Kristus Pán ve své nevýslovné prozíravosti ustanovil Sv. Petra oporou své Církve, přestože předem věděl, že až půjde do tuhého, Sv. Petr ho zapře (čímž mimochodem zapře i jeho učení). A když šlo do tuhého, všichni jeho učedníci utekli, kromě Sv. Jana Evangelisty. Zůstává malá skupinka nejbližších, kteří se v nejhlubší krizi Církve nemohou opírat o Sv. Petra ani o ostatní učedníky a zůstávají Pánovi věrni až pod Kříž. Jde o Sv. Pannu Marii, Sv. Jana Evangelistu, Sv. Marii Magdalskou, Sv. Marii Kleofášovu a další zbožné ženy.
Na to pasuje jeden vtip... Do kostela během mše vběhnou teroristé v kuklech a kdosi z nich zařve: Kdo chce zemřít za Krista, ať si lehne na zem, ostatní ven! Dvě třetiny lidí odejdou. Potom drgne samopalem do faráře a řekne: Vstaň, farizeové už odešli, můžeš pokračovat v mši....
Kristus Pán ve své nekonečné prozíravosti ustanovil Sv. Petra oporou své Církve, přestože jakožto Vševědoucí předem věděl, že až půjde do tuhého, Sv. Petr ho zapře (čímž mimochodem zapře i jeho učení). A Pán jistě předem také věděl, že až půjde do tuhého, všichni jeho učedníci utečou, kromě Sv. Jana Evangelisty. Zůstává malá skupinka nejbližších, kteří se v nejhlubší krizi Církve nemohou opírat o Sv. Petra ani o ostatní učedníky a zůstávají Pánovi věrni až pod Kříž. Jde o Sv. Pannu Marii, Sv. Jana Evangelistu, Sv. Marii Magdalskou, Sv. Marii Kleofášovu a další zbožné ženy. Jeden věřící mi na tohle nedávno řekl, že mu stačí být jako ta většina učedníků, co utekli ...
Modlitba za osvobození našich nepřátel ze zajetí nadzemských duchů zla je dobrodiním. Je zde tedy vhodné připomenout i následující verš: Když prokazuješ dobrodiní, nechtěj budit pozornost, jako činí pokrytci v synagógách a na ulicích, aby došli slávy u lidí; amen, pravím vám, už mají svou odměnu. (Matouš 6:2)
A měly ocasy jako škorpióni a v nich žihadla, aby jimi trýznily lidi po pět měsíců. Nad sebou měly krále, anděla propasti, hebrejským jménem Abaddon – to znamená Hubitel.
Krestané mají eucharistii v nejvetší úcte, cinne se úcastní slavení nejsvetejší obeti mše, velmi zbožne a casto tuto svátost prijímají a prokazují jí nejvyšší úctu (Kán. 898) Posvátní služebníci nesmejí odmítnout svátosti tem, kdo o ne vhodne žádají, jsou rádne pripraveni a právo jim nezakazuje prijetí. (Kán. 843 §1) Kdykoliv to vyžaduje nutnost nebo tak radí opravdová duchovní užitecnost, a pokud se zabrání nebezpecí omylu nebo lhostejnosti, je dovoleno krestanum, jimž je fyzicky nebo mravne nemožné obrátit se na katolického udelovatele, prijmout svátost smírení, eucharistie a pomazání nemocných od nekatolických udelovatelu, v jejichž církvi jsou uvedené svátosti platne udelovány (Kán. 844 §2) Kdo se stane clenem sdružení, které brojí proti církvi, bude potrestán spravedlivým trestem; kdo takové sdružení podporuje nebo rídí, bude potrestán interdiktem. (Kán. 1374)
Následkem Jidášovy zrady se apoštolové rozutekli. Za Ježíšem šel jen Šimon a jeden učedník. Neúprosné boží dopuštění. Půjdeme za Ježíšem nebo do různých denominací ?
Východní církve, které nejsou v plném společenství s katolickou církví, slaví eucharistii s velikou láskou. „Jelikož tyto církve, i když odloučené, mají pravé svátosti a především, vlivem apoštolském posloupnosti, mají kněžství a eucharistii, které je s námi dosud těsně pojí.“ Jakési společenství ‘in sacris’, ve svatých věcech, tedy v eucharistii, „za vhodných okolností a se souhlasem církevní autority je nejen možné, ale dokonce se doporučuje“. (Katolický katechismus, §1399)
Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým. (Jan 13,35) Především mějte vytrvalou lásku jedni k druhým; vždyť láska přikryje množství hříchů. (1. Petrův 4,8) Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. (1. Kor 13,2)
Pokud se pokusíte podporovat v komentářích jednotu v Kristu bez ohledu na to jestli jste katolík či pravoslavný, někteří zde působící autoři Vás zablokují, stejně jako mne. Komu to prospívá, nemusím rozvádět.
Řehoř: Jednota v Kristu je jednotou v křesťanské lásce. A to bez ohledu na vyznání ! Ano, věta od Sv. Prokopa je v pořádku napsaná. Máte dolu zodpovězeno. Katolická dogmatika, po 2. Vat. koncilu tomu nebrání. Ba naopak ŘKC si to přeje. Otvírá svou náruč všem církvím, které uznávají trojjediného Boha. Snaží se církve sjednotit na hlavních bodech víry. Vzdává se kritiky a otvírá svou náruč druhým bratřím. Nevzdává se však vedoucí role a zároveň prohlašuje, že plnost Božích darů, je pouze v ŘKC, což u Pravoslavné církve může trochu dělat problém.