Stylita
24390
dyk
23 Priloha 6 Elizabeth Kindelmannova

23 Priloha 6 Elizabeth Kindelmannova v knihe

Tu je jasne potvrdený II. VAT KONCIL.
Všetci bludári lefebristi a odporcovia Katolíckej Cirkvi. Nechajte už odpor vôči svojej spáse. Nestojí to za to nasledovať exkomunikovaného arcibiskupa a biť sa za starú omšu.

Plameň Lásky Nepoškvrneného Srdca Panny Márie

"Len čo bude satan oslepený, mimoriadným spôsobo…More
23 Priloha 6 Elizabeth Kindelmannova

23 Priloha 6 Elizabeth Kindelmannova v knihe

Tu je jasne potvrdený II. VAT KONCIL.
Všetci bludári lefebristi a odporcovia Katolíckej Cirkvi. Nechajte už odpor vôči svojej spáse. Nestojí to za to nasledovať exkomunikovaného arcibiskupa a biť sa za starú omšu.

Plameň Lásky Nepoškvrneného Srdca Panny Márie

"Len čo bude satan oslepený, mimoriadným spôsobom sa naplnia dekréty II. VATIKÁNSKEHO KONCILU."
(Povedal Pán 25.10.1964 v čase konania II. VAT. KONCILU)
Stylita
autor: Josef Mlejnek jun.
Dnešní výročí: 28. ledna 1950 – zatčení Josefa Toufara aneb „Nenecháme si bořit republiku zázraky!“
Josef Toufar se vůbec nesnažil podivných úkazů v kostele v Číhošti nějak aktivně propagandisticky využít. Byl obezřetný, informoval své církevní nadřízené, napomáhal vyšetřování události. Farníky, zčásti přesvědčené o zázraku, spíše krotil.
Číhošťský zázrak každopádně …More
autor: Josef Mlejnek jun.
Dnešní výročí: 28. ledna 1950 – zatčení Josefa Toufara aneb „Nenecháme si bořit republiku zázraky!“
Josef Toufar se vůbec nesnažil podivných úkazů v kostele v Číhošti nějak aktivně propagandisticky využít. Byl obezřetný, informoval své církevní nadřízené, napomáhal vyšetřování události. Farníky, zčásti přesvědčené o zázraku, spíše krotil.
Číhošťský zázrak každopádně dodnes zůstává nevysvětlen. Často se sice označuje za provokaci StB, ta však nikdy nedokázala předvést funkční a zároveň skrytý mechanismus uvádějící křížek do pohybu. Rovněž nejsou známy žádné dokumenty svědčící o tom, že by StB číhošťské události předem připravovala jako „řízenou provokaci“. Možná i proto se StB na Toufara vrhla s takovou brutalitou – ve snaze doslova z něj vymlátit nějaké „přirozené“ nebo „vědecké“ vysvětlení jevu. Mučený Josef Toufar vydechl naposled 25. února 1950, na druhé výročí komunistického puče.
Obrázek z archivu Miloše Doležala zveřejnil předloni web Aktuálně.cz. Zachycuje alegorický vůz z průvodu 1. máje 1950 v tehdejším okresním městě Ledeč nad Sázavou. S nápisem „Nenecháme si bořit republiku zázraky!“ Soudruzi v přestrojení za mnichy a papeže, karikující a zesměšňující Josefa Toufara, papeže a katolickou církev, byli žáky dělnické přípravky pro studium na vysokých školách.
Trepifajksl
V nějaké knize mám fotografii kříže, který se vytvořil na faře v Čihošti v den výročí na zamrzlém okně snad po padesáti letech.
Stylita
onen křížek z kostela v Čihošti
Pohyb křížku vidělo 19 svědků, kteří to vypověděli i komunistickým vyšetřovatelům.
Stylita
O tom, že Syn Boží je Bůh
sv. Tomáš Akvinský
Summa proti pohanům 4.kniha | http://www.cormierop.cz

Přesto dlužno uvážit, že Písmo svaté užívá uvedených jmen také k prokázání stvoření věcí; říká se přece: "Má snad déšť otce? Kdo zplodil krůpěje rosy? Z čího lůna vyšel led? Kdo rodí nebeské jíní?" (Jb 38, 28-29). Tedy proto, aby se neporozumělo z označení otcovství, synovství a plození nic, než …More
O tom, že Syn Boží je Bůh
sv. Tomáš Akvinský
Summa proti pohanům 4.kniha | http://www.cormierop.cz

Přesto dlužno uvážit, že Písmo svaté užívá uvedených jmen také k prokázání stvoření věcí; říká se přece: "Má snad déšť otce? Kdo zplodil krůpěje rosy? Z čího lůna vyšel led? Kdo rodí nebeské jíní?" (Jb 38, 28-29). Tedy proto, aby se neporozumělo z označení otcovství, synovství a plození nic, než účinnost stvoření, připojuje autorita Písma, aby o tom, jehož označovala synem a zrozeným, také nesmlčela, že je Bůh, a že takto uvedenému zrození se má rozumět šířeji, nežli stvoření; praví se přece: "Na počátku bylo Slovo, a Slovo bylo u Boha, a Bůh bylo Slovo" (Jan 1, 1). A to, že se označením Slova rozumí Syn, prokazuje se z následujícího: "A Slovo tělem učiněno jest, a přebývalo mezi námi, a viděli jsme slávu jeho, slávu jako jednorozeného od Otce" (Jan 1, 14). - A Pavel praví: "Ale ukázala se dobrota a láska Boha, Spasitele našeho" (Tt 3, 4).
Toto nezamlčelo ani Písmo Starého Zákona, když nazývalo Mesiáše Bohem; praví se přece: "Tvůj trůn, Bože, bude stát věčně a navždy tvým žezlem královským je žezlo práva" (Ž 44, 7-8); a že se jedná o Krista, je jasné z toho, co se dodává: "Proto tě pomazal Hospodin, Bůh tvůj, olejem radosti nad tvoje druhy" (Ž 44, 8), a "Neboť dítě narodí se nám a syn bude nám dán, vladařství na rameni bude míti, a nazýván bude: Zázračný, rádce, Bůh silný, otec na budoucí věky, kníže pokoje." (Iz 9, 6)
Takto jsme tedy poučováni z Písma svatého, že Boží Syn, od Boha zrozený, je Bohem. Avšak Syna Božího, Ježíše Krista, vyznal Petr slovy: "Ty jsi Kristus, Syn Boha živého" (Mt 16, 16). On sám je tedy jak jednorozeným, tak Bohem.
Kapitola 4.
Photinova domněnka o Božím Synu a její vyvrácení
Avšak někteří zvrácení lidé, ve snaze překroutit smysl této pravdivé nauky (Photin., In: Euseb., V Hist. Eccl., 5; August., De Haeres., 45), pojali o uvedeném různé pošetilé domněnky.
Někteří z nich uvažovali, že v Písmě svatém je obvyklé, aby ti, kdo jsou ospravedlňováni Boží milostí, byli nazýváni Božími syny, dle onoho: "Dal jim moc státi se dítkami Božími, totiž těm, kteří věří ve jméno jeho" (Jan 1, 12); a "Ano, i Duch vydává svědectví s duchem naším, že jsme dítkami Božími" (Řím 8, 16); a "Vizte, jakou lásku Otec nám prokázal, abychom dítkami Božími sluli; a my jsme jimi" (I Jan 3, 1). Písmo svaté nezamlčuje ani to, že také tito jsou od Boha zrozeni; praví se přece: "Dobrovolně zajisté zplodil nás slovem pravdy" (Jak 1, 18); a "Žádný, kdo se zrodil z Boha, nečiní hříchu, neboť símě jeho zůstává v něm." (I Jan 3, 9) - A co je podivuhodnější, přiznává se jim jméno božskosti: "Hospodin pravil k Mojžíšovi: Hle, já tě ustanovuji Bohem Faraóna" (Ex 7, 1) a "Já jsem řekl: ´Bohové jste, synové Nejvyššího všichni!´" (Ž 81, 6); a jako Pán praví: "bohy nazval ty, k nimž slovo Boží bylo řečeno" (Jan 10, 35).
Tímto způsobem se domnívali, že Ježíš Kristus je pouhým člověkem, zrozeným z Panny Marie, a že dosáhl pocty božskosti před ostatními skrze zásluhu blahoslaveného života; podobně se domnívali, že je v Písmě nazýván Bohem skrze ducha přijetí za Božího syna; a skrze milost od něho zrozeného; a jakýmsi připodobněním se Bohu, nikoli skrze přirozenost, nýbrž skrze jakési společenství Boží dobroty; tak i o svatých se praví: "Abyste se skrze ně (dary) stali účastni božské přirozenosti, a unikli té zkáze, která jest ve světě skrze zlou žádostivost." (II Pt 1, 4)
Toto tvrzení se snažili potvrzovat autoritou Písma svatého.
1. - Pán totiž praví: "Dána jest mi veškerá moc na nebi i na zemi" (Mt 28, 18). Kdyby byl Bohem před dobou, tak během doby by nepřijal moc.
2. - Stejně se praví o Synu, že "povstal" jemu (totiž Bohu) "podle těla z potomstva Davidova", a že "byl prokázán jako Syn Boží mocný" (Ř 1, 3). Avšak to, co se prokazuje a povstává, zdá se, že není věčné.
3. - Rovněž Apoštol praví: "Stal se poslušným až k smrti, a to smrti kříže. Proto také Bůh povýšil ho a dal mu jméno, které je nad každé jméno" (Flp 2, 8). Z toho se zdá být prokázáno, že byl obdařen božskou poctou a nad ostatní povýšen pro zásluhu poslušnosti a utrpení.
4. - Také Petr uvádí: "Najisto tedy věz veškeren dům izraelský, že Bůh jej učinil i Pánem, i Vykupitelem - toho totiž Ježíše, kterého jste vy ukřižovali" (Sk 2, 36). Zdá se tedy, že se během doby stal Bohem, a nikoli že byl zrozen před časem.
Uvádějí také na podporu svého tvrzení to, co v Písmě sv. zdánlivě Kristu škodí, jako, že byl nošen v ženském lůně, přijímal během věku dospělost, trpěl žízní a byl ochablostí zemdlen a podroben smrti, že vždy prospíval, že vyznal svou neznalost dne (Posledního) soudu, hrůzou smrti byl zdeptán a podobné jiné věci, které nemohou příslušet Bohu, existujícímu skrze přirozenost. Proto vyvozují, že zásluhou dosáhl pocty božství skrze milost, a nikoli, že by byl božské přirozenosti.
Toto tvrzení však poprvé vyslovili už dávno nějací sektáři, Cerinthus a Ebion (August., De Haeres., 8), a posléze je připomenul Pavel Samosatenus (Tamtéž, 44), a poté je prosazoval Photinus (Tamtéž, 45), takže ti, kdo toto učí, se nazývají Photiniáni.
Kdo však bedlivě uváží slova Písma svatého, objevuje, že v nich není obsažen ten smysl, jaký uvedení lidé pojali svou domněnkou. Vždyť, praví-li Šalamoun: "Před mořen já jsem zrozena již byla" (Př 8, 24), tedy dostatečně prokazuje, že toto zrození bylo přede vším tělesným. Zbývá tedy, že Syn zplozený Bohem nepřijal počátek jsoucna od P.Marie. A třebaže se snažili podsouvat těmto a jiným podobným svědectvím zvrhlý výklad, když tvrdili, že se jim musí rozumět dle předurčení: totiž, že před ustanovením světa bylo zařízeno, aby se Boží Syn narodil z Marie Panny, a nikoli, že Boží Syn byl před světem; přesto je z následujícího jasné, že (Boží Syn) byl před Marií nejen v předurčení, nýbrž také věčně. Vždyť po uvedených Šalamounových slovech se připojuje: "když odvažoval základy země, s ním jsem byla, všecko pořádajíc" (Př 8, 29-30); kdyby ale byla (Boží Moudrost) v pouhém předurčení, nemohla by nic konat. Totéž plyne i ze slov Jana evangelisty; neboť když předeslal: "Na počátku bylo Slovo", a tímto označením se rozumí Boží Syn, jak bylo prokázáno, tedy proto, aby nikdo nemohl přijímat toto dle předurčení, dodává: "Všechno povstalo skrze ně, a bez něho nepovstalo nic" (Jan 1, 3); a to by nemohlo být pravdivé, jedině, že by byl před světem. - Opět: o Božím Synu se praví: "Nikdo nevstoupil na nebesa, leč ten, který sestoupil z nebes, totiž Syn člověka" (Jan 3, 13); a zase: "Sestoupil jsem s nebe ne, abych činil vůli svou, ale abych činil vůli toho, jenž mě poslal" (Jan 6, 38). Objevuje se tedy, že on byl dříve, než sestoupil s nebe.
Mimo to: dle uvedeného tvrzení, člověk pro své životní zásluhy dospěl v Boha. Leč Apoštol naopak prokazuje, že když byl Bohem, stal se člověkem; říká totiž: "Způsoben bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí." (Flp 2, 6) Uvedené tvrzení tedy odporuje mínění Apoštolů.
Dále: mezi jinými, kdo byli obdařeni Boží milostí , měl ji v hojnosti Mojžíš; praví se o něm: "mluvil Hospodin k Mojžíšovi tváří v tvář, jako mluvívá obyčejně člověk ke svému příteli." (Ex 33, 11). Kdyby tedy Ježíš Kristus nebyl nazýván Božím Synem, leda pro milost přijetí za Syna, jako jiní svatí, tedy by se ze stejného důvodu Mojžíš, tak, jako Kristus, nazýval (Božím) synem, třebaže Kristus je naplňován hojnější milostí; vždyť také mezi jinými svatými je jeden naplňován větší milostí, než druhý, a přece jsou ze stejného důvodu nazýváni Božími syny. Mojžíš se však nenazývá synem ze stejného důvodu jako Kristus. Apoštol totiž odlišuje Krista od Mojžíše jako syna od služebníka; říká přece: "Mojžíš byl věrný v celém Božím domě, ale jen jako služebník, který měl teprve dosvědčit to, co teprve bude vysloveno, Kristus však jako Syn je nad celým Božím domem" (Žd 3, 5). Je tedy jasné, že Kristus se nenazývá Božím Synem skrze milost přijetí za syna jako jiní svatí.
Podobný důvod může být vyvozován také z mnohých jiných míst Písma svatého, které zvláštním způsobem označuje Krista mezi jinými Božím Synem; někdy ovšem jej jmenuje bez ostatních zvláštním způsobem Synem, jako když hlas Otce zazněl při křtu: "Tento jest Syn můj milý, v němž se mi zalíbilo" (Mt 3, 17); někdy ho nazývá jednorozeným, jako: "Viděli jsme jej jako jednorozeného od Otce" (Jan 1, 14), a opět: "Jednorozený Syn, který je v náručí Otcově, nám o něm řekl" (Jan 1, 18). Kdyby byl označován synem v obecném smyslu, jako jiný, pak by nemohl být nazýván jednorozeným; někdy je též jmenován prvorozeným, aby se prokázalo nějaké odvození synovství Boží na jiných, dle onoho: "Které předem vyhlédl ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak, aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími" (Řím 8, 29); a "Bůh vyslal Syna svého...abychom obdrželi přijetí za syny (Boží)" (Ga 4, 4); on sám je tedy z jiného důvodu Synem, když skrze podobnost jeho synovství jsou jiní nazýváni syny.
Obšírněji: některá díla v Písmě svatém se přisuzují vlastně Bohu tak, že nemohou být příhodná druhému, jako posvěcení duší a odpuštění hříchů; praví se totiž: "Já jsem Hospodin, který vás posvěcuje" (Lv 20, 8); a "Já sám zahlazuji kvůli sobě tvoje nevěrnosti, na tvé hříchy nevzpomenu" (Iz 43, 25). Obojí z toho se však přisuzuje Kristu; říká se přece: "Neboť ten, který posvěcuje, a ti, kteří bývají posvěcováni, pocházejí všichni od jednoho" (Žd 2, 11); a "Proto vně brány trpěl i Ježíš, aby posvětil lid svou krví" (Žid 13, 12). Také samotný pán o sobě vyznal, že má moc odpouštět hříchy a potvrdil zázrakem, jak je psáno (Mt 9, 6). Totéž i anděl předem o něm ohlásil slovy: "On spasí lid svůj od hříchů jejich" (Mt 1, 21). Tedy Kristus, jak posvěcující, tak hříchy odpouštějící se nenazývá Bohem tak, jako se nazývají božími ti, kdo jsou posvěcováni a jejichž hříchy se odpouštějí, nýbrž jako mající sílu i přirozenost božství.
Avšak ona svědectví z Písma, jimiž se snažili prokázat, že Kristus prý nebyl Bohem přirozeností, nejsou účinná k prokázání jejich předpokladu. V Kristu, vtěleném Božím Synu totiž vyznáváme dvě přirozenosti, a to lidskou a božskou; proto se o něm vypovídá jak to, co je vlastní Bohu, a to z důvodu božské přirozenosti, tak to, co se zdá náležet k jeho nedostatku, a to z důvodu lidské přirozenosti, jak se dále více objasní (Kap. 9, 27). Nyní však, k současné úvaze o božském plození stačí, že bylo z Písma svatého prokázáno, že se Kristus nazývá Božím Synem i Bohem, nikoli jen jako pouhý člověk skrze milost přijetí za syna, nýbrž kvůli božské přirozenosti.
Trepifajksl
Výborná evangelizce skutečného učedníka Pána Ježíše Krista. S dovolením ukradnu na vlákno k tématu.
Martina Bohumila Lutherová
Takový žvástům ,může rozumět jen
ten kdo klábosí s druhým v čekárně
psychiatra.Vždyť to sám chudák
Akvinský uznal,že promarnil život
zbytečným psaním. Jaká spousta
slov. Ubohé.
Stylita
ono to bylo trochu jinak

Začátkem prosince r. 1273 totiž Tomáš během mše prožil něco, co jej učinilo neschopným pokračovat v psaní. Sám tuto událost označoval za zvláštní zjevení. Když se jej jeho hlavní sekretář a přítel Reginald z Piperna snažil přesvědčit, aby se vrátil k Summě, odpověděl:
"Reginalde, já nemůžu."
A když Reginald naléhal, Tomáš vysvětlil:
"Všechno, co jsem napsal, je jako …More
ono to bylo trochu jinak

Začátkem prosince r. 1273 totiž Tomáš během mše prožil něco, co jej učinilo neschopným pokračovat v psaní. Sám tuto událost označoval za zvláštní zjevení. Když se jej jeho hlavní sekretář a přítel Reginald z Piperna snažil přesvědčit, aby se vrátil k Summě, odpověděl:
"Reginalde, já nemůžu."
A když Reginald naléhal, Tomáš vysvětlil:
"Všechno, co jsem napsal, je jako prázdná sláma ve srovnání s tím, co jsem uviděl a co mi bylo zjeveno."
Reginaldovi ještě řekl, že když nemůže psát, chtěl by zemřít. A zanedlouho skutečně zemřel (7. 3. 1274) cestou na lyonský koncil.
zdroj: Dějiny filosofie II (muni.cz)
Stylita
Martino, přečti si v pokoji všechny důvody z Písma uvedené sv. Tomášem, které svědčí o tom, že Pán Ježíš Kristus má dvoji přirozenost, božskou i lidskou. Tvůj úryvek z Písma ukazuje na to, že se Bůh ponížil a stal se člověkem, z nebeské slávy sestoupil k lidem, Boží Syn se stal člověkem a přebýval mezi námi(lidmi).
U.S.C.A.E.
svätého Tomáša Akvinského si všimli gréci že nepíše plytko že by bolo záhodno s ním podišputovať a to písal o ich omyloch oni hocikoho neuznávali a on ešte písal proti nahromadeným omylom to o jeho talente hovorí veľa
Martina Bohumila Lutherová
A zase dokolečka Stylito! Kdo je Bůh víme
přímo od Pána Ježíše :
2 Vy uctíváte, co neznáte; my uctíváme, co známe, neboť spása je ze Židů.
23 Ale přichází hodina, ano již je tu, kdy ti, kteří Boha opravdově ctí, budou ho uctívat v Duchu a v pravdě. A Otec si přeje, aby ho lidé takto ctili.
24 Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, mají tak činit v Duchu a v pravdě."

25 Žena mu řekla: "Vím, že …More
A zase dokolečka Stylito! Kdo je Bůh víme
přímo od Pána Ježíše :
2 Vy uctíváte, co neznáte; my uctíváme, co známe, neboť spása je ze Židů.
23 Ale přichází hodina, ano již je tu, kdy ti, kteří Boha opravdově ctí, budou ho uctívat v Duchu a v pravdě. A Otec si přeje, aby ho lidé takto ctili.
24 Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, mají tak činit v Duchu a v pravdě."

25 Žena mu řekla: "Vím, že přichází Mesiáš, zvaný Kristus. Ten až přijde, oznámí nám všecko."
26 Ježíš jí řekl: "Já jsem to - ten, který k tobě mluví."/J 4:5.../

V Jordáně při křtu byl Kristus Pán pokřtěn,
zbaven hříchu Adama t.j. neposlušnosti
a naplněn Bohem t.j. Božím Duchem.
Stal se Lampou svítící, Synem Božím,
Synem člověka,Mesiášem,později
Spasitelm a z moci Boha Otce vítězem
nad smrtí.
Asi k tomu ,aby to člověk pochopil v Duchu Svatém
musí mít čisté srde-jinak čtete stále dokola nachápete:

25Musí totiž kralovat, ‚dokud Bůh nepodmaní všechny nepřátele pod jeho nohy‘.
26Jako poslední nepřítel bude přemožena smrt,
27vždyť ‚pod nohy jeho podřídil všecko‘. Je-li řečeno, že je mu podřízeno všecko, je jasné, že s výjimkou toho, kdo mu všecko podřídil.
28Až mu bude podřízeno všecko, pak i sám Syn se podřídí tomu, kdo mu všecko podřídil, a tak bude Bůh všecko ve všem.

Opravdu jste trapní.A já také že se vámi zabývám....
Martina Bohumila Lutherová
Jaká je Jeho přirozenost, je jen otázka pro ty
kdo nevěří, že je Mesiáš
.Stejně tak MU nevěřili
ti co stvořili magisterium, dokazovali sami sobě
dělali normy pro lidi čemu mají věřit ,aby i oni
ti mudrlanti věřili. Blázinec.
U.S.C.A.E.
choďte a učte je príkaz Pána a Boha Ježiša Krista to je učiteľský úrad Apoštolov a Cirkev je do konca sveta nie do smrti apoštolov stále sa opakuje že nie je Boh tak aby sa tá lož defintiívne nazvala lžou zasiahol učiteľský úrad a Roma locuta, causa finita
Martina Bohumila Lutherová
Nemůže učit kdo sám není vyučen od Svatého Ducha.
Obílené hroby-nedají pokoj!
U.S.C.A.E.
Áno tak a heretik Ho nemá to by nebol heretik. Boh Duch Svätý nemôže popierať Boha Syna to by totiž poprel Trojičnosť Boha a Boh by poprel svoju jednopodstanosť Osôb 😊
U.S.C.A.E.
SV. KONŠTANTÍN - CYRIL

(* 827 - ✝ 869)

Keď Konštantín došiel k moslimom, spozoroval čudné a odporné veci, ktoré moslimovia urobili, pričom sa rúhali a potupovali všetkých kresťanov, čo žili v tom meste. Lebo zvonka na dverách namaľovali diabolské obrazy, a tak ich chceli ponížiť a pohaniť. Opýtali sa Konštantína, či vie rozpoznať, čo sú to za znamenia. On odpovedal:

„Vidím obrazy diablov a …More
SV. KONŠTANTÍN - CYRIL

(* 827 - ✝ 869)

Keď Konštantín došiel k moslimom, spozoroval čudné a odporné veci, ktoré moslimovia urobili, pričom sa rúhali a potupovali všetkých kresťanov, čo žili v tom meste. Lebo zvonka na dverách namaľovali diabolské obrazy, a tak ich chceli ponížiť a pohaniť. Opýtali sa Konštantína, či vie rozpoznať, čo sú to za znamenia. On odpovedal:

„Vidím obrazy diablov a myslím, že tu vnútri žijú kresťania. Démoni však nemôžu žiť s nimi, nuž utekajú od nich von. A kde vonku takýchto znamení niet, tam sú s nimi vnútri."

„Náš Boh je ako morská hlbina. Preto sa mnohí púšťajú na tú hlbinu, aby ho hľadali. Silní duchom s jeho pomocou ju preplávajú. No zo slabých a tých, čo sa pokúšajú prejsť v bútľavých koráboch, jedni sa potápajú a druhí len ťažko dýchajú, zmietajúc sa v bezmocnej lenivostí. Vaše more je však úzke a pohodlné, a každý ho môže prekročiť, malý í veľký, lebo nepresahuje ľudskú obyčaj, lež toho sa drží, čo každý môže urobiť. A Mohamed vám nič nezakázal. Lebo keď nespútal vo vás hnev a žiadostivosť, ale popustil, do akej priepasti vás vrhá?! Kristus však nie je taký, ale on dvíha ťažké zdola nahor; vierou a Božou milosťou učí človeka. Lebo ako Stvoriteľ všetkého stvoril medzi anjelmi a zvieratami človeka, rečou a umom ho oddelil od zvierat, hnevom a zmyselnosťou však od anjelov. A ku ktorej časti sa ktokoľvek priblíži, tak má účasť na vyšších alebo nižších bytostiach. "

Opýtali sa ho znova: ,,Keď Boh je jeden, ako to, že ho uctievate v troch? Odpovedz, ak vieš! Lebo ho nazývate Otcom, Synom i Duchom. Ak vy takto hovoríte, tak i ženu mu dajte, aby sa z neho splodili mnohí bohovia."

Konštantín odpovedal na to:

„Nevyslovujte také bezbožné rúhanie! Lebo my sme sa od prorokov, od otcov a učiteľov dobre naučili oslavovať Trojicu: Otca i Slovo i Ducha - tri osobitné bytosti v jednej podstate. Slovo si vzalo telo z Panny a narodilo sa pre naše spasenie, ako svedčí aj Mohamed, váš prorok, keď napísal: '.A tak sme k nej poslali nášho ducha, ktorý sa jej zjavil v podobe dokonalého človeka '(Korán 19,17). Z toho vám podávam dôkaz o Trojici."

Štefan Vragaš; Život Konštantína Cyrila a život Metoda, Karmelitánske nakladateľstvo, Bratislava, 20I3
---
Jedna Viera
apredsasatoci
Kde je svätá cirkev?
U.S.C.A.E.
tam kde je 😊
U.S.C.A.E.
Výklad řeckých Otců od sv. Tomáše Akvinského

„Jestliže se tedy pečlivě zváží stanoviska Řeků, liší se od nás spíše výrazy, kterých užívají, než významem svých tvrzení.“ (De potentia, q. 10, a. 5c)

Zdroj: Tomáš Akvinský, Rozprava s řeckými filosofy (Contra errores Graecorum), Krystal OP, 2010, str. 14, 27, 29, 71, 73, 75, 77, 79, mírně upraveno.

---

z druhej strany takéto uznanie neprichádza…More
Výklad řeckých Otců od sv. Tomáše Akvinského

„Jestliže se tedy pečlivě zváží stanoviska Řeků, liší se od nás spíše výrazy, kterých užívají, než významem svých tvrzení.“ (De potentia, q. 10, a. 5c)

Zdroj: Tomáš Akvinský, Rozprava s řeckými filosofy (Contra errores Graecorum), Krystal OP, 2010, str. 14, 27, 29, 71, 73, 75, 77, 79, mírně upraveno.

---

z druhej strany takéto uznanie neprichádza až na raritné hlasy a to som kulantný 😊
apredsasatoci
Veľavravné! 🥱
U.S.C.A.E.
Contra errores Graecorum proti omylom grékov alebo bludom kto ako chce ale aj pri rozobraní bludov bol fér a hlavne to nepísal ako brožúrku ale do hĺbky čo si všimli aj gréci
Stylita
Z denní liturgie
Sv. Tomáš Akvinský - Liturgie.cz

3. týden v mezidobí - Liturgie.cz

Vstupní modlitba
Bože, původce moudrosti,
tys vedl svatého Tomáše,
aby nám dal příklad
horlivého úsilí o svatost a posvátnou vědu;
pomáhej i nám,
ať rozumem poznáváme, čemu učil,
a životem ho následujeme.
Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. čtení:
Čtení z druhé knihy Samuelovy.
Na jaře příštího roku, v době, …More
Z denní liturgie
Sv. Tomáš Akvinský - Liturgie.cz

3. týden v mezidobí - Liturgie.cz

Vstupní modlitba
Bože, původce moudrosti,
tys vedl svatého Tomáše,
aby nám dal příklad
horlivého úsilí o svatost a posvátnou vědu;
pomáhej i nám,
ať rozumem poznáváme, čemu učil,
a životem ho následujeme.
Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. čtení:
Čtení z druhé knihy Samuelovy.
Na jaře příštího roku, v době, kdy králové táhnou do pole, David vyslal Joaba a s ním své bojovníky a celého Izraele. Zpustošili území Ammonitů a oblehli Rabbat. David však zůstal v Jeruzalémě. Jednou k večeru vstal David ze svého lůžka a procházel se na střeše královského domu. Tu spatřil ze střechy ženu, která se koupala; žena byla na pohled velmi hezká. David poslal vyptat se na ženu. Řekli mu: "Vždyť je to Batšeba, dcera Eliamova, manželka Chetity Uriáše." David poslal posly, aby ji přivedli, a když k němu vešla, spal s ní. Žena počala a dala to Davidovi vědět: "Počala jsem." David pak poslal k Joabovi: "Pošli ke mně Chetitu Uriáše." A Joab poslal Uriáše k Davidovi. Když Uriáš k němu přišel, tázal se ho, daří-li se dobře Joabovi a mužstvu a jak pokračuje válka. Potom řekl David Uriášovi: "Zajdi do svého domu a umyj si nohy." Když Uriáš vyšel z královského paláce, poslali za ním k uctění královské jídlo. Uriáš však se uložil u vchodu do královského paláce se služebníky svého pána a do svého domu nezašel. David dostal zprávu: "Uriáš do svého domu nezašel." Druhého dne ho David pozval, aby s ním jedl a pil, a opil ho. Večer Uriáš vyšel spát na své lůžko se služebníky svého pána a nezašel do svého domu. Druhého rána napsal David Joabovi list a poslal ho po Uriášovi. V listě psal takto: "Postavte Uriáše dopředu do nejprudšího boje. Potom od něho ustupte, aby byl ubit a zemřel." Když tedy Joab obhlédl město, postavil Uriáše na místo, kde zpozoroval, že jsou udatní protivníci. Když mužové z města udělali výpad, zaútočili na Joaba, a v mužstvu byli padlí, i mezi Davidovými bojovníky, a smrt našel i Chetita Uriáš.
2Sam 11,1-4a.5-10a.13-17

Žalm:
Smiluj se, Pane, neboť jsme zhřešili.

Smiluj se nade mnou, Bože, pro své milosrdenství,
pro své velké slitování zahlaď mou nepravost.
Úplně ze mě smyj mou vinu
a očisť mě od mého hříchu.

Neboť já svou nepravost uznávám,
můj hřích je stále přede mnou.
Jen proti tobě jsem se prohřešil,
spáchal jsem, co je před tebou zlé.

Takže se ukáže, jak je tvůj rozsudek spravedlivý,
že jsi bez úhony ve svém soudu.
Hle, s vinou jsem se narodil
a v hříchu mě počala má matka.

Popřej mi slyšet hlas veselí a radosti,
ať zajásají kosti, které jsi zdrtil.
Odvrať svou tvář od mých hříchů
a zahlaď všechny mé viny.
Zl 51

Evangelium:
Mk 4,26-34
Martina Bohumila Lutherová
Prý "posvátná věda"