druhá strana" nemohla vzpomenout , takže jsem si ujasnil, že ty reakce souvisejí s mojí podstatou a nikoli zvenčí. A ještě mne to v ten samý okamžik pobavilo, protože to místo zapomínám pravidelně a většinou se říká - ráno moudřejší večera a ono to nefungovalo :)

Ale jiné věci vždy bleskem v složitých odpovědích následovaly a ihned a zcela jasně a pro mne to bylo překvapující a hlavně podnětné. Bylo možné se ptát na cokoli. Především otázky víry a duchovního zření. Chtěl jsem přistihnout tu druhou stranu "na hruškách" a dotázal se v kolika zemře můj otec a okamžitě číslo a já se pousmál a pomyslil si dokonce s ulehčením - haha, to je nízké číslo, takže chyba a byl jsem v ten okamžik spokojen že je to tedy vše blaf a hra podvědomí, než mi došlo počítáním, že to zřejmě nastane až příští rok. Nevěděl jsem totiž kolik je otci přesně roků, protože spíš nosím v hlavě jen letopočty narození svých blízkých než jejich věk. Ale to bylo spíš pokoušení tato otázka. K rozlišení o co jde.

Nedokážu mnoho věcí vysvětlit a nechám se jimi překvapovat, ale jedno mi utkvělo v hlavě, tázal jsem se na peklo i nebe a byla tam i odpověď a odpovědi, kde skončí kdo a nikdy to nebylo ano nebo ne, ale vždy tam byl nějaký dovětek, kterým jsem rozhodně nevymýšlel, ale přišel sám a byl hodně logický. Kristus je skutečně ten ke kterému směřuje vše a peklo i nebe existují, ale utrpení před nebem také, nikdo tam nevklouzne jako vykoupané nemluvňátko ze světa. Forma očistce v tom zření nezazněla, ale to jisté utrpení, očišťování ano.... Zkoumal jsem dokonce, zda nějak pozitivně nenadržuji tomu sdělování, nevstupuji podvědomě do "děje" abych neovlivňoval... přece jen se to týkalo jiných i mne.... Ne, nezdálo se a byl jsem pouze divákem... Po dokonalém probuzení jsem mnoho věcí zapomněl a asi se mi vynoří později a nebo za klidného stavu, ale jedno vím, že zaznělo co je potřeba k cestě a to láska a pokora. Tyto dvě věci vedou k požehnání. Zdaleka nemám šanci vyjádřit tak obrazně slova co tam zazněla a v současnosti mi nenaběhnou, ale ty dvě zůstaly jako pevné otěže na cestě za Bohem, Kristem. Láska a pokora.

To je vše co jsem chtěl sdělit a klopotně nacvakal nejen pro vás milostpaní Viktorie :)), ale pro ostatní. Pokud má někdo podobné zkušenosti, může se podělit a nebo vysvětlit co je to za stav. Kdysi jsem v tomto stavu byl i po plném probuzení hned a překvapené manželce jsem to sdělovat a dokonce pár věcí demonstroval a to přímo hlasitými slovy a týkalo se to otázek víry. Odpovědi padaly okamžitě, žádné přemýšlení, prostě prásk a mělo to logiku a přirozenou stavbu věty. Ale byl jsem tím natolik šokován, že jsem se držel zpátky z nějakého respektu, abych neuvázl v pokušení experimentovat a nepřekračoval nějaké hranice, které možná nemám. Byla to jakoby pootevřená vrátka do nějakého stavu vědomí, který mi umožňoval naprosto okamžitě přijmout odpověď, nikoli nalézt nebo teprve tvořit! A hlavně to nebyly odpovědi co jsem si někdy učinil, vůbec ne, byly to odpovědi nové, které jsem nemusel utvářet, ale sami "padaly" do prostoru. O to více jsem se nad tím jevem pozastavoval a raději přibrzdil. Láska a pokora.....