Dojímavé vystúpenie Shaman - Jaroslav Dronov na galakoncerte v Chráme Kazaňskej ikony Matky Božej v Kuznecku 03. 05. 2022 Úžasný zážitok vidieť speváka - jeho emotívne vystúpenie, keď publikum i …More
Dojímavé vystúpenie Shaman - Jaroslav Dronov na galakoncerte v Chráme Kazaňskej ikony Matky Božej v Kuznecku 03. 05. 2022
Úžasný zážitok vidieť speváka - jeho emotívne vystúpenie, keď publikum i on sám má slzy v očiach a na záver sa rozlúči slovami SLÁVA BOHU! (VĎAKA BOHU!)
Úžasný zážitok vidieť speváka - jeho emotívne vystúpenie, keď publikum i on sám má slzy v očiach a na záver sa rozlúči slovami SLÁVA BOHU! (VĎAKA BOHU!)
Antonia Orosova shares this
- Report
Remove share
Janka Jakšová shares this
- Report
Remove share
Marieta Ria
- Report
Change comment
Remove comment
běda vám bezbožníci
- Report
Change comment
Remove comment
Ta modlitba byla vyslyšena! Aleluja! Amen.
běda vám bezbožníci
- Report
Change comment
Remove comment
Pláče , on ví,že je vyslyšen!
Geroj!!!
Geroj!!!
Miroslav Chovančák
- Report
Change comment
Remove comment
A toto je Rusko...mladý človek pred ktorým sú otvorené všetky estrády sveta a jeho pôžitky spieva pred Božím chrámom na pamäť ..spomienku a slávu Ruských hrdinov....tento národ nemožno poraziť vojensky ani morálne....Bože ochraňuj Rusko...Amen
..nádherná pieseň obsahom i prejavom :-)
Marieta Ria
- Report
Change comment
Remove comment
Veľmi, súhlasím... pozerala som aj mnohé videá, kde hudobníci a odborníci v tejto brandži počuli prvý krát túto jeho pieseň a mali ju hodnotiť - boli priam šokovaní, plakali pri nej a nevychádzali z údivu. Sám Jaroslav Dronov hovorí, že ju zložil 2. januára a ako by mu to niekto nadiktoval zhora... SHAMAN - ВСТАНЕМ (музыка и слова: SHAMAN)
Hanka Kraská
- Report
Change comment
Remove comment
A u nás?
Politici chceli Sedembolestnú Pannu Máriu uraziť a nesvätiť jej sviatok ako štátny sviatok.
Kto z politikov podnecuje rozpory medzi cirkvami?
Ministerstvo spravodlivosti ocenilo farárku, ktorá útočí na katolícku Cirkev a bojuje za LGBT - ChristianitasMore
A u nás?
Politici chceli Sedembolestnú Pannu Máriu uraziť a nesvätiť jej sviatok ako štátny sviatok.
Kto z politikov podnecuje rozpory medzi cirkvami?
Ministerstvo spravodlivosti ocenilo farárku, ktorá útočí na katolícku Cirkev a bojuje za LGBT - Christianitas
Politici chceli Sedembolestnú Pannu Máriu uraziť a nesvätiť jej sviatok ako štátny sviatok.
Kto z politikov podnecuje rozpory medzi cirkvami?
Ministerstvo spravodlivosti ocenilo farárku, ktorá útočí na katolícku Cirkev a bojuje za LGBT - Christianitas
Hanka Kraská
- Report
Change comment
Remove comment
Kazaňská Matka Božia pomohla Rusku opakovane.
Karol Dučák: Panna Maria a diktátor Stalin, 6. část - Jak Kazaňská ikona Matky Boží pomohla Stalinovi porazit Hitlera
Panna Maria a diktátor Stalin, 6. část
Jak Kazaňská ikona Matky Boží pomohla Stalinovi porazit Hitlera
Celý příběh účinkování Panny Marie v německo-sovětském vojenském konfliktu začal paradoxně mimo SSSR. V daleké Sýrii se v …More
Kazaňská Matka Božia pomohla Rusku opakovane.
Karol Dučák: Panna Maria a diktátor Stalin, 6. část - Jak Kazaňská ikona Matky Boží pomohla Stalinovi porazit Hitlera
Panna Maria a diktátor Stalin, 6. část
Jak Kazaňská ikona Matky Boží pomohla Stalinovi porazit Hitlera
Celý příběh účinkování Panny Marie v německo-sovětském vojenském konfliktu začal paradoxně mimo SSSR. V daleké Sýrii se v jednom klášteře tamnímu metropolitovi libanonských hor Eliášovi po třídenní nepřetržité modlitbě zjevila Panna Marie a požádala ho, aby napsal osobní dopis diktátorovi Stalinovi. Bohorodička garantovala záchranu Ruska před záhubou Hitlerovými hordami, pokud bude splněno několik podmínek. Především musí Stalin okamžitě zastavit pronásledování křesťanů v SSSR a zajistit návrat ruského obyvatelstva k duchovnímu životu, na který bylo zvyklé po celé generace před zavedením bolševického teroru. Matka Boží přislíbila patriarchovi Eliášovi, že jestli bude Stalin se vším souhlasit, „rozhodujícím bodem obratu a znamením, že Bohorodička i nadále bude chránit celé Rusko, budou tři města, která díky její osobní nebeské ochraně nikdy Hitler nedobude - a sice Petrohrad (tehdy Leningrad), Moskva a Volgograd (tehdy Stalingrad).“
(Jak Kazaňská ikona Matky Boží rozhodla II. světovou válku)
Rozhodující roli v záchraně země měla sehrát ikona Kazaňské Matky Boží. Tato ikona již sehrála v dějinách Ruska průlomovou roli a zajistila zemi po staletí ochranu před ovládnutím cizími mocnostmi. Připomeňme si alespoň stručně její historii, která je - jak říká i její pojmenování - spojená se starodávným městem Kazaň.
V tomto městě, začleněném k Rusku v roce 1552 carem Ivanem IV., zvaným Hrozným, se v roce 1579 desetileté dívce jménem Matrona vícekrát zjevila ve snu Přečistá Panna Maria krátce po rozsáhlém požáru, který zničil část města. Panna Maria se na dívku obrátila s prosbou požádat arcibiskupa, aby na místě požáru vyhledali ikonu. Po několika zjeveních se nakonec podařilo 8. července 1579 ikonu zázračně najít. Na přímluvu Matky Boží tu bylo zaznamenaných několik zázračných uzdravení, a když se o těchto událostech dozvěděl car Ivan IV. Hrozný, přikázal postavit velký chrám na oslavu Kazaňské Matky Boží.
Od 17. století začala být ikona považována za ochránkyni Ruska. Když v roce 1612 ohrožovala Moskvu polská armáda, ruský lid se modlil za záchranu země a jeho vojsko třídenním půstem a modlitbami prosilo Pannu Marii o pomoc. Tyto prosby byly vyslyšeny a Polsko bylo poraženo. Na přímluvu Kazaňské Panny Marie byl poražen i Napoleon v roce 1812. V tragickém roce 1941 Rusko znovu potřebovalo pomoc v mimořádně těžkém rozpoložení. Na základě pokynů, které dostal patriarcha Eliáš od Panny Marie, „měla být její svatá Kazaňská ikona, která zachránila Rusko již počátkem 17. století, vyzvednuta z kazaňského chrámu v Petrohradě a měla se s ní konat procesí po městě – a pak i po celém Rusku.“
(Jak Kazaňská ikona Matky Boží rozhodla II. světovou válku)
Osobní dopis patriarchy se k Stalinovi dostal přes maršála Šapošnikova, jediného člověka, který měl dostatečnou odvahu přijít k ateistickému diktátorovi s takovou delikátní záležitostí. Stalin se překvapivě rozhodl splnit požadavky, které mu byly předloženy. Vlastně už neměl na výběr, protože byl v pozici topícího se, který se chytá každého stébla.
Začaly se dít věci dříve neslýchané v baště ateismu. Blížil se konec roku 1941 a Hitler se již viděl být v Leningradě, ale jeho vojska do města nikdy nevstoupily. V prosinci toho historického roku vynesli z majestátní Vladimirské katedrály ikonu Kazaňské Matky Boží a věřící ji v procesí nesli po celém městě. Dokonce se zachovaly i „tehdejší fotografie - ikonu doprovázejí davy lidí. Téměř všichni mají světlé tváře, mnozí se usmívají a věří, že je Pán neopustí. Existují dokumentární svědectví o tom, že ikona byla nesena i pod bombovými útoky.“
(topwar.ru/…377-chudesnye-spaseniya-vospominaniya-i-fakty.html)
A pak se stalo něco neuvěřitelného, co věřící vysvětlují jako zázrak. Vojska Hitlera, který se již viděl v dobytém Leningradě, byla zastavena na hranici města a nikdy nepřekročila linii nakreslenou procesím věřících.
Z Leningradu se ikona dostala do Moskvy, které rovněž poskytla zázračnou ochranu. Město se nacházelo v nezáviděníhodném rozpoložení, už téměř dobyto vojsky okupantů, nacházejícími se na předměstích metropole Sovětského svazu. Sovětští vojáci bránili hlavní město s nejvyšším vypětím sil.
A tehdy se nad Moskvou vzneslo letadlo s ikonou Matky Boží a moskevští kněží ráno a večer sloužili bohoslužby. A město bylo zázračně zachráněno. Vypovídají o tom mimo jiné i publikované vzpomínky Valentina Georgieviče Vladimírova, který v té době sloužil v ochraně Kremlu a Stalinovy rodiny. Později, po válce, vypověděl: „Když jsem byl jednou na stanovišti u Borovické brány, projelo auto se třemi kněžími s bradami a kříži a až později se ukázalo, proč. O několik dní později letadlo Douglas vzlétlo s ikonou Kazaňské Matky Boží a třikrát obletělo Moskvu. Pak se konala procesí po obranných strukturách. Ať už vlivem náhodné změny počasí, nebo skutečně na příkaz vyšších sil, ale pak začalo prudké ochlazení a napadl hustý sníh.“ (Citováno podle:
Легенда Великой Отечественной: Богоматерь спасла Москву )
V této souvislosti je třeba poznamenat, že toto svědectví bývá často zpochybňováno a také historici o něm hovoří jako o legendě. Jenže v tisku bylo publikováno i jiné podobné svědectví, které se sice v detailech liší od předchozího, ale v principu je shodné s tvrzením Vladimírova. Toto svědectví zanechal samotný pilot nejvyšší třídy A. J. Golovanov, pozdější maršál sovětského letectva a nositel mnoha vyznamenání, který na letadle Li-2 přelétával s ikonou Kazaňské Matky Boží nad hlavním městem země. Jeho svědectví zapsal Nikolaj Blochin: „Tento let byl jedním z nejneobvyklejších v bouřlivé biografii odvážného pilota. Počasí bylo naprosto nevhodné pro létání. Prudký nárazový vítr s vánicí a teplota minus 50 stupňů Celsia znemožňovaly start a přistání. Avšak rozkaz J. Stalina, vylučující všechny námitky, a jeho úplné přesvědčení o úspěchu neobvyklého letu, vzbudily optimismus i u pilota. Zázračnou ikonu doprovázel pravoslavný kněz a tři zpívající ženy. Při takovém náročném letu nebylo hluk motorů téměř slyšet, i když fungovaly správně. Zato si však dobře zapamatoval zpěv akatistu“.
(Citováno podle: topwar.ru/…377-chudesnye-spaseniya-vospominaniya-i-fakty.html)
Obě svědectví se sice liší v detailech, například v typu letadla, které na své palubě neslo ikonu, v mnoha detailech se však shodují a působí mimořádně důvěryhodným dojmem.
¨ A podobných svědectví o přímém vlivu Panny Marie na průběh druhé světové války je příliš mnoho na to, aby je bylo možno jen tak jednoduše zamést pod koberec. V nejtěžších dobách, kdy se člověk mohl spoléhat pouze na víru, vojáci se před bojem modlili a „i samotný železný maršál Žukov vozil ve svém autě kopii ikony Kazaňské Matky Boží.“
(topwar.ru/…377-chudesnye-spaseniya-vospominaniya-i-fakty.html)
Ačkoli Hitler považoval hlavní město SSSR za téměř dobyté, u Moskvy zakusil první masivní porážku a jeho vojska byla zahnána stovky kilometrů od města. Díky nadpřirozené ochraně Matky Boží vojska Němců a jejich spojenců nikdy nedobyla Moskvu.
Panna Maria však neúčinkovala pouze v Leningradě a Moskvě, ale i ve Stalingradu, kde došlo k pokračování zázračných událostí při záchraně země. I toto město navštívila Kazaňská ikona, kde se před ní konaly nepřetržité molebeny a modlitby za padlé vojáky. Říká se, že tvář Matky Boží byla obrácena k našim jednotkám na pravém břehu řeky Volgy a Němci nemohli překročit řeku, ačkoli se o to velmi snažili. Před útokem sovětských vojsk se nejprve konal moleben před ikonou a až poté byl vydán signál k ofenzívě. Podobné události předcházely vítězné „tankové bitvě u Kurska: před obrazem Kazaňské Matky Boží, kterou přivezli na místo, se modlili všichni přítomní sovětští generálové.“
(Легенда Великой Отечественной: Богоматерь спасла Москву)
Zajímavé informace o situaci v těžce zkoušeném městě přináší článek historika Vadima Jakunina pod názvem Сталинградское знамение (Stalingradské znamení). Autor v článku uvádí, že během práce ve Státním archivu Ruské federace narazil na zajímavý a svým způsobem unikátní dokument - zprávu zmocněnce Sovětu pro záležitosti Ruské pravoslavné církve v USSR Chodčenka tehdejšímu předsedovi tohoto sovětu G. G. Karpovovi. V něm přesvědčený ateista a bojovník proti náboženství oznamuje své vrchnosti to, co bylo v přímém rozporu s jeho vlastním přesvědčením.
Jak uvádí autor článku, Chodčenko psal „o zázraku, jehož svědky byli příslušníci celé vojenské jednotky, kteří přišli na Ukrajinu ze stalingradské fronty ... 11. listopadu 1942 podnikli nacisté další pokus o útok na město. V tento den dokázali obsadit jižní část závodu Баррикады a probít se k Volze. Hrdinně bojující vojska armády generála Čujkova byla rozčísnutá na tři části. Ale a v nejkritičtějším okamžiku bitvy vojáci jedné z těchto jednotek viděli na obloze něco, co je rozechvělo - na noční podzimní obloze Stalingradu se objevilo Znamení, poukazující na záchranu města, armády a na brzké vítězství sovětských vojsk. Bohužel zpráva zmocněnce ... mlčí o tom, co konkrétně viděli vojáci na stalingradském nebi“.
(topwar.ru/…377-chudesnye-spaseniya-vospominaniya-i-fakty.html)
A ještě jedna skutečnost potvrzuje nadpřirozené účinkování Panny Marie v těžce zkoušeném městě: v téměř zcela zničeném Stalingradu nad troskami a ruinami zůstala nepokořeně vztyčená budova kostela Kazaňské ikony Matky Boží.
(Srov. topwar.ru/…377-chudesnye-spaseniya-vospominaniya-i-fakty.html)
Zachovala se četná svědectví o tom, že obyčejní sovětští vojáci se před bitvou často přežehnávali a modlili jednoduché modlitby. Oporou jim byla Ruská pravoslavná církev a to především po roce 1943, kdy došlo k výraznému uvolnění poměrů v zemi. Kromě modliteb v kostelích a klášterech chodili kněží i do první linie sloužit moleben za seslání ochrany sovětských vojáků před smrtí a dar vítězství pro ně.
Jeden z důstojníků, kteří se zúčastnili útoku na Königsberg (dnes Kaliningrad) v roce 1944, vzpomínal: „Naše jednotky byly již zcela vyčerpány, ztráty byly obrovské. Najednou vidíme: přišel velitel fronty a s ním duchovní s ikonou. Mnozí začali žertovat: ‘Podívejme, přivezli popy, nyní nám oni pomohou! .. ’ Ale velitel rychle přerušil toto žertování, přikázal postavit se a sundat čepice. Kněží odsloužili moleben a s ikonou šli do přední linie. My jsme se nechápavě dívali: kam to jdou? Vždyť je všechny zabijí. Od Němců přišla taková střelba - ohnivá stěna! Ale oni klidně šli do ohně. A najednou střelba ustala, jako kdyby na příkaz. Potom byl dán signál - a naše jednotky z pevniny i z moře začaly celkový útok na Königsberg. Stalo se neuvěřitelné: Němci umírali po tisících a po tisících se vzdávali do zajetí. Jak později jednomyslně povídali vězňové: těsně před ruským útokem ‘se na obloze zjevila Madonna’ (tak oni nazývají Matku Boží), kterou viděla celá německá armáda, a všem absolutně selhaly zbraně - nemohli vystřelit ani jeden výstřel. V té době naše jednotky, které překonaly překážky, lehce zlomily ... odpor a dobyly město, které bylo dříve nedobytné a my jsme utrpěli takové ztráty! Během tohoto jevu Němci padli na kolena a velmi mnoho z nich pochopilo, o co tu jde a Kdo pomáhá Rusům!“
("Над головами наступающих на Кенигсберг шла Пресвятая Богородица")
A ještě jednou tytéž události, ale v jiném podání. Když před dobytím Königsbergu frontový velitel přivedl kněze a ikonu Matky Boží do první linie, kněží vykonali moleben a s ikonou v rukou šli přímo proti Němcům! Vojáci začali křičet: „Co děláte? Vždyť zahynete!“ A najednou se stal zázrak: kulomety, děla, samopaly ztichly a nad hlavami ruských vojáků, útočících na Königsberg, dnešní Kaliningrad, viděli Němci kráčet ve vzduchu Nejsvětější Bohorodičku. Všechny německé zbraně selhaly a oni se nezmohli ani na jediný výstřel. Tehdy vojáci nepřítele poklekli a modlili se k Madonně, jak oni nazývají Nejsvětější Bohorodičku! Pochopili, Kdo to pomáhá Rusům a za co jim pomáhá - za to, že se káli, obrátili se k Bohu a šli s ikonou na nepřítele. Vždyť ikona je ta nejúčinnější zbraň! Takto byl tedy dobyt Königsberg a podrobena 150-tisícová nepřátelská armáda.
(Srov. "Над головами наступающих на Кенигсберг шла Пресвятая Богородица")
Zázračná ikona Kazaňské Matky Boží pomohla Stalinovi porazit Hitlera. Ale co je nejkrutější paradox, druhá světová válka, která přinesla obyvatelům SSSR tolik utrpení, posílila víru v Boha u sovětských křesťanů a umožnila Ruské pravoslavné církve přežít v baště ateismu. Vojenský konflikt byl tou očistnou koupelí, kterou země tak naléhavě potřebovala. Více o tom v následující části.
Karol Dučák
Zdroj:
Panna Mária a diktátor Stalin (6)
Těmto válečným událostem se věnuje i 12. a 13. díl seriálu MARIINA VÍTĚZSTVÍ
MARIINA VÍTĚZSTVÍ 12 díl:
Kazaňská madona a obrat na východní frontě
Druhé světové války
MARIINA VÍTĚZSTVÍ, 13 díl:
Papež Pius, Fatima a zázrak obratu v druhé světové válce
Další díly - části seriálu:
Zde najdete 7. část článku
- Zásluhy Ruské pravoslavné církve a slavné vítězství Panny Marie nad Hitlerem v druhé světové válce
Zde najdete 8. část článku
- Návrat Stalina k starým praktikám po válce
Zde najdete 9. část článku
- Živoření křesťanství v SSSR během éry Chruščova a jeho následovníků
Zde najdete 10. část článku
-Éra Michaila Sergejeviče Gorbačova úplně změnila svět
Sdílet
Karol Dučák: Panna Maria a diktátor Stalin, 6. část - Jak Kazaňská ikona Matky Boží pomohla Stalinovi porazit Hitlera
Panna Maria a diktátor Stalin, 6. část
Jak Kazaňská ikona Matky Boží pomohla Stalinovi porazit Hitlera
Celý příběh účinkování Panny Marie v německo-sovětském vojenském konfliktu začal paradoxně mimo SSSR. V daleké Sýrii se v jednom klášteře tamnímu metropolitovi libanonských hor Eliášovi po třídenní nepřetržité modlitbě zjevila Panna Marie a požádala ho, aby napsal osobní dopis diktátorovi Stalinovi. Bohorodička garantovala záchranu Ruska před záhubou Hitlerovými hordami, pokud bude splněno několik podmínek. Především musí Stalin okamžitě zastavit pronásledování křesťanů v SSSR a zajistit návrat ruského obyvatelstva k duchovnímu životu, na který bylo zvyklé po celé generace před zavedením bolševického teroru. Matka Boží přislíbila patriarchovi Eliášovi, že jestli bude Stalin se vším souhlasit, „rozhodujícím bodem obratu a znamením, že Bohorodička i nadále bude chránit celé Rusko, budou tři města, která díky její osobní nebeské ochraně nikdy Hitler nedobude - a sice Petrohrad (tehdy Leningrad), Moskva a Volgograd (tehdy Stalingrad).“
(Jak Kazaňská ikona Matky Boží rozhodla II. světovou válku)
Rozhodující roli v záchraně země měla sehrát ikona Kazaňské Matky Boží. Tato ikona již sehrála v dějinách Ruska průlomovou roli a zajistila zemi po staletí ochranu před ovládnutím cizími mocnostmi. Připomeňme si alespoň stručně její historii, která je - jak říká i její pojmenování - spojená se starodávným městem Kazaň.
V tomto městě, začleněném k Rusku v roce 1552 carem Ivanem IV., zvaným Hrozným, se v roce 1579 desetileté dívce jménem Matrona vícekrát zjevila ve snu Přečistá Panna Maria krátce po rozsáhlém požáru, který zničil část města. Panna Maria se na dívku obrátila s prosbou požádat arcibiskupa, aby na místě požáru vyhledali ikonu. Po několika zjeveních se nakonec podařilo 8. července 1579 ikonu zázračně najít. Na přímluvu Matky Boží tu bylo zaznamenaných několik zázračných uzdravení, a když se o těchto událostech dozvěděl car Ivan IV. Hrozný, přikázal postavit velký chrám na oslavu Kazaňské Matky Boží.
Od 17. století začala být ikona považována za ochránkyni Ruska. Když v roce 1612 ohrožovala Moskvu polská armáda, ruský lid se modlil za záchranu země a jeho vojsko třídenním půstem a modlitbami prosilo Pannu Marii o pomoc. Tyto prosby byly vyslyšeny a Polsko bylo poraženo. Na přímluvu Kazaňské Panny Marie byl poražen i Napoleon v roce 1812. V tragickém roce 1941 Rusko znovu potřebovalo pomoc v mimořádně těžkém rozpoložení. Na základě pokynů, které dostal patriarcha Eliáš od Panny Marie, „měla být její svatá Kazaňská ikona, která zachránila Rusko již počátkem 17. století, vyzvednuta z kazaňského chrámu v Petrohradě a měla se s ní konat procesí po městě – a pak i po celém Rusku.“
(Jak Kazaňská ikona Matky Boží rozhodla II. světovou válku)
Osobní dopis patriarchy se k Stalinovi dostal přes maršála Šapošnikova, jediného člověka, který měl dostatečnou odvahu přijít k ateistickému diktátorovi s takovou delikátní záležitostí. Stalin se překvapivě rozhodl splnit požadavky, které mu byly předloženy. Vlastně už neměl na výběr, protože byl v pozici topícího se, který se chytá každého stébla.
Začaly se dít věci dříve neslýchané v baště ateismu. Blížil se konec roku 1941 a Hitler se již viděl být v Leningradě, ale jeho vojska do města nikdy nevstoupily. V prosinci toho historického roku vynesli z majestátní Vladimirské katedrály ikonu Kazaňské Matky Boží a věřící ji v procesí nesli po celém městě. Dokonce se zachovaly i „tehdejší fotografie - ikonu doprovázejí davy lidí. Téměř všichni mají světlé tváře, mnozí se usmívají a věří, že je Pán neopustí. Existují dokumentární svědectví o tom, že ikona byla nesena i pod bombovými útoky.“
(topwar.ru/…377-chudesnye-spaseniya-vospominaniya-i-fakty.html)
A pak se stalo něco neuvěřitelného, co věřící vysvětlují jako zázrak. Vojska Hitlera, který se již viděl v dobytém Leningradě, byla zastavena na hranici města a nikdy nepřekročila linii nakreslenou procesím věřících.
Z Leningradu se ikona dostala do Moskvy, které rovněž poskytla zázračnou ochranu. Město se nacházelo v nezáviděníhodném rozpoložení, už téměř dobyto vojsky okupantů, nacházejícími se na předměstích metropole Sovětského svazu. Sovětští vojáci bránili hlavní město s nejvyšším vypětím sil.
A tehdy se nad Moskvou vzneslo letadlo s ikonou Matky Boží a moskevští kněží ráno a večer sloužili bohoslužby. A město bylo zázračně zachráněno. Vypovídají o tom mimo jiné i publikované vzpomínky Valentina Georgieviče Vladimírova, který v té době sloužil v ochraně Kremlu a Stalinovy rodiny. Později, po válce, vypověděl: „Když jsem byl jednou na stanovišti u Borovické brány, projelo auto se třemi kněžími s bradami a kříži a až později se ukázalo, proč. O několik dní později letadlo Douglas vzlétlo s ikonou Kazaňské Matky Boží a třikrát obletělo Moskvu. Pak se konala procesí po obranných strukturách. Ať už vlivem náhodné změny počasí, nebo skutečně na příkaz vyšších sil, ale pak začalo prudké ochlazení a napadl hustý sníh.“ (Citováno podle:
Легенда Великой Отечественной: Богоматерь спасла Москву )
V této souvislosti je třeba poznamenat, že toto svědectví bývá často zpochybňováno a také historici o něm hovoří jako o legendě. Jenže v tisku bylo publikováno i jiné podobné svědectví, které se sice v detailech liší od předchozího, ale v principu je shodné s tvrzením Vladimírova. Toto svědectví zanechal samotný pilot nejvyšší třídy A. J. Golovanov, pozdější maršál sovětského letectva a nositel mnoha vyznamenání, který na letadle Li-2 přelétával s ikonou Kazaňské Matky Boží nad hlavním městem země. Jeho svědectví zapsal Nikolaj Blochin: „Tento let byl jedním z nejneobvyklejších v bouřlivé biografii odvážného pilota. Počasí bylo naprosto nevhodné pro létání. Prudký nárazový vítr s vánicí a teplota minus 50 stupňů Celsia znemožňovaly start a přistání. Avšak rozkaz J. Stalina, vylučující všechny námitky, a jeho úplné přesvědčení o úspěchu neobvyklého letu, vzbudily optimismus i u pilota. Zázračnou ikonu doprovázel pravoslavný kněz a tři zpívající ženy. Při takovém náročném letu nebylo hluk motorů téměř slyšet, i když fungovaly správně. Zato si však dobře zapamatoval zpěv akatistu“.
(Citováno podle: topwar.ru/…377-chudesnye-spaseniya-vospominaniya-i-fakty.html)
Obě svědectví se sice liší v detailech, například v typu letadla, které na své palubě neslo ikonu, v mnoha detailech se však shodují a působí mimořádně důvěryhodným dojmem.
¨ A podobných svědectví o přímém vlivu Panny Marie na průběh druhé světové války je příliš mnoho na to, aby je bylo možno jen tak jednoduše zamést pod koberec. V nejtěžších dobách, kdy se člověk mohl spoléhat pouze na víru, vojáci se před bojem modlili a „i samotný železný maršál Žukov vozil ve svém autě kopii ikony Kazaňské Matky Boží.“
(topwar.ru/…377-chudesnye-spaseniya-vospominaniya-i-fakty.html)
Ačkoli Hitler považoval hlavní město SSSR za téměř dobyté, u Moskvy zakusil první masivní porážku a jeho vojska byla zahnána stovky kilometrů od města. Díky nadpřirozené ochraně Matky Boží vojska Němců a jejich spojenců nikdy nedobyla Moskvu.
Panna Maria však neúčinkovala pouze v Leningradě a Moskvě, ale i ve Stalingradu, kde došlo k pokračování zázračných událostí při záchraně země. I toto město navštívila Kazaňská ikona, kde se před ní konaly nepřetržité molebeny a modlitby za padlé vojáky. Říká se, že tvář Matky Boží byla obrácena k našim jednotkám na pravém břehu řeky Volgy a Němci nemohli překročit řeku, ačkoli se o to velmi snažili. Před útokem sovětských vojsk se nejprve konal moleben před ikonou a až poté byl vydán signál k ofenzívě. Podobné události předcházely vítězné „tankové bitvě u Kurska: před obrazem Kazaňské Matky Boží, kterou přivezli na místo, se modlili všichni přítomní sovětští generálové.“
(Легенда Великой Отечественной: Богоматерь спасла Москву)
Zajímavé informace o situaci v těžce zkoušeném městě přináší článek historika Vadima Jakunina pod názvem Сталинградское знамение (Stalingradské znamení). Autor v článku uvádí, že během práce ve Státním archivu Ruské federace narazil na zajímavý a svým způsobem unikátní dokument - zprávu zmocněnce Sovětu pro záležitosti Ruské pravoslavné církve v USSR Chodčenka tehdejšímu předsedovi tohoto sovětu G. G. Karpovovi. V něm přesvědčený ateista a bojovník proti náboženství oznamuje své vrchnosti to, co bylo v přímém rozporu s jeho vlastním přesvědčením.
Jak uvádí autor článku, Chodčenko psal „o zázraku, jehož svědky byli příslušníci celé vojenské jednotky, kteří přišli na Ukrajinu ze stalingradské fronty ... 11. listopadu 1942 podnikli nacisté další pokus o útok na město. V tento den dokázali obsadit jižní část závodu Баррикады a probít se k Volze. Hrdinně bojující vojska armády generála Čujkova byla rozčísnutá na tři části. Ale a v nejkritičtějším okamžiku bitvy vojáci jedné z těchto jednotek viděli na obloze něco, co je rozechvělo - na noční podzimní obloze Stalingradu se objevilo Znamení, poukazující na záchranu města, armády a na brzké vítězství sovětských vojsk. Bohužel zpráva zmocněnce ... mlčí o tom, co konkrétně viděli vojáci na stalingradském nebi“.
(topwar.ru/…377-chudesnye-spaseniya-vospominaniya-i-fakty.html)
A ještě jedna skutečnost potvrzuje nadpřirozené účinkování Panny Marie v těžce zkoušeném městě: v téměř zcela zničeném Stalingradu nad troskami a ruinami zůstala nepokořeně vztyčená budova kostela Kazaňské ikony Matky Boží.
(Srov. topwar.ru/…377-chudesnye-spaseniya-vospominaniya-i-fakty.html)
Zachovala se četná svědectví o tom, že obyčejní sovětští vojáci se před bitvou často přežehnávali a modlili jednoduché modlitby. Oporou jim byla Ruská pravoslavná církev a to především po roce 1943, kdy došlo k výraznému uvolnění poměrů v zemi. Kromě modliteb v kostelích a klášterech chodili kněží i do první linie sloužit moleben za seslání ochrany sovětských vojáků před smrtí a dar vítězství pro ně.
Jeden z důstojníků, kteří se zúčastnili útoku na Königsberg (dnes Kaliningrad) v roce 1944, vzpomínal: „Naše jednotky byly již zcela vyčerpány, ztráty byly obrovské. Najednou vidíme: přišel velitel fronty a s ním duchovní s ikonou. Mnozí začali žertovat: ‘Podívejme, přivezli popy, nyní nám oni pomohou! .. ’ Ale velitel rychle přerušil toto žertování, přikázal postavit se a sundat čepice. Kněží odsloužili moleben a s ikonou šli do přední linie. My jsme se nechápavě dívali: kam to jdou? Vždyť je všechny zabijí. Od Němců přišla taková střelba - ohnivá stěna! Ale oni klidně šli do ohně. A najednou střelba ustala, jako kdyby na příkaz. Potom byl dán signál - a naše jednotky z pevniny i z moře začaly celkový útok na Königsberg. Stalo se neuvěřitelné: Němci umírali po tisících a po tisících se vzdávali do zajetí. Jak později jednomyslně povídali vězňové: těsně před ruským útokem ‘se na obloze zjevila Madonna’ (tak oni nazývají Matku Boží), kterou viděla celá německá armáda, a všem absolutně selhaly zbraně - nemohli vystřelit ani jeden výstřel. V té době naše jednotky, které překonaly překážky, lehce zlomily ... odpor a dobyly město, které bylo dříve nedobytné a my jsme utrpěli takové ztráty! Během tohoto jevu Němci padli na kolena a velmi mnoho z nich pochopilo, o co tu jde a Kdo pomáhá Rusům!“
("Над головами наступающих на Кенигсберг шла Пресвятая Богородица")
A ještě jednou tytéž události, ale v jiném podání. Když před dobytím Königsbergu frontový velitel přivedl kněze a ikonu Matky Boží do první linie, kněží vykonali moleben a s ikonou v rukou šli přímo proti Němcům! Vojáci začali křičet: „Co děláte? Vždyť zahynete!“ A najednou se stal zázrak: kulomety, děla, samopaly ztichly a nad hlavami ruských vojáků, útočících na Königsberg, dnešní Kaliningrad, viděli Němci kráčet ve vzduchu Nejsvětější Bohorodičku. Všechny německé zbraně selhaly a oni se nezmohli ani na jediný výstřel. Tehdy vojáci nepřítele poklekli a modlili se k Madonně, jak oni nazývají Nejsvětější Bohorodičku! Pochopili, Kdo to pomáhá Rusům a za co jim pomáhá - za to, že se káli, obrátili se k Bohu a šli s ikonou na nepřítele. Vždyť ikona je ta nejúčinnější zbraň! Takto byl tedy dobyt Königsberg a podrobena 150-tisícová nepřátelská armáda.
(Srov. "Над головами наступающих на Кенигсберг шла Пресвятая Богородица")
Zázračná ikona Kazaňské Matky Boží pomohla Stalinovi porazit Hitlera. Ale co je nejkrutější paradox, druhá světová válka, která přinesla obyvatelům SSSR tolik utrpení, posílila víru v Boha u sovětských křesťanů a umožnila Ruské pravoslavné církve přežít v baště ateismu. Vojenský konflikt byl tou očistnou koupelí, kterou země tak naléhavě potřebovala. Více o tom v následující části.
Karol Dučák
Zdroj:
Panna Mária a diktátor Stalin (6)
Těmto válečným událostem se věnuje i 12. a 13. díl seriálu MARIINA VÍTĚZSTVÍ
MARIINA VÍTĚZSTVÍ 12 díl:
Kazaňská madona a obrat na východní frontě
Druhé světové války
MARIINA VÍTĚZSTVÍ, 13 díl:
Papež Pius, Fatima a zázrak obratu v druhé světové válce
Další díly - části seriálu:
Zde najdete 7. část článku
- Zásluhy Ruské pravoslavné církve a slavné vítězství Panny Marie nad Hitlerem v druhé světové válce
Zde najdete 8. část článku
- Návrat Stalina k starým praktikám po válce
Zde najdete 9. část článku
- Živoření křesťanství v SSSR během éry Chruščova a jeho následovníků
Zde najdete 10. část článku
-Éra Michaila Sergejeviče Gorbačova úplně změnila svět
Sdílet
Hanka Kraská
- Report
Change comment
Remove comment
Zachránila Moskvu v roku 1941 zázračná ikona? alebo Stalinov zúfalý rozkaz
Zachránila Moskvu v roku 1941 zázračná ikona? / Stalinov zúfalý rozkaz
Vedeli ste, kam až Nemci došli počas II. svetovej vojny? Nemecká jednotka, ktorá tridsiateho septembra 1941 dorazila k mostu na moskovskom predmestí Chimki mala priamy výhľad na veže Červeného námestia. Nebolo sa čomu čudovať, nachádzali sa len 16…More
Zachránila Moskvu v roku 1941 zázračná ikona? alebo Stalinov zúfalý rozkaz
Zachránila Moskvu v roku 1941 zázračná ikona? / Stalinov zúfalý rozkaz
Vedeli ste, kam až Nemci došli počas II. svetovej vojny? Nemecká jednotka, ktorá tridsiateho septembra 1941 dorazila k mostu na moskovskom predmestí Chimki mala priamy výhľad na veže Červeného námestia. Nebolo sa čomu čudovať, nachádzali sa len 16 kilometrov od Červeného námestia. Zúfalá situácia Moskvy a jej vtedajšieho vládcu Stalina viedla k opatreniu, ktoré by sme si v tomto nejateistickejšom štáte sveta, za ktorý sa SSSR vtedy tak hrdo vyhlasovalo, vedeli ťažko predstaviť.
Presvätá Panna a bombardér
Špeciálna jednotka sa ponáhľala ku kazaňskému chrámu v Petrohrade a tam vyzdvihla ikonu Presvätej Bohorodičky. Odviezla ju na poľné letisko za Moskvou, tam už na ňu čakal pristavený bombardér so sprievodom stíhačiek. Vo chvíli najťažšej tento zvláštny letecký útvar trikrát obletel Moskvu. Od východu, cez juh, ťažko skúšaný západ a severné miesta najhoršieho prielomu, aby sa potom vrátil na východ. Od tejto chvíle sa vojenské šťastie od Nemcov odvrátilo. V tomto ročnom období nevídané dažde a bahno vystriedali v septembri kruté mrazy.
Bývalý študent bohoslovia Stalin kapituluje
Ale čo prinútilo Stalina povoliť Žukovovi priviezť ikonu Bohorodičky z Leningradu, kde už mesiace predtým držala IKONA podobným spôsobom obranu proti Nemcom, ktorí tu po prvý krát nedokázali v celej vojne mesto dobyť a preto sa museli zakopať? Vtedy ešte nikto nemohol vedieť, že slová Bohorodičky z proroctva z ďalekej Sýrie: „Tam, kde som ja a moja nebeská ochrana, mesto nepadne do rúk nepriateľa“, spôsobí neskôr v Stalingrade to, že obrancovia na maličkom území na pravom brehu Volgy s ikonou uprostred svojho územia zázračne udržia.
Proroctvo z libanonských hôr
Stalin náhle nechal otvoriť opäť v celom Sovietskom zväze 22 tisíc chrámov a duchovné semináre, akadémie, Trojicko-sergijevskú lávru, Kyjevo-pečerskú lávru aj niektoré kláštory. Tomu však predchádzala misia maršála generálneho štábu Šapošnikova, ktorý bol jedným z dvoch vojakov, s ktorými si Stalin tykal. Nikto iný by si niečo také neodvážil. Mal mu odovzdať list zo vzdialených libanonských hôr. V liste Stalinovi sýrsky metropolita Eliáš písal, že je potrebné otvoriť kostoly, presttať prenasledovať cirkev a vyniesť kažaňskú ikonu na frontu, aby pomohla Moskve, Leningradu a Stalingradu. Stalin, tento bývalý študent kňažského seminára, proroctvo poslúchol.
Zjavenie v podzemnej kaplnke
Metropolita zbratrenej pravoslavnej cirkvi v Sýrii Elijáš pozoroval s narastajúcimi obavami situáciu v Nemeckom napadnutom Rusku. Rusko, ktoré miloval, vypadalo úplne stratené. Keď už nevidel iné východisko, rozhodol sa pre modlitebný hrdinský čin. Nechal sa zamurovať do podzemia kláštora, len s ikonou presvätej Bohorodičky. V podzemí, kam nepreniká jediný zvuk a kde nie je nič okrem ikony, nejedol, nepil, nespal a stále sa modlil za záchranu Ruska. Tu sa mu náhle tretí deň zjaví Bohorodička v ohnivom stĺpe, ktorá mu odovzdá posolstvo pre Stalina.
Víťazstvo s ikonou
V rokoch 1941-1947 tak pravoslávna cirkev znovu naberá sily. Obrancov Moskvy, Leningradu a Stalingradu tak povzbudzovali modlitby a hlahol zvonov a teraz ako obliehatelia bájneho Jericha vyskúšajú tiež účinok ikony na prvom veľkom nemeckom meste, totiž Königsbergu. Ikona pomôže prelomiť obranu nemeckej pevnosti, v ktorej bola videná naposledy pred svojim zmiznutím Jantárová komnata. Sovieti víťazia na všetkých frontách, Stalin sa cíti opäť na koni a tak sa rozhodne pokúšať samo nebo. Ale o niečo skôr už v roku 1943 si tak do Kremľa pozýva všetky štyri vládnuce archiereje pravoslávnej cirkvi z území, ktoré Sovietsky zväz už dobyl späť.
Má v hlave veľký plán. V zhruba rovnakej dobe umierajú za zvláštnych okolností na druhej strane východnej fronty, pri prapodivných nehodách archierejové Ukrajiny, Pobaltia a Bieloruska, všetky tieto „nehody“ má na svedomí nemecká tajná služba, ktorá hoci má ešte tieto časti zeme pod kontrolou, radšej jedná v rukavičkách.
Ejzenštajnov veľkofilm točený za vojny
Zachránila Moskvu v roku 1941 zázračná ikona? / Stalinov zúfalý rozkaz
Vedeli ste, kam až Nemci došli počas II. svetovej vojny? Nemecká jednotka, ktorá tridsiateho septembra 1941 dorazila k mostu na moskovskom predmestí Chimki mala priamy výhľad na veže Červeného námestia. Nebolo sa čomu čudovať, nachádzali sa len 16 kilometrov od Červeného námestia. Zúfalá situácia Moskvy a jej vtedajšieho vládcu Stalina viedla k opatreniu, ktoré by sme si v tomto nejateistickejšom štáte sveta, za ktorý sa SSSR vtedy tak hrdo vyhlasovalo, vedeli ťažko predstaviť.
Presvätá Panna a bombardér
Špeciálna jednotka sa ponáhľala ku kazaňskému chrámu v Petrohrade a tam vyzdvihla ikonu Presvätej Bohorodičky. Odviezla ju na poľné letisko za Moskvou, tam už na ňu čakal pristavený bombardér so sprievodom stíhačiek. Vo chvíli najťažšej tento zvláštny letecký útvar trikrát obletel Moskvu. Od východu, cez juh, ťažko skúšaný západ a severné miesta najhoršieho prielomu, aby sa potom vrátil na východ. Od tejto chvíle sa vojenské šťastie od Nemcov odvrátilo. V tomto ročnom období nevídané dažde a bahno vystriedali v septembri kruté mrazy.
Bývalý študent bohoslovia Stalin kapituluje
Ale čo prinútilo Stalina povoliť Žukovovi priviezť ikonu Bohorodičky z Leningradu, kde už mesiace predtým držala IKONA podobným spôsobom obranu proti Nemcom, ktorí tu po prvý krát nedokázali v celej vojne mesto dobyť a preto sa museli zakopať? Vtedy ešte nikto nemohol vedieť, že slová Bohorodičky z proroctva z ďalekej Sýrie: „Tam, kde som ja a moja nebeská ochrana, mesto nepadne do rúk nepriateľa“, spôsobí neskôr v Stalingrade to, že obrancovia na maličkom území na pravom brehu Volgy s ikonou uprostred svojho územia zázračne udržia.
Proroctvo z libanonských hôr
Stalin náhle nechal otvoriť opäť v celom Sovietskom zväze 22 tisíc chrámov a duchovné semináre, akadémie, Trojicko-sergijevskú lávru, Kyjevo-pečerskú lávru aj niektoré kláštory. Tomu však predchádzala misia maršála generálneho štábu Šapošnikova, ktorý bol jedným z dvoch vojakov, s ktorými si Stalin tykal. Nikto iný by si niečo také neodvážil. Mal mu odovzdať list zo vzdialených libanonských hôr. V liste Stalinovi sýrsky metropolita Eliáš písal, že je potrebné otvoriť kostoly, presttať prenasledovať cirkev a vyniesť kažaňskú ikonu na frontu, aby pomohla Moskve, Leningradu a Stalingradu. Stalin, tento bývalý študent kňažského seminára, proroctvo poslúchol.
Zjavenie v podzemnej kaplnke
Metropolita zbratrenej pravoslavnej cirkvi v Sýrii Elijáš pozoroval s narastajúcimi obavami situáciu v Nemeckom napadnutom Rusku. Rusko, ktoré miloval, vypadalo úplne stratené. Keď už nevidel iné východisko, rozhodol sa pre modlitebný hrdinský čin. Nechal sa zamurovať do podzemia kláštora, len s ikonou presvätej Bohorodičky. V podzemí, kam nepreniká jediný zvuk a kde nie je nič okrem ikony, nejedol, nepil, nespal a stále sa modlil za záchranu Ruska. Tu sa mu náhle tretí deň zjaví Bohorodička v ohnivom stĺpe, ktorá mu odovzdá posolstvo pre Stalina.
Víťazstvo s ikonou
V rokoch 1941-1947 tak pravoslávna cirkev znovu naberá sily. Obrancov Moskvy, Leningradu a Stalingradu tak povzbudzovali modlitby a hlahol zvonov a teraz ako obliehatelia bájneho Jericha vyskúšajú tiež účinok ikony na prvom veľkom nemeckom meste, totiž Königsbergu. Ikona pomôže prelomiť obranu nemeckej pevnosti, v ktorej bola videná naposledy pred svojim zmiznutím Jantárová komnata. Sovieti víťazia na všetkých frontách, Stalin sa cíti opäť na koni a tak sa rozhodne pokúšať samo nebo. Ale o niečo skôr už v roku 1943 si tak do Kremľa pozýva všetky štyri vládnuce archiereje pravoslávnej cirkvi z území, ktoré Sovietsky zväz už dobyl späť.
Má v hlave veľký plán. V zhruba rovnakej dobe umierajú za zvláštnych okolností na druhej strane východnej fronty, pri prapodivných nehodách archierejové Ukrajiny, Pobaltia a Bieloruska, všetky tieto „nehody“ má na svedomí nemecká tajná služba, ktorá hoci má ešte tieto časti zeme pod kontrolou, radšej jedná v rukavičkách.
Ejzenštajnov veľkofilm točený za vojny
Marieta Ria
- Report
Change comment
Remove comment
Hanka, veľká vďaka za tieto krásne vklady!!
Hanko, pro úplnost je třeba uvést i komentáře k citovanému článku a další pokračování od stejného autora Karola Dučáka o tom, jak se Stalinův postoj vůči církvi po válce radikálně změnil.
Peter 21.2.22
Domnievam sa, že spomenuté prípady sú vymyslené:
1. Stalin aj po r. 1941 viedol naďalej boj proti Cirkvi, ktorý sa od r. 1943 výrazne zmiernil. Na jeho pokyn sa po vojne napr. zakázala …More
Hanko, pro úplnost je třeba uvést i komentáře k citovanému článku a další pokračování od stejného autora Karola Dučáka o tom, jak se Stalinův postoj vůči církvi po válce radikálně změnil.
Peter 21.2.22
Domnievam sa, že spomenuté prípady sú vymyslené:
1. Stalin aj po r. 1941 viedol naďalej boj proti Cirkvi, ktorý sa od r. 1943 výrazne zmiernil. Na jeho pokyn sa po vojne napr. zakázala Katolícka cirkev byzantského obradu v štátoch, ktoré ovládal.
2. Jeho dcéra Svetlana ktorá sa stala veriacou, vo spomienkach ho nespomína ako veriaceho.
3. Ak sa zachovali fotografie z procesia v Petrohrade v r. 1941 prečo neboli zverejnené, ani spomieneky tých, ktorí sa jej mali zúčastniť?
4. Na Königsberg sa útočilo až v r. 1945, nie v r. 1944. Nijaký z publikovaných dokumentov o tomto útoku nespomína, že by nemeckí vojaci čo i len chvíľu nemohli strieľať zo zbraní.
5. Hitler nemienil dobyť Petrohrad priamym útokom, že v júli 1941 vydal nariadenie, že Petrohrad sa má dobyť obkľúčením.
Čo sa týka napr. Königberga, svedkom tohto zázraku by malo byť mnoho sovietskych i nemeckých vojakov. Ale nikto z konkrétnych účastníkov sa o tom nezmieňuje, na rozdiel od napr. zázraku so Slnkom vo Fatime.
Karol Dučák: Panna Maria a diktátor Stalin, 8. část - Návrat Stalina k starým praktikám po válce
Karol Dučák: Panna Maria a diktátor Stalin, 8. část - Návrat Stalina k starým praktikám po válce
Ukončení Velké vlastenecké války, která podle historiků přinesla mnohem více obětí než se původně předpokládalo, znamenalo velké ulehčení a možnost obnovovat zemi. Postavení církve a věřících, které chtěl diktátor Stalin zneužít ke svým mocenským plánům, se však nezměnilo. Naopak, útlak a pronásledování stále sílilo ...
I když se v průběhu druhé světové války zdálo, že Církev v Sovětském svazu po nekonečné sérii represí před Velkou vlasteneckou válkou úplně ožila a nyní může bez problémů rozšiřovat své aktivity, bylo to spíše zbožné přání než reálná skutečnost. Mýty o „pravoslavném Stalinovi“, které se v určité části ruské společnosti rozšířily a jsou živeny až dodnes, se nezakládají na pravdě. Krutým historickým paradoxem je, že drtivá většina sovětských chrámů, které zůstaly otevřené i po druhé světové válce (asi 14 000 včetně 101 klášterů), se nacházela na územích předtím okupovaných vojsky agresora, „nebo se staly součástí SSSR spolu s připojenými západními územími. Proto je nesprávné časté tvrzení, že během války za Stalina bylo otevřeno 20 000 kostelů.“
(Михаил Назаров. Какой ангел являлся Сталину, митрополиту Сергию и А. Д. Степанову? - Ветрово)
Podobná situace nastala i v existenci klášterů. Téměř všechny, které byly otevřeny během takzvaného nového kurzu, se nacházely na dříve okupovaných územích. Jedinou výjimkou byla Trojicko-Sergijevská lávra. Jenže poměry Ruské pravoslavné církve měly daleko od ideální situace. Sovětská moc za Stalina sice dovolila vydávat liturgickou literaturu, ale jen ve velmi omezeném rozsahu. Potřeby milionů pravoslavných věřících v SSSR to nijak nemohlo uspokojit. Ruská pravoslavná církev nedostala do vlastnictví své pozemky a nedosáhla plnohodnotný právní status. Stále měla v sovětské společnosti pouze druhořadý význam. Iniciativy související s rozšířením práv a vlivu Ruské pravoslavné církve, které vyvíjel patriarcha Alexij, byly ignorovány. Povolená síť náboženských vzdělávacích institucí byla pro rozsah země minimální a zcela neadekvátní pro reprodukci kněží. Studoval tam nedostatečný počet lidí a navíc mnozí z nich se studiem předčasně skončili. Patriarcha si stěžoval, že volná místa kněží musí být obsazena pologramotnými, pochybnými a diskutabilní lidmi, kteří se na své povolání nehodili. Režim nepovolil misijní činnost Ruské pravoslavné církve a její charitativní aktivity přestaly s koncem války, kdy potřeba pomoci na frontě zanikla.
Úřady s pomocí orgánů státní bezpečnosti a stranického aparátu bedlivě sledovaly, zda „duchovenstvo“ neovlivňuje vzdělávání a výchovu dorůstající mládeže a neproniká do škol a klubů, aby „otrávilo“ myšlení sovětských dělníků, komunistů a komsomolců. Duchovenstvo a laici byli v rámci stalinského nového kurzu spoutáni mnohými omezeními. Nadále byli podezřívaní úřady jako nespolehlivé elementy a žili pod dozorem represivních orgánů.
(Srov. Общее прошлое: как Сталин использовал церковь для победы в войне)
Až do konce války byla tedy situace sovětských křesťanů sice lepší než v dobách předválečného teroru, ale i nadále velmi těžká. O úplné náboženské svobodě v zemi se v žádném případě nedalo mluvit.
Ale ani po druhé světové válce se občané Sovětského svazu nedočkali naprosté svobody. Platilo to i o sovětských křesťanech, kterým režim neumožnil úplnou svobodu vyznání. Ba naopak, postupem času byla jejich práva stále více omezována.
Stalin, neprávem oslavovaný jako strůjce velkého vítězství sovětského lidu nad okupanty, se poučil z válečných událostí. Pochopil, že může vlastenectví a loajalitu věřících využít ve svůj prospěch. Proto i po válce, navzdory očekáváním, pokračoval ještě jistou dobu v politice nového kurzu. Tento Stalinův „liberalismus“ měl však své pevně vymezené hranice a byl motivován praktickými zájmy. Diktátor se snažil využít církve, především Ruskou pravoslavnou církev, ve svých ambiciózních zahraničněpolitických plánech. Podporovaný činovníky chtěl svolat do Moskvy nový Světový sobor, který by mohl prohlásit moskevský patriarchát za centrum světového pravoslaví. I takto, s využitím Ruské pravoslavné církve, se Stalin snažil postavit Moskvu do centra světového dění.
Diktátorovy plány se však nesetkaly s pochopením některých pravoslavných patriarchů, kteří odmítli jeho mocenské ambice podporovat. Stalin neunesl zklamání z tohoto neúspěchu a jeho relativně příznivý postoj vůči věřícím se nenávratně ztratil. Trest na sebe nenechal dlouho čekat - od roku 1948 až do Stalinovy smrti už úřady nedovolily otevřít ani jeden pravoslavný chrám ani modlitební domy jiných konfesí. Naopak, ve velkém začaly zavírat chrámy a pronásledovat věřící. Přibývalo i represí vůči duchovním na základě vyfabrikovaných obvinění z „antisovětské činnosti“.
(Srov. Общее прошлое: как Сталин использовал церковь для победы в войне)
Historik M. V. Škarovskij píše: „Jestliže v roce 1948 orgány státní bezpečnosti zatkly pro náboženské záležitosti 3296 lidí včetně 357 duchovních, v roce 1949 jich bylo 6456 a 571, v roce 1950 - 6072 a 455, v roce 1951 - 5477 a 273 a v letech 1952 a 1953 - ještě 5187, včetně 130 duchovních (drtivou většinu z nich tvořili pravoslavní věřící)“.
(citováno podle: Михаил Назаров. Какой ангел являлся Сталину, митрополиту Сергию и А. Д. Степанову? - Ветрово)
Pokud do roku 1947 byly ještě na některých místech otevřené chrámy na základě vytrvalých požadavků věřících, od roku 1948 do roku 1953, navzdory mnohým žádostem věřících, už nebyl otevřen ani jeden. Pokusy prvního hierarchy o setkání se Stalinem byly neúspěšné. V roce 1946 bylo duchovenstvo zatíženo velkým daňovým břemenem.
Всесоюзное общество по распространению политических и научных знаний (Všesvazová společnost pro šíření politických a vědeckých poznatků), založená v roce 1947, zajišťovala ateistické vzdělávání obyvatelstva. Totalitní režim tak dal jasně najevo, že náboženství je pro sovětskou společnost nepotřebné.
V roce 1948 byla zakázána náboženská procesí a začalo se zavírání kostelů a klášterů. Byla zamezena jakákoliv činnost Církve mimo chrámů, „bylo zakázáno vykonávat církevní obřady doma, modlitby na polích, prodej náboženských předmětů mimo kostelů, atd. Zesílily represe proti věřícím.“
(Михаил Назаров. Какой ангел являлся Сталину, митрополиту Сергию и А. Д. Степанову? - Ветрово)
Situace sovětských křesťanů se postupně zhoršovala. Do roku 1949 bylo uzavřeno 1 150 chrámů. Již dříve, v letech 1946-1947, bylo zlikvidováno 16 klášterů. Na úplnou svobodu vyznání museli věřící v Sovětském svazu čekat ještě dalších přes čtyřicet let.
Všechny výše uvedené skutečnosti jasně dokazují, že Stalin se po válce choval k věřícím dle svého obvyklého zrádného scénáře. Život Církve bez překážek a represí, který diktátor slíbil při setkání s hierarchy, se nerealizoval. Stalin postavil struktury, které povolil, pod tvrdý tlak totalitního státu. Duchovenstvo, záměrně zbavené zpětné vazby se společností, bylo v zajetí jakéhosi osobitého „ghetta“. Jak se vyjádřil kněz Alexandr Borisov, Stalin přisoudil Církvi skromnou roli historické rezervace, podporující vlastenecké cítění, a zároveň tichý přístav pro důchodce, bezpečný pro jeho režim. Proto nelze hovořit o nějakém „církevním obrození“ v stalinské éře. Stalin ani nepovažoval nový kurz ve vztahu k církvím jako permanentní politiku do budoucnosti. Pro něj to bylo jen dočasné řešení, vynucené historickými okolnostmi. Sovětský komunistický stát zůstal ateistický. Ani „v budoucnu se nechystal vzdát se nové protináboženské ofenzívy a stalinské ‘oteplení’ bylo jen konjunkturním taktickým obratem“.
(Общее прошлое: как Сталин использовал церковь для победы в войне)
Na počátku padesátých let 20. století plánoval Stalin uskutečnit další vlnu masivních čistek. Naštěstí pro miliony obyvatel Sovětského svazu „druhý Velký teror už Stalin... nestihl. Definitivní konec čistkám a popravám přinesla Stalinova nečekaná smrt 5. března 1953.“
( História / Smrť maršala Tuchačevského)
Smrtí „ocelového“ diktátora „skončila strašná desetiletí střílení. Nikita Chruščov Stalina demaskoval jako zločince, i když se přitom zaměřoval na zločiny, kterých se dopustil vůči svým stranickým soudruhům. O daleko větších zločinech vůči nekomunistům, zejména křesťanům, se mlčelo. Útlak proti Církvi pokračoval. Na jedné straně již kněžím nehrozilo zastřelení, což znamenalo zlepšení situace. Kněží i biskupové však byli běžně souzeni a vězněni. V jiném ohledu se však postavení Církve zhoršilo. Poválečné oživení církevní struktury, jehož důvody jsme uvedli výše, znamenalo, že v padesátých letech Církev používala asi dvacet tisíc kostelů. V roce 1958 rozpoutal Chruščov novou vlnu represí proti Církvi, tentokrát administrativního charakteru. Jejím výsledkem bylo opět zavírání kostelů. V brežněvovské éře zůstalo jen asi sedm tisíc kostelů používaných pro církevní účely.“
(Impulz: Administration)
Peter 21.2.22
Domnievam sa, že spomenuté prípady sú vymyslené:
1. Stalin aj po r. 1941 viedol naďalej boj proti Cirkvi, ktorý sa od r. 1943 výrazne zmiernil. Na jeho pokyn sa po vojne napr. zakázala Katolícka cirkev byzantského obradu v štátoch, ktoré ovládal.
2. Jeho dcéra Svetlana ktorá sa stala veriacou, vo spomienkach ho nespomína ako veriaceho.
3. Ak sa zachovali fotografie z procesia v Petrohrade v r. 1941 prečo neboli zverejnené, ani spomieneky tých, ktorí sa jej mali zúčastniť?
4. Na Königsberg sa útočilo až v r. 1945, nie v r. 1944. Nijaký z publikovaných dokumentov o tomto útoku nespomína, že by nemeckí vojaci čo i len chvíľu nemohli strieľať zo zbraní.
5. Hitler nemienil dobyť Petrohrad priamym útokom, že v júli 1941 vydal nariadenie, že Petrohrad sa má dobyť obkľúčením.
Čo sa týka napr. Königberga, svedkom tohto zázraku by malo byť mnoho sovietskych i nemeckých vojakov. Ale nikto z konkrétnych účastníkov sa o tom nezmieňuje, na rozdiel od napr. zázraku so Slnkom vo Fatime.
Karol Dučák: Panna Maria a diktátor Stalin, 8. část - Návrat Stalina k starým praktikám po válce
Karol Dučák: Panna Maria a diktátor Stalin, 8. část - Návrat Stalina k starým praktikám po válce
Ukončení Velké vlastenecké války, která podle historiků přinesla mnohem více obětí než se původně předpokládalo, znamenalo velké ulehčení a možnost obnovovat zemi. Postavení církve a věřících, které chtěl diktátor Stalin zneužít ke svým mocenským plánům, se však nezměnilo. Naopak, útlak a pronásledování stále sílilo ...
I když se v průběhu druhé světové války zdálo, že Církev v Sovětském svazu po nekonečné sérii represí před Velkou vlasteneckou válkou úplně ožila a nyní může bez problémů rozšiřovat své aktivity, bylo to spíše zbožné přání než reálná skutečnost. Mýty o „pravoslavném Stalinovi“, které se v určité části ruské společnosti rozšířily a jsou živeny až dodnes, se nezakládají na pravdě. Krutým historickým paradoxem je, že drtivá většina sovětských chrámů, které zůstaly otevřené i po druhé světové válce (asi 14 000 včetně 101 klášterů), se nacházela na územích předtím okupovaných vojsky agresora, „nebo se staly součástí SSSR spolu s připojenými západními územími. Proto je nesprávné časté tvrzení, že během války za Stalina bylo otevřeno 20 000 kostelů.“
(Михаил Назаров. Какой ангел являлся Сталину, митрополиту Сергию и А. Д. Степанову? - Ветрово)
Podobná situace nastala i v existenci klášterů. Téměř všechny, které byly otevřeny během takzvaného nového kurzu, se nacházely na dříve okupovaných územích. Jedinou výjimkou byla Trojicko-Sergijevská lávra. Jenže poměry Ruské pravoslavné církve měly daleko od ideální situace. Sovětská moc za Stalina sice dovolila vydávat liturgickou literaturu, ale jen ve velmi omezeném rozsahu. Potřeby milionů pravoslavných věřících v SSSR to nijak nemohlo uspokojit. Ruská pravoslavná církev nedostala do vlastnictví své pozemky a nedosáhla plnohodnotný právní status. Stále měla v sovětské společnosti pouze druhořadý význam. Iniciativy související s rozšířením práv a vlivu Ruské pravoslavné církve, které vyvíjel patriarcha Alexij, byly ignorovány. Povolená síť náboženských vzdělávacích institucí byla pro rozsah země minimální a zcela neadekvátní pro reprodukci kněží. Studoval tam nedostatečný počet lidí a navíc mnozí z nich se studiem předčasně skončili. Patriarcha si stěžoval, že volná místa kněží musí být obsazena pologramotnými, pochybnými a diskutabilní lidmi, kteří se na své povolání nehodili. Režim nepovolil misijní činnost Ruské pravoslavné církve a její charitativní aktivity přestaly s koncem války, kdy potřeba pomoci na frontě zanikla.
Úřady s pomocí orgánů státní bezpečnosti a stranického aparátu bedlivě sledovaly, zda „duchovenstvo“ neovlivňuje vzdělávání a výchovu dorůstající mládeže a neproniká do škol a klubů, aby „otrávilo“ myšlení sovětských dělníků, komunistů a komsomolců. Duchovenstvo a laici byli v rámci stalinského nového kurzu spoutáni mnohými omezeními. Nadále byli podezřívaní úřady jako nespolehlivé elementy a žili pod dozorem represivních orgánů.
(Srov. Общее прошлое: как Сталин использовал церковь для победы в войне)
Až do konce války byla tedy situace sovětských křesťanů sice lepší než v dobách předválečného teroru, ale i nadále velmi těžká. O úplné náboženské svobodě v zemi se v žádném případě nedalo mluvit.
Ale ani po druhé světové válce se občané Sovětského svazu nedočkali naprosté svobody. Platilo to i o sovětských křesťanech, kterým režim neumožnil úplnou svobodu vyznání. Ba naopak, postupem času byla jejich práva stále více omezována.
Stalin, neprávem oslavovaný jako strůjce velkého vítězství sovětského lidu nad okupanty, se poučil z válečných událostí. Pochopil, že může vlastenectví a loajalitu věřících využít ve svůj prospěch. Proto i po válce, navzdory očekáváním, pokračoval ještě jistou dobu v politice nového kurzu. Tento Stalinův „liberalismus“ měl však své pevně vymezené hranice a byl motivován praktickými zájmy. Diktátor se snažil využít církve, především Ruskou pravoslavnou církev, ve svých ambiciózních zahraničněpolitických plánech. Podporovaný činovníky chtěl svolat do Moskvy nový Světový sobor, který by mohl prohlásit moskevský patriarchát za centrum světového pravoslaví. I takto, s využitím Ruské pravoslavné církve, se Stalin snažil postavit Moskvu do centra světového dění.
Diktátorovy plány se však nesetkaly s pochopením některých pravoslavných patriarchů, kteří odmítli jeho mocenské ambice podporovat. Stalin neunesl zklamání z tohoto neúspěchu a jeho relativně příznivý postoj vůči věřícím se nenávratně ztratil. Trest na sebe nenechal dlouho čekat - od roku 1948 až do Stalinovy smrti už úřady nedovolily otevřít ani jeden pravoslavný chrám ani modlitební domy jiných konfesí. Naopak, ve velkém začaly zavírat chrámy a pronásledovat věřící. Přibývalo i represí vůči duchovním na základě vyfabrikovaných obvinění z „antisovětské činnosti“.
(Srov. Общее прошлое: как Сталин использовал церковь для победы в войне)
Historik M. V. Škarovskij píše: „Jestliže v roce 1948 orgány státní bezpečnosti zatkly pro náboženské záležitosti 3296 lidí včetně 357 duchovních, v roce 1949 jich bylo 6456 a 571, v roce 1950 - 6072 a 455, v roce 1951 - 5477 a 273 a v letech 1952 a 1953 - ještě 5187, včetně 130 duchovních (drtivou většinu z nich tvořili pravoslavní věřící)“.
(citováno podle: Михаил Назаров. Какой ангел являлся Сталину, митрополиту Сергию и А. Д. Степанову? - Ветрово)
Pokud do roku 1947 byly ještě na některých místech otevřené chrámy na základě vytrvalých požadavků věřících, od roku 1948 do roku 1953, navzdory mnohým žádostem věřících, už nebyl otevřen ani jeden. Pokusy prvního hierarchy o setkání se Stalinem byly neúspěšné. V roce 1946 bylo duchovenstvo zatíženo velkým daňovým břemenem.
Всесоюзное общество по распространению политических и научных знаний (Všesvazová společnost pro šíření politických a vědeckých poznatků), založená v roce 1947, zajišťovala ateistické vzdělávání obyvatelstva. Totalitní režim tak dal jasně najevo, že náboženství je pro sovětskou společnost nepotřebné.
V roce 1948 byla zakázána náboženská procesí a začalo se zavírání kostelů a klášterů. Byla zamezena jakákoliv činnost Církve mimo chrámů, „bylo zakázáno vykonávat církevní obřady doma, modlitby na polích, prodej náboženských předmětů mimo kostelů, atd. Zesílily represe proti věřícím.“
(Михаил Назаров. Какой ангел являлся Сталину, митрополиту Сергию и А. Д. Степанову? - Ветрово)
Situace sovětských křesťanů se postupně zhoršovala. Do roku 1949 bylo uzavřeno 1 150 chrámů. Již dříve, v letech 1946-1947, bylo zlikvidováno 16 klášterů. Na úplnou svobodu vyznání museli věřící v Sovětském svazu čekat ještě dalších přes čtyřicet let.
Všechny výše uvedené skutečnosti jasně dokazují, že Stalin se po válce choval k věřícím dle svého obvyklého zrádného scénáře. Život Církve bez překážek a represí, který diktátor slíbil při setkání s hierarchy, se nerealizoval. Stalin postavil struktury, které povolil, pod tvrdý tlak totalitního státu. Duchovenstvo, záměrně zbavené zpětné vazby se společností, bylo v zajetí jakéhosi osobitého „ghetta“. Jak se vyjádřil kněz Alexandr Borisov, Stalin přisoudil Církvi skromnou roli historické rezervace, podporující vlastenecké cítění, a zároveň tichý přístav pro důchodce, bezpečný pro jeho režim. Proto nelze hovořit o nějakém „církevním obrození“ v stalinské éře. Stalin ani nepovažoval nový kurz ve vztahu k církvím jako permanentní politiku do budoucnosti. Pro něj to bylo jen dočasné řešení, vynucené historickými okolnostmi. Sovětský komunistický stát zůstal ateistický. Ani „v budoucnu se nechystal vzdát se nové protináboženské ofenzívy a stalinské ‘oteplení’ bylo jen konjunkturním taktickým obratem“.
(Общее прошлое: как Сталин использовал церковь для победы в войне)
Na počátku padesátých let 20. století plánoval Stalin uskutečnit další vlnu masivních čistek. Naštěstí pro miliony obyvatel Sovětského svazu „druhý Velký teror už Stalin... nestihl. Definitivní konec čistkám a popravám přinesla Stalinova nečekaná smrt 5. března 1953.“
( História / Smrť maršala Tuchačevského)
Smrtí „ocelového“ diktátora „skončila strašná desetiletí střílení. Nikita Chruščov Stalina demaskoval jako zločince, i když se přitom zaměřoval na zločiny, kterých se dopustil vůči svým stranickým soudruhům. O daleko větších zločinech vůči nekomunistům, zejména křesťanům, se mlčelo. Útlak proti Církvi pokračoval. Na jedné straně již kněžím nehrozilo zastřelení, což znamenalo zlepšení situace. Kněží i biskupové však byli běžně souzeni a vězněni. V jiném ohledu se však postavení Církve zhoršilo. Poválečné oživení církevní struktury, jehož důvody jsme uvedli výše, znamenalo, že v padesátých letech Církev používala asi dvacet tisíc kostelů. V roce 1958 rozpoutal Chruščov novou vlnu represí proti Církvi, tentokrát administrativního charakteru. Jejím výsledkem bylo opět zavírání kostelů. V brežněvovské éře zůstalo jen asi sedm tisíc kostelů používaných pro církevní účely.“
(Impulz: Administration)
Marieta Ria
- Report
Change comment
Remove comment
@Frog Ak dobre pozriete, tak Hanka tam uvádzala aj tú 8. časť:
Zde najdete 8. část článku
- Návrat Stalina k starým praktikám po válceMore
@Frog Ak dobre pozriete, tak Hanka tam uvádzala aj tú 8. časť:
Zde najdete 8. část článku
- Návrat Stalina k starým praktikám po válce
Zde najdete 8. část článku
- Návrat Stalina k starým praktikám po válce
Ano, ale je lepší to zde přímo celé uvést, aby to lidi nemátlo a nevedlo ke zbožňování Stalina. Např. po celém Rusku kromě Petrohradu se v současnosti rozšířilo uctívání ikony "Nanebevzetí J. V. Stalina", kde je Stalin vyobrazen vedle sv. Matrony Moskevské.
Ikona "Matrona a Stalin"
Икона — Википедия «Матрона и Сталин»
Икона «Матрона и Сталин» («Блаженная Матрона …More
Ano, ale je lepší to zde přímo celé uvést, aby to lidi nemátlo a nevedlo ke zbožňování Stalina. Např. po celém Rusku kromě Petrohradu se v současnosti rozšířilo uctívání ikony "Nanebevzetí J. V. Stalina", kde je Stalin vyobrazen vedle sv. Matrony Moskevské.
Ikona "Matrona a Stalin"
Икона — Википедия «Матрона и Сталин»
Икона «Матрона и Сталин» («Блаженная Матрона благословляет Иосифа Сталина») — икона, изображающая святую Матрону Московскую (1885—1952) и И. В. Сталина. В 2008 году некоторое время с 26 ноября находилась в Храме святой равноапостольной княгини Ольги в Стрельне Петродворцового района Санкт-Петербурга. Автор иконы художник-иконописец И. И. Пивник. Сюжет иконы распространён в клеймах житийных икон святой Матроны, имеющихся в храмах Москвы, Пскова, Курска и некоторых других городов. Как утверждает инициатор создания иконы игумен Евстафий (Жаков), икона «канонична, так как обладает всеми атрибутами святого образа».
Факт появления иконы в Санкт-Петербурге вызвал широкий общественный резонанс. Согласно заявлению представителя Петербургской епархии: «Это неправомочное изображение, так как разговор святой Матроны и Сталина — это всего лишь легенда и не соответствует реальному положению дел».
Modern Russia. Role of the Orthodox Church in the State
Modern Russia. Role of the Orthodox Church in the State - Robert Lansing Institute
"The Kremlin went back to the pre-revolutionary Russian model when the state leader post was consecrated by the church, and the church structure itself was under the autocrat’s thumb."
"Since, ideologically Russia is reviving the Soviet Union, a mismatch conflict between the church and state unity in today’s Russia and break with this unity tradition in the Soviet era arises. The Kremlin resolves this conflict in the style of totalitarian practices by misinterpreting history and creating new myths. For instance, let us take an icon ‘Blessed Matrona blesses Joseph Stalin’. It features Saint Matrona of Moscow (1885-1952) and Joseph Stalin known as an anti-Christianity fighter. The icon shows Blessed Matrona blessing Stalin to defend Moscow during the World War II. Despite the fact that the appearance of the icon at the beginning of the 21st century found a negative response, including in the Orthodox Church itself, the myth is developing and, in its turn, creating a ‘bridge’ between the Russian Orthodoxy most cruel persecutor and modern Orthodoxy. Therefore, the effect of the ‘state-church’ connection continuity, even during Stalin’s regime, is achieved."
Pokud člověk zabrousí na ruská fóra, tak si může všimnout, jak si Rusi mezi sebou říkají, že ti poslední praví žijí dnes už jen na severozápadě Ruska v petrohradském regionu. Pravý Rus dnes vůbec nechce žít v Moskvě, protože Moskva už dávno není ruská, stejně tak jako Berlín není německý, Paříž francouzská, Řím italský, Londýn anglický atd. Rusi si stěžují, že v dnešní Moskvě je to samý Aziat, hordy Mongolů, Čečenců, Dagestánců, Chazarů a dalších pronárodů. Moskva nerepresentuje vůli ruského lidu, stejně jako dnes Praha nerepresentuje vůli českého lidu nebo Bratislava vůli slovenského lidu. Ten hrůzný multikulti globalismus zasáhl bohužel už celý svět bez výjimky.
Ikona "Matrona a Stalin"
Икона — Википедия «Матрона и Сталин»
Икона «Матрона и Сталин» («Блаженная Матрона благословляет Иосифа Сталина») — икона, изображающая святую Матрону Московскую (1885—1952) и И. В. Сталина. В 2008 году некоторое время с 26 ноября находилась в Храме святой равноапостольной княгини Ольги в Стрельне Петродворцового района Санкт-Петербурга. Автор иконы художник-иконописец И. И. Пивник. Сюжет иконы распространён в клеймах житийных икон святой Матроны, имеющихся в храмах Москвы, Пскова, Курска и некоторых других городов. Как утверждает инициатор создания иконы игумен Евстафий (Жаков), икона «канонична, так как обладает всеми атрибутами святого образа».
Факт появления иконы в Санкт-Петербурге вызвал широкий общественный резонанс. Согласно заявлению представителя Петербургской епархии: «Это неправомочное изображение, так как разговор святой Матроны и Сталина — это всего лишь легенда и не соответствует реальному положению дел».
Modern Russia. Role of the Orthodox Church in the State
Modern Russia. Role of the Orthodox Church in the State - Robert Lansing Institute
"The Kremlin went back to the pre-revolutionary Russian model when the state leader post was consecrated by the church, and the church structure itself was under the autocrat’s thumb."
"Since, ideologically Russia is reviving the Soviet Union, a mismatch conflict between the church and state unity in today’s Russia and break with this unity tradition in the Soviet era arises. The Kremlin resolves this conflict in the style of totalitarian practices by misinterpreting history and creating new myths. For instance, let us take an icon ‘Blessed Matrona blesses Joseph Stalin’. It features Saint Matrona of Moscow (1885-1952) and Joseph Stalin known as an anti-Christianity fighter. The icon shows Blessed Matrona blessing Stalin to defend Moscow during the World War II. Despite the fact that the appearance of the icon at the beginning of the 21st century found a negative response, including in the Orthodox Church itself, the myth is developing and, in its turn, creating a ‘bridge’ between the Russian Orthodoxy most cruel persecutor and modern Orthodoxy. Therefore, the effect of the ‘state-church’ connection continuity, even during Stalin’s regime, is achieved."
Pokud člověk zabrousí na ruská fóra, tak si může všimnout, jak si Rusi mezi sebou říkají, že ti poslední praví žijí dnes už jen na severozápadě Ruska v petrohradském regionu. Pravý Rus dnes vůbec nechce žít v Moskvě, protože Moskva už dávno není ruská, stejně tak jako Berlín není německý, Paříž francouzská, Řím italský, Londýn anglický atd. Rusi si stěžují, že v dnešní Moskvě je to samý Aziat, hordy Mongolů, Čečenců, Dagestánců, Chazarů a dalších pronárodů. Moskva nerepresentuje vůli ruského lidu, stejně jako dnes Praha nerepresentuje vůli českého lidu nebo Bratislava vůli slovenského lidu. Ten hrůzný multikulti globalismus zasáhl bohužel už celý svět bez výjimky.
Peter(skala)
- Report
Change comment
Remove comment
ešte že Stalin nema svätožiaru, bo by ma piclo 
Peter(skala)
- Report
Change comment
Remove comment
Zaujímalo byx ma, aku konkretnu UDALOSŤ vyobrazuje tato ikona, ale mne to pripadá ako keby sa Stalinovi zjavila sv.Matrona v Moskve 
One more comment from Peter(skala)
Peter(skala)
- Report
Change comment
Remove comment
...asi ho napominala k pokaniu...
Ináč, som počul, že práve Stalin povolil procesie s ikonami, ked hrozilo, že Hitler dobije Moskvu, tak či to nebolo na podnet zjavenia sv.Matrony. Len uvažujem
Ináč, som počul, že práve Stalin povolil procesie s ikonami, ked hrozilo, že Hitler dobije Moskvu, tak či to nebolo na podnet zjavenia sv.Matrony. Len uvažujem
Petře, zkusil jsem to dohledat. Matrona se narodila slepá bez očí, měla jen oční jamky a přes ně víčka. Byla jasnovidná, měla dar uzdravování a dokázala i vyhánět démony z lidí. Od svých 17 let byla ochrnutá. Ke konci života jí pomáhala jakási Zinajda Ždanová, která s ní i žila a napsala o ní knihu, odkud právě ony legendy o jejím setkání se Stalinem pocházejí. Pravoslavná církev …More
Petře, zkusil jsem to dohledat. Matrona se narodila slepá bez očí, měla jen oční jamky a přes ně víčka. Byla jasnovidná, měla dar uzdravování a dokázala i vyhánět démony z lidí. Od svých 17 let byla ochrnutá. Ke konci života jí pomáhala jakási Zinajda Ždanová, která s ní i žila a napsala o ní knihu, odkud právě ony legendy o jejím setkání se Stalinem pocházejí. Pravoslavná církev ale bere tu knihu s rezervou z jednoho důvodu: Kniha vznikla v době bolševického ateizmu, a pokud je potlačena pravá víra, společnost si najde náhradu ve formě okultismu a černé magie. Takže ty všechny pověsti o "zázracích Stalina a Rudé armády" náleží spíše do světa okultismu, a nemá to s pravými zázraky, podloženými autentickou křesťanskou vírou, nic společného. Proto nakonec pravoslavná církev odsunula paměti Ždanové do "apokryfní" kategorie.
Devotion to the Blessed Matrona Moskovskaya, Stalin's saint
by Vladimir Rozanskij
asianews.it+news-en+Devotion-to-the-Blessed-Matrona-Moskovskaya,-Stalin's-saint-43320.html
The Matrona cult spread right after the end of the atheist regime, which had tried to inhibit it for decades, despite its already widespread fame, even outside of Moscow. In 1993 a monastery in Moscow published a memoir of a friend of Matrona, Zinaida Zhdanova, who died in her nineties in 2007. Zhdanova lived with the saint in her final years (Matrona died in 1952) and saw many miracles of healing attributed to her, as well as her acts of divinations and the spiritual advice she gave to those who came to visit her in her tiny little room in the centre of the city. She herself could not move since she was blind from birth (empty eye sockets) and paralysed from the age of 17.
Zhdanova’s book was widely read, so much so that it became a symptom of Russia’s post-communist religious revival. The thaumaturgical aspect of Matrona's life, together with many particularly surprising episodes in the Soviet Union’s rigidly atheist and anticlerical Soviet society, suggested a devotion that bordered the occult and magic, accessible to those who had no relationship with the faith and the Church. For this reason, the patriarch and his aides decided to carry out a thorough investigation, calling Zhdanova’s Memoirs "apocryphal”. They also put their own publication, ‘A life of Matrona’ purged of all superstitious aspects. The remains of the Blessed, which the Soviets had tried to hide because of the large-scale underground devotion, were brought back to the Monastery of the Protection of the Mother of God in Moscow. Huge crowds of faithful visit it every day, and each Sunday people queue for hours to honour her. On this 8 March, there were so many people that the chapel stayed open all night.
One of most striking apocryphal stories in Zhdanova’s Memoirs concerns the meeting between Matrona and Generalissimo Stalin. In 1941, after Hitler invaded the Soviet Union breaking the German-Soviet pact, the Georgian dictator was in a panic for days, not knowing what to do. Although someone who trusted no one, he did not expect Hitler’s betrayal. Tempted to flee Moscow, he was taken to the clairvoyant, who foretold his victory if he remained in the capital, despite the imminent arrival of the enemy: "the Russian people will stand with you, if you remain in your place". The Soviets held out against the invader and showed extraordinary heroism (like in the Battle of Stalingrad, and the siege of Leningrad), partly because Stalin allowed the reopening of the churches, perhaps to fulfill Matrona's prophecy. Russian patriotism, stifled by the party's internationalist ideology, was reborn at that time and led to a great victory, and since then the Church has remained a faithful ally of the regime.
Stalin’s "rehabilitation" among Russians is visibly taking place, so much so that according to the most serious polls almost 60 per cent of the population justifies even the victims of the concentration camps. In past few years, after the annexation of Crimea, the nationalist-Christian ideology that drives Putin's politics has become increasingly loud, inspired by the memory of the "Father of the peoples" and his victories are a source of inspiration. Unprecedented aspects of personal religiosity have been attributed to Stalin, a leftover from the days in the seminary he attended in his youth in Tbilisi, when he dreamt of becoming the patriarch of Georgia.
No wonder then that the devotion to his "spiritual godmother" has become exceptionally exalted on this occasion, which happens to coincide with the ongoing election campaign that will likely result in Putin’s re-election as President of Russia. Patriarch Kirill (Gundyayev), who led the service at Matrona’s tomb, urged people to learn from the saint to accept trials and tribulations.
St. Matrona the Righteous Wonderworker of Moscow
Devotion to the Blessed Matrona Moskovskaya, Stalin's saint
by Vladimir Rozanskij
asianews.it+news-en+Devotion-to-the-Blessed-Matrona-Moskovskaya,-Stalin's-saint-43320.html
The Matrona cult spread right after the end of the atheist regime, which had tried to inhibit it for decades, despite its already widespread fame, even outside of Moscow. In 1993 a monastery in Moscow published a memoir of a friend of Matrona, Zinaida Zhdanova, who died in her nineties in 2007. Zhdanova lived with the saint in her final years (Matrona died in 1952) and saw many miracles of healing attributed to her, as well as her acts of divinations and the spiritual advice she gave to those who came to visit her in her tiny little room in the centre of the city. She herself could not move since she was blind from birth (empty eye sockets) and paralysed from the age of 17.
Zhdanova’s book was widely read, so much so that it became a symptom of Russia’s post-communist religious revival. The thaumaturgical aspect of Matrona's life, together with many particularly surprising episodes in the Soviet Union’s rigidly atheist and anticlerical Soviet society, suggested a devotion that bordered the occult and magic, accessible to those who had no relationship with the faith and the Church. For this reason, the patriarch and his aides decided to carry out a thorough investigation, calling Zhdanova’s Memoirs "apocryphal”. They also put their own publication, ‘A life of Matrona’ purged of all superstitious aspects. The remains of the Blessed, which the Soviets had tried to hide because of the large-scale underground devotion, were brought back to the Monastery of the Protection of the Mother of God in Moscow. Huge crowds of faithful visit it every day, and each Sunday people queue for hours to honour her. On this 8 March, there were so many people that the chapel stayed open all night.
One of most striking apocryphal stories in Zhdanova’s Memoirs concerns the meeting between Matrona and Generalissimo Stalin. In 1941, after Hitler invaded the Soviet Union breaking the German-Soviet pact, the Georgian dictator was in a panic for days, not knowing what to do. Although someone who trusted no one, he did not expect Hitler’s betrayal. Tempted to flee Moscow, he was taken to the clairvoyant, who foretold his victory if he remained in the capital, despite the imminent arrival of the enemy: "the Russian people will stand with you, if you remain in your place". The Soviets held out against the invader and showed extraordinary heroism (like in the Battle of Stalingrad, and the siege of Leningrad), partly because Stalin allowed the reopening of the churches, perhaps to fulfill Matrona's prophecy. Russian patriotism, stifled by the party's internationalist ideology, was reborn at that time and led to a great victory, and since then the Church has remained a faithful ally of the regime.
Stalin’s "rehabilitation" among Russians is visibly taking place, so much so that according to the most serious polls almost 60 per cent of the population justifies even the victims of the concentration camps. In past few years, after the annexation of Crimea, the nationalist-Christian ideology that drives Putin's politics has become increasingly loud, inspired by the memory of the "Father of the peoples" and his victories are a source of inspiration. Unprecedented aspects of personal religiosity have been attributed to Stalin, a leftover from the days in the seminary he attended in his youth in Tbilisi, when he dreamt of becoming the patriarch of Georgia.
No wonder then that the devotion to his "spiritual godmother" has become exceptionally exalted on this occasion, which happens to coincide with the ongoing election campaign that will likely result in Putin’s re-election as President of Russia. Patriarch Kirill (Gundyayev), who led the service at Matrona’s tomb, urged people to learn from the saint to accept trials and tribulations.
St. Matrona the Righteous Wonderworker of Moscow
Peter(skala)
- Report
Change comment
Remove comment
Dakujem za odkaz... a čo sa týka tej ikony, tak čo vyjadruje?
Ikona "Nanebevzetí J. V. Stalina" symbolizuje historickou kontinuitu ruského cézaropapismu a má dokázat, že Stalin, i když byl ateista a pronásledovatel církve, byl ve skutečnosti její hlavou stejně jako dnes Putin. Proto se taky ta ikona poprvé objevila až 60 let po válce za Putinovy éry. Jinak řečeno - jsou tu jen dvě možnosti: Buď éru bolševismu odsoudit a postavit mimo zákon, což Putin …More
Ikona "Nanebevzetí J. V. Stalina" symbolizuje historickou kontinuitu ruského cézaropapismu a má dokázat, že Stalin, i když byl ateista a pronásledovatel církve, byl ve skutečnosti její hlavou stejně jako dnes Putin. Proto se taky ta ikona poprvé objevila až 60 let po válce za Putinovy éry. Jinak řečeno - jsou tu jen dvě možnosti: Buď éru bolševismu odsoudit a postavit mimo zákon, což Putin jako bývalý důstojník KGB nikdy neudělá, a navíc se ke komunistickým tradicím stále hlásí. Anebo pokud bolševismus nebude odsouzen, musí se kreativně zařadit do dějin, a k tomu je zapotřebí přemostění mezi carskou érou a současností. Ta druhá varianta, pro kterou se Rusko rozhodlo, je samozřejmě zvrácenost a překrucování dějin. Naštěstí se najde ještě pár procent rozumných Rusů, kteří tuto zrůdnost vnímají. Jednou jsem sledoval záznam přenosu z moskevské dumy, a byl jsem mile překvapen z komentářů, uvádím pár příkladů:
* Ни одного человеческого лица в зале.
* Вот упыри
* Чему тут удивляться? В думе сидят дети и внуки предателей.
* Цирк ушёл, а клоуны остались.
* КАРИКАТУРА ! Как и вся сраная эРэФия! (не путайте это говно с Россией. Ее по-прежнему у нас нет. Нет с 1917 г.)
Zde jsem vybral pár důležitých odstavců z Wikipedie o definici cézaropapismu, jeho zavedení v Byzantské říši, a jeho nejkřiklavějším provádění v Rusku od doby cara Ivana Hrozného až po bolševickou éru.
Caesaropapism - Wikipedia
Caesaropapism is the idea of combining the social and political power of secular government with religious power, or of making secular authority superior to the spiritual authority of the Church; especially concerning the connection of the Church with government... In an extreme form, caesaropapism is where the head of state, notably the emperor ("Caesar", by extension a "superior" king), is also the supreme head of the church (pope or analogous religious leader).
Caesaropapism's chief example is the authority that the Byzantine (East Roman) Emperors had over the Church of Constantinople and Eastern Christianity from the 330 consecration of Constantinople through the tenth century.The Byzantine Emperor would typically protect the Eastern Church and manage its administration by presiding over ecumenical councils and appointing Patriarchs and setting territorial boundaries for their jurisdiction.
However, Caesaropapism "never became an accepted principle in Byzantium." Several Eastern churchmen such as John Chrysostom, Patriarch of Constantinople and Athanasius, Patriarch of Alexandria, strongly opposed imperial control over the Church, as did Western theologians like Hilary of Poitiers and Hosius, Bishop of Córdoba. Saints, such as Maximus the Confessor, resisted the imperial power as a consequence of their witness to orthodoxy.
Caesaropapism was most notorious in the Tsardom of Russia when Ivan IV the Terrible assumed the title Czar in 1547 and subordinated the Russian Orthodox Church to the state... Tsar Ivan's level of caesaropapism far exceeded that of the Byzantine Empire but was taken to a new level in 1721, when Peter the Great and Theophan Prokopovich, as part of their Church reforms, replaced the Patriarch of Moscow with a department of the civil service headed by an Ober-Procurator and called the Most Holy Synod, which oversaw the running of the church as an extension of the Tsar's government. During the reign of Tsar Nicholas II of Russia, Orthodox Hieromonks who wanted to be bishops would routinely send bribes and other expensive gifts to Most Holy Synod officials, Gregory Rasputin, and other favorites of the Imperial Family.
The Patriarchate was only restored on November 10 (October 28 O.S.), 1917, 3 days after the Bolshevik Revolution, by decision of the All-Russian Local Council. Seeking to convince Soviet authorities to stop the campaign of terror and persecution against the Church, Metropolitan Sergius, acting as patriarchal locum tenens, tried to look for ways of peaceful reconciliation with the government. On July 29, 1927, he issued his famous declaration: an encyclical letter where he professed the absolute loyalty of the Russian Orthodox Church to the Soviet Union and to its government's interests.
This declaration, sparked an immediate controversy among the Russian Eastern Orthodox, many of whom (including many notable and respected bishops in prisons and exile) broke communion with Sergius. This attitude of submission to the Soviet Government is sometimes derogatorily called "Sergianism", after Met. Sergius and his declaration, and is to this day deemed by some Eastern Orthodox Christians, especially True Orthodox, as a heresy. Later, some of these bishops reconciled with Sergius, but many still remained in opposition to the "official Church" until the election of Patriarch Alexius I in 1945.
* Ни одного человеческого лица в зале.
* Вот упыри
* Чему тут удивляться? В думе сидят дети и внуки предателей.
* Цирк ушёл, а клоуны остались.
* КАРИКАТУРА ! Как и вся сраная эРэФия! (не путайте это говно с Россией. Ее по-прежнему у нас нет. Нет с 1917 г.)
Zde jsem vybral pár důležitých odstavců z Wikipedie o definici cézaropapismu, jeho zavedení v Byzantské říši, a jeho nejkřiklavějším provádění v Rusku od doby cara Ivana Hrozného až po bolševickou éru.
Caesaropapism - Wikipedia
Caesaropapism is the idea of combining the social and political power of secular government with religious power, or of making secular authority superior to the spiritual authority of the Church; especially concerning the connection of the Church with government... In an extreme form, caesaropapism is where the head of state, notably the emperor ("Caesar", by extension a "superior" king), is also the supreme head of the church (pope or analogous religious leader).
Caesaropapism's chief example is the authority that the Byzantine (East Roman) Emperors had over the Church of Constantinople and Eastern Christianity from the 330 consecration of Constantinople through the tenth century.The Byzantine Emperor would typically protect the Eastern Church and manage its administration by presiding over ecumenical councils and appointing Patriarchs and setting territorial boundaries for their jurisdiction.
However, Caesaropapism "never became an accepted principle in Byzantium." Several Eastern churchmen such as John Chrysostom, Patriarch of Constantinople and Athanasius, Patriarch of Alexandria, strongly opposed imperial control over the Church, as did Western theologians like Hilary of Poitiers and Hosius, Bishop of Córdoba. Saints, such as Maximus the Confessor, resisted the imperial power as a consequence of their witness to orthodoxy.
Caesaropapism was most notorious in the Tsardom of Russia when Ivan IV the Terrible assumed the title Czar in 1547 and subordinated the Russian Orthodox Church to the state... Tsar Ivan's level of caesaropapism far exceeded that of the Byzantine Empire but was taken to a new level in 1721, when Peter the Great and Theophan Prokopovich, as part of their Church reforms, replaced the Patriarch of Moscow with a department of the civil service headed by an Ober-Procurator and called the Most Holy Synod, which oversaw the running of the church as an extension of the Tsar's government. During the reign of Tsar Nicholas II of Russia, Orthodox Hieromonks who wanted to be bishops would routinely send bribes and other expensive gifts to Most Holy Synod officials, Gregory Rasputin, and other favorites of the Imperial Family.
The Patriarchate was only restored on November 10 (October 28 O.S.), 1917, 3 days after the Bolshevik Revolution, by decision of the All-Russian Local Council. Seeking to convince Soviet authorities to stop the campaign of terror and persecution against the Church, Metropolitan Sergius, acting as patriarchal locum tenens, tried to look for ways of peaceful reconciliation with the government. On July 29, 1927, he issued his famous declaration: an encyclical letter where he professed the absolute loyalty of the Russian Orthodox Church to the Soviet Union and to its government's interests.
This declaration, sparked an immediate controversy among the Russian Eastern Orthodox, many of whom (including many notable and respected bishops in prisons and exile) broke communion with Sergius. This attitude of submission to the Soviet Government is sometimes derogatorily called "Sergianism", after Met. Sergius and his declaration, and is to this day deemed by some Eastern Orthodox Christians, especially True Orthodox, as a heresy. Later, some of these bishops reconciled with Sergius, but many still remained in opposition to the "official Church" until the election of Patriarch Alexius I in 1945.
Marieta Ria
- Report
Change comment
Remove comment
Maria. Ruský film jako doplněk k příspěvku Otce Libora tu je spomínaný film Мария. Спасти Москву (2021)