Boh nás nezachráni bez príhovoru Panny Márie / Svätý Bonaventúra
Svědectví
Sv. Alfons Maria de Liguori z knihy vznešenosti Panny Marie (slávna si Mária)
Vypravoval mi kněz, můj řeholní spolu-bratr, kterému se věc přihodila. Tento kněz jednou zpovídal. (Z dobrých důvodů pomlčím o místě, třebaže kajícník dal svolení, aby se věc uveřejnila.)
Najednou si všiml mladého muže, který stál opodál, jako by se chtěl i nechtěl zpovídat. Kněz se něj několikrát podíval a nakonec se ho zeptal, chceli jít ke zpovědi. Muž přisvědčil, ale protože zpověď měla být dlouhá, odvedl ho zpovědník do zvláštní místnosti.
Mladík mu začal vypravovat, že je cizinec, že pochází z urozeného rodu, neví prý ale, jak by mu mohl Bůh odpustit po životě, jaký dosud vedl.
Žaloval na sebe množství hříchů, nečistoty, vraždy a jiné věci. Přiznal se, že již ztratil naději, že bude spasen, takže nakonec hřešil ne tak z vášně jako spíše z nenávisti a z pohrdání Bohem.
Vyznal, že zneuctil kříž, který nosil u sebe, a téhož rána že svatokrádežně přijímal, aby mohl sv. Hostii pošlapat. Už chtěl po při-jímání svůj strašný záměr provést, ale ze strachu před přítomnými lidmi se toho zdržel.
Nato odevzdal knězi sv. Hostii zabalenou v papíře. Když šel kolem onoho kostela, vyprávěl dále, pudilo ho něco, aby vstoupil dovnitř.
V té chvíli se v něm ozvaly prudké výčitky svědomí a jakási neurčitá, nerozhodná vůle vyzpovídat se. Proto se postavil ke zpovědnici.
Ale zmocnil se ho takový zmatek a nedůvěra, že už chtěl odejít, ale neviditelná moc ho zadržela. „ Konečně jste mne zavolal vy, Otče,“ řekl kajícník. „ Nyní se chci vyzpovídat, ale nevím, jak.
Vtom si však náhodou sáhl na prsa a odhalil škapulíř Bolestné Panny Marie.
„Můj synu,“ řekl zpovědník, „nevidíš, že ti tuto milost prokázala Svätá Panna Maria ? Tento kostel je zasvěcen jí.“ Při těch slovech byl mladík hluboce dojat, pocítil upřímnou lítost a dal se do pláče. Když se vyznával z hříchů, zmocnila se ho taková ošklivost nad hříchy, že bolestí omdlel a padl zpovědníkovi k nohám.
Ten jej přivedl lékem k vědomí, dozpovídal ho a udělil mu, šťastný, rozhřešení. Mladík, celý zkroušený a odhodlaný napravit svůj život, se pak vrátil do své vlasti, když napřed dovolil zpovědníkovi, že smí všude veřejně hlásat, jaké milosrdenství mu Maria prokázala. Spása celého sveta, závisí od príhovoru Panny Márie
Matka všetkých národov spoluvykupiteľka
Proroctvá o biblickom Antikristovi
Svedectvá
Ježišu, povedz « nie » svojej Matke ! Svätá Gemma Galgani
Svätá Gemma Galgani prosila Ježiša za obrátenie vysokopostaveného slobodomurára. Ježiš jej povedal — Zneužil priveľa milostí, je zatvrdnutý v zle a ponechal som ho jeho vrtochom. Sv. Gemma neustúpila. Keď vyčerpala všetky dôvody, zvolala plná dôvery: Tak dobre! Ježišu, poviem to tvojej Matke... a ty teraz povedz « nie » svojej Matke!
Vtedy Panna Mária milo zhliadla svojho milého syna Ježiša, ako to len presvätá Panna Mária vie. Pán Ježiš sa láskavo na svoju Matku usmial a udelil mu milosť. Ten istý deň sa hriešnik predstavil spovedníkovi svätej Gemmy v Ríme a vyspovedal sa.
Jediná prosba Panny Márie za hriešnika stačí, aby Boh zabudol na všetky urážky.
Sv. Gemma Galgani
Len pre jednu ružu ?
Istá mladá kresťanka sa vydala za muža, ktorého veľmi milovala, ale ktorý nemal nijakú vieru. Robila všetko možné, aby ho obrátila, ale márne, aj napriek ich veľkej vzájomnej láske.
Obavy v nej deň Čo deň vzrastali, pretože bol veľmi chorý na srdce a bála sa o jeho náhlu smrť. V jednej veci jej však robil radosť: zbieral kvety, ktorými ozdoboval sošku Panny Márie.
Nečakane odišiel na druhý svet bez akéhokoľvek znaku viery.
Ona, akoby zlomená ostrým bôľom ochorela a myslela si. že sa zblázni. Potom počula hovoriť o arskom farárovi, ktorý vedel zmierniť každú bolesť a len čo mohla, vydala sa na cestu, o ktorej nik nevedel.
Keď vošla do kostola a začala sa modliť, zbadala pri sebe farára, ktorý jej pošepkal: « Pani, neplačte! Vaše modlitby boli vyslyšané! »
A úbohej, akoby ohromenej tou neuveriteľnou zvesťou, dodal istotu: « Pamätáte, že mesiac pred smrťou vám váš manžel priniesol najkrajšiu ružu a povedal: Zanes ju Presvätej Panne!' Panna Mária to nezabudla! Váš manžel je spasený. » ( Z apoštolského procesu svätého farára arského )
Posledný pozdrav kajúceho syna
V jednom alsaskom meste bol pred mnohými rokmi vedený na popravisko mladík, ktorý mal sotva 22 rokov. Okolo neho sa tlačili zástupy, bolo hrobové ticho. Pred popravou odsúdenec prosil, aby mu kňaz splnil poslednú prosbu. Vytiahol z vrecka ruženec a polohlasne povedal kňazovi: „Tento ruženec mi dala moja matka v deň môjho prvého svätého prijímania. Dokiaľ som bol doma, modlievali sme sa ho spolu a pri tom som od nej počul mnoho zlatých slov poučenia. Potom som musel svoju matku opustiť, v nebezpečenstvách sveta som sa dostal na scestie, až som sa dopustil zločinu, za ktorý dnes umieram. Dlho som bol v žalári a prisahal som, že sa nikdy neobrátim k Bohu. Tu som raz našiel vo svojich šatách tento ruženec. On sa stal záchrancom mojej duše; zasa som sa ho začal modliť a našiel som pokoj pre svoju dušu. Prosím Vás, odovzdajte ten ruženec mojej matke, ako posledný pozdrav kajúceho syna a ako svedka, že som sa obrátil.“
Vyslobodená žena z Anvers, žena ktorá sa upísala démonovi
Roku 1578 sa jedna žena z Anvers upísala démonovi lístkom [podpísaným] vlastnou krvou. Po čase to vrúcne ľutovala a veľmi túžila napraviť zlo, ktoré učinila. Hľadala múdreho a láskavého spovedníka, aby sa dozvedela, akým prostriedkom by mohla byť z moci diabla vyslobodená. Našla múdreho a zbožného kňaza, ktorý jej poradil, aby vyhľadala otca Henryho, vodcu bratstva svätého ruženca z konventu svätého Dominika, zverila sa mu a vyspovedala. Hľadala ho, no miesto otca rehoľníka našla diabla v jeho podobe, ktorý jej tvrdo odvetil a povedal, že viac nemá dúfať od Boha milosť, niet ani prostriedku odvolať, čo podpísala. To ju veľmi skľúčilo. No nestratila všetku nádej v Božie milosrdenstvo.
Znovu sa vrátila hľadať otca a našla opäť diabla, ktorý ju odbil ako predtým. Vrátila sa tretí krát a z Božieho dovolenia našla otca Henryho, ktorého hľadala. Prijal ju láskavo, povzbudil ju k spovedi a odovzdanosti do Božej dobroty i dobre sa vyspovedala. Prijal ju do bratstva a nariadil jej modliť sa stále ruženec. Jedného dňa počas omše, ktorú otec slúžil za ňu, svätá Panna prinútila diabla, aby jej vrátil podpísaný lístok. A tak bola oslobodená mocou Márie a pobožnosťou svätého ruženca.
Kiež aj my tak, ako si kráľ Dávid zobral so sebou 5 kamienkov, aby porazil Goliáša, sa často, najmä v tomto mesiaci, modlíme 5 desiatkov sv. ruženca, ktorým okrem iného vyháňame a porážame nepriateľa našej spásy - satana.
Mnohí svätci aj pápeži vrelo odporúčali pobožnosť tejto modlitby. Napr. pápež Gregor XIII. tvrdí, že ruženec bol daný z neba ako prostriedok k upokojeniu Božieho hnevu a zvolávaniu príhovoru svätej Panny.
Gregor XIV. zasa hovorí, že ruženec je „zázračným prostriedkom na zničenie hriechov, obsiahnutie milostí a zvelebenie Boha.“ Touto modlitbou spravodliví prospievajú v cnostiach. (sv. Pius V.)
Pius IX. zanechal kresťanom tento odkaz: „Modlite sa vo svojich domácnostiach spoločne a nahlas každý večer ruženec, túto jednoduchú, krásnu a na odpustky tak bohatú modlitbu.“ Svätý Alfonz., Sv. Ľudovít Mária Grignion, sv. Karol Boromejský, sv. František Saleský a iní svätci nosili posvätený ruženec stále u seba a každodenne sa ho modlili. Sv. Klement Mária Hofbauer sa vo voľných chvíľach a zvlášť, ak šiel zaopatriť chorého, modlil túto modlitbu. Ružencu ďakoval za obrátenie mnohých hriešnikov. Hovorieval: „Kedykoľvek som sa za hriešnika pomodlil ruženec, vždy som dosiahol jeho obrátenie.“
Na príhovor Panny Márie - Syn sv. Brigity zachránený
Tak se stalo i Karlovi, synovi sv. Brigity. Zemřel v nebezpečném vojenském stavu daleko od své matky.
Světice se bála o jeho spásu. Ale blahoslavená Panna jí zjevila, že Karel byl spasen pro svoji lásku k ní, že mu sama při smrti přišla na pomoc a sama mu vnukala povzdechy křesťanských ctností, potřebných v té chvíli.
V té době světice uviděla Ježíše na trůnu a spatřila ďábla, který nesl dvě žaloby proti Nejsvětější Panně: První, že mu Panna Maria zabránila pokoušet Karla v hodně jeho smrti; druhou, že P. Maria sama přivedla Karlovu duši na soud a tak ji i zachránila, když mu nedovolila ani vy-ložit důvody, pro které si dělal na tuto duši nárok. Potom světice uviděla, jak božský Soudce ďábla zahnal a jak Karlova duše byla vzata do nebe.
Okovy její jsou vazba spasitelná“ (Sir 6,31). „Nakonec v ní najdeš odpočinutí“ (Sir 6,29). Blaze ti, bratře, když budeš v hodině smrti spoután sladkými okovy lásky k Matce Boží. Tyto okovy jsou okovy spásy, neboť ti zajistí tvé věčné spasení a poskytnou ti při smrti ten blažený mír, který je začátkem věčného míru a odpočinku. – P. Binet vypravuje ve své knize o Dokonalostech Panny Marie, že jednou připravoval na smrt velkého mariánského ctitele, který mu v poslední chvíli řekl: „Můj otče, kdybyste věděl, jak jsem šťastný, že jsem sloužil nejsvětější Matce Boží. Ani vám nemohu vyjádřit radost, kterou nyní cítím.“ –
P. Suarez byl velkým ctitelem Panny Marie. Říkával, že by zaměnil všechnu svoji vědu za zásluhu jediného Zdrávasu. Umíral pak s takovou radostí, že řekl: „Nemyslel jsem, že umírat je tak sladké!
Odseknutá ruka
Svätý Ján Damascénsky bol osobným sekretárom kráľa v Damasku. V tom čase carihradský cisár. Lev Isaurický začal všemožnými prostriedkami bojovať proti katolíckej viere a opovrhoval a ničil sväté obrazy.
Ján, veľký ctiteľ Panny Márie, začal písať nádherné listy, v ktorých bránil úctu k Panne Márii a sväté obrazy, aby tak udržiaval vieru tých, čo sa klátili počas hrozného prenasledovania.
Cisár Lev sa preto veľmi rozhneval a dal napísať list, akoby ho ho! zložil mladý Ján Damascénsky, v ktorom pozýval cisára, aby sa zmocnil Dámsku a kráľovstva. Ba naznačil aj spôsob, ako by sa ho mohol zmocniť. Potom akoby sa mu hnusila Jánova lesť a vierolomnosť, poslal falošný list kráľovi Damasku a nepravdivo ho uj>ozornil na nečestnosť jeho sekretára Jána.
Keď kráľ list prečítal, rozhneval sa tak veľmi, že nechcel ani len počuť obranu Jána a dal mu odťať pravú ruku, ktorou — podľa falošnej obžaloby — napísal ten prekliaty hanebný list.
Obohý Ján podstúpil prebolestnú amputáciu pravej ruky. Potom dôverujúc Panne Márii, pre slávu ktorej toľko písal, aj proti obrazoborcom, poprosil kráľa o odťatú ruku. ktorú mali verejne vystaviť na námestí.
Kráľ súhlasil. Ján šiel pred obraz Panny Márie a vrúcne ju prosil, aby mu ruku opäť spojila s ramenom, aby mohol i naďalej písať na česť a slávu Božiu a svätých.Dlho sa modlil. Nato upadol do vytrženia a videl Pannu Máriu, ako láskavo na neho hľadí a počul slová: « Hla, ruka, ktorú ti odťali, je na pôvodnom mieste. Používaj ju pre dobro, ako si to robil doteraz. »
Keď sa spamätal, ruku mal opäť na pôvodnom mieste, ostala len jazva na dôkaz toho, čo sa skutočne stalo.
Keď sa to kráľ dozvedel, chcel prijať Jána späť do úradu a zasypať ho poctami, no svätec sa radšej utiahol do kláštora v Palestíne, kde sväto žil a písal krásne diela užitočné Cirkvi a na slávu Matky Božej. Toto zázračne uzdravenie horlivého ctiteľa Pannv Márie je zobrazené aj v Hlavnej mariánskej bazilike v Ríme.
Když umíral sv. Jan z Boha, očekával návštěvu Panny Marie, kterou vroucně uctíval.
Když umíral sv. Jan z Boha, očekával návštěvu Panny Marie, kterou vroucně uctíval. Když ji však neviděl přicházet, byl velmi zarmoucen a snad i bědoval. Matka Boží se mu však zjevila v pravý čas a na pokáranou za jeho malou důvěru mu řekla ta-to něžná slova, která mohou povzbudit všechny Mariiny služebníky: „Janičko, co sis to myslel? Že bych tě opustila?
Copak nevíš, že své ctitele v hodině smrtit nemohu opustit? Nepřišla jsem dříve, protože ještě nenastala ta pravá chvíle; nyní nadešla, proto jsem si pro tebe při-šla. Pojďme do nebe!“ A brzy nato světec dodýchal. Odešel do nebe, aby navěky děkoval své předobré Královně.
sv. Bonaventura: „I kdyby mne Pán zavrhl, „vím, že nemůže odepřít lásku tomu, kdo ho miluje a kdo ho upřímně hledá. Obejmu ho celým srdcem a nespustím se ho, dokud mi nepožehná. Beze mne se nemůže hnout. Nebudu-li moci dělat nic jiného, skryji se aspoň v jeho ranách, tam zůstanu a nenajde mne nikdo mi-mo sebe. A kdyby mě zahnal můj Vykupitel od svých nohou pro mé hříchy, vrhnu se k nohám jeho Matky Marie a nehnu se odtud, dokud mi nezjedná odpuštění. Vždyť tato Matka milosr-denství nedovede, jako nikdy nedovedla, odepřít soucit lidské bídě a nevyslyšet ubožáky, kte-ří se na ni obracejí o pomoc. Proto když ne z povinnosti, tedy aspoň ze soucitu přiměje svého Syna k tomu, aby mi odpustil.
smlouva s ďáblem
V Perugii uzavřel jakýsi mladík smlouvu s ďáblem za to, že mu pomohl spáchat hřích. ( pozn. napr. nejaký zlý skutok alebo výhoda chcieť mať niečo za cenu hriechu )
Když Satan chtěl mladíkovu duši, nutil ho, aby skočil do studny. Nešťastný muž se však bál skočil do studny a vybízel satana, aby ho sám hodil do studny že ať mu v tom pomúže.
Modlitba
Ó, svatá má Matko Boží! Takovou jsi tedy měla starost o moji spásu, že jsi obětovala na smrt, cos měla nejdražšího, svého milovaného Ježíše? Jestli jsi tolik toužila po mém spasení, oprávněně smím skládat v tebe po Bohu všechny své naděje. Pro zásluhy veliké oběti, kterou jsi přinesla dnešního dne, prosím tě, slituj se nad mou duší, za kterou se nezdráhal zemřít na kříži tvůj neposkvrněný Beránek.
I já bych chtěl jako ty, moje Královno, obětovat dnes své ubohé srdce Bohu. Protože je však tak moc znečištěno a poskvrněno, bojím se, že je nepřijme. Jestli mu je však nabídneš ty, jistě je neodmítne, neboť co mu podají tvé nejčistší ruce, přijímá s potěšením.
Tobě se tedy, Svätá Panna Maria, dnes obětuji a daruji se ti celý i se svou ubohostí. Nabídni mne jako svou věc s Je-žíšem Věčnému Otci a pros ho, aby mne přijal pro zásluhy svého Syna a z lásky k tobě a ponechal si.
Ó, má nejsladší Matko, pro lásku k tomuto obětovanému Synu, stůj vždycky při mně a neopouštěj mě!
Nedopusť, abych někdy svými hříchy ztratil tohoto lásky nejhodnějšího Vykupitele, kterého jsi dnes s takovou bolestí obětovala na smrt kříže!
Řekni mu, že jsem tvým služebníkem! Řekni mu, že jsem v tebe složil všechnu svou naději! Jedním slovem, řekni mu, že si přeješ mé spasení, a jistě tě vyslyší. Blažený, kdo se chopí těchto dvou kotev spásy, Ježíše a Panny Marie. Takový jistě nezahyne. Amen.
Príklad
Pápež svätý Gregor Veľký rozpráva o jednej dievčine, menom Múza, ktorá sa vyznačovala velkou pobožnosťou k najsvätejšej Panne. Keď sa raz ocitla v nebezpečenstve, že pre zlý príklad svojich kamarátok že stratí nevinnosť, zjavila sa jej Panna Mária obklopená zástupom mnohých svätých panien a povedala jej: Múza, chceš patriť do tohto zástupu?" A keď Múza odpovedala, kladne, Panna Mária jej povedala: "Dobrel Oddeľ sa teda od svojich kamarátok a dobre sa priprav, lebo o mesiac sa pripojíš k nám. Múza vyrozprávala toto zjavenie a urobila všetko, čo jej najsvätejšia Matka prikázala. Po tridsiatich dňoch ochorela a vtedy sa jejznovu zjavila Panna Mária a volala ju k sebe. Múza 0dpovedala: "Už idem, Pani" a pokojne usnula v Pánovi.
Príklad
P. Bernardin z busty hovorí o vtáčikovi, ktorý sa naučil vyslovovať "Zdravas Mária". Keď ho raz napadol jastrab, vtáčik vyslovil "Zdravas Mária" a jastrab padol ihneď mŕtvy na zem. Boh nám tým chcel naznačiť, že ak bolo nerozumné vtáča zachránené volaním svätého Mena Panny Márie, o čo skôr bude zachránený pred satanom ten, kto hneď pri útoku vzývá Pannu Máriu. - "Keď nás prepadnú zlí duchovia pokušením," hovorí sv. Tomáš z Villanova, "nemáme robiť nič iné než ako kuriatka, ktorá sa pri uzretí jastraba zbiehajú hneď pod krídla sliepky."
Tak máme konať aj my, keď nás prepadnú pokušenia, hneď a bez vyjednávania s pokušitelom sa skryme pod Máriin plášť.
Sv. Alfons Maria de Liguori z knihy vnešenosti Panny Marie, sv. Ľudovít Mária Grignion de Montfort.
Příklad
za sv.dominika se zabili v jednom aragonském městě v souboji dva muži kvůli krásné dívce Alexandře. Příbuzní padlých pak ze zlosti sťali Alexandře hlavu a hodili ji do studny. Když však přišel do města sv. Dominik, prosila ho Alexandřina hlava o zpověď a přijala od něho rozhřešení i sv. přijímání. Této milosti vyznání z těžkého hříchu dosáhla, protože se za života často modlívala sv. růženec.
Příklad
Osiřelý mladík odešel ke knížecímu dvoru, ale tam propadl mravní zkáze, byl propuštěn a oddal se lupičství. Věrně však konal modlitbu k Matce Boží za ochranu ve smrti. Když byl chycen a odsouzen na smrt, přijal zprvu Satanovu pomoc a slíbil, že se zřekne Ježíše Krista, nechtěl se ale odříci Panny Marie. Proto ho ďábel ponechal ve vězení.
Nešťastník se kajícně vyzpovídal a ještě cestou na Ambrož prohlásil: "Kdo zachoval čistotu, je andělem, kdo ji ztratil, je ďáblem.
Touto ctností se lidé stanou anděly, jak již řekl Spasitel: "Budou jako andělé Boží" (Mt 22,30); nečistí však budou v nenávisti u Boha jako ďáblové." Jak svědčí sv. Remigius, nejvíce dospělých bude zavrženo pro tento hřích.
Vítězství nad touto neřestí je řídké, to jsme řekli již na začátku se sv. Augustinem. Ale proč? Proto, že se neužívá nutných prostředků. Učitelé duchovního života uvádějí se sv. Bellarminem tři prostředky: půst, útěk před nebezpečím a modlitbu.
Postem je naznačeno umrtvování zvláště očí a chuti. "I když Panna Maria byla plná milosti Boží, byla tak umrtvená, že měla neustále sklopené oči a na nikoho je neupírala," připomínají Epifanius a sv. Jan Damašský. Podle jejich mínění byla Maria již od dětství tak skromná, že budila u všech údiv.
Sv. Lukáš ve svém evangeliu poznamenává, že odešla navštívit sv. Alžbětu "s chvatem" (Lk 1,39), tj. aby byla na veřejnosti co nejméně viděna. Filibert vypráví, že Panna Maria zjevila jakémusi poustevníkovi, jménem Felixovi, že jako dítěpožívala mléko pouze jedou denně. "A tento půst zachovávala po celý život," jak svědčí sv. Řehoř Turský16. Konrád Saský17 opět dovozuje, že by nikdy nedosáhla tak velké milosti, kdybynevynikala zdrženlivostí v jídle, neboť milost a touha po pokrmu se neshodují. Jedním slovem, panna Maria byla v každém směru umrtvená, jak to o ní bylo naznačeno ve Velepísni: "Z rukou mi kanula myrha" (Pís 5,5).
Druhým prostředkem je útěk před příležitostmi: "Kdo se vyhýbá léčkám, bude v bezpečí"(Př 11,15). Sv. Filip Neri říkával: "V boji se smyslností vítězí bázlivci", tj. ti, kteří před příleži-tostí utíkají. Panna Maria se všemožně vyhýbala lidem. Zmínil jsem se již o poznámce sv. Lu-káše, že odešla na návštěvu k sv. Alžbětě s chvátáním. A jiný spisovatel upozorňuje, že blaho-slavená Panna odešla od sv. Alžběty ještě před narozením sv. Jana, jak se dá usuzovat zesvatého evangelia: "Maria zůstala s Alžbětou asi tři měsíce a pak se vrátila domů. Alžbětě se (pak) naplnil čas a přišla její hodina: narodil se jí syn" (Lk 1,56n).
Proč nečekala až do naro-zení? Aby se vyhnula styku s lidmi a nevyhnutelným návštěvám v tom domě po porodu. Třetím prostředkem je modlitba. "Když jsem pochopil, že se Moudrosti nedomohu, leda když mi ji dá Bůh, obrátil jsem se k Pánu a pomodlil se k němu"1 (Mdr 8,21). Nejsvětější Panna zjevila sv. Alžbětě Durynské, že ctností nabyla jen vytrvalým cvičením a stálou modlitbou.
"Panna Maria je čistá a miluje čistotu," říká sv. Jan Damašský3; proto se jí protiví nečistota. Kdo se však na ni obrací, bude jistě vysvobozen z nečisté vášně, i kdyby jen vzýval její jméno. Ctihodný P. Jan Avila4 ujišťuje, že mnozí získali vítězství v pokušeních proti svaté čistotě jedi-ně oddaností Neposkvrněné Panně. Modlitba. Ó, Maria, nejčistší Holubice, jak mnoho duší je v pekle pro tuto neřest! Paní na-še, chraň nás před ní a dej nám, abychom se v pokušeních obraceli na tebe a prosebně vzý-vali: Maria, Maria, pomáhej nám! Amen.
Příklad
jnou a vhodnou pro Královnu milosrdenství." Příklad. V životopisu Sestry Kateřiny od sv. Augustina (naroz. v Bayeux, <1688 v Kanadě)5 se vypráví, že blízko jejího kláštera žila žena jménem Marie, která od mládí, utracené-ho v hříších, byla až do pozdního věku zatvrzele oddána nepravostem. Obyvatelé místa ji od sebe vyhnali. Proto se uchýlila do vzdálené jeskyně, kde ode všech opuštěná, znetvořená hnilobou a bez zaopatření po čase skonala. Jako němá tvář byla zakopána do neposvěcené země. Ani Sestra Kateřina, která se vždycky modlívala k Bohu za duše zemřelých, nepamatovala v modlitbách na nešťastnou stařenu, když se dověděla o její smrti. Myslila o ní jako všichniostatní, že je zavržena. Po čtyřech letech se jí však zjevila neznámá duše z očistce a řekla jí: "Sestro Kateřino,jak jsem nešťastná! Ty prosíš Boha za duše všech zemřelých a jenom s mou duší nemáš slitování." - "Kdo jsi?" zeptala se služebnice Boží. - "Jsem ta nešťastná Marie, která zemřela v jeskyni." - "A copak jsi spasená?" divila se Sestra Kateřina. - "Ano, jsem spasena - milosrdenstvím Panny Marie." - "Ale jak se to stalo?" - "Když jsem si chvíli před smrtí uvědomila,"řekla duše, "jak jsem hříšná a jak jsem ode všech opuštěná, obrátila jsem se k Matce Boží a modlila se: "Paní, ty jsi útočištěm opuštěných.
Hleď, já jsem nyní ode všech opuštěna. Ty js má jediná naděje, jenom ty mi můžeš pomoci! Slituj se nade mnou!" A Svatá Panna mi vyprosila milost lítosti. Nato jsem skonala, a byla jsem zachráněna. Moje Královna mi pak ještěvyprosila milost, aby se zkrátil můj očistec. Trpěla jsem prudší bolesti a nahradila tak mnoho očistcových roků. Nyní potřebuji jen několik mší svatých, abych byla vysvobozena. Prosím tě, dej je za mne sloužit. Slibuji ti, že se pak budu za tebe stále přimlouvat u Boha a u Panny Marie." Sestra Kateřina dala sloužit mše svaté hned.
Za několik dní se jí opět ta duše zjevila, ale zářivější než slunce, a řekla: "Děkuji ti, Kateřino, už jdu do nebe velebit milosrdenství Bo-ží a přimlouvat se za tebe."
..Sv. Antonín vypravuje o hříšníkovi v nemilosti Boží, který se ve snu ocitl před soudnou stolicí Ježíše Krista. Zlý duch na něj žaloval, Maria ho však hájila. Nepřítel se proto vytasil před nešťastníkem se soupisem jeho hříchů, který vážil na vahách Boží spravedlnosti mnohem víc než všechny jeho dobré skutky. Co ale neučinila v této chvíli jeho mocná obhájkyně? Položila svou ruku na druhou misku a stlačila ji ve prospěch svého ctitele, a tak mu dala na srozuměnou, že mu vymůže odpuštění, když změní život. Po tomto vidění se hříšník skutečněobrátil a upřímně polepšil.
Příklad
Sv. Bernardin Sienský neváhá souhlasit s tímto výrokem, že Mariiny rozkazy poslou-chají všichni, i Bůh. Ve skutečnosti tím chce říci, že Bůh vyslyší její prosby tak, jako by to byly rozkazy. I Eadmer se obrací na Marii slovy: "Svatá Panno, tak vysoko jsi v Hospodinověpřízni proto, abys mohla získávat pro své ctitele všechny možné milosti", "poněvadž tvoje ochrana je všemocná," jak říká Kosmas Jeruzalémský. "Ano, Maria je všemocná," potvrzuje Richard od sv. Vavřince, "protože podle všech zákonů musí královna požívat těch samých výsad jako král." "Z toho důvodu," jak poznamenává sv. Antonín, "učinil Bůh Marii nejen Ochránkyní, ale i Vládkyní celé Církve."
Protože tedy patří matce stejná moc jako synovi, učinil Ježíš, který je všemohoucí, i Marii všemohoucí. Věčná pravda však je, že Syn je všemohoucí od přirozenosti, kdežto jeho Matka je všemohoucí z milosti. - Tato milost je prokázána tím, že Syn nic neodepře, o co ho Matka prosí, jak bylo zjeveno sv. Brigitě.potvrzuje Richard od sv. Vavřince, "protože podle všech zákonů musí královna požívat těch samých výsad jako král."Bůh vyslyší její prosby tak, jako by to byly rozkazy.
Jednoho dne světice zaslechla tato slova Ježíše k Marii: "Má Matko, víš, jak tě miluji. Proto mne žádej, o co chceš, žádnou tvoji prosbu neod-mítnu." A jak krásný důvod uvedl: "Má Matko, na zemi ses nikdy nevzpírala učinit cokoli zlásky ke mně. Proto se sluší, abych ti nyní v nebi neodepřel nic, za co prosíš." - Maria se tedy nazývá všemocnou v tom smyslu, jak je to přípustné o tvoru, který není schopen božské vlastnosti. Je všemocná tak, že může svými prosbami obdržet vše, co chce. Oprávněně tedy volá k tobě, naše veliká Orodovnice, sv. Bernard1: "Jen chtěj, a vše se stane!" A Eadmer říká: "Cokoli chceš ty, Panno, musí se uskutečnit. Chceš-li povznést nej-horšího hříšníka na vysoký stupeň svatosti, máš k tomu moc."
Podobná slova vkládá do Mariiných úst Richard od sv. Vavřince: "Musím být žádána, abych chtěla; neboť co chci, se jistěstane." Mnich Mikuláš rozjímá o její veliké moci a takto vzývá její slitovnost: "Pohni tě tvá přirozená dobrota, pohni tě tvá moc, neboť čím jsi mocnější, tím musíš být milosrdnější.
Příklad. Ctihodný P. Jan Herolt, který se z pokory nazýval učedníkem, vypráví o ně-jakém ženatém muži, který žil v nemilosti Boží. Jeho manželka ho nemohla přimět k zanechání hříchu, a tak ho prosila, aby ve svém nešťastném stavu konal aspoň nějakou pobožnost
k Matce Boží, například když půjde kolem některého jejího obrazu, aby ji uctil jedním Zdrávasem. Manžel opravdu začal tento zbožný zvyk. Když se pak jedné noci vydal na cestu za hříchem, uviděl světlo a poznal, že je to lampa před posvátným obrazem, představujícím Marii s Ježíškem v náruči. Podle zvyku se pomodlil Zdrávas Maria.
V tom ale spatřil, že je Božské Dítě poseto ranami, ze kterých se řine čerstvá krev. Ten pohled ho zděsil i dojal. Vzpomněl si, že svého Vykupitele takhle sám zranil svými hříchy. Dal se do pláče, ale pozoroval, že se k němu Ježíšek obrací zády. Proto se celý zahanbený obrátil na Nejsvětější Pannu se slovy: "Matko milosrdenství, tvůj Syn mne zavrhuje. Nenajdu slitovnější a mocnější přímluvkyně nad tebe, která jsi jeho Matka. Matko Boží, pomoz mi, přimluv se za mne!" Matka Boží mu ale z obrazu odpověděla takto: "Vy, hříšníci,mne nazýváte Matkou milosrdenství, přitom mne však stále činíte Matkou bolesti, když obnovujete Synovo mučení a moje bolesti."Protože však Maria nedovede nikoho propustit bez útěchy, kdo hledá útočiště u jejích nohou, obrátila se s prosbou k Synovi, aby tomuto nešťastníkovi odpustil. Ježíš však dával dále najevo, že odpustit nehodlá.
Nejsvětější Panna tedy položila Děťátko do výklenku, vrhla se před ním na kolena a prosila: "Synu, nepovstanu dřív, dokud neodpustíš tomuto hříšníkovi!" Ježíš jí odpověděl: "Matko, nic ti nemohu odepřít. Chceš, abych mu odpustil? Z lásky ktobě mu tedy odpouštím. Pokyň mu, ať přistoupí a zlíbá mé rány." - Hříšník přistoupil za usedavého štkaní a jak líbal Ježíškovy rány, ty se zacelovaly. Nakonec ho Ježíš na znamení odpuštění objal. Hříšník změnil chování a od té doby byl oddaný svatému životu; stal se vroucím ctitelem Nejsvětější Panny, která mu vyprosila tak velikou milost.
... Sv. Germanos5 volá: "Ty, Paní, uvádíš své sluhy do bezpečí před všemi výpady nepřítele, pokud jen vzývají tvoje jméno." Ó, kdyby jen křesťané dbali na tuto pravdu v pokušeních a s důvěrou vzývali jméno Maria! Jistě by nikdy neklesli. "Vždyť ďábel utíká a peklo se třese," říká blah. Alan6, "při pouhém zaslechnutí tohoto jména." Tato Královna sama zjevila sv. Brigitě7, že pekelný nepřítel utíká i od nejhorších, Bohu zcela odcizených a ďáblu nadobro propadlých hříšníků, když vzývají její všemocné jméno a mají upřímnou vůli se polepšit.
Svatá Panna však dodala, že pokud se duše nepolepší a neočistí od hříchu lítostí, zlí duchové se k ní hned zase vracejí a drží ji dál ve své moci. Příklad. V klášteře v Reichersbergu žil řeholní kanovník Arnold, velký ctitel nejblahoslavenější Panny. Když se blížila smrt, přijal svátost umírajících, zavolal k sobě řeholní spolubratry a prosil je, aby ho v posledním tažení neopouštěli. Sotva domluvil, začal se před nimi třást na celém těle, díval se vylekaně a na čele mu vyrazil studený pot. Chvějícím se hlasem volal: "Nevidíte ty ďábly, jak mě chtějí stáhnout do pekel? Bratři moji, přivolejte mi na pomoc Marii! Na ni spoléhám, ona mi dá zvítězit."
Spolubratři se pak modlili mariánskou litanii. Při slovech "Svatá Maria, oroduj za něho!" umírající zvolal: "Opakujte, opakujte jméno Maria, neboť již stojím před soudnou stolicí Boží!" Na chvíli zmlkl a pak dodal: "Je pravda, že jsem toučinil, konal jsem za to ale také pokání." A obrátil se k Marii a řekl: "Maria, pomoz mi a budu zachráněn!" Zlí duchové se na něho znovu vrhli, ale on se bránil znamením kříže a vzýváním jména Maria. Tak strávil celou noc. Na úsvitu zvolal vesele a zářící radostí: "Maria, moje Paní, moje Útočiště mi vyprosila odpuštění a spasení." Pak se mu zjevila Svatá Panna a zvala ho, aby šel za ní: "Jdu, má Paní, jdu," odpovídal a chtěl vší silou povstat. Protože za ní nemohl jít tělem,tiše skonal a šel za ní, jak doufáme, se svou duší do království věčné slávy.
Bůh chce, aby všechny milosti k nám přicházely nepoškrvnenima přesvatima rukama Panny Marie!
To je útěchyplná pravda pro duše vroucně oddané přesvaté Panny Marii a pro ubohé hříšníky, kteří se chtějí obrátit.
A nikdo ať si nemyslí, že tato nauka odporuje střízlivé teologii. Neboť její původce, sv. Augustin, říká všeobecně, že Maria spolupracovala svou láskou na duchovním zrození všech údů Církve.
A jiný slovutný spisovatel, k tomu píše: „Poněvadž Kristus Pán vytvořil Církev vlastně na Kalvárii, je jasné, že svatá Panna spolupůsobila v tomto díle vynikajícím a jedinečným způsobem. A stejně lze říci: Jestliže porodila hlavu Církve, Ježíše Krista, bez bolesti, nezrodila bez bolesti tělo této hlavy. Na Kalvárii tedy začala být zvláštním způsobem Matkou celé Církve.“ Krátce tedy řečeno, Bůh stanovil a rozhodl pro oslavu Vykupitelovy Matky, aby její velká láska orodovala za všechny ty, za něž její božský Syn zaplatil a obětoval nekonečnou cenu své drahocenné Krve, v níž jediné je na-še spása, náš život a naše vzkříšení
.
Na základě této nauky a jiných, s ní souvisejících, jsem pronesl své teze, které tvrdili bez rozpaků i svatí ve vroucích modlitbách k Marii a v nadšených promluvách o ní. Tak napsal jeden ze starších Otců, kterého uvádí slavný Vincenc Contenson4: „V Kristu byla plnost milosti jako v hlavě, z níž milost pramení, v Marii pak byla jako v hrdle, jímž milost plyne z hlavy do údů.“ To je zřejmě i nauka Andělského Učitele sv. Tomáše5, který ji celou potvrzuje: „Blaho-slavená Panna je plná milosti trojím způsobem…
Za třetí, vylitím milosti na všechny lidi. Je velikou věcí každého světce, má-li tolik milosti, kolik stačí k spáse mnohých. Má-li však někdo tolik, kolik stačí ke spáse všech lidí na světě, je to vrchol. A to je u Krista a u blahoslavené Panny.“ Neboť v každém nebezpečí můžeš být zachráněn samou přeslavnou Pannou, protože „na tisíc z ní visí štítů“ (Pís 4,4), totiž ochrany proti nebezpečím. Také v každém ctnostném díle ji můžeš mít na pomoc, a proto sama říká: „Ve mně je celá naděje ve ctnostný život“ (Sir 24,25).
Jednoho dne se zjevil Spasitel Sestře Diomiře, řeholnici ve Florencii, a řekl jí: "Mysli na mne a miluj mne; pak budu já myslet na tebe a milovat tě." Při tom jí podal kytici květin a kříž. Dal jí tak na srozuměnou, že útěchy svatých bude na zemi vždycky doprovázet kříž. Kříž sjednocuje duše s Bohem.
- Spása celého sveta - závisí od príhovoru Panny Márie
- Vznesenosti Panny Marie Svaty Alfons Maria de Liguori
Boh nás nezachráni bez príhovoru Panny Márie / Svätý Bonaventúra
Boh jednu jedinú vec nedokáže, prestať milovať
„Ak chceš pochopiť Ježiša, musíš prijať jeho Matku…
Zázračné ruže Panny Márie Guadalupskej - zatiaľ čo…
Sila modlitby ruženca. Ktokoľvek prichádza k Panne…
- Panna Mária ich zachránila
- Boh jednu jedinú vec nedokáže, prestať milovať
- Syn sv. Brigity mal ísť do pekla a zachránila ho Panna Mária
- Rozhovor milosrdného Boha s dušou v zúfalstve.
- Na konci života budeme súdený podľa lásky
- Na zemi neexistuje nikto, kto by nepotreboval spoveď aspoň raz za mesiac!
Spása celého sveta - závisí od príhovoru a ochrany Panny Márie
Luther a apostáza
Spása celého sveta - závisí od príhovoru a ochrany Panny Márie
Boh nás nezachráni bez príhovoru Panny Márie / Svätý Bonaventúra
- Boh jednu jedinú vec nedokáže, prestať milovať
- Syn sv. Brigity mal ísť do pekla a zachránila ho Panna Mária
- Rozhovor milosrdného Boha s dušou v zúfalstve.
- Na konci života budeme súdený podľa lásky
- Na zemi neexistuje nikto, kto by nepotreboval spoveď aspoň raz za mesiac!
- Rozhovor milosrdného Boha s dušou v zúfalstve. Jež…
- Na konci života budeme súdený podľa lásky — Ján z …
- Prečo Panna Mária?
- Čo sa stane s človekom po smrti? Hneď po smrti nás…
- Prečo Ježiš nazval svoju matku „žena“?
- Svätý Filip Neri - za Filipových čias boli nevysve…
- Teror rozumu - História prenasledovania kresťanov
-Dôsledky odmietnutia Božích napomenutí /olympiáda Paríž 2024
-Svätá spoveď na tejto zemi neexistuje nikto, kto …
-Prečo Boh stvoril dušu, o ktorej vie, že bude zatratená?
-Výklad k modlitbe Zdravas Mária
- Démon musel odísť!
- Svätá Panna Mária je kráľovnou a vládkyňou neba i zeme
- Vznešenosti Panny Marie (zázraky) ~ sv. Alfons Maria de Liguori
- Prečo majú ženy podľa biblie mlčať? Význam závoja na hlave ženy
- Ježiš ma oslobodil z homosexuality Luca di Tolva
- Homosexualita LGBT, sex pred manželstvom
-Nahota NIE JE na Ukazovanie!
-Boh jednu jedinú vec nedokáže, prestať milovať
- Rozhovor milosrdného Boha s dušou v zúfalstve. Jež…
- Na konci života budeme súdený podľa lásky — Ján z …
- Na zemi neexistuje nikto, kto by nepotreboval spoveď aspoň raz za mesiac!
-Kresťania posledných čias
-Luther a apostáza
.
.
.
.
.
..
.
.
SVÄTÝ ANTON PADUÁNSKY je jeden z najviac uctievaných svätých, ktorý sa stal legendou už počas svojho života.
Svätý Anton je jedným z najobľúbenejších kresťanských svätcov. Uctievajú si ho nielen katolíci, ale aj moslimské či hinduistické komunity. Bazilika v talianskom meste Padova, kde zomrel, patrí medzi populárne pútnické miesta.
Kniha rozpráva o živote svätého Antona a o zázrakoch, ktoré vykonal. Opisuje jeho misiu do Maroka, jeho život v Taliansku a stretnutie so svätým Františkom Assiským. Vyčerpaný dlhou chorobou zomrel v Padove ako 36-ročný a zakrátko nato ho pápež Gregor IV. vyhlásil za svätého
Mal dar bilokácie i čítania svedomia ľudí. Rôznymi zázrakmi s Božou pomocou pomáhal ľuďom. Ľudia aj v dnešnej dobe vzývajú a prosia sv. Antonka o pomoc pri hľadaní stratených vecí. Proces jeho kanonizácie bol jeden z najkratších už po 11 mesiacoch bol vyhlásený za svätého a neskôr aj za Učiteľ Cirkvi!
sv. Antona Paduánskeho z 13. storočia v ktorom dokázal mnohým heretikom prítomnosť Krista v Eucharistii. Sv. Anton Paduánsky patrí nepochybne medzi najväčšmi uctievaných svätých.
A svätý Anton Paduánsky, učiteľ Cirkvi, vo svojich kázňach rád ilustruje, ako jedinečne si Boh sám vyvolil Pannu Máriu: Boh Otec ju chcel za Matku pre svojho vlastného Syna, ktorý sa narodil pred časom a má tú istú prirodzenosť ako on.
Svätý Anton opisuje Máriu ako trón Otcovej slávy od počiatku, teda od stvorenia sveta.
Zázračne zachovaný jazyk sv. Antona Paduánskeho. „Keď hľadáš zázraky, choď ku Antonovi!“
Sv. Anton bojoval proti herézam, ktoré sa vyskytovali. Jednu z takýchto heréz šírili Katari, ktorí popierali skutočnú prítomnosť Ježiša v Eucharistii. Sv. Anton sa s nimi zúčastnil viacerých verejných diskusií. Jeden heretik sektár menom Guilardo, odmietal kat. Cirkev a uveriť v skutočnú Kristovu prítomnosť v Eucharistii aj napriek mnohým obráteniam, ktoré sa diali vďaka kázaniu sv. Antona.
Počas jednej rozpravy bol heretik Guillardo verejne pokorený a nevedel ako reagovať na majstrovskú obranu a námietky sv. Antona. Chcel sa dostať z tejto situácie a preto požiadal svätca, aby na potvrdenie skutočnej Kristovej prítomnosti v sviatosti oltárnej vykonal zázrak.
Povedal: "Mám osla, ktorému tri dni nebudem dávať žrať a ak po tých dňoch odmietne pokrm, ktorý mu dám a namiesto toho sa bude klaňať konsekrovanej hostii, ktorú mu ukážem a v ktorej podľa vašich slov skutočne a naozaj existuje Kristova podstata. Potom v plnej miere prijmem toto učenie katolíckej Cirkvi."
Svätý Anton sa ho snažil presvedčiť iným spôsobom, ale na Boží podnet súhlasil a prijal tento návrh.
Guilardo ako si zaumienil, nedával svojmu oslovi počas troch dní nič žrať, aby sa taký vyhladovaný, hneď vrhol na potravu. Svätý Anton sa venoval modlitbe a pokániu.
Na tretí deň Svätý Anton slávil omšu na námestí. Po sv. Omši vzal monštranciu, a v sprievode veriacich podišiel ku Guilardovi, ktorý ho čakal aj s vyhladovaným oslom.
Guilardo pred vyhladovaného osla položili krmivo.
Svätý Anton povedal oslovi: "V mene tvojho Stvoriteľa, ktorého držím v rukách, ti prikazujem, aby si sa hneď pred ním poklonil. Heretici tak budú vedieť, že celé stvorenie je podriadené Baránkovi, ktorý sa obetuje na našich oltároch."
Keď to Guillardo videl, poklonil sa aj on pred Eucharistiou a takisto všetci ľudia zo zástupu, ktorí to sledovali.
V tento deň mnohí heretici konvertovali a vzdávali česť Kristovi prítomnému v Eucharistii.
Správa o tejto udalosti sa po celom vtedy známom svete rýchlo rozšírila a sv. Anton dostal k svojmu menu titul "kladivo na heretikov."
Zázračne zachovaný jazyk sv. Antona Paduánskeho. „Keď hľadáš zázraky, choď ku Antonovi!“
“Máme veľa slov, ale skutky nijaké. Preto nás Pán preklína, lebo preklial figovník, na ktorom nenašiel ovocie, ale iba lístie”
S námahou ho priviezli do Arcelly. Tu prijal sviatosť poémazania chorých. Urobil to s dojímavým zápalom zbožného svätca. Potom ešte spieval pieseň, akoby na privítanie s Matkou Božou v nebi: O Gloriosa Domina. Oči svätca sa rozžiarili nadzemskou radosťou a zvolal: „Vidím môjho Pána!“ Potom sa začal modliť kajúce žalmy. Počas tejto modlitby si jeho dušu , ktorá tak často prosila o odpustenie hriechov, Pán zobral k sebe. Tak zomrel Anton v Piatok 13. júna 1231, iba ako 36 ročný, v chudobnom domčeku, ktorý je ešte dnes možno navštíviť. Jeho smrť začali ohlasovať deti a mládež, ktorí všade oznamovali, že zomrel „svätý“.
Relikvia – jeho jazyk
Jeho telo slávnostne previezli do Padovy, kde ho pochovali v kostolíku Santa Maria Matrdomini. Celé mesto sprevádzalo svätca v pohrebnom sprievode. V rokoch 1238 – 1310, mesto postavilo veľkolepú baziliku, zasvätenému svätému Antonovi. Tam preniesli v roku 1263 jeho pozostatky. Pri tejto príležitosti, po tridsiatich rokoch otvorili rakvu, s pozostatkami svätca. Prekvapenie prítomných bolo veľké, keď uvideli, že jazyk svätého Antona ostal neporušený. Svätý Bonaventúra vtedy pobozkal jazyk a povedal. „Ó požehnaný jazyk, ktorý vždy zveleboval Pána a dal ho zvelebovať aj iným, hľa, zjavilo sa, aké veľké zásluhy mal u Boha.“ Jazyk, čeľusť a hlasivky uložili do relikviárov. Posledný výskum pozostatkov sv. Antona sa konal v roku 1981. Je vedecky nevysvetliteľné, že taká anatomická časť tela, ako je jazyk, sa po viac ako 770 rokoch ešte nerozpadla. Tento jazyk, vystavený v relikviári, obdivujú tisíce pútnikov z celého sveta, ako zázračné znamenie evanjelizačného „nástroja“ svätého Antona.
Nebojme sa, ak treba, prosiť aj o zázrak: DEVÄŤDŇOVÁ NOVÉNA K SVÄTÉMU ANTONOVI
Pri Antonovom hrobe sa udialo toľko zázrakov, že už necelý rok po jeho smrti, 30. mája 1232, vyhlásil pápež Gregor IX., ktorý svätca osobne poznal, Antona Paduánskeho za svätého. Bol to najkratší proces svätorečenia v dejinách. Bonaventúra raz povedal: „Keď hľadáš zázraky, choď ku Antonovi!“ Úcta ku svätcovi sa rýchlo rozšírila po celej Cirkvi. Pápež Pius XII. Vyhlásil v roku 1646 sv. Antona za učiteľa Cirkvi.
Ku hrobu svätého Antona prúdi dnes neutíchajúci dav pútnikov, veriacich, ktorí sa tu modlia a pevne tisnú čelo, alebo ruky na oltár s jeho pozostatkami. Jeho hrob je pokrytý ďakovnými tabuľkami, ktoré svedčia o jeho zázračnej pomoci k nemu sa utiekajúcich.
Svätý Anton je často znázorňovaný ako mladý františkán, s Ježiškom na rukách. Modlime sa ku svätému Antonovi, nasledujme ho v láske k Bohu a ku blížnemu. Sv. Anton nám bude o to viac pomáhať, o čo viac si otvoríme srdce pre blížneho, ktorý stojí v núdzi pred nami, čím ochotnejšie podľa jeho príkladu darujeme blížnemu milodar pre telo a dušu. Prosme ho o pomoc pri hľadaní, ak sa nám stratí nejaká vec.
Úryvok s kázne sv. Antona: „Koho naplnil Duch Svätý, hovorí rozličnými jazykmi. Rozličné jazyky, to sú rôzne svedectvá o Kristovi, ako pokora, chudoba, trpezlivosť a poslušnosť. Hovoríme nimi vtedy, keď ich ukazujeme na sebe. Reč je živá vtedy, keď hovoria skutky. Nech prestanú, prosím, slová a nech hovoria skutky. Máme veľa slov, ale skutky nijaké. Preto nás Pán preklína, lebo preklial figovník, na ktorom nenašiel ovocie, ale iba lístie.“
Podľa knižky Všetci Boží svätí,
Zázračne zachovaný jazyk sv. Antona Paduánskeho. „Keď hľadáš zázraky, choď ku Antonovi!“
Úcta k Pražskému Jezuliatku zdôrazňuje tajomstvo Ježišovho detstva. Svätá Terézia z Avily si vždy, keď zakladala nový karmelitánsky kláštor, priala, aby v ňom bola soška dieťaťa Ježiša. Nebola však sama, kto ho uctieval, medzi jeho veľkých ctiteľov patril napríklad aj svätý František z Assisi, svätý Anton Paduánsky, vždy zobrazovaný s malým Ježiškom v náručí, svätá Terezka z Lisieux a mnohí ďalší.
Pohľad na sošku Jezuliatka v nás môže vyvolať prejav úcty k Ježišovi v jeho človečenstve i v jeho moci. Ponížil sa, a pritom vládne. Ježiš je dieťa a zároveň kráľ.
Sväté dieťa ukončuje nepriateľstvo, vyslobodzuje väzňov, zachraňuje odsúdených na smrť, zatvrdnutých hriešnikov privádza k pokániu a bezdetných rodičov požehnáva deťmi. Jednoducho povedané, pre všetkých sa stal všetkým.
Archa zákona – Svätý Anton Paduánsky
Autor: Libor Rösner
„Bratovi Antonovi, môjmu biskupovi, prajem spásu ja, František. Súhlasím, aby si prednášal bratom posvätnú teológiu, len ak pri tejto činnosti nepotlačíš ducha svätej modlitby a zbožnosti, ako je to uvedené v pravidlách rehole. Buď pozdravený.“ Svätý František z Assisi
„Je trojaký večer, ale je tiež trojaké ráno, je trojaký plač, ale je tiež trojaká radosť. Prvým večerom je ten nešťastný večer našich prarodičov v záhrade raja, druhým večerom je bolestný večer utrpenia a smrti nášho Pána, tretím večerom potom je večer nášho priblíženia sa k smrti. A trojaké ráno? Prvým ránom je to preradostné, prenádherné narodenie Mesiáša, druhým to úžasné vzkriesenie nášho Pána a tretím ránom je radostné ráno nášho budúceho vzkriesenia!“ Svätý Anton Paduánsky
„Ak oslepila tvojho brata pýcha, snaž sa ho osvietiť zo všetkých síl príkladom svojej pokory; ak je chromý pre svoju falošnosť, postav ho na nohy prostredníctvom pravdy; ak je malomocný vinou svojej žiadostivosti, očisti ho prostredníctvom slov a príkladu čistoty; ak ohluchol pre svoju chamtivosť, postav mu pred oči príklad chudoby nášho Pána; ak zomrel vinou svojho obžerstva a opíjania sa, vzkries ho cnosťou umiernenosti; chudobným potom hlásaj evanjelium a rozprávaj im o Ježišovom živote.“ Svätý Anton Paduánsky
Aká veľká pokora!
Anton podobne ako jeho spolubratia františkáni prežíval veľkú radosť zo všetkého, čo Boh zo svojej prirodzenosti poodhalil – niečo z toho zažil pri svojom stretnutí s dieťaťom Ježišom. Boh bol taký pokorný, že namiesto toho, aby vyžadoval poklonu, sám sa stal poslušným. Namiesto toho, aby vyžadoval úctu, stal sa malým ako bezmocné dieťa a chudobným. Anton použil túto udivujúcu pravdu, aby učil svojich poslucháčov, ako sa lepšie pripodobniť Bohu. Tých, ktorí sú naplnení pýchou, naliehavo prosil: „Prosím vás, zostúpte, lebo Ježiš zostúpil a pokoril sa.“
Raz sa modlil: „Tesár a chudobná panna. Ó, Prvý! Ó, Posledný! Ó, Vládca anjelov! Poslušný tesárovi. Boh večnej slávy, podriaďujúci sa chudobnej panne! Počul niekedy niekto niečo také?“
Niekedy používame výčitku: „Čo si myslíš, že si Boh?“ Tieto slová vnucujú názor, že sa väčšmi podobáme Bohu, keď máme moc. Práve opak je pravdou. Čím sme pokornejší služobníci, tým väčšmi sa podobáme Bohu.
Antonova pokora
Keď toto všetko je pravda, prečo dostal Anton výsadu držať dieťa Ježiša iba ku koncu svojho života? Kázal o Kristovi a o dobrách tohto sveta po celý svoj život. Prečo Ježiš čakal tak dlho?
Súvisí to s Antonovým srdcom a jeho duchovnou cestou. Keď bol Anton mladý, vstúpil do augustiniánskej rehole vo svojom rodnom meste Lisabone. Chcel sa venovať kontemplácii, ale jeho rodina ho stále navštevovala a rušila jeho pokoj. Tak Anton požiadal, aby mohol odísť do iného augustiniánskeho kláštora v Coimbre (vtedajšom hlavnom meste Portugalska). Tu našiel pokoj, no znepokojovali a rozčarovali ho mnohé konflikty, ktoré v komunite existovali.
V tom čase sa Anton stretol so skupinou františkánov, ktorí sa vybrali kázať do Maroka. Neskôr, keď boli umučení, zúčastnil sa privítania ich telesných ostatkov. Ich príklad naňho tak veľmi zapôsobil, že sa rozhodol pridať k františkánom. Chcel odísť do Maroka a zomrieť tam ako mučeník. Ale keď ta prišiel, nemohol opustiť ani prístav, pretože dostal vysokú, vysiľujúcu horúčku – pravdepodobne ťažký záchvat malárie – a celé týždne nebol pri plnom vedomí.
Vysvetlil si to ako Božie znamenie, že sa má vrátiť domov, a nastúpil na loď, ktorá sa plavila do Portugalska. Avšak loď v búrke stratila kurz a pristála na Sicílii. Tu sa stretol s františkánmi, ktorí sa vybrali na stretnutie bratov do Assisi, a pridal sa k nim. Na konci zhromaždenia sa všetci bratia rozchádzali do svojich domovov, ale Anton už nemal domov. Všimol si to jeden z františkánskych predstavených a pozval ho, aby prijal miesto v jeho provincii, pretože potreboval kňaza, ktorý by sa staral o skupinu bratov pustovníkov. Anton sa k nim s veľkou radosťou pripojil. Konečne mal čas na kontempláciu, po ktorej vždy túžil.
No oddych dlho netrval. Bratov pozvali na vysviacku a keď kazateľ neprichádzal, Antonov predstavený mu prikázal, aby kázal čokoľvek, čo má v srdci. Jeho kázeň bola taká krásna a hlboká, že spečatila Antonov osud. Zvyšok života strávil putovaním, kázaním a vyučovaním.
Priska a Akvila (manželia so svätožiarou – článok z časopisu Slovo medzi nami)
Prečo Boh stvoril dušu, o ktorej vie, že bude zatratená?
Perpetua a Felicita (hrdinské duo – článok z časopisu Slovo medzi nami)
Svätý Mikuláš
Bohatstvo v službách chudoby: svätá Alžbeta Uhorská
Svätý Kamil de Lellis: spoznávanie trpiacej tváre Krista
Sv. Terézia z Lisieux: Vďačnosť za „spravodlivého a milosrdného“ Boha
Svätý Leopold Mandić, služobník milosrdenstva
Sv. Ján Mária Vianney
Radosť zo zvestovania milosrdenstva: svätá Faustína Kowalská
Spoznávanie trpiacej tváre Krista: Svätý Jozef Cottolengo
Matka všetkých národov spoluvykupiteľka
Prečo Ježiš nazval svoju matku „žena“?